|
Právě je 299 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116541225 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Nebezpečná učení: CIZÍ OHEŇ - 7. Benny Hinn, skutečný otec Torontského požehnání?
Vloženo Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 08:47:28 CET Vložil: Bolek |
poslal Aleš Franc
CIZÍ OHEŇ - 7. Benny Hinn,
skutečný otec Torontského požehnání?
Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání”
Kapitola VII
Benny Hinn,
skutečný otec Torontského požehnání?
Motto:
“Co však je Duch svatý.
Má také mysl, vůli a city? Má tělo? Jistěže má. Toto je téma, o němž se
většina kazatelů bojí mluvit, ale já jsem se Duchem svatým osobně setkal.”
Benny Hinn, Dobré ráno, Duchu svatý
“Podívejte se na mé ruce
a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá
maso a kosti, jako to vidíte na mně."
Lukášovo evangelium, kapitola dvacátá čtvrtá, verš třicátý devátý
Historická
část
Období 1952 - 1973
Benny Hinn je znám jako evangelista s darem
uzdravování a autor několika knih jako: “Good
Morning Holy Spirit” (Dobré ráno Duchu svatý), “This is your day
for a miracle” (Tvůj den pro zázrak),
“The Blood, Rise and Be Healed”
(Krev, vzkříšení a buď uzdraven), “Lord I need a miracle”
(Pane, potřebuji zázrak), “Welcome Holy Spirit”
(Přijď, Duchu svatý) a “The Anointing” (Pomazání).
Izrael a ranné dětství
Narodil se 3. prosince v 1952 v Izraeli.
Jeho matka, členka řecko-pravoslavné církve se dle Hinnova svědectví před
jeho narozením zavázala, že pokud porodí syna, odevzdá jej Bohu. Jedné
noci pak měla sen, ve kterém držela v ruce šest růží. V té chvíli do jejího
pokoje vstoupil Ježíš a jednu květinu si od ní vzal. Poté k ní přikročil
drobný, štíhlý muž s černými dlouhými
vlasy a zabalil jí do teplé látky. Následujícího dne se narodil Benny Hinn.
V dětství Hinn vyrůstal jako římský katolík
praktikující pět hodin v týdnu. Dle jeho slov se katolictví stalo jeho
mentalitou. Intenzívně se modlil Zdrávas Maria, Krédo, Modlitbu Páně a
další předepsané modlitby. Údajně si také osvojil znalost hebrejštiny,
ve které se později na katolické “Škole bratří” učil Starý zákon. Ačkoliv
se obrátil až v roce 1972, již jako jedenáctiletý školák měl několik vidění,
ve
kterých k němu Bůh mluvil a které dodnes považuje za relevantní.
“Viděl jsem Ježíše, jak
vchází do mého pokoje. Měl na sobě šat bělejší než ta nejčistší bílá a
přes něj sytě červený plášť. Viděl jsem jeho vlasy. Díval jsem se mu do
očí. Viděl jsem rány po hřebech na jeho rukou. Viděl jsem ho do nejmenších
podrobností. Rád bych znovu upozornil, že v té době jsem Ježíše ještě neznal…
Než k tomu došlo, spal jsem. Najednou však mé tělo zachvátil pocit, který
se nedá popsat jinak, než že jsem zelektrizován. Bylo
mi, jako by mě někdo zapojil do zásuvky. Tělem mi začalo probíhat mravenčení
jako miliony jehliček. A pak, zatímco jsem stále tvrdě spal, se přede mnou
objevil Pán. Pohlédl přímo na mě svýma překrásnýma očima. Usmíval se a
náruč měl doširoka otevřenou. Cítil
jsem jeho přítomnost… neřekl mi ani slovo. Jen se na mě díval a pak zmizel…
Otevřel jsem oči a díval se kolem sebe, avšak ta zvláštní energie mnou
proudila dál. Nedokázal jsem se ani hnout. Byl jsem jako paralyzovaný.
Nebyl jsem však bezmocný. Ten podivuhodný
pocit mě naplnil – ale neovládal mě.”1
Emigrace do Toronta
Počátkem roku 1968, po šestidenní válce,
se rodina Hinnových rozhodla emigrovat do Belgie, avšak po rozmluvě s kanadským
velvyslancem se Hinnovi nakonec stěhují do Toronta, kde Benny nastupuje
na střední školu. Seznamuje se zde s chlapcem, který mu svědčí o “znovuzrození”.
V ničem mu však nepřipomíná řádové sestry a jeho učení i slovník jsou Bennymu
cizí, a proto se chlapci vyhýbá. V Torontu má v roce 1972 Hinn další
důležitý sen.
“Zdálo se mi, že jdu dolů
po dlouhém, temném schodišti. Bylo tak příkré, že mi připadalo, že musím
každou chvíli spadnout. A vedlo do hluboké, bezedné propasti. Byl jsem
oblečen jako trestanec a připoután řetězem k vězni před sebou a za sebou.
Na rukou i na nohou jsem měl okovy. A kam až jsem dohlédl, táhla se přede
mnou i za mnou nekonečná řada zajatců. Pak jsem v tom strašidelném pološeru
spoře osvětlené podzemní chodby spatřil, jak se kolem pohybují desítky
drobných postaviček. Vypadaly jako
čertíci s podivně tvarovanýma ušima. Do tváře jsem jim neviděl a ani jejich
obrysy se nedaly zřetelně rozeznat. Bylo však zřejmé, že jsou to ony, kdo
nás vleče po tom schodišti dolů jako stádo dobytčat – nebo ještě něco horšího.
