poslal Milan Kern
Zkušenost a zážitek
Křesťané, kteří zdůrazňují osobní víru, zpravidla zdůrazňují i osobní duchovní zkušenost. Osobní zkušenost s Ježíšem Kristem patři přece v probuzeneckých církvích k základním věcem. Již delší dobu si však uvědomuji, že pro mnohé křesťany pojem "duchovní zkušenost" byl nahrazen "duchovním zážitkem". Někdy ani ne tak slovem jako spíše obsahově.
Je možné rozlišit zkušenosti a zážitky? Je možné je nějak charakterizovat? Pokud ano, má obojí stejnou hodnotu? jakou odpověď na tyto otázky najdeme v Bibli, když v ní tyto výrazy doslovně nejsou?
Duchovní zkušenost . tak jak jsem jií porozuměl - nacházíme v událostech ze života Abrahama, Davida, proroků, učedníků, Saula-Pavla a mnoha jiných. Prožili setkání s Bohem nebo Pánem Ježíšem, Jeho oslovení a podmanění. Toto setkání proměnilo jejich další život, protože skrze osobní zkušenost získali osobní vztah k Bohu. K osobní zkušenosti s Bohem nás vybízí i slova Ž 34,9: "Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý." Je však pro zkušenost charakteristické, že ačkoliv má zpravidla své pokračování, nejde o pouhé opakování, o vlastní moment zkušenosti, ale o to, co z ní zůstane. Nejcennější na duchovní zkušenosti je to, že z ní zůstává trvalý užitek, proměněná osobnost.
I o duchovních zážitcích se v Bibli dočteme. Byly to především náboženské slavnosti. okázalost, pastva pro oči i sluch a samozřejmě ve Starém Zákoně k tomu náležela ještě i hostina. pro tyto silné emoční podněty byly náboženské slavnosti přitažlivé i pro lidi duchovně plytké, přitažlivé byly dokonce i pohanské náboženské slavnosti. Zcela určitě má duchovní zážitek svoji pozitivní i negativní stránku. Pozitivní je tehdy, když není odtržen od duchovní zkušenosti, když se nestává hlavním cílem, ale spíše je výrazem spontánnosti a účasti celé osobnosti na duchovní zkušenosti. Těžko lze však mluvit o duchovním zážitku v pozitivním smyslu tam, kde se stává vlastním cílem, odtrženým od duchovní zkušenosti, bez pozitivní proměny osobnosti. Pro mnohé křesťany se se duchovní zážitek stal cílem a je přitažlivým právě pro chvíle zážitku, aniž z něho zůstane trvalá hodnota. Proto ta touha po jeho opakování. je zajímavé, že zážitky jsou zpravidla společné, někdy až přímo davové. A touha po nich je silná zvláště mezi mladými lidmi, a to v nejrůznějších oblastech - v okultismu, zábavě, sledování sportu.
Vzpomínám si, když jsem v souvislosti s objednávkou sálu pro evangelizaci šel spolu s jedním bratrem podívat se přímo na místo. V sále bylo několik set mladých lidí a všechny dokonale ovládala jedna osoba. V rytmu hudby na její povel všichni společně tleskali, skákali, tančili apod. Přitom vypadali navenek velmi radostně a spontánně. Chvíli jsme je pozorovali a pak bratr, který byl se mnou, poznamenal: "Zdá se mi, že i na některých křesťanských mládežnických akcích je to podobné." Opravdu, okamžitá radost ze zážitku mívá podobné projevy v prostředí náboženském i v prostředí nekřesťanském. Ale cenné je jen to, co zůstane a mění osobnost k Božímu obrazu.
Když Pán Ježíš nasytil mnohotisícový zástup několika chleby a rybami a pak od nich rychle odešel, brzy ho tito lidé znovu vyhledali, a to i s velkou námahou, protože se museli za ním dostat na druhou stranu jezera. Ale Pán Ježíš je uvítal slovy: "Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili se. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný..."
Půjde nám v našem duchovním snažení o to, co zůstává, nebo o to, co nasycuje jen v daném okamžiku?
Milan Kern
autor je kazatelem Bratrské jednoty baptistů
