Dobře, tahle diskuse k ničemu nevede. Na Granu se pořád cyklicky opakují zejména témata " nejistoty nebo jistoty spasení" a "učení o predestinaci" .Nechme Knihu knihou a kdo v ní bude nebo nebude nechme na Bohu. O pochopení Boha u mě nemusíš mít starost. K problému predestinace se můžeme dívat ze dvou hledisek - 1) ..... Písem jako celku a pak 2) .... z pohledu charakteru a vlastností Boha.

Bůh se nám v Bibli představil a můžeme v ní vidět řadu Jeho vlastností . Když se navzájem nepřesvědčíme Písmem ( výkladem a verši) , zkusme se podívat na problematiku právě z hlediska Božího charakteru. Charakter vyjadřuje vztah Boha ke stvoření, k andělům a také k lidem

Bůh je spravedlivý a proto nemůže dopředu na někoho ukázat prstem a říci :  " Ty spasen nebudeš, tobě nedávám žádnou šanci se pro mě rozhodnout a protože jsi neuvěřil a neznovuzrodil se , půjdeš do PEKLA " Otázka zní : Byl by Bůh spravedlivý ? Odpověď : Nebyl by spravedlivý. Pamatuji si, když jsem ještě četl Zápas o duši, jak tam br.Steiger pracně a nemožně vysvětloval jednomu otci, že jeho syn nebude spasen, protože to Bůh dopředu určil.

Bůh je láska. Mohl by ve své lásce někoho předem zatratit do PEKLA ? Odpověď zní : Nemohl . Tohle Boží láska nedělá

Takže z pohledu Božího chrakteru, tak jak Ho můžeme poznávat v Písmech, není možné, aby učení o predestinaci platilo .

Navzdory tomu je v Bibli tzv. " pozitivní predestinace" ( to jsem si vymyslel sám, nehledej v tom filipiku) . Ono slovo "predestinace" v podstatě znamená "dopředu určená budoucnost" . V náboženském smyslu jde o „předurčení“ jedněch ke spáse a druhých k zatracení. To naprosto nesedí s Božím charakterem - tím by Bůh nebyl spravedlivý a o lásce by se nedalo mluvit.Někteří autoři ( teologové) vidí význam slova  "predestinace"  jako " předem určený cíl"

Ano, Bůh někomu " předem určil cíl" jeho života. Podle Ř 8 kap.

Podle uvedeného textu existuje tedy tzv. . „ pozitivní predestinace „. Bůh někomu dopředu určil jako cíl života spasení .

Mám pro každého dobrou zprávu : Ten někdo jsi Ty ! Tato „ dopředu určená budoucnost“ je pro KAŽDÉHO člověka. Není to tak, že by někdo byl předurčen ke spáse a druhý k věčnému zatracení, bez možnosti záchrany. Bible jasně říká, že Bůh si osoby nevybírá. Není jako Mengele na rampě osvětimského nádraží ! 

Bůh je také věčný. Jeho jméno je "Jsem, kterýž jsem". Prostě "existuji". Jestliže je věčný, pak není omezen časovou osou a vidí celý náš život hotový , dokončený . Také ví, kdo Ho přijme a kdo se svobodně rozhodně spásu nepřijmout. Byli tady hádky o dvou O/otcích , že člověk pod vládou Satana je tak omezený, že stratil schopnost rozhodování a jak by se tedy " přirozený" člověk mohl svobodně rozhodnout pro Krista, když je otrokem atd. Člověk není debil a má od Boha rozum a vůli. Duch sv. působí na jeho duši a ponouká ho k pokání a obrácení, pokud uslyší evangelium nebo je nějak jinak osloven a konfrontován s existencí Boha

Už v Ráji Bůh ctil lidskou svobodnou vůli víc než život ! Nezbránil prvnímu hříchu. ON totiž nechce mít kolem sebe "loutky" .  

Představte si : Sedíte v křesle, lusknete prsty a vaše dítě vám dá pusu. Lusknete dvakrát a dítě vám řekne, že vás má rádo. Nebo toužíte po tom, aby vás dítě spontánně políbilo na dobrou noc, protože jste jeho otec a řeklo vám samo od sebe, že jste nejlepší na světě ? To samé očekává Bůh : Aby Ho lidi přijali ne protože na ně ukáže prstem, ale svobodně s vědomím, že zhřešili a jediná cesta ke spáse je pokání a obrácení, víra v Krista

Bůh je absolutní . Je současně svatý, spravedlivý stejně tak jako je milosrdný, milostivý, lítostivý  a milující. Je současně věčný, vševědoucí, všudypřítomný a všemohoucí. Má řadu dalších vlastností, ktreré je potřeba z Písem rozpoznat a pak taky prožívat ve svém životě víry. Pokud člověk poznává biblickým způsobem Boha a Jeho chrakter ( vlastnosti) , tak má jasno 

Dál se k těmto tématům nebudu vyjadřovat. Je to jako když házíme hrách na stěnu. Nemáme tak něco, co by nás spojovalo a kde bychom si mohli vyměňovat zkušenosti a navázem se víc povzbuzovali na cestě víry ?




 

Jinak pýchu člověka může povzbudit tak nanejvýše to, že na to přišel sám, neboť nám Otec vzkazuje, že to být NEZASLOUŽENÁ MILOST, aby se nikdo nemohl chlubit. Jestli jsi ještě nepoznala příčinu své víry, pak máš být právo na sebe hrdá, že jsi prozíravější než druzí a našla jsi Boha tam, kde oni nehledali.  

To já, kdyby nebylo Božího vyvolení, Otcova přitáhnutí, výměny srdce, odstranění šupin z očí a uší a následného vedení Pastýřem na travnaté nivy, jsem dneska seděl na poušti a nadával tomu, kdo ji stvořil. 

Já přece nikdy netvrdil, že Bůh někoho posílá do zatracení. Tam se lidi svým nutným hřešením posílají sami. On je jenom z toho bahna zatracení vytahuje.  A proto je špatný? Když se rozhodl udělit Milost dle své Svrchované vůle a na druhé straně ti, co odcházejí na druhou stranu se tam poslali sami, čili "omezili smíření?" Bůh přece nikoho nenutí hřešit, to by byl autorem hříchu, a to, že si lidé svobodně vybírají svůj život bez Něj, nemůže padnout na Jeho hlavu jako nespravedlnost. 

Milost je nabízena všem, jenže slyší jen ti, kteří byli vyvoláni. 

Ahoj Pastýřu.

A evangelium znáš, tak jaké vytáčení.

 

Buď je Boží milost anebo nastupuje Boží spravedlnost. 

Není třetí cesta, ani dokonalejší  spravedlnost. 

A Jeho milost nepopírá Jeho spravedlnost. A naopak.