Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

 Amatérova analýza: Co je dobrého a co je špatného na MFD, LN a Týdnu Vrátil jsem se z krátké jarní dovolené a napadlo mne při listování tiskovinami, které se za mé nepřítomnosti nashromáždily, že bych se je mohl pokusit svým soukromým pohledem zhodnotit. Nejsem žurnalista; ale to je snad spíše mou výhodou, protože mne nezajímá, kde pracuje který z mně sympatických nebo nesympatických kolegů. Doufám, že nejsem příliš zaujat ani politicky. Vynechám tabloidy, protože je nečtu. Začnu Mladou frontou Dnes, deníkem, který je asi nejčtenější či nejrozšířenější, jelikož se tabloidům nejvíc podobá.

Mladá fronta Dnes Vizuálně: proti Lidovým novinám i Právu je jaksi celkově ranařštější, asi i díky nejčastějšímu používání červené barvy. Také má myslím graficky nejvýraznější titulky, v tom se hodně podobá Blesku, stejně jako stále častějšími barevnými obrázky. Myslím si, že je to strategie vydavatele, který vlastní ještě Lidové noviny, a tak adresuje MFD spíše prostému lidu a LN inteligenci. Obchodně to nejspíše vychází. Zajímavé z hlediska psychologického jsou v MFD fotografie autorů článků. Provázejí totiž jen texty z mého hlediska v MFD nejhorší, totiž komentáře. Fotografie jsou však udělány dobře - skromně a vzbuzují v pozorovateli pocit, že fotografovaní jsou chudí a oškliví. V tomto ohledu vítězí snímky Karla Steigerwalda (rozcuchané mastné vlasy, trochu odulý obličej bez úsměvu), Martina Komárka (vlasy stejně, fotka působí dojem, že novinář byl fotografován nahý). Jan Jandourek má obvykle roztomilý snímek s takovým měkkým výrazem, že by se do něj zamiloval i Tomáš Halík. Naopak Vladimír Kučera vzbuzuje pocit, že byl vyfotografován v hospodě po pátém pivu. Jana Bendová nabízí vamp fotku z mladých let ve stylu režisérky Sommerové. Zde poznámka: z nějakého důvodu, který špatně chápu, se říká, že komentátoři jsou elitou deníku. Myslím, že elitou jsou dobří a nestranní reportéři, jichž je ještě méně, kdežto komentáře jsou spíš - většinou i bohužel - tlachy, jež mají čtenáře nějak politicky manipulovat. Zde myslím v MFD nejlépe manipuluje paní Bendová, kdežto např. Steigerwald formuluje tak zašmodrchaně, že někdy (možná záměrně) není rozpoznatelné, co chtěl. Rozhodně nikdy nenavrhuje žádné řešení. Je však specialistou na antikomunismus, i když se bojím, že komunistům spíše prospívá. Jeho styl - například slovosled, kdy starodávně klade slůvko "se" až za sloveso ("a odtud klene se") se od něj učí i ostatní, už to používají i Bendová a Kučera. Kapitola sama pro sebe jsou v MFD kresby, vtipy. Ošklivé, ale opravdu velice ošklivé kresby pana Škody, pod jejich náměty se zpravidla podepisují komentátoři, ačkoliv třebas já bych byl v jejich případě raději, kdyby se to o mně nevědělo. Ale Jiránek je v LN a Renčín v Právu - proč nezkusíte třeba Pálku nebo některého z řady Douša, Fefík, Hofman? Informace myslím přináší MFD souhrnné a solidně jsou vyráběny i přílohy. Dobrý se mi jeví být i sport. Kultura je na rozdíl od zbytku listu velmi úzce orientovaná, stále se vrací určitá jména, což bude nejspíše zásluhou na vnějšího pozorovatele velmi samolibě působícího pana Chuchmy. Pro nás, kteří nežijeme v Praze, vypadá například česká literatura v MFD, že se skládá asi jen ze sedmi jmen. Čeho se kultura v MFD vůbec nedotkne, jsou autoři střední a starší generace, pokud nejsou bývalí disidenti. Asi mají pro