Jsem adventista, každopádně za tu církev nijak zvlášť nekopu, především pro vztah církve k zákonu a pro programovou adoraci EGW. 
Ale tohle mi leze na nervy. Plno věcí v článku dává smysl, nicméně na několika místy se autor shazuje.
Co mi vadí především, je významové ohnutí verše ze skutků
"První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. (Sk. 20:7)"
Dokonavý vid, který je v podstatě ve všech mě srozumitelných překladech (české + slovenské, anglické a ruské) naprosto neukazuje na to, že by to bylo pro prvotní církev pravidlem, z kontextu příběhu vyplývá, že to bylo proto, že Pavel brzy poté odjížděl pryč. Nikde se nepíše o tom, že by se církev scházela (oproti "sešla"), nikde se nepíše, že by se církev sešla tak, ja bylo zvykem, nic podobného. Snad každý fungující sbor, každá církev se schází i mimo svůj den, když je možnost vyslechnout si svědectví nebo poselství význanmé návštěvy, nehledě na to, jaký je den v týdnu.

Další věc, která mi vadí na článku, stejně jako na postoji mnoha adventistů, je "dobová neflexibilnost," nebo jak to lépe nazvat. Adventisté obecně tvrdí např. že káva je špatná, protože to kdysi napsala EGW. V její době tomu tak pravděpodobně bylo, protože způsob konzumace kávy byl podobný dnešnímu českému turkovi, tedy dlouhé louhování, kdy se z kávy louhuje mnohem více, než prospěšné látky. Nicméně např. překapávaná káva nebo pravé espresso obsahuje poměrně dost zdraví prospěšných látek a minimum těch škodlivých. Doba je jinde, možnosti, které máme, jsou jiné.
Autor článků říká, že sobota dnes pravděpodobně neodpovídá v sedmidenním cyklů původní sobotě. OK, to beru. Ale doba je jinde, je nějaký reálný kalendář. Doba je jinde, sobota dnes je asi jiný den, než byla při stvoření, ale je to poslední den týdne - myslím, že nejde o doslovné zachování sedmidenní posloupnosti od stvoření, ale o oddělení toho posledního dne, vrchol lidské periody času ve smyslu "dřeš 6 dní, tak dři, a na konci týdne tu je pro Tebe čas, který můžeš strávit se svým Pánem jinak." Vycházejme z reálných možností doby, sobota jako konec týdne prostě vychází na dnešní sobotu (neděle jako konec týdne je spoecialitka pár slovanských zemí).

Nemám problém s tím, že někdo světí neděli - věřím, že každého jednotlivce, který o to stojí, vede Duch. Nemám problém s tím, že se člověk necítí vázán doporučením ke svěcení soboty. Memám problém s tím, že někdo kdysi prohlásil, že se bude světit neděle, aby se církev přiblížila nekřesťanům, kteří neděli světili. To vše ať si přebere Všemohoucí sám, soudit to nebudu. Ale netvrďte mi prosím, že NEsvěcení soboty je jakkoliv doporučeno, či dokonce přikázáno v Bibli.
To, co Bible říká, by se dalo parafrázovat:
1. Sobota není nadřazená nad život, který dal každému člověku z lásky Stvořitel (Ježíš + učedníci a sbírání klasů, Ježíš a uzdravování v sobotu), což je pro nás sobotáře (subotniky, jak to tu pojmenoval Eleazar) zdvižený prst!
2. Sobota není rozhodně jediný den, kdy se smí církev scházet!
3. Čeká nás mnohem... zásadnější společenství s Bohem (zmiňované odpočinutí), než to, které teď můžeme zažít v ten náš den odpočinku, nehledě na to, který den to je, a nehledě na to, jak moc se člověk snaží o "kvalitně strávený čas s Bohem." 
Nic víc, nic míň.

Rozezlení farizeové o něm řekli:

Že cosi o Ježíšovi řekli rozezlení farizeové určitě nijak zvlášť nevypovídá o hodnověrnosti jejich slov. Mýlili se. Kdyby totiž v jediném z Božích přikázání Kristus pochybil, nebyl by ani jediný, o němž by bylo možno říct, že nezhřešil. Naše spása i zatracení stála právě na Ježíšově spravedlnosti. A On nezhřešil.

Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachováva je v Pánu. (Ř 14:56)

Zde máme pouze dvě možnosti:
1) Pavel byl falešný prorok podle 5 moj 13,1-6
2) Při "zachovávání dnů" nemusí jít o soboty Hospodinovy, ale postní dny. Kontext který spojuje dny a jídlo by tomu nasvědčoval. Může se tak jednat o jinde historicky zdokumentovaný spor různých skupin křesťanů mezi postními dny každé úterý a čtvrtek, nebo středu a pátek. Pavlův postoj by byl jednoznačný, a totiž každý nechť se postí dle svého svědomí.

Křesťanství není vnější náboženství, ale vnitřní víra.

Jestli se tvá duc*****st neprojevuje navenek, je k ničemu. Vnitřní víra je protimluv.

Výklad jen dokresloval předem stanovenou hypotézu a tím se stal násilným a účelovým. Článek tedy hodnotím negativně. Měl spíše co dočinění s filosofií autora, než Božím slovem. A jako takový je bezcenný.