CIZÍ OHEŇ - 3.  Historie a učení hnutí Pozdního deště Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání” Kapitola III Historie a učení hnutí Pozdního deště Motto: “Slovo, které se v Novém Zákoně překládá jako “příchod” je “parousia”, což znamená “být přítomný”. Je také užito pro příchod mužů osobně, stejně jako pro příchod Krista.. Že toto slovo znamená “přítomnost” spíše než “příchod”, je evidentní…” George Warnock, The Feast Tabernacles “Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.” Druhý list Janův, verš sedmnáctý Historická část Hnutí Pozdního deště, které se objevilo v poválečném období, vzniklo v Kanadě na “pronajaté” půdě čtyř největších letničních církví, z níž bylo jednoznačně klasickými letničními vykázáno, a dalo vznik, či ovlivnilo řadu pozdějších obnov jako je Pastýřské hnutí, hnutí Víry, hnutí Proroků, hnutí Chval, hnutí Vinice, Torontské požehnání a Promise Keepers a nakonec moderní hnutí Rekonstrukce, na kterém se podílejí snad všechny současné důležité evangelikální církve v USA.1 Počátkem šedesátých let to vypadalo, že je hnutí mrtvé, ale jeho současné vzkříšení a nebývalý rozmach nás vede k jeho historickému a doktrinálnímu rozboru. Období 1907 - 1927 Benigní předehra Protagonisté hnutí Pozdního deště si pro své hnutí zvolili název z děl Davida Wesley Mylanda, který v roce 1907 vydal zpěvník “Latter Rain Songs”, a později, v roce 1910, naučnou knihu ”The Latter Rain Covenant”. V této druhé knize Myland porovnával historická období Izraele s manifestacemi Ducha svatého na slavné letniční misi v ulici Azusa, a k podpoře svého výkladu uváděl, že Bibli je třeba chápat nejen historicky a duchovně, ale též dispensacionálně.2 K takovémuto výkladu Písma je dle něho nutné, prorocky, pod vedením Ducha svatého, používat zase jenom Písmo3. Myland tak došel k závěru, že Bůh nyní vylévá svého Ducha jako na den Letnic, aby připravil svou církev na příchod svého Syna. Ačkoliv se teologové na Mylandovo dílo tvářili poněkud rozpačitě, exponenti hnutí Pozdního deště se na ně neustále odvolávali. Kniha však, přes některé zvláštnosti, tvrdé doktríny Pozdního deště rozhodně neobsahovala.4 Období 1927 – 1947 V této době vystupují dvě osoby, které při popisu obnovy nemůžeme opomenout. Přestože byli oba širší křesťanskou obcí, vyjma extrémních skupin, označeni za kacíře, jejich vliv je dnes obrovský. Dalo by se říci, že jejich učení dnes ovlivňuje i ty skupiny, které se proti jejich službě stavěly nejvíce. Těmito dvěma personami jsou E. W. Kenyon a F Hall. Essek William Kenyon Narodil se v roce 1867 v Nové Anglii v chudé rodině a zemřel v roce 1948. Své obrácení prožil v 17 letech na modlitebním setkání Metodistické církve. Začal sloužit jako evangelista a přivádět ztracené ke Kristu. Protože, jak říkal, nebyl správně vyučen a byl nakažen nevěrou některých služebníků5, začal sklouzávat do temnoty a vzdálil se od Boha. V roce 1893 se v Bostonu oženil a začal s manželkou navštěvovat shromáždění respektovaného učitele A. J. Gordona, kde se znovu vydal Pánu, a za několik měsíců byl ustaven baptistickým pastorem. Aby mohl být finančně zcela závislým na Bohu, záhy opouští “denominační systém” a v roce 1900 otevírá pro své zájemce na farmě přátel “Bethel Bible Institut.” V roce 1923 službu opouští a stěhuje se do Jižní Kalifornie, kde sloužil pastorům a kde “byl extrémně dobře přijat“. Kenyon měl vliv zejména na hnutí uzdravování. Otevřeně jej četli a citovali lidé jako William Branham, T. L. Osborne a F. F. Bosworth. Ern Baxter