poslal Nepřihlášený Někdy snaha nestačíúvaha mé ženy Rozity nad Fil:1,9-11
Ráno jsem si koupila nový, kartáček na zuby. Už dopředu se připravuji na obvyklou proceduru, kdy musím nejdříve kartáčkem uvnitř obalu protrhnout vnější papírovou vrstvu abych se k němu vůbec dostala. Nemám to zápolení s obaly ráda.
Ovšem pozor ! Jak tak otáčím katáček v ruce, zjišťuji, že je zde malý otvor a nad ním šipečka - zde otevřít. Konečně to někomu došlo! Super. Jásám ovšem předčasně. Kartáček totiž nelze oním otvorem vyjmout. Ať se snažím, jak se snažím. Mám odřený prst a chudák kartáček. Zlomí se nezlomí? Vím na koho se obrátit. Jdu za kolegy. První se jen pobaveně zasměje, druhý trhá zbytek obalu a podává mi osvobozený kartáček. Škoda, někdo to myslel dobře - ale jeho snaha byla zbytečná. Večer jsem navštívila Jiřinu. Bývalou "jogínku". Nedávno se s obrovským nadšením rozhodla pro cestu za Ježíšem. Dnes mi řekla , že ten, kdo bere bibli moc vážně, je fanatik, a že ona chce činit Boží vůli. Chtěla jsem jí vysvětlit, že právě proto potřebuje Bibli zcela důvěřovat. Nechtěla to slyšet. Sotva jsem promluvila dvě slova, tak mne se zdviženým hlasem i ukazovákem přerušila a chrlila na mne laviny názorů a pocitů jednu za druhou. Přes záplavu emocí, různorodých informací a nepodstatných otázek jsme se vůbec nedostaly k věrohodnosti a spolehlivosti Bible. Vzpomněla jsem si na svoje ranní zápolení s kartáčkem. Vida. Člověk má také spoustu ochranných obalů a vrstev, skrze které se jen těžko proniká. Přemýšlím: Můžeme činit Boží vůli, když nedůvěřujeme Jeho slovu? Nebude pak naše sebelépe míněná snaha zbytečná?
