poslal bobby
Jak jsem chodil s holkou aneb kuřačku už nikdy!
Jednou (no dělám to častěji) jsem opustil teplo domova a svit monitoru a vydal jsem se mezi lidi. To jsou ty věci co jich je všude plno a pořád dělají něco co mi vadí. No tak jsem teda šel. Původně jsme šli dva. Došli jsme až do Belavue. To je jeden bar tady u nás nad městem. A tam jsme jako pořádný SM ( SeveroMoravák) objednal pivo. Trochu mne šokovala obsluha, že je pouze v plechu. Já plechová piva vlasce nemam takže jsem si raději dal kolu. Samozřejmě ji donesli v plechovce.
Tak jsem si krátil život (půl litru koly zkrátí život o 7 se*****) a mezitím jsem potkal ještě dva kamarády a šli jsme konečně na pivo. Nakonec jsme skončili v picerii Alfredo. Konečně jsem se dočkal zdravého piva (no to říkají i doktoři, ale mluví o max. o dvou). Začali jsme se rozhlížet po restauraci zda-li tam nesedí nějaká zajímavá dívka. Par jich tam bylo, ale vypadalo to takže oslovení by mohlo býti i bolestivým. Jelikož s těmi dívkami seděli takoví velcí kluci. Tak jsme debatovali a zabíjeli mozkové buňky Velvetem. (není to náhodou reklama? Jestli jo tak rychle kontaktujte zástupce firmy Velvet ať mi něco pošlou! – bečka stačí a prachy potěší!)
No a potom se to stalo. Dovnitř konečně vešly dvě dívky. Jedna mne trošku zaujala (slintal jsme jak vzteklý!). Prostě láska na první pohled. Byla to dívka přesně podle mého vkusu. Vlasy pod ramena, krásná tvář, drobná půvabná postava. No prostě jsem se na první pohled zamiloval. Měla, ale jednu drobnou chybu. Kouřila. Tohle mi na dívkách vadí docela dost. Úplně je to degraduje. Kdybych neměl v hlavě těch pár velvetů tak bych se za ní určitě nevydal. (pro rýpalce: i když jsem ji viděl střízlivý tak byla pěkná!) Nakonec jsme si k nim všichni přisedli. Musím přiznat, že velkou zásluhu jsem na tom měl i já! (ne že bych se chlubil) Chvíli jsme jen tak nezávazně kecali a oni (*****) najednou zavírali. V pátek o půlnocí, oni jsou vážně divní! No tak jsme tedy šli.
Názor na svini měla každá z dívek poněkud rozdílný. Jedna tam chtěla jít a druha nikoli. Ta co jíti nechtěla měla touhu protestovat a říkala, že nikam nejde a, že ji nikdo neunese, takže nikam nepůjde. V tom, že ji neunese neměla pravdu. Za chvíli byla o něco výš než má hlava a byla jedním z mých kolegu nesena. Já jsem šel po vlastních. V mém věku musím působit jistou dávkou důstojnosti. Nakonec jsme došli až ke svini. Tam jsme potom čekali strávili par zajímavých chvil. Byl jsem dokonce i několikrát vyzván k tanci. Protože mne vyzvala dívka mých snů (a v hlavě bylo trochu alkoholu) šel jsem. Po nějaké době jsme se konečně dostali domů.
