Když slyšíme něco pohoršujícího o Bohu, tak máme přirozenou tendenci argumentovat na Boží obhajobu. Je to správné, ale jen částečně. Určitě musíme dát najevo, na kterou stranu patříme, a to velmi důrazně, neboť „kdo mě před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly“ (Lukáš 12:9). Ale obhajovat Boha, na to musíme mít poznání od Něho. Abychom nenadělali více škody než užitku. Vždyť někdo tak mocný se určitě bez naší obhajoby obejde, jako se vždy obešel. Přinejmenším proto, že ani hrnčíř se neobhajuje hlíně, co a proč to z ní tvoří.

Je úžasné poslouchat nebo číst o rozmluvách s Bohem u židů (malé „ž“, tedy věřících). U nás jsou známá některá literární díla, zejména od chasidů, tedy silně věřících židů aškenázského (východního) původu. Není u nich něco neobvyklého, když se s Bohem hádají a bez obalů mu vyčítají. Něco o tom lze zachytit v archivních pořadech Českého rozhlasu „Žalm pro tuto sobotu“ ( http://hledani.rozhlas.cz/iradio/?p_po=1183 ). Ostatně, co by to bylo za Boha, kdyby mu vadily výtky a láteření nějakých červů?

Ale teď pozor. Že mu nevadí výtky a láteření nějakých červů? To není pravda. Ať máme o sobě jakékoliv smýšlení a jakkoliv uboze ve srovnání s Bohem o sobě smýšlíme, třeba jako o hlíně hrnčířově nebo jako o červovi, tak na nás Bůh nezapomíná a vede nás ve své patrnosti. Pokusím se to dosvědčit na jinak malicherném příkladu z poslední doby.

Nedávno jsem napsal článek Milosrdný Bůh ( http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=12692&mode=flat&order=0&thold=-1 ). Na Granosalis ho uveřejnili 25. července 2012. V článku jsem vyslovil pochybnost, zda jsme si jako lidé nevymysleli na obhajobu Boha odpověď na otázku „kde jsi Bože byl, když jsme byli trápeni“ ve znění:

„Byl jsem s vámi při vašem trápení.“

V článku se to týkalo týraného a nakonec pověšeného chlapce v koncentráku. Ale od staršího bratra ve víře jsem se doslechl, že toto tvrzení se vyskytuje také v jiných případech a u jiných autorů, než od kterých jsem svědectví slyšel. Žádné vysvětlení, jak na toto tvrzení přišli však nikdo neuvedl. Až si člověk pomyslí, zda to není pouhá didaktická pomůcka, která nám věřícím má dotvrdit Boží lásku a zmírnit naší neschopnost objasnit důvody utrpení, zejména u lidí oddaných Bohu. A trochu přiblížit theodiceu, tedy Boží spravedlnost včetně výskytu zla ve světě.

A vymysleli jsme si „Byl jsem s vámi při vašem trápení“ na Boží obhajobu, nebo ne?

Ptal jsem se v článku oprávněně, nebo ne?

Odpověď zní: Sami jsme si Boží odpověď nevymysleli. Neptal jsem se oprávněně. Bůh nám již všechno ve svém Písmu sdělil.

Začátkem roku rozdával jeden mladík před Kauflandem trhací kalendáře GBV (viz http://www.gbv-dillenburg.de/index.php , v češtině také na http://www.sirenipismasvateho.cz/ , kde onen kalendář je k dispozici na http://www.sirenipismasvateho.cz/Dobra_setba_2012.pdf ). Jeden jsem si vzal a poslal dar, aby mohli Nový zákon rozdávat nejen v kraličtině.

Pár dnů po zveřejnění zmíněného článku na Granosalis jsem čekal na spuštění čím dál pomalejšího computeru a využíval času čtením onoho kalendáře GBV. Kvůli lenivému počítači jsem přečetl i traktáty pro dny dopředu, až jsem ve dni 6. srpna 2012 narazil na citát:

[Izajáš 57:15] Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných.

Co k tomu říci? Zeptal jsem se Boha, dokonce veřejně, a doufal, že některý bratr nebo sestra zná odpověď. Žádné hlasy od Boha neslýchám, jak říkávají někteří křesťané o své vlastní zkušenosti. Ale copak moje volání Bůh nevyslyšel? Během několika dnů jsem přece dostal odpověď: Bůh je s námi, i když trpíme. Byl i s Jeremjášem, když se ptal:

Anebo jsi nás už zavrhl úplně? Rozhněval ses na nás přespříliš? (Pláč 5:22)

Vždyť taková zaslíbení, jaké jsme obdrželi skrze Jeremjáše, nemohou nechat nikoho na pochybách.

Co se týče mne, mohu být jen rád, že ke mně Bůh přímo nepromluvil. Neboť Jeho odpověď by zněla ve mně srozumitelné podobě asi takto (píši to ve slušném překladu):

„Co se tady vyptáváš na něco, co jsi určitě několikrát četl a nezapamatoval! To ti mám stále opakovat něco, co jsem řekl již před tisícovkami let?“