Tetování Bůh ochraňuj moji rodinu Slovo "tetování" má svůj původ v Polynésii a byl přejat do evropských jazyků v dobách zvýšeného zájmu o život v této oblasti. "Tatoo" z polynéského "tatau" - "znamení jeho kůže jako deník".  Leoš si dal vytetovat na kůži svojí životní mravní zásadu: přes srdce jednu letící a jednu padající vlaštovku. "To proto, že všechno v životě má svůj protiklad", říká. Mladí lidé jako Leoš používají symboliku tetování, aby vyjádřili svůj vztah k životu a smrti."Každé náboženství zdobí své chrámy", říká Leoš. "a my, kteří jsme tetovaní, vnímáme tělo jako chrám." Žádné tetování není bez bez hlubšího významu. Stejně tak, jako vznikaly vzácné fresky ve starých chrámech: vše má jako na šperku svůj smysl a úmysl až do posledního detailu. Tělo jako šperk? To je pro Leoše příliš málo. Nosí své životní motto neustále sebou a vystavuje je na odiv ostatním. Cítí celým tělem to, čemu se zavázal. Jeho kůže je jeho deníkem. A co se stane, když své mravní zásady změní, když odmítne to, co mu dosud bylo svaté? Taková otázky nemají v jeho světě místo:"Tetovaní lidé jsou lidé věrní pravdě. Stojím si za svou minulostí, i kdybych mnoho věcí udělal špatně."   Tetování Kříž Egyptští křesťané jsou hrdí na svoje tetování. Obzvláště v náboženství platí, že tetování bylo odpradávna až dodnes "poznávacím znamením určité skupiny", obraz na kůži jako signál pro okolí. To vychází u egyptských křesťanů z koptské tradice. Téměř všichni jsou tetováni znamením kříže. Proč? To ví znalec koptské církve, Antonín Mayer: "O koptech se zejména mluví v tomto směru tak, že se tím chtějí oddělit od jiných nekřesťanských náboženství. A egyptští křesťané jsou pyšní na svoje tetování. Viděl jsem jak si kopti z radosti nad svým křesťanstvím potetovali zápěstí na ruce a tím vyznávají: jsem Kristův, zde je moje tetování na zápěstí, a sice v místě, kde vede tepna, protože tam je lze jen velmi špatně nechat odstranit."      Tetování Ježíš Také mezi prvními křesťany byli někteří, kteří se nechali tetovat. Nosili iniciály Ježíše Krista ("X" nebo "I.N."), rybu, kříž či jehně na čele nebo na zápěstí. Není však dosud jasné, zda se jednalo o tetování jehlou nebo o barevné jizvy.  Přitom se význam těchto znaků vykládal různě nejen v průběhu doby, ale i dokonce v průběhu i jedné epochy. Vyznavačským křesťanům byly vytetovávány značky, aby se mohli odlišit jako "kacíři" nebo "odpadlíci" od "pravé víry". Lidé se tehdy takto pokoušeli křesťany vyloučit ze společnosti. Křesťané naopak vnímali tato tetování úplně jinak. Pro ně se nejednalo o stigma, ale spíše o značku příslušnosti ke společenství. Se vší otevřeností tak mohli ukázat, že jsou připraveni pro svou víru trpět. "Myšlenka" označování tetováním se u křesťanů ujala jako dobrovolné přijetí stálého poznávacího znamení. A to zejména v zemích, ve kterých byli křesťané v menšině.  Tak byla v roce 1890 v Bosně tetována katolická děvčata, aby se zabránilo přestupu k islámu. Arménští křesťané dodržovali tradice poutního tetování ještě do 1. světové války. Účastníci křižáckých výprav mívali často tetování, aby měli v případě smrti zajištěn křesťanský pohřeb. Podobné účely sledovalo tetování porodními asistentkami v Paříži v 18. století. Tetovaly matky a jejich novorozence identifikačními značkami, aby se zamezilo záměnám a k snadnějšímu hledání při náhlých úmrtí dětí nebo při potřebě určení matky. Církev se obrátila proti tetování Ovšem v těch zemích, kde chtěla církev provádět misijní práci a kde bylo tetování tradiční, začala usilovat o to, aby postupně dostalo mezi lidmi  špatnou pověst. Kvůli odlišení vlastních členů církve od těchto "primitivních národů" zde tetování zcela zakázala.   Vytetovaný nápis Ježíš Církev se přitom odvolávala na Starý Zákon: "...mrtvým nesmíte zhotovovat na těle žádné zářezy a nesmíte si vyrýt žádnou značku.(3. Moj. 19,28). "...kněží si nesmí vystříhávat na své hlavě pleš, stříhat si vousy a na těle dělat zářezy." (3. Moj. 21,5).  Již v roce 787 po Kristu bylo tetování papežem Hadrianem I. na koncilu vypovězeno z křesťanské kultury jako pohanský zvyk. Současně byly všechny druhy ozdobného tetování na těle výslovně zakázány. Takové zákazy platily ještě donedávna. Dokonce ještě v roce 1996 bylo v kantonu Bern ve Švýcarsku zakázáno nechat se tetovat. V zákoně byl tento čin označen jako prznění těla.