přiznává, že když se Bosworth “nakrmil u Kenyona”7, uvedl Osborna ke Kenyonovi. Jak dokazuje McConnell, pozdější významný učitel pozdně deštných doktrín K. E. Hagin od Kenyona opsal několik pasáží svých knih.8 Sami kenyonisté dnes zdůrazňují vliv svého “učitele učitelů” na Boswortha, Osborna a Lakeho9 a prohlašují, že Kenyonova teologie přinesla revoluci v tom, že zatímco “letniční pionýři učili posvěcení jako dílo druhé milosti,” Kenyonova pravda o posvěcení se dála “skrze samotné dokonané dílo Ježíše Krista, což absolutně hnutí proměnilo a změnilo jeho kurs pozitivním směrem a dalo Božím lidem vítězství.”10 V oficiálních životopisech Kenyona se však již nedočteme, že této pravdy se mu za jeho života v Bostonu dostalo průpravou v Křesťanské vědě a v Novém myšlení. V roce 1892 absolvoval Kenyon “Emerson College of Oratory”, kteréžto období jeho životopisci milosrdně nazývají “klouzáním pryč od Pána.”11 Emersonova kolej byla založena na filosofii hodinaře P. P. Quimbyho, mesmeristy a osobního léčitele M. E. Bakerové, od něhož dotyčná svoji filosofii do značné míry převzala.12 Kenyon sice později tyto kulty neuznával, ale kladně oceňoval skutečnost, že dokázaly lidem nabídnout “aby mohly prožít alespoň dotek nadpřirozeného Boha.”13 Stejně jako metafyzikové věřil, že lidé, kteří se pozvedli za hranici smyslů a vstoupili do oblasti “ducha,” se stali “novým druhem lidí,” superlidmi “nového druhu křesťanství.”14 Základním rysem této Kenyonovy teologie, která rané stoupence ovlivnila nejvíce, byla tzv. teologie ztotožnění. Z Boží perspektivy vše, co Bůh musí udělat k vykoupení člověka, již bylo vykonáno v tzv. legální stránce ztotožnění.15 Z lidské perspektivy zůstává při vykoupení na věřícím, aby "zaujal své místo v Kristu" a aby uplatnil svá práva, která mu Kristus vydobyl. Vitální stránka spočívá v tom, že dokonalé Kristovo vykoupení, které již bylo člověku připsáno legální stránkou ztotožnění, nyní člověk aktualizuje, to jest příjme vírou pro svůj život. Konečným cílem vitální stránky ztotožnění je zbožštění člověka. Toto zbožštění, "deifikaci" - (přechod ze satanské do Boží přirozenosti), lze definovat jako proces, v němž se z lidí stávají bohové. Tedy zmocnění nikoliv z posvěcení, nýbrž z poznání. Franlin Hall V roce 1946 začali mít někteří křesťané pocit, že letniční hnutí ztratilo na své síle a volali po obnově světového křesťanstva. Nesmíme zapomenout, že to bylo v době ukončení druhé světové války a poválečné okamžiky obnovy společnosti bývají mnohdy spojeny i s obrodou náboženskou. V té době, v roce 1946, vystoupil Franklin Hall (*1907), který za účelem probuzení zahájil několik postních mítinků. Jeho kniha “Atomic Power With God Through Fasting & Prayer" ovlivnila mnohé. Tritia Tillin, britská specialistka na hnutí Obnovy, v několika bodech shrnuje obsah knihy. Píše: “Hall věřil, že skrze dlouhodobé posty křesťané obdrží mocné pomazání, které je uvede do bezhříšné dokonalosti a změněného stavu, v kterém budou schopni být nesmrtelní.”16 Mezi body Hallova učení Tillin řadí: - zdokonalení věřící obdrží schopnost překonat sílu zemské přitažlivosti - budou se moci přemístit, kamkoliv si budou přát - jejich oděvy nebude třeba prát a oni se nebudou muset mýt, protože nebudou vydávat zápach - nikdy nebudou nemocní - jejich kristovská přirozenost přivede jejich těla k nesmrtelnosti a její oslavenost se projeví zlatistvostí viditelnou všem, [pro kterou] druzí budou cítit žár Ducha svatého - cítitelné spasení těla, kdy Boží oheň a