Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Křesťanský antisemitismus nebo chcete-li antijudaismus, je nový kabát na starém strašákovi. Abych to lépe vysvětlil, chci tím říct, že křesťané využili pouze starého klišé, tj. určitých negativních postojů – antisemitismu Řeků a Římanů, které panovaly již v antice vůči Židům, aby tyto nepřátelské postoje využila prvokřesťanská obec ve svůj prospěch.


Viz například antický text, který dokazuje zaujatost některých antických autorů vůči Židům, v tomto případě nepřátelství Petronia: „Iudaeus licet et porcinum numen adoret, et coeli summas aduocet auriculas.“ (Petronius, Fragmenta 35)

Překlad: „Židovi je dovoleno, aby uctíval prase jako boha a volal pro vyslyšení až do nejvyššího nebe.“

O tom, že křesťané oblékli strašáka jenom do novějšího kabátu, a tak vlastně využili negativního rozpoložení vůči Židům, které tehdy přetrvávalo, mi poslouží jako důkaz text, který svědčí o této tezi:

Lucius Annaeus Seneca ve svém díle De Superstitione píše:

„De illis sane Iudaeis cum loqueretur, ait: „Cum interim usque eo sceleratissimae gentis consuetudo conualuit, ut per omnes iam terras recepta sit; uicti uictoribus leges dederunt.“

Překlad: „Ale pokud jde o Židy, řekl: „Mezitím se obyčej tohoto nejprokletějšího národa (o Židech) rozmohl natolik, že je přijímán celou zemí, podrobení (o Židech) nám, vítězům, pak diktují svoje zákony.“

Text je samozřejmě Senecův, ale cituje ho ve své práci „O boží obci“ Augustinus. Proto se mi zdálo důležité pro pochopení křesťanského antisemitismu pochopit antisemitismus vůči Židům panující v antice ze stran Řeků a Římanů. Tím zásadním důvodem antického antisemitismu byl ve své podstatě strach, byla obava. Což dokazuje text:

„Sequitur auri illa invidia Iudaici. Hoc nimirum est illud quod non longe a gradibus Aureliis haec causa dicitur. hoc crimen hic locus abs te, Laeli, atque illa turba quaesita est; scis quanta sit manus, quanta concordia, quantum valeat in contionibus.“ (Cicero, Pro Flacco XXVIII 1,3)

Překlad: „Následuje záležitost ohledně nenávisti kvůli židovskému zlatu. A toto je bezpochyby důvod, že tato záležitost není vzdálená od kompetencí Aurelia. Kvůli zločinu tohoto místa, Laelie, jsi byl vyžádán ty. Nepochybně víš, jak veliká je tato skupina lidí (Židů) a jak je uzavřená sama pro sebe a jaká mocná je síla tohoto davu.“

Můj konemtář: Cicero si v úryvku všímá rozmáhající se židovské komunity (manus), její uzavřenosti (concordia), stejně jako síly židovského davu (quantum valeat in contionibus). V tomto textu, který napsal Cicero, je více než zřejmá obava z rozpínající se židovské komunity a jejího čím dál sílícího vlivu v Římě.  


Osobně spatřuji několik důvodů pro vznik křesťanského antijudaismu v prvokřesťanské obci:

1. Protože pohanské okolí v antice alespoň zpočátku často jasně nerozlišovalo mezi Židy a křesťany, musela křesťanská komunita bojovat o svoji kulturní a duchovní identitu proti silné židovské přítomnosti, což se promítlo také do antijudaismu sepsaných prvokřesťanských textů. Pokud tady vznikla nová skupina ctitelů Boha, musela se něčím odlišovat, od něčeho se distancovat. Proto vycházely i protižidovské spisy, které byly jistým způsobem hledáním vlastní identity křesťanské církve právě ve vztahu vůči Židům.

2. Novou příčinou antijudaismu prvokřesťanské církve lze spatřovat také v tom, že křesťané byli pronásledovanou skupinou a na jejich pronásledování se podíleli také Židé, alespoň v některých částech Římské říše tomu tak bylo. Antijudaismus v jejich spisech posloužil křesťanům v jejich posile vůči Židům. Některé výroky kupříkladu v poslední knize Bible, v knize Zjevení, musely být posilou křesťanům právě vůči židovské obci. Viz: „Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou.“ (Bible, list Zjevení 3:9)

3. V době pronásledování křesťanů od Římanů mohli jednotliví pronásledovaní křesťané upadnout do pokušení obrátit se od společenství církve zpět k synagoze a hledat v náručí judaismu jistou ochranu. Podobné chování, kdy se křesťané navraceli zpět k judaismu, se pochopitelně nemohlo líbit jejich církevním představitelům, a proto také vycházely spisy protižidovského charakteru.