No ale druhý den byl na jednou u nás doma telefon. Dokonce před desátou hodinou tedy v době kdy dokáži býti značně nepříjemný. Telefonovaly nám dívky s včerejšího večera. Nebo s dnešní noci. To se vždycky plete. Jeden z nás se totiž pochlubil, že odjíždí na vojnu. A jelikož jezdí chránit Dášu s Vaškem do Lán. Kolega byl značně znechucen. Říkal něco o tom, že když nosí někoho nad hlavou, tak to neznamená, že by měl ho rád. Vojna s člověkem dokáže udělat divy. Šel jsem tedy odvésti kolegu na vlakové nádraží. Tam už nás čekaly naše nové kamarádky. Když jsem dostal polibek na přivítanou byl jsem ztracen, zjistil jsem, že jsem se zamiloval. Komu se to nestává když ho políbí dívka jeho snů je podle mne homosexuál nebo něco podobného. (všechny menšiny sexuálního života jsou mi lhostejné do té doby než zasahují více do mého života – zatím se mne kluk pokusil sbalit pouze jednou – nevyšlo mu to). Kolega nakonec před nošenou dívkou uprchl na nástupiště s tím, že nemá rád loučení. Já jsem s oběma dívkami strávil příjemné odpoledne. Karla (ta kvůli které přestal můj mozek reagovat na přirozené podněty) mne zahrnovala doteky. Nejsem zvyklý, aby se ke mne projevovala náklonnost dívka. Ona byla krásná a já se propadal hloub a hloub. Dokonce mi tvrdila, že chce přestat kouřit. Byl jsem naprosto ztracen. Její dotyky byly příjemné. Od té doby jsme se ještě párkrát viděli. Konečně jsem si říkal, že jsem šťasten. Asi na naší třetí společné schůzce jsem jí poprvé políbil. Byl to nádherné, zatočil se, se mnou celý svět a málem se mi podlomily kolena. Nebylo to obyčejný polibek. Byl to polibek s lásky a ten je daleko krásnější než bezduché olizování cizího jazyka. Mezitím proběhl Silvestr Karla mi slíbila, že přestane od nového roku kouřit.
A potom začal školní rok.. Karla měla odpolední praxi. A dopoledne trávila se mnou. Byl to nádherný týden! Nic mi nechybělo byl jsem s holkou, kterou jsem miloval. Měl jsem jí u sebe. Rána jsme trávili spolu v postýlce. Ne nespali jsme spolu. Nikam jsem nespěchal. Byl to jeden s nejkrásnějších týdnů co jsem prožil. Ještě nyní se k němu ve vzpomínkách někdy vracím.
Potom jsem svou lásku začal vídat čím dál tím méně. Tak jednou týdně na hodinu. Asi jsem ji miloval. Věřil jsem ji, když mi říkala že toho má najednou hodně, že se musí učit do školy a podobné kraviny. Jednou se mi svěřila, že znovu kouřila. Odpustil jsem ji. Snažil jsem se naivně uvěřit svému snu. Myslel jsem si, že ji odnaučím kouřit a ona mi dokáže, že život stojí za to. Nakonec se nestalo ani jedno.
Poté se tři týdny neozvala. Mezitím proběhly jarní prázdniny a já jsem strávil hodně času tím, že jsem doma čekal na telefon. Když jsem se vrátil domů ptal jsem se jestli mi nevolala. Někdy jsem dokonce i nevěřícně točil (nebo mačkal) čísla na telefonu, zda-li alespoň na záznamníku není vzkaz. Nic. Prostě jsem si mohl myslet, že neexistuje. Ale existovala, protože mi to potvrdil kámoš, který ji potkal ve svini. Dokonce se jej zeptala i na to co je se mnou. Problém je v tom, že dokonce zapomněla i mé jméno. Její otázka zněla: kde je ten? Dokonce jsme za ní zašel i domů. Samozřejmě jsem ji nechytil. Byla údajně někde na chatě (celé jarní prázdniny), kde dvakrát prožila otravu alkoholem. A už s té slyšeli někdy o dívce co jela na chatu jenom s kamarádkou? Už jsem nevěděl co s tím mám dělat. Jediné co mne napadlo bylo poslat jí dopis.
Ahoj Karlo!
Dnes jsou to přesně tři týdny co jsem naposledy byl s tebou, od té doby jsi se neozvala, snad proto jsem se rozhodl ti napsat.
Když jsem tě poznal rozhodně jsem nečekal, že tě ještě někdy uvidím a už vůbec jsem nečekal, že s Tebou zažiji i pár příjemných chvil. Vlastně se stal takový malý zázrak. Bylo to fajn. Ale došlo mi, že já a ty jsme naprosto rozdílní lidé. No byl jsem asi hodně naivní, když jsem si myslel, že s tebou snad vydržím delší dobu. Ale teď už vím, že jsem pro tebe jen vzduch. Nestojím ti ani za chvilku tvého času a 2,60 Kč (cena za 4 minuty na telefonu). Nedivím se ti. Já jsem, ale jiný než ty. A musím přiznat, že jsem tě měl opravdu rád. Ale zase se jenom potvrdil můj názor na existenci lásky.