sláva, která bude trvat třicet dní, způsobí očištění z hříchu a vyžene z těla únavu a slabost - v prvním vydání knihy byla i doktrína o Pacholíkovi [nově zrozené církve dle Zj 12,5, viz níže].17 Podle Clouda Hall učil, že: “jistá žena, Thelma Moore, nosila stejné punčochy šest měsíců aniž by je prala a tyto ani neztvrdly ani nezapáchaly. Prohlašoval, že na jeho shromážděních se vznášel oblak slávy a učil, že když zástupy pozvednou ruce a řeknou "Ahoj, Ježíši,” ucítí Ježíšovu vůní. Dále varoval, že jejich psi je nemusí poznat, protože mohou vonět rozdílně a jejich domy mohou být odolné vůči hmyzu, jelikož se jedná o vůni "svatý Duch hubitel.."18 O samotném Hallovi se tvrdilo, že nosil sedm let stejný kabát, který nebyl čištěn, prán ani větrán a přesto nebyl zašpiněn ani nebyl cítit tělesným zápachem. A skutečně, jak uvidíme později, tento stěžejní fundament dobrodružné antropologie se projevil jak v učení Warnocka, tak i např. Paula Caina velmi zřetelně (o obou bude řeč dále). Není se čemu divit, vždyť sám Ernst Hawtin, bratr vedoucího obnovy Pozdního deště, poznamenal: “Obnova by nikdy nemohla začít bez učení bratra Halla o dlouhém postu.”19 Hallova kniha byla později citována i takovými velikány jako Williamem Branhamem, Oralem Robertsem nebo A. A. Allenem. Hall sám ovlivnil desítky známých služebníků. Např. Dr. Waltrip, pozdější manžel Kathryn Kuhlmanové, se s Hallem podílel na zakládání “center pro modlitbu a půst.” (Jen na okraj: Waltrip v roce 1937 pro Kuhlmanovou opustil svoji ženu a děti a nakonec se s ní oženil. Ta se s ním ovšem po šesti letech manželství rozvedla.) V Kanadě dokonce superintendent Walter Frederick zasílal Hallovu literaturu každému letničnímu služebníku, čímž bezesporu připravil půdu pro vzplanutí hnutí Pozdního deště. Na některých návštěvnících Hallových shromážděních se údajně objevoval zlatý prach, který Hall nazýval “substance nesmrtelnosti.” Podobné zázraky se děly i na shromážděních A. A. Allena, který byl později zatčen (1955), když řídil v podnapilém stavu vůz, pro svůj chronický alkoholismus byl vyloučen z Assemblies of God a nakonec zemřel na ztvrdnutí jater. Na jeho shromážděních se dokonce začaly objevovat “boží plomby” u lidí, kteří si údajně nemohli dovolit zaplatit zubaře. Období 1947 - 1951 Nosný základ Za historický zrod hnutí je považován rok 1948, kdy George Hartwin a Percy G. Hunt, kteří v roce 1947 navštívili shromáždění W. Branhama a udiveni divy a zázraky, doprovázejícími jeho službu, začali hledat podobnou zkušenost. V roce 1948 proto spolu s Georgem Warnockem založili v North Battleford Saskatchewan v Kanadě biblickou školu nazvanou Sharon a začali vydávat časopis “The Sharon Star”. Zde hnutí představili veřejnosti jako manifestaci všech devíti darů Ducha ve světovém měřítku, které v apoštolských dobách nemělo obdoby.20 Sám Warnock, hlavní teolog obnovy, popisuje vznik hnutí následovně: “Stalo se na jaře roku 1948, že Bůh přišel a v odpověď na modlitbu a půst svých dětí, vylil dary Ducha svatého a odhalil skutečnost, že nyní v tomto čase chce přivést dohromady své tělo, a učinit svoji Církev Církví bez vrásky a poskvrny. Tento den byl dlouho uchováván v Božích radách. 