poslal Pisnicka Na toto svědectví jsme narazila někde na internetu a měla jsem ho stažené v PC. Velmi silně mě oslovilo a myslím, že by ho mělo číst co nejvíce lidí, kteří jsou ke křesťanství skeptičtí (vidím že takových sem chodí celkem dost :-)). Tak jsem si dovolila ho tady zveřejnit, ač nemám od autora svolení. Kdyby byly námitky, tak to prosím smažte.
Neuvěřitelná milost
Bůh mě zastavil v roce 1994 a vůbec to nebylo milé. Měl jsem totiž rozdělanou práci na svém životě a budoval si úspěšnou kariéru. Nejprve jako malíř, ilustrátor a kreslíř comixů typu Kája Saudek. (Z mého pera vyšla např. Kometa či Zelený Raul.) Poté jako psavec vědeckofantastických povídek a scénárista. (Podílel jsem se na mnoha soutěžích časopisu Ikarie). Odtud byl jen krůček k písňovým textům a melodiím, a záhy jsem stál s kytarou a kamarády na prknech metalových satanistických pódií. (Skupina Decameron) Své ambice jsem hasil po hospodách, kde jsem navazoval kontakty s různými lidmi. Z toho pramení mé podíly kupříkladu na založení Toulcova dvoru a jemu podobné aktivity v Dětech Země, Hnutí duha a jiných ekologicko-humanistických akcích a sdruženích. Přivedlo mě to mezi vandráky a trampy, a za chvíli jsem opět bojoval, ale s "čistými" písněmi a s jinými kamarády na pódiích Port a různých potlachů.
Nestačilo mi to.
Měl jsem potřebu v tomto světě něco zanechat a být slavný. A vždycky, když jsem něčeho dosáhl, šel jsem v odvážnosti dál a dál. Zbývala mi nejvyšší příčka (v mých očích) - natočit film. Nahlédl jsem do filmařské kuchyně přes jednoho známého a věděl, že to bude tvrdý oříšek. Byl jsem ochotný podstoupit vše i na úkor svědomí, neboť jsem šel za svým cílem a všechno a všichni kolem byli vedlejší.
Byl jsem tou dobou zaměstnán u Telecomu a paní sekretářka mého šéfa mi zajistila setkání s člověkem, který právě chodil na Famu. Netušil jsem, že ona je znovuzrozená křesťanka a on taky.
Bůh mě zastavil v roce 1994. Byl jsem tehdy hýčkán tím Zlým (asi měl se mnou velké plány) a dodnes nechápu, že se mi dostalo milosti od Pána Ježíše Krista, i když jsem se veřejně proti němu stavěl. Boží láska je nejnepochopitelnější a zároveň i největší. Díky Bohu za to.
To zprostředkované setkání proběhlo na křesťanském shromáždění na Slavii. Hned jsem byl pozván (neboť jsem v té době také filmoval svatby apod.) nafilmovat křesťanskou svatbu. To už ale ten Zlý začínal něco tušit a cesta tam nebyla vůbec jednoduchá. Doslova zázrakem jsme našli místo konání - jakýsi sbor AC Praha ve Štěrboholech. Tam jsem také poprvé veřejně vyznal Pána Ježíše svým Spasitelem.
Zpočátku jsem byl u vyjevení když jsem prožil, že Bůh je skutečný. Časem jsem ale musel přehodnotit svůj život a svou kariéru, a to už tak lehké a příjemné nebylo. Mrzelo mě, když jsem zjistil, že se moje aktivity Bohu nelíbí. Byl jsem vždy hodně naštvaný a pak rezignovaný. Přesto má Bůh dodnes se mnou velkou trpělivost a nikdy se mě nezřekl. (Vím,že jsem si zasloužil opak) Navíc jsem se dostal do války s tím Zlým a následovalo mnoho vítězství a porážek. O tom ale zase až někdy příště.
Pán Vám žehnej.
Pavel Kovář, AC Praha
