poslal Krestan
a zde je další, velmi kvalitní glosa mediální situace před a po volbě prezidenta republiky:
Hledám práci. Zn.: Havlův mediální voják
Logika je jako smrt, také si nevybírá a proto nebývá vítána. Ne každý však ze vzteku vlepí kolemjdoucímu facku, když logicky dospěje k závěru, že si vytáhl špatnou kartu.
Politolog Jiří Pehe logicky odhadl, že cosi v povaze českých novinářů přiměje média k tomu, aby svou přízeň přesunuly od bývalého prezidenta Václava Havla k jeho nástupci Václavu Klausovi.
Sedl tedy a napsal do vydání deníku MF Dnes dne 13.03.2003 článek Demokracie jako třídní boj. Vylíčil v něm ODS jako otesánka, který se „nepoučil z krize okolo ČT v roce 2000 a nebude mít klid, dokud nebude mít rozhodující slovo i v ČT a dalších médiích, která ještě nemá ve svém táboře“. Svůj políček opoziční politické straně zdůvodnil tím, že její první místopředseda Jan Zahradil vyhrožuje „odpovědným pracovníkům v médiích“. Nátlaku se měl Zahradil dopustit zřejmě následující větou: „Proto také četné hněvivé reakce na prezidentskou volbu, kterých jsme v těchto dnech svědky, přicházejí především a právě od této, doposud velmi mediálně privilegované vrstvy“. Stojí v Zahradilově článku Klaus: katalyzátor krystalizace, který deník Lidové noviny otiskl před týdnem.
Pehe z uvedené věty odvodil, že „zvolení Klause by podle Zahradila mohlo znamenat postupné zlepšení neutěšeného stavu v našich především veřejnoprávních médiích, protože představitelé "Pravdy a Lásky" prý byli přímo napojeni na některá média. První místopředseda mocné strany pak tomuto zjištění dodává inkvizitorský nádech: odpovědní pracovníci v těchto médiích ztratili po prezidentské volbě motivaci nadále poskytovat představitelům Pravdy a Lásky privilegované postavení, neboť z jejich skryté podpory již nemohou nic vytěžit. Existuje tedy naděje, že se některá média konečně po letech začnou doopravdy chovat podle zásady "všichni jsou si rovni". A jak Pehe poznamenal na jiném místě v MF Dnes, „Zahradil bohužel docela správně kalkuluje s tradičním českým oportunismem“.
Možná tak Pehe soudí podle mediální politiky, kterou praktikovalo „společenství lidí mimo politické strany, kteří v minulosti protestovali proti některým politickým praktikám, zejména proti opoziční smlouvě“.
Miloš Čermák si totiž v úvaze Z Hradu zavane nový vítr, jíž publikovaly Lidové noviny 5.3., všiml, že autory myšlenkově příbuzné ODS „na stránky deníků odpovědní redaktoři "pouštěli" jen výjimečně: obvykle pro potřeby vyhraněných polemik či názorových přestřelek. A dodává: „Je otázkou, nakolik byla "mediální izolace" skutečná. Nebyla každopádně totální…“
Pehe asi předpokládá, že nový prezident se nebude chtít s „izolací“ smířit. Očekává proto „souboj o to, kdo dokáže koho vytlačit z veřejného prostoru“ a patrně se obává ztráty pozic. Varuje proto, že „ODS má za sebou už delší dobu nejmocnější soukromou televizi v zemi i její menší sestřenici, jakož i několikero časopisů a novin“. Totéž tvrdil Robert Dengler v komentáři Klaus ve vyšší váhové kategorii, který publikoval deník Právo 3. března. Proč Pehe i Dengler činí z ODS mediální velmoc? Protože tím chtějí říct, že ODS už „jedla dost“, ať Českou televizi a Český rozhlas nechá vládní koalici.
Dokud byl Klaus „pouhým“ poslancem Pehe ani Dengler si nezoufali nad mediální silou pravicové opozice. Na Kavčích horách a Vinohradské ulici je začala bota tlačit až od letošního 28. února.
Co z toho plyne? Že Pehe žije v nevědomosti nebo nemá daleko k pokrytectví, když „Havlovo“ období popisuje jako éru „ otevřeného střetávání názorů“.
Součástí politiky jsou média a Havel měl velmi dobrou a úspěšnou mediální stategii. Ono otevřené střetávání názorů se dělo převážně nad pranýřem, ke kterému byla upoutána opoziční smlouva. Havel odešel. Otázka je, co si nyní počnou jeho mediální vojáci. A tak křičí, varují, ukazují, jak jsou nepřátelé silní a schopní – aby nepřišli o práci.
P.S. Pro ty, kteří vyžadují přesnost, a nemají rádi nadsázku, opravuji - aby nepřišli o vliv.
Ivan Jemelka
