Grano Salis - Revoluce ve skanzenu

Revoluce ve skanzenu
Je pozoruhodné, jak se naše média, pokud jde o církev , dokážou zajímat jen o jevy okrajové, a podstatné změny, k nimž v křesťanstvu v posledních padesáti letech dochází, nechávají zpravidla zcela bez povšimnutí.

Ve večerní reportáži ČT 1 byly záběry na dvě skupiny lidí – opět, oba záběry byly na detaily, které jsou možná působivé, pro podstatu věci však nejsou relevantní. Nejprve na odpůrce biskupa – homosexuála, držící transparent „Bůh nenávidí homosexuály“. To samozřejmě není pravda, každý pořádný křesťan ví, že Bůh homosexuály miluje. Pak na jeho zastánce, držící transparent „Bůh miluje všechny lidi“. To samozřejmě pravda je; není ovšem pravda to, co si nosiči tohoto transparentu zřejmě myslí, totiž že když Bůh všechny miluje, tak také souhlasí s jejich jednáním. Bůh homosexuály miluje, ale je proti homosexuálnímu jednání. Redaktorka Daniela Drtinová se pak marně snažila z děkana evangelické teologické fakulty Pavla Filipiho dostat kloudné slovo. I na přímý dotaz, jak se Písmo staví k homosexualitě, dokázal neodpovědět. Jaký protiklad k Ježíšovu příkazu „Budiž vaše řeč ano, ano, nikoli, nikoli“! Článek Pavla Pošusty v MFD (4. 11.) mluví o „revoluci v církvi“. Je to ovšem revoluce v církvi, která pro opuštění Božího slova ztrácí relevantnost a proto ztrácí i věřící. Pošusta zmiňuje i to, že africké anglikánské církve (které, jako většina církví v Africe, rostou) s rozhodnutím americké episkopální církve nesouhlasí. Bohužel, náš čtenář prakticky nemá možnost se dovědět o tom, co se děje v církvích v Africe, Latinské Americe, Jižní Koreji, Číně… A tak má za to, že křesťanství je asi něco takového, co předvedl pan profesor Filipi v České televizi. Církev je často volána k tomu, aby se přizpůsobila světu. Nuže, schvalování homosexuality je v západním světě na vzestupu, církvi, přidej se! Empirie ovšem učí, že kdykoli se církev přidávala ke světovým trendům, ztrácela relevantnost. Kristus rozhodně nevedl své následovníky k tomu, aby se světu přizpůsobili. Přizpůsobit se světu není nic těžkého, koho a proč by ale potom taková církev zajímala? Co se týče homosexuality, pak v naší společnosti panuje celá řada klišé a zjednodušení, a smysluplná debata se vlastně nevede. Mluví se o čtyřprocentní menšině. Proč ale právě čtyřprocentní? Záleží na způsobu, jakým jsou otázky kladeny. Nechte mne formulovat otázky, a dodám výsledky, které se budou pohybovat od 1,5 do 10 %. Zastánci homosexuality vynaložili především v osmdesátých a v první polovině devadesátých let mnoho úsilí na to, aby dokázali, že homosexualita je daná geneticky. S obrovskou slávou pak oznámili výsledky určitých dílčích výzkumů, které byly patřičně medializovány, a tak nyní panuje všeobecné přesvědčení, že člověk se homosexuálem rodí. Bližším prozkoumáním oněch výsledků, které měly genetickou danost homosexuality dokázat, ovšem musíme dojít k závěru, že ji vlastně vyvracejí. Z žurnalistů si ovšem dá málokdo práci s tím, aby se podstatou těchto výzkumů nějak zabýval. V ideologizované atmosféře, kde je každý tlačen do pozice „pro“ nebo „proti“, se nedaří příliš dobře přístupu, který chce přijít věci na kloub. V Písmu je celá řada míst, které homosexuální jednání jednoznačně odsuzují. Na druhé straně Ježíš nepřišel, aby svět odsoudil, ale svět zachránil. Nikoho ovšem nelze zachránit proti jeho vůli. Křesťané věrní Písmu budou homosexuálům podávat pomocnou ruku, pokud o ni budou stát. Neznamená to ale, že budou schvalovat homosexuální jednání. Dan Drápal senior Církve Křesťanská společenství

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace