Grano Salis - Andělé

AnděléMusím se tam dostat! Za každou cenu! Znovu se odhodlaně vrhám proti hradbě stromů a ta můj útok znovu odráží. Nechápu, jak mohly vyrůst tak blízko u sebe, ani skulinka. Jsou neústupné jak římská kohorta a já se přitom nutně potřebuju dostat na druhou stranu. Vlastně jsem tam už dávno měl být. Sice nevím přesně proč a co tam vlastně je, ale vím, že se stane něco hrozného, jestli tam okamžitě nebudu. Krev tančí ve spáncích v bláznivém crescendu bubeníka na galéře a mozek vydává další nesmyslný povel k předem prohranému útoku. Rána do hlavy, bizarně pokroucené větve stromů se zlomyslně šklebí.

Vtom se přede mnou objevuje muž. Zvláštní, nikdy jsem tak podivného člověka neviděl, a přece mně připadá známý. Přistupuje ke stromům, lehounce rozhrnuje obrovské kmeny jak špička kánoe rákosí a já překotně vyrážím za ním. Kolem mě se tyčí do nepředstavitelné výše mohutní velikáni, připadám si jako Mojžíš uprostřed Rákosového moře. Chci neznámému poděkovat, zrychluji krok, ale není k dostižení. Další rána do hlavy, křečovitě se chytnu volantu, veškerou svoji energii vrhám přes svoji pravou nohu na brzdový pedál a je mi najednou všechno jasné: mikrospánek. Auto poskakuje po čerstvě vysázeném sadu, panenské stromky se polekaně ohýbají před nárazy nárazníku. Konečně zastavuji, zavírám oči a dobrovolně vyklízím pozice šoku. Sto metrů před místem, kde jsem asi sjel ze silnice, jsou stromy již vzrostlé, ty by se přede mnou takhle zbaběle neohýbaly. Uvědomuji si, že jsem se právě podruhé narodil. Nahmatám bouli na čele a vystupuji: autu není nic, vyndám jen několik větviček zachycených za espézetku. Sesouvám se do trávy a pociťuji touhu obejmout neznámého muže. Byl to anděl, napadá mě. Andělíčku, můj strážníčku ... jen nerad jsem se v dětství modlil tuhle modlitbičku, připadá mi tak hloupá. Stejně jako naivní obrázky dětiček nad propastí s andělem v pozadí. Anděl přece vypadá jinak. Určitě už to ví i ta čtyřletá holčička, co spadla s balkónu, letěla tři metry a dopadla na beton. Ten zvuk bude viset její mamince v uších navždy. Srdce se v ní zastavilo, jako když stiskneš pause na videu, a cesta se schodů trvala celou věčnost mezi nádechem a výdechem. Rozum okřikoval oči za ten obrázek bezvládného tělíčka na chodníku a výkřik jako by chtěl rozříznout bytí na předtím a potom: Petruško! Ale nedořízl. Holčička vstává běží k mamince a drmolí: „Maminko, maminko, já jsem nechtěla spadnout. Pak už jsem letěla a hrozně jsem se lekla. Ale ten hezký pán povídal, ať se nebojím, měl velikánské oči a držel mě v náručí, tak už se nebojím.“ Maminka pláče a rentgen se asi porouchal – neukazuje nic, žádné zranění. To já mám aspoň bouli. Jako ti buclatí andělíčci naproti kazatelně u nás v kostele, tak buclatí a rozpustilí, až jsem je podezříval, že mají boule. Sv. Josef je seshora blahosklonně pozoruje, nemá teď čas, chová Ježíška. Tak ti puti vzali tesařinu na chvíli za něho. Jeden s vervou hobluje, až létají třísky, další zaujatě řeže, musí to být rovné! Ten třetí tříská palicí do dláta, vždycky jsem měl strach, že to pan farář uslyší a bude to na mě. Košatá fantazie středověkého řezbáře. Fantazie? Možná taky potkal anděla. Je jich prý všude plno a nejvíc v kostele. Tvrdil to jeden františkán, věřím mu, je to mystik. Ale málokdo je uvidí, to může jen duše, která umí být hodně potichu. Kdopak umí být dneska potichu? Jemu se to prý jednou povedlo. Sloužil mši kdesi v podhorském kostelíku a byl tam úplně sám. Ty dvě babičky, co chodívaly pravidelně, asi zrovna onemocněly a žádný turista tam tenkrát nezabloudil. A tak potichu slouží rozjímaje o marnosti svého poslání a právě v okamžiku, kdy s tichou prosbou o zázrak pozvedal k oprýskanému stropu pšeničnou oplatku, zázrak přišel. Proměnění. Slunce naráz rozžehlo reflektory kulatých okýnek, staré vstupní dveře se skřípavě pootevřely a vánek zamával kadidlem zlatavého prachu. Najednou byli všude. Andělé. A zpívali, jásali a tančili. Starý kněz s pokorou položil Kristovo tělo a poklekl. Zvedám se z trávy a sedám za volant. Snad podruhé už neusnu. Startuji a zapínám nahlas rádio. Auto je najednou plné andělů, kteří vylétávají přímo z reproduktorů: Poranění andělé jdou do polí..... (Peekovy povídky)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace