poslal mimo
Den, který měl smysl
Město usíná
Měsíc s hvězdami si povídá
Tma mě pod černý kabát schovává
A vítr s hladinou řeky si pohrává
Odrazy světel v řece
Jak ohýnky plápolají
Chtěl jsem si s někým promluvit
Teď jsem rád, že jsem sám
Den byl přede mnou
Toužil jsem mu smysl dát
Bohu ho obětovat
Teď tu sedím, musím se jen trpce smát
Ulicemi jsem chodil
Chtěl jsem někoho navštívit
Někoho potěšit
Teď mi dělá společnost měsíční svit
Ne, nejsem sám
Bůh je se mnou
Hodně blízko, vím to
Někde za tou tmou
Nevím, proč jsem den promarnil
Nevím, snad, abych u řeky skončil
Abych si chvíli našel
Chvíli na Toho, kdo pro mě život zmařil
Možná pro těch několik minut
Kdy u řeky jsme jen my
Jsem musel prožít den
Který byl plný prázdnoty
Město už úplně ztichlo
Vstávám a loudám se domů
Den už má smysl
Šeptám temnému břehu
Kamil Motyka