12. - 13. února 1948 Obnova začala.”21 George Hawtin, spolu s Percy Huntem, v té době nebyli v biblickém vzdělávání žádnými nováčky. Hawtin založil biblickou školu “Bethel” v Saskatchewanu již v roce 1935, ale v roce 1947 byl donucen k rezignaci. Ze sympatií k jeho osobě odstoupil tehdy i Percy Hunt. V témže roce se George Hawtin se svým bratrem Erniem spojili s Herickem Holtem, který vlastnil část půdy na letišti v North Battleford a v bývalé letištní budově založili biblickou školu Sharon. Herrick Holt se již v té době za "nové věci" modlil a očekával probuzení. Rok před tím totiž četl knihu Franklina Halla a začal se postit, aby "atomovou sílu" obdržel i on. Proto se připojil k Hawtinovým, Huntovi a studentům biblické školy, kteří se začali za probuzení postit rovněž. Někteří dokonce více než měsíc.22 Velké přípravy Od té doby se 70 studentů v North Battleford scházelo v budovách letiště, které sloužily jako škola a setrvávalo na modlitbách a v postu. Přibližně po třech měsících zde, v největší třídě, propukla obnova v době, kdy se studenti sešli ke cvičení své zbožnosti (devotional exercises). Jeden muž prohlásil, že již jako pětiletý chlapec měl sen, ve kterém tuto třídu viděl a nyní ji rozpoznal se všemi detaily. Ve snu viděl Boží pohyb (God moving in a way), kterému nedokázal porozumět. Warnock k obnově poznamenává: “Nikdy nezapomenu na to ráno, když se Bůh přesunul do našeho středu novým, podivným způsobem. Někteří studenti byli na zemi pod Boží mocí, jiní klečeli v uctívání a chvále Pána. Pomazání přetrvalo do té doby, než na každém z nich spočinula sláva Páně. Pán řekl jednomu z bratří. “Jdi a polož ruce na jistého studenta a modli se za něj.” Zatímco on pochyboval a zůstával ve ztišení, přistoupila k němu jedna ze sester, která byla pod mocí Boží, sdělila mu ta samá slova a jmenovala stejného studenta, za kterého se on měl modlit.” Bratr poslechl a bylo odhaleno zjevení ohledně studentského života a budoucí služby. Následovalo dlouhé proroctví, které podrobně popisovalo věci, které Bůh hodlá činit. Byla dána předloha pro probuzení včetně mnoha detailů.”23 Proroctví o obnově Warnock, který byl v té době osobním sekretářem Erna Baxtera, jednoho z otců pozdějšího Pastýřského hnutí, a Baxter sám byl v letech 1947 – 1953 sekretářem Branhama, nezná doslovné znění proroctví, ale svými slovy popisuje jeho obsah, který, vzhledem k datu vydání jeho knihy (1951), byl již asi tři roky starý. “Toto jsou poslední dny, můj lide. Příchod Páně je blízko a já se přestěhuji do svého vlastního. Dary Ducha svatého budou obnoveny v církvi. Budete-li mne poslouchat, okamžitě je obnovím. Ale ó, můj lide, nechám vás, abyste měli přede mnou úctu jako nikdy předtím. Zujte si boty neboť zem, na které stojíte, je svatá. Jestliže nebudete Pána v jeho domě uctívat, Bůh to bude vyžadovat z vašich rukou… Nezlehčujte tyto věci. Učiním to, jelikož před Pánem nezůstanete bez viny. Nepomlouvejte tyto věci. Nepiště dopisy vašim nejbližším přátelům o novém způsobu, ve kterém se Pán pohybuje, protože by vám nerozuměli… Jestliže nebudete Pána v těchto věcech poslušní, dejte pozor, aby vaše dny neskončily v zármutku a vy neš Toto mocné a nadpřirozené proroctví učinilo na zúčastněné tak mocným dojem, že mu všichni zúčastnění rázem podlehli – ostatně- kdo by chtěl jít předčasně do hrobu. Warnock proto dále poznamenává, “tak Bůh začal své dílo Obnovy… Bůh obnovuje. Obnovuje vše, co bylo ztraceno pádem Církve a pádem Adama. Celé stvoření sténá v porodních bolestech, aby bylo vysvobozeno z porušenosti, lopoty a slz, přemlouvaje Boha, aby sestoupil z nebes a vysvobodil je.”25 Tak byla položena doktrína království nyní – viz níže. Obnova začíná Na dny 7. – 18. června byl do Kanady svolán stanový mítink, jehož se zúčastnili křesťané čtyř největších letničních denominací, a toto