redakci punc levicovosti. Úžasná je paní Spáčilová. Nedělám si statistiku, ale myslím, že pochvala proti rozcupování má u ní v případě domácí tvorby poměr 1:25. Někdy je ale vtipná. Řekl bych, že stejně jako LN i MFD je viditelně politicky na straně někdejší Koalice. Tomu nasvědčuje i pláč na volbou Václava Klause. Ale to jsou myslím v průměru naši žurnalisté obecně, konečně chodili do stejných škol a setkávají se se stejnými lidmi. Možná je tam i vliv německého majitele, jak KDU, tak Unie jsou přece jen nejvíce nakloněny sudetoněmecké problematice. Proto asi také v obou publikují tak často dr. Mandler či Doležal. Je zajímavé a musí být pro novináře frustrující, že veřejnost je sice čte a hodně, viz žebříčky čtenosti, nicméně podle jejich rady zásadně nevolí, viz volební výsledky. Takže závěr této úvahy: politická část MFD je myslím slabá stránka novin, nejslabší je asi kultura a komentáře. Týden Týden je docela dobrý týdeník, i když určitě mnohé lidi popuzuje svou vyhraněností a očividnou stranickostí ještě víc než mne. Začnu odzadu, jelikož tak Týden začínám číst nejen já Vzadu je Jan Kraus. Jan Kraus je pro Týden ještě typičtější, než Martin Fendrych. Krausovi Jehova nadělil obličej, se kterým se dělá filmová kariéra sama, je takříkajíc tak ošklivej až je krásnej. Za bolševika - dobře si pamatuju - si díky tomu zahrál v mnoha propagandistických sračkách, dobrou roli nedostal ale nikdy. (Mimochodem, podobně výtečně ošklivý obličej má i Karel Roden, který ale udělal lepší kariéru, asi je lepší herec - rozhodně jejich vyměněné manželky mají zřejmě týž vkus, jemuž se pokud si vzpomínám na psychiatrii říkalo "krasavice chce být ponížena opicí"). Jan Kraus je někdy vtipný, někdy méně, často se s ním dá souhlasit, někdy je jeho bohorovnost - často si plete upřímnost se sprosťáctvím - nesnesitelná. Dojal mě ale k slzám, když se před nedávnem ve svém sloupku vyplakal nad zlou kritikou svého velmi špatného filmu (ale neměl by se divit, režírovat neumí každý) a jako malé děcko uvedl, že ho ale pochválil strýček Forman. Není to tak zlý chlapec. Už od začátku, kdy ho ještě řídil moskevský absolvent Hvížďala, aspiruje Týden na cosi jako Der Spiegel. Stále víc se mu také graficky podobá i pod vedením někdejšího Nováka a Spy Balšínka, byť je barevnější, čti v bulvárnější úpravě. Politicky je - nejspíše díky panu Fendrychovi, Stonišovi a Deylovi - ještě unionističtější než jiné tisky. I v Týdnu je dvoustrana Názory a komentáře tou nejslabší a okatě stranickou rubrikou. Ale o tomto jevu jsem se zmiňoval už v článku o MFD. Domnívám se, že v týdeníku tohoto typu takové rubriky vůbec být nemají. České specifikum mj. spočívá v tom, že čtenáři se ovlivnit nedají, ani sami sebou. Vzpomínáte jak byl kdysi Jiří Dienstbier druhý či třetí nejsympatičtější politik této země? V každém průzkumu figuroval na předních místech, ale titíž občané (anebo občanky?) ho pak nevolili. To se myslím děje jenom u nás. Mou nedůvěru vyvolalo a vyvolává v Týdnu takové podprahové našeptávání: uděláte-li si statistiku, pak skoro každá zmínka o někom z ODS či ČSSD je opatřena lehkou negací, nějakou ironickou připomínkou nebo vzpomínkou na něco, do čeho byl ten či onen zapleten, se stranami Koalice zachází list opatrněji. V čísle 12 se někdejší redaktor LN Korecký zmiňuje o tom, že Špidlova vláda byla "miláčkem médií" - ale ovšem, a nebýt toho, jak špatně to pan premiér dělá (viz volba