Raději přejděme k věci. Proč ti vlastně píši. Je to proto, že já nerad někoho podvádím. A proto než začnu jiný vztah tak bych měl rád jasno ve svém životě. No a to je ten problém my jsme se vlastně ani nerozešli. Ty jsi už asi s někým jiným a na mne jsi již dávno zapomněla. Já si myslím, že mlčení je často horší než pravda. Člověk, který nezná pravdu žije stále v naději na něco co už dávno nemá šanci. Myslím, že jsi mohla klidně vzkázat po kamarádce, že jsem moc starý, hnusný, divný nebo mám někoho jiného. Myslím, že to není tak těžké. Je to o hodně lepší než mlčení. Možná je pro tebe těžké poslat i takový jednoduchý vzkaz. No, ale já bych v tomhle měl rád jasno. Můžeme to udělat velmi jednoduše. Když se do pondělí 21. února neozveš budu náš vztah považovat za ukončený a můžeme na sebe na vždy zapomenout. Je to jednoduché a prosté řešení. Na druhou stranu jestli si myslíš, že by se snad dalo něco změnit můžeš se za mnou stavit nebo mi zatelefonovat. Já budu do pondělí čekat. Teď už je vše pouze na tobě. Přiznávám, že nevěřím na zázraky, takže si myslím, že já jsem svou šanci už promarnil. No možná jsme ztratili jenom trochu času. Ztratili?
Karlo, ještě jsem ti chtěl poděkovat za nádherný týden mého jinak nudného života. A jestli už se nikdy neuvidíme tak se měj hodně krásně a užívej s chutí života.
Navždy
Bylo to tři dny po svatém Valentýnu. Bylo to přesně tři týdny co jsem s ní naposledy mluvil. Když můj dopis našla ve své schránce, zavolala mi. Chvíli jsme spolu mluvili po telefonu. Snažila se mne přesvědčit aby jsme budeme pouze kamarádi. Ale když někoho milujete, tak se k němu najednou nemůžete dotknout pohladit ho! Nemohl jsem to unést a přinutil jsem jí naposledy se se mnou sejit. Ten večer jsem ji vyčítal proč se tak dlouho neozvala. Snažil jsme ji přesvědčit ať náš vztah nekončí. Nedokázal jsem pochopit její důvod proč se mnou nadále nechce býti. Ale pořád mi tvrdila, že to není kvůli žádného jiného kluka. Nakonec jsme jí poslední otázku: Zkusíme to spolu znovu nebo se rozejdeme? Ona se poprvé přeřekla: „Zkusíme to…“. Nakonec se ale rychle opravila, že zůstaneme jenom kamarádi. Řekl jsem jí, že v tom případě se už nepotkáme. Odešel jsem domů, spolu s dalším kouskem ulomeného srdce. Myslím, že už nemám žádné. Už je to jenom příčně pruhovaný sval.
Od té doby jsem jí nepotkal. Potkal jsem pouze její kamarádky. Ty mi řekly, že Karla mi celou dobu lhala, že celou dobu kouřila vesele dál. A měla kromě mne ještě další čtyři kluky najednou. Láska je slepá jak se říká a proto jsme si nikdy neuvědomil, že to může být pravda.Teď jsem už vyléčen. A myslím, že kdybych Karlu někde potkal tak bych ji nic nevyčítal. Já mám o pár krásných vzpomínek víc a těch špatných už bylo tolik, že jsou mi celkem lhostejně. Takže toto je naposledy co se zabývám Karlou! Bylo to krásné i tvrdé, ale takový je život. Jde dál a přichází další dívky. Ale než tase poznám někoho koho bych mohl míti rád bude to ještě dlouhá doba.
iq18