4. Protože Židé nepřijímali dobrou zprávu o Ježíši Kristu, stejně jako hanobili její hlasatele, tj. křesťany – viz modlitba osmnácti – Amida, měli křesťané pokušení to naoplátku Židům vracet ve svých traktátech, které křesťané psali s nepřátelským akcentem vůči Židům. Nepřátelství bylo pak už oboustranné a o jakýchkoliv dobrých vzájemných vztazích nemohla být ani řeč.

5. Ať už to pojmenujeme jako „židovská misie“, „židovský vliv“, „židovské působení“ nebo „židovská propaganda“, je jasné, že židovská obec na přelomu našeho letopočtu byla ve svém šíření víry mnohem aktivnější, než je tomu dnes. V tomto ohledu je dnešní židovská aktivita nulová. Určitě to Židé neměli jako programové vyhlášení na rozdíl od křesťanů, ale o jistém šíření židovské víry jsou záznamy, jak u antických autorů, tak i v biblických textech. (ať mi už nikdo netvrdí, že Židé tehdy nešířili nic – není to pravda!)  

I v tomto si křesťané a Židé konkurovali, alespoň na jistou dobu, je více než možné, že po zničení Chrámu v Jeruzalémě, což bylo v roce 70 n. l., se Židé myšlenek na šíření své víry vzdali, neboť měli úplně jiné starosti. A to jak se vyrovnat jako národ s novou situací, jak zachovat sebe sama a svou víru. Nicméně v té době již probíhala v plném proudu misie křesťanů. I tady byla třecí plocha mezi Židy a křesťany, alespoň na krátkou dobu. Můj odhad je právě rok 70 n. l., který mohl být také koncem aktivnějšícho šíření židovské víry mezi pohany za účelem získávání proselytů.  

Je možné, že pro posouzení antijudaismu některé důvody, které jsem uvedl výše, byly zásadní a jiné nebyly tolik podstatné. Určitě by to bylo zajímavé téma k dalšímu výzkumu.


Co jistě nebylo důvodem antisemitismu v antice a raném středověku:

1. Důvody antisemitismu v antice dokazují, že nemuselo nutně jít o nenávist vůči Židům kvůli ekonomickému hledisku. Žádný podobný antický text, kde by důvodem nenávisti k židovskému národu bylo ekonomické hledisko, neexistuje. „Židé pracující s penězi“, to je především pojetí Židů v současné společnosti, nikoliv v antické společnosti. Představa Židů, jako bohaté třídy v antice je naprosto zavádějící. Většina autorů, především ti, kteří sídlili v Římě, popisují židovský národ jako chudý. Dále antičtí autoři popisují Židy jako vzdorovité jako rebely, v žádném případě ale národem dvojí tváře tj. jako pokrytce.

2. Určitě nebyla důvodem antisemitismu v antice rasová otázka, to je až záležitostí novověku! Hlavním problémem bylo, že ani Řekové nebo Římané neměli nějakou ucelenou koncepci rasy. Jejich pojetí národní identity vůči barbarům vycházelo spíše z kulturní převahy, než z rasového pojetí. Řečtí a římští „etnografové minulosti“ dobře věděli, že obyvatelé každého z tehdy existujících národů lze posoudit podle fyzických a morálních kritérií. Tyto charakteristické znaky „vyrůstaly“ z přirozených podmínek, v kterých tyto národy žijí. Z podmínek jakými jsou kupříkladu dostatek slunce, vody, potravy. Takže, černí Etiopané nebyli chápáni v zásadě jako „rasa“, nýbrž jako ti, kteří mají černou barvu kůže díky nadměrnému dostatku slunečního záření. Řekové a Římané nevěděli nic o Semitech, alespoň z dnešního úhlu pohledu.

Ano, tohle téma je více než citlívé pro všechny, o kom se v článku zmiňuji - ať už pro křesťany, ale také pro Židy. To mě však neodradí, aby se o celou věc přestal zajímat.