prezidenta) zůstala by jím aspoň potud, dokud je ve vládě Unie svobody. Také se mi nezdá, jak jsou takoví Vrána, Skočdopole či Wanatowiczová vždy eticky se vším hotovi - ale jsou to novináři mladí, zkušenost nemají a přeji jim, aby se nikdy neocitli v situaci, kdy by museli volit mezi špatným a horším. Mimochodem, záchodový rváč Wollner přišel do ČT z Týdne. Kultura: Jiří Peňás je vzdělaný muž, ale ze stejného hnízda jako pan Chuchma v MFD, zdá se mi, a někdy jejich rubriky působí jako domluvené. Mají několik svých koníků (Topol) a ostatní koníky ignorují. Peňásovi dává ještě větší práci opustit Prahu a všimnout si něčeho, co se děje jinde. Potěšilo mne nejprve, že si v č.12 všiml Egona Bondyho, ale pak jsem pochopil, že to udělal hlavně proto, aby mohl trochu pokousat nebožtíka Hrabala, takže mne nadšení zase přešlo. Zaujal mě článek pana Deyla Tiché dny s klišé: měl by s tímto koštětem na otřepaná slovní spojení číst celý časopis. Závěr amatérského tiskozpytce: Týden není špatný týdeník, uvítal bych větší vyrovnanost v politickém nazírání - ale to asi rumlista Fendrych nemůže - a místo komentářů raději rozhovory s aktéry, nejlépe z obou stran. Lidové noviny Napsal jsem, že MfD je určena spíše širšímu publiku, zatímco Lidové noviny už pro přece jen poněkud zavazující starší titul aspirují na deník pro inteligenci. Po jisté úvaze opakuji, že to tak podle mého názoru opravdu je. Stačí srovnat sobotní přílohy obou deníků, kde LN hostí Orientaci a řadu dalších rubrik, jež vyžadují aspoň středoškolské vzdělání, což MfD nepožaduje. Něco jiného je barevný televizní program, který obě redakce vyrábějí s doprovodnými texty a rozhovory a který se, zdá se mi, výrazně lépe daří Mladé frontě. Začnu tedy právě minulým pátkem. Myslím, že je bylo chybou nahradit vtipného a sarkastického Tomáše Hanáka spisovatelem Vieweghem. Nejsem přílišným ctitelem tohoto autora, i když uznávám jeho postavení, prostě to není má krevní skupina (což nic neznamená) a vlastně mám rád či zaujaly mne jen jeho parodie. Působí na mne dojmem, že toho musí psát příliš mnoho, (to je vůbec neštěstí novinářů - např. v MFD píše jeden z jejích mála opravdu seriozních a chytrých autorů Michal Mocek velmi málo, ale za to jeho texty vždy vyniknou , viz třeba jeho názory na iráckou válku, zatímco psaví Komárek a zejména Steigerwald jsou nevyrovnaní a nájemnost je v jejich psaní příliš okatá). V magazinu Pátek se v posledních týdnech předvádí skoro jako hlupák - a to asi není. Jeho obsese Václavem Klausem je směšná a trapná, zřejmě patří k těm, kdo profesora nejprve nekriticky zbožňovali a teď mu nemohou příjít na jméno. Lépe jsou na tom ti, kdo ho viděli kriticky vždycky a dnes vědí, že jde o osobnost, která má samozřejmě své rozměry, názory, meze i možnosti. (Soukromě dodávám: prezident je politická funkce a asi by jím neměl být kdokoliv, koho náhodou někdo z vlády zná jako fajn člověka.) Být šéfredaktorem Veselinem Vačkovem, přestal bych panu Vieweghovi přispívat na stavbu domu a našel bych jiného, lepšího fejetonistu - kupř. v rozhlase se jich vyskytuje dost. Rozhovory v příloze Pátek - například v tomto čísle (12) jsou zpravidla velmi rozmanité, někdy až příliš. Otázka je spíše v rozměru a způsobu. Kupříkladu rozhovor se zpěvákem Plíhalem je velmi dlouhý, 4 strany, ale podstatných věcí, jako je jeho práce, se dotýkal málo. Redaktorka Plavcová se snažila vytáhnout z něj co nejvíc o