učení o “apoštolské obnově církve posledních dní” se prostřednictvím tisíce účastníků rozšířilo po USA.26 V roce 1949 již začal George Warnock oficiálně v Sharon vyučovat doktrínu o “obnovení všech věcí”.27 Mítinku se účastnil i jeden z pozdějších učitelů obnovy James Watt, který poznamenal, že se doposud nenaplnil třetí největší izraelský svátek, a to svátek stánků. Tato poznámka natolik Warnocka ovlivnila, že v roce 1951 publikoval svůj manuál “teorie a praxe,” ”The Feast of Tabernacles”, který vznikl jako obhajoba proti kritice hnutí ze strany Assemblies of God, kde obnovu přirovnal k předehře celosvětové obnovy, svátku stánků.28 Obnova se šíří Během roku se obnova přehnala denominacemi USA. Jim Paul, obhájce obnovy, uvádí: “svět uslyšel o vylití, které se vyznačovalo manifestací proroctví a mocí Boží přítomnosti v chvále. Jako stepní požár se hnutí obnovy rozšířilo do kongregací v USA a v Kanadě.”29 Během jednoho roku se centrem obnovy stal Elim Bible Institut, Lima, v New Yorku. Carlton Spencer, syn prezidenta ústavu, o obnově poznamenal: “Nejnádhernější byly vskutku dary Ducha v činnosti na shromáždění: některé z nich úplně nové, další ve větším pomazání a moci než ostatní, působící novými způsoby. Ve většině shromážděních převládal duch uctívání. V těchto časech shromáždění (would break forth) mohly přejít do nebeských chórů s prorocky inspirovanými sólisty… V těchto časech, během shromáždění služebníci vzkládali ruce a prorokovali potvrzujíce povolání a dary sdělené Bohem.”30 Richard Riss přiznává “významný vliv na alespoň některé části charismatického hnutí téměř před třiceti lety.”31 Healing revival Původně nezávisle na hnutí Pozdního deště Branhamova služba strhla i vlnu poválečného uzdravování (“Healing revival”). Jeden z jejich hlavních protagonistů, Tommy Lee Osborn, který v říjnu roku 1949 taktéž navštívil v Portlandu Branhamův mítink, viděl, jak Branham vyhnal z malé dívčiny zlého ducha. “Ty, duchu hluchý a němý, vyháním tě jménem Ježíše, opusť toto dítě.” Když vložil Branham prsty do uší, opět dívka perfektně slyšela a mluvila. Osborn řekl: “Když jsem toho byl svědkem, zdálo se mi, jako by mi najednou tisíce hlasů říkalo, že to mohu udělat také.”32 Mezi další, kdo byli pobídnuti a začali s vlastními službami jako první, patřili např. Rev. Gordon Lindsay z Dallasu, Texas, USA, vydavatel časopisu “Voice of Healing” (Hlas uzdravování), který v roce 1950 zveřejnil knihu pod názvem ”William Branham – a Man sent from God” (William Branham - muž poslaný Bohem) a právě Franklin Hall. K hnutí se připojil i Kenneth Hagin, tehdy ještě pastor Assemblies of God, který údajně tuto vlnu prorokoval už dříve. Mezi další významné představitele hnutí se počítali: A. A. Allen, D. Walker, K. Kuhlmanová, T. Hicks, T. S. Osborne. P. Cain, R. W. Schambach, Oral Roberts ad. Těžko dnes zpětně říci, kdo byl kým ovlivněn, zda Branham Warnockem, či naopak. Branhamovy zážitky spíše nasvědčují, že to byl on, kdo nastínil tuto profetickou telogii a toto tvrzení zastává i většina badatelů.33 Ačkoliv je Branham dnes standardně řazen mezi učitele “Království nyní,” jeho učení - alespoň původní - tomu neodpovídá.34 Že počáteční vztah mezi hnutím uzdravování a hnutím Pozdního deště nebyl nikterak růžový, svědčí i sám Warnock, který protagonisty obnovy napadal, že zůstávají v denominačním, babylonském systému padlých církví (The Feast Tabernacles), a o obnově přímo řekl: “Čteme o velkých probuzeních, masových shromážděních s uzdravováním, tisíce jsou