poslal arek
Moje studium jeden z Božích zázraků v mém životě
V šestnácti letech jsem přijala Ježíše jako svého Spasitele. Poté mi Bůh splnil můj sen - jezdit pravidelně do Německa. Od té doby jezdím o letních prázdninách ke věřícím přátelům. A tak jsem se taky naučila němčinu.
Po gymnáziu a jazykové škole jsem navštěvovala Pedagogickou fakultu v Olomouci. Zpravidla se zde studují dva předměty a je nutné je i dopředu dobře ovládat, aby člověk zvládl přijímací zkoušky.
V době, kdy jsem se hlásila na vysokou, byla možnost studovat cizí jazyk jako jednooborové studium pro základní školy, z důvodů nedostatku učitelů AJ a NJ na ZŠ. Nyní už tato možnost není, chodila jsem do posledního ročníku a po vystudování byl tento obor zrušen. Bylo to 3 leté bakalářské studium, po kterém člověk mohl učit.
Ve 3 ročníku jsem se modlila za mé budoucí zaměstnání; měla jsem taky v této době praxi v Hodoníně na ZŠ, 5 minut od mého bydliště. Během praxe přišel za mnou ředitel oné školy a sdělil mi, že v záři zde nastupuji. Nechtěl se se mnou vybavovat o praxi, jen o nástupu. Byla jsem ohromena úžasně rychlou Boží odpovědí na moji prosbu o zaměstnání. Nemusela jsem nikomu nic říkat, navštívit pracovní úřad, vyplňovat formuláře, ale volala jsem ke svému Otci, aby mi dal místo podle Jeho vůle
Nyní zde učím třetím rokem a vím, že to bylo to pravé místo dané od Boha. Ze začátku to bylo těžké, hlavně s patnácti a šestnáctiletými chlapci, ale vždy jsem se měla ke komu utíkat. Bůh mě vždy posiloval a dodával odvahu. Na škole mám mnoho možností ke svědectví: svým životem, přístupem k žákům, různými párty, výlety a pozýváním na mládežnické akce.
Poslední dva roky jsem navštěvovala dálkové magisterské studium. Od začátku mi bylo jasné, že ze své síly a rozumu to nezvládnu. Ale byla jsem si jista, že mé studium je v Boží vůlí a že to bude Boží vítězství. Bylo zajímavé, že dálkové magisterské studium bylo možné jen v několika městech. Např. v Českých Budějovicích bylo toto studium otevřeno, ale uchazeči museli skládat přijímací zkoušky a navštěvovat jedenkrát za čtrnáct dní přednášky.
Já jsem do Olomouce jezdila na přednášky jedenkrát za měsíc a bez jakýkoliv zkoušek po dobu dvou let. Vážím si takových privilegiích a vím, že jako Boží děti jich máme dostatek. Velkým svědectvím o Boží velikosti byla pro mne diplomová práce, kterou jsem musela odevzdat do listopadu 2000 a v lednu 2001 na mě čekaly státní zkoušky. Potřebovala jsem hodně víry, abych uvěřila, že to vše při zaměstnání a při službě ve sboru v termínech zvládnu. Modlila jsem se a posilovala svoji víru Božím slovem
A Bůh jednal. Vůbec jsem nevěděla o čem mám psát v diplomce, neuměla jsem ani rychle psát na počítači. Ani tak odborně německy, jak je pro tuto práci nutné. Ale vždy jsem vše nemožné předkládala Bohu. Prosila jsem ho, aby mě nějakým směrem řídil a inspiroval mě nějakou dobrou myšlenkou a tématem, o kterém mám psát.
Moc jsem si přála psát o něčem zajímavém, praktickém, o něčem, co spojí mé žáky s němčinou a evangeliem. Ze začátku to byly pro mne jen tajná přání, které však Bůh zrealizoval. Byl to pro mne zázrak, když se mi podařilo napsat šedesátistránkovou práci o projektovém vyučování a zrealizovat projekt se svými žáky ve Vídni. Před projektem jsem neznala ani jednoho věřícího v celém Rakousku. Ale Bůh se o vše staral.
Zanedlouho jsem dostala adresu na jednu věřící učitelku Christu ve Vídni. Přijela jsem k ní a ona mi pomohla sehnat materiály k mé diplomce, zajistila mi opravu gramatických a stylistických chyb v mé práci, hradila mi výdaje po celý víkend ve Vídni. Bylo to prostě " bomba" požehnané. S jejím sborem jsem se domluvila, že v létě tam přijedu s mládeží a žáky a zrealizujeme tam " Projekt DOBČ" - Dobrodružství Bez Češťiny , který byl základem pro druhou, praktickou část mé práce. Spali jsme v jejich sborovém domě, sami si vařili a věřím, že to byl super výlet, jak mi všichni dosvědčili. A navíc každý slyšel něco o Bohu.
Termín odevzdání diplomky se blížil, díky Bohu jsem našla i jednoho šikovného chlapce, který uměl dobře německy a také tak dobře psát na PC. On mně vše přepsal a v poslední možný termín jsem po svázání v tiskárně vezla diplomku do Olomouce s vědomím, že to není jen tak obyčejná práce, ale kniha plná svědectví o Boží věrnosti a velikosti.
Z padesáti studentů tohoto dálkového studia deset nestihlo odevzdat diplomku do termínu a museli si zkoušky posunout na červen. Já jsem chtěla už všechno mít v lednu za sebou, abych se v létě soustředila na akce ve sboru a ve škole. V dubnu plánuji opět výlet do Vídně a v červnu přijede skupina King´s Kids.
Leden byl tvrdý měsíc přípravy na státnice, plný vyčerpání, ale i vnitřního ujištění, že Bůh zápas dokončí. Státnice jsem zvládla a je mi jasné, při tom všem co jsem při celém studiu prožila, že kdybych nepoznala Boha, nikdy bych nevystudovala vysokou školu.
Byl to čas, kdy moje důvěra v Boha byla zkoušena. Poznala jsem, že dostaneme vše, na co máme víru. Kéž roste naše víra a počet zázraků v našich životech.
Už tři roky ve mně hoří touha jít na biblickou do Německa. Nyní prožívám,že přišel ten správný čas. Dá-li Pán, začnu v říjnu 2001 studovat ve Stuttgartu.
Kéž ti Pán bohatě žehná.
Pavla Teplá,
AC Uherský Brod