alkoholismu, zkusila, zda by neřekl něco ošklivého o bratřích Nedvědech (ona by snad napsala o jiném redaktorovi, že je škrabák a list kazí?) a hlavně, jestli by trochu neokousal Nohavicu za to, že se octl v estébáckém seznamu. Plíhal ani jednoho hada nesežral. Ostatně nevím - je to s tím StB opravdu ještě tak důležité? Za ta léta prolezli ty archivy kdejací bisáci a jiní isáci, svoje papírky si vytahali, kandidáty a důvěrníky stejně vyškrtali, vnitro neručí za obsah, jenom za to, že tak ten seznam vypadal, navíc mi připadá absurdní, že nic neznamená ani soudní rozhodnutí... Ale jistě se to hodí na trápení Nohaviců, Bohdalových, Zímů, Hrubešů, Ebenů, Třísků, Skopečků, Suchařípů a tak dále. Článek o Prusalisovi, třech komunistických poslancích je ironický, ale v rámci slušnosti, takhle to myslím smí vypadat. Uvítal bych, kdyby naprosto stejně semleli také ODS, Unii, lidovce (zejména Kalouska a Kasala) a Unii. Kindervejce, no dobře, diskotéky jsou na mne jaksi z jiného světa, o jednom z mužů, kteří vedle Cheneyho a Wolfowitze zřejmě nejvíc řídí George W. Bushe, Rumsfeldovi, jsem si přečetl paján. Byl bych raději, kdyby pan Honzák užil spíše jako jeho kolega Ševela metodu, jíž je napsán článek o komunistech. Deník: typická modrá barva je spíš matoucí, LN jsou s ODS na štíru. LN ale obecně zaujímají jaksi "havlovské" stanovisko, Pravdu a Lásku k unionistům vycítíte jaksi podprahově všude, i když se mi zdá, že mnozí redaktoři by ještě raději fandili něčemu jako je Česká pravice nebo ta zajímavá Cibulkova strana. Vzhledem k tomu, že je v těchto dnech válka, je politická část novin osekaná a tak není moc fér se jí zabývat. Fotografie autorů se od MFD moc neliší. Jen v LN pracuje mnohem víc skinheadů s bradečkami než v MFD. Mezi komentátory se stále víc profiluje Pavel Máša, jenž je podle mne občas opravdu objektivní. Naproti tomu Petruška Šustrová píše teď méně, asi se ještě trochu skrývá poté, co zabila tu paní na křižovatce. Dodnes nechápu, proč se k tomu nepostavila čelem. Jenže to nesvedli ani Motejl a Bureš, tak proč ne ta křehká a slabá žena... Když jsme u toho, dámy (kupř. Kalenská) patří v této redakci k ostřejším hochům. LN tendují ze všech českých deníků nejvíce k "political correctness", což nemiluju, ale zazlívat jim to tolik nemohu. Chválím odborné přílohy, zejména o školství, vysoce oceňuji jazykové kurzy, slušně dělaný zdá se mi sport, kultura je proti MFD myslím solidnější, ale jaksi bez šťávy, navíc se vzpěčuji proti známkování uměleckých děl, jehož se redakce dopouští. Zdá se mi, že takzvaná cenzura mlčením hraje v LN hodně velkou roli. Oživení komentářových stran přinesla rubriky pana Čermáka Horizont, kde bych ale uvítal širší rozpětí v názorech - mezi Dědečkem, Horáčkem a Štindlem moc rozdílu není, Macek hodně absentuje... Nechtěl byste pozvat Knížáka, pane Čermáku? Nejsem jeho fanda, ale jeho hlas mi chybí, když už nepíše ani do Reflexu. Poslední slovo: Vaculík je přírodní jev jako vodopád, naproti tomu Jiří Ruml je zkamenělina, jež se z někdejšího superbolševika stala superpravičákem, ale právě proto je nudný. Nevyrovnaná a málo barevná je paní Obermannová (ale to je jako s tím Vieweghem, psát knihy a do novin není totéž), atd. Napadá mě, že dobrým autorem této rubriky by mohl být naopak nějaký básník, Jiří Žáček nebo také Šrut či třeba Pavel Kohout, když už. Anebo, abychom se pobavili, ten pan Cibulka. Vladimír Bernard
BL