obráceni nebo naplněni Duchem svatým. Ale když přijde hodina zkoušky, kde je všechna sláva, kterou jsme se honosili? Kolik lidí skutečně vykazuje jistotu spasení, když se probuzení přesune do jiného města? U kolika přetrvá uzdravení, když se vrátí domů? Jaké množství si podrží naplněnost duchem?”35 Warnock tak zřejmě narážel na Lindsayův “Voice of Healing.” Assemblies of God Představitelé Assemblies of God nebyli z těch, kdo by si nějak libovali ve zkoumání doktrín a rozhodně v té době nebyli nějak vlivnou denominací. Do půlstoletí své existence jim chybělo více než dekáda. Sami pocítili co to je stát proti teologicky vyhraněnému a konzistentnímu systému, který nemá pro jejich zkušenost pochopení. Dokonce i trpělivý a letničními nazývaný “tatíček” Seymour, si mnoho letničních popudil, když vyžadoval, aby všechny manifestace na Azusa Street byly testovány Písmem.36 Když však teologie “nových věcí,” kterou hnutí Pozdního deště hlásalo a která spíše vykreslovala nástup Antikrista, než jakýkoliv jiný druh návratu Krista, doslova “kosila” i jejich řady, vzali vedoucí své Bible a jednoduchým způsobem hnutí odsoudili jako “odporující ortodoxii a praxi.” V dopise z 20. dubna 1949, dokonce dva roky před vydáním Warnockova manuálu “The Feast Tabernacles,” bylo v dopise Výkonného Presbytáře Assemblies of God uvedeno: “Opravdovou zkouškou jakéhokoliv hnutí je, zda obstojí, či neobstojí ve světle Božího Slova. Nemůžeme záviset pouze na svědectví o duchovním požehnání, o kterém mnozí prohlašují, že jej obdrželi v "novém řádu.” Když v letech 1914 - 1917 záležitost "Jesus only" zametla (swept) zemi, bylo zde neustálé svědectví, že toto zjevení od Boha doprovází velké duchovní požehnání. Hnutí však bylo rozsuzováno ne na základě svědectví o duchovním požehnání, ale na jeho věrohodnosti Písmu. Když bylo shledáno, že jeho závěry neodpovídají zdravému učení, jeho poselství bylo odmítnuto. Hrozné pohromy byly předpovězeny všem, kdo nedokázali jít "ve světle" tohoto "zjevení,” ale žádná z předpovědí se nesplnila. Nyní slyšíme podobné předpovědi pro opomenutí souhlasu s učením "nového řádu,” kterých nesmírně litujeme."38 Dále byly sestaveny jednotlivé body, na základě kterých bylo hnutí odmítnuto. Jednalo se o následující:

1. Příliš zdůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze proroctví a vzkládání rukou. 2. Chybné učení, že je církev založena na dnešních apoštolech a prorocích. 3. Extrémní učení, obhajované "novým řádem" o vyznávání hříchů člověku a vysvobození, dávající člověku privilegia, náležející pouze Kristu. 4. Chybné učení o udělení daru jazyků jako speciálního vybavení pro misijní službu. 5. Extrémní a nebiblická praxe sdělení nebo uložení osobního vedení skrze osobní proroctví. 6. Další zápasy a pokřivení biblického výkladu, které jsou v rozporu s učením a praxí mezi námi přijímanými.39

1. Raný déšť nebyly Letnice, neboť o žních neprší, ani svátek stánků, který nás čeká v nebi. Tato symbolika tedy nesouhlasí ani po duchovní ani po materiální stránce a je mimo kontext Jóelova proroctví. 2. Jóelovo prorctví o velikonočním, jarním dešti, chápeme-li jej duchovně, se vztahuje na Izrael, nikoliv na církev. Církev již má své Velikonce, na rozdíl od budoucího obnoveného Izraele, za sebou. 3. Co se týká Izraele, jej čeká velikonoční znovuzrození a pozdní déšť, který je možné chápat duchovně (Oz 6,3), ale též fyzicky (Jl 2, 22-23). 4. Pokud by, dle KJV, mělo jít o dvojnásobný déšť v prvním měsíci, byl by tím měsícem duben, nikoliv říjen.