Náhle však, kde se vzal, tu se vzal,
se v chodbě objevil Boží anděl. Jak nádherný to byl pohled! Ta nebeská
bytost se vznášela přímo nade mnou, jen pár kroků ode mě. Nikdy v životě,
dokonce ani ve snu, jsem neviděl nic podobného. Ten krásný, zářivý anděl
v té ponuré černé díře! Když jsem se na něj podíval, anděl mi pokynul rukou,
abych šel k němu. Pak mi pohlédl do očí a zavolal mě jménem. S očima upřenýma
do jeho jsem vykročil k němu. V tu chvíli mi z rukou i z nohou spadla železa.
Už jsem nebyl připoután ke svým spoluvězňům.
Anděl mě rychle provedl jakýmisi otevřenými dveřmi, a sotva jsem vkročil
do světla, vzal mě za ruku a postavil mě na ulici Dona Millse – právě na
roh školy Georga Vaniera.” 2
Obrácení
Krátce po tomto snu byl Hinn pozván na
křesťanskou skupinku, kde se jeho spolužáci modlili v cizích, pro něho
nesrozumitelných jazycích. Byl tím velmi zmaten, ale pocítil silnou touhu
volat k Bohu. Vybavovala se mu stále věta, kterou mu křesťané říkali: “Ty
se musíš setkat s Ježíšem”. To mu však připadalo
falešné, vždyť Ježíše znal. Nepřipadal si ani hříšný, vždyť jako katolík
své hříchy denně vyznával. Přesto cítil silnou duchovní atmosféru, na kterou
reagoval tím, že bez své vůle zavolal zpět toho Ježíše, který se mu zjevil
již v dětství.
“V tu chvíli jsem však
zavřel oči a vyslovil čtyři slova, která navždy změnila můj život. “Pane
Ježíši, vrať se”, řekl jsem nahlas. Nevěděl jsem, proč to vlastně říkám,
ale víc jsem nedokázal. Opakoval jsem ta slova znovu a znovu: “Pane Ježíši,
vrať se. Pane Ježíši, vrať se.” Myslel
jsem si snad, že odešel z mého domu či z mého života? Nevěděl jsem. Ale
jakmile jsem tu větu vyslovil, cosi jsem pocítil – vrátil se mi onen zážitek
z doby, kdy mi bylo jedenáct let. Mravenčení nebylo tak silné, ale cítil
jsem energii téže intenzity. Projelo
to mnou od hlavy až k patě. Co jsem však v tu chvíli vnímal nejživěji,
bylo, že mě tato vlna energie očišťuje – v jediném okamžiku, z hloubi duše
až na povrch. Cítil jsem se naprosto čistý, bez hříchu. ” 3
Tak vlastně Hinn prožil velmi neortodoxní
konverzi. Jeho setkání s Ježíšem neznamenalo obrat od hříchu ke spravedlnosti
nebo od tmy ke světlu, nedošlo k pokání či vyznání vin. Jednalo se
pouze o zpřítomnění zkušenosti z dětství, která byla doprovázena stejnouemoční
aktivitou a stejnou vizí a která mu zprostředkovala pocit bezhříšnosti
a utvrdila jej v pravdivosti jeho víry.
“V tu chvíli jsem nechápal,
co se vlastně stalo, ale Ježíš se pro mě stal stejně skutečný jako podlaha,
na níž jsem stál. Až na ona čtyři slova jsem se ani nemodlil. Ale nade
vší pochybnost jsem věděl, že se onoho únorového rána stalo cosi neobyčejného…
Kdykoli jsem zavřel oči, viděl jsem Ježíše znovu. A když jsem je otevřel,
byl tu také. Obraz jeho tváře jsem měl neustále před sebou.”4
Po této zkušenosti se Hinn modlil, aby
tento Ježíš vešel do jeho srdce a záhy se připojil k charizmatickému hnutí
“Jesus Movement”, jehož skupina se scházela v katedrále sv. Pavla v centru
Toronta. Zde učinil i veřejné pokání s vyznáním hříchů. Od této chvíle
mívá Hinn vidění, kdy vidí sám sebe, jak je ostříhán a v obleku káže zástupům
lidí.
Období 1973 – 1983
Setkání s “Kathryn”
Osobní víra však mladému Bennymu činí doma
velké potíže. Je kárán z porušení tradice a z hanobení dobrého jména rodu.
Jde to až tak daleko, že jej otec objednává k psychiatrovi. V roce 1973
si Hinna všiml mladý metodistický kazatel Jim Poynter, který jej pozval
na cestu do Pittsburgu, aby navštívili shromáždění Kathryn Kuhlmanové.
Když spolu čekali v mrazivém ránu před
kostelem na shromáždění, nepochopitelně se –jako ostatně vždy, jednalo-li
se o neobyčejnou duchovní zkušenost- Benny roztřásl po celém těle. Následná
bohoslužba pak navždy udala směr Hinnovy služby.
“Jakmile se však začalo
zpívat, zjistil jsem, že dělám něco nečekaného. Vyskočil jsem na nohy.
Zvedl jsem ruce k nebi a po tvářích mi tekly slzy… Bylo to, jako by ze
mne vytryskl gejzír. Nikdy před tím jsem se tak snadno nerozplakal. Extáze
je slabé slovo!” 5
Poté Hinn ucítil po těle přecházející vánek.
“Zvedl jsem hlavu a spatřil
jsem, jak Kathryn skryla obličej v dlaních a dala se do pláče. Vzlykala
a vzlykala tak hlasitě, až se ostatní ustrnuli. Hudba přestala hrát, pořadatelé
zůstali stát na místě… Trvalo to asi dvě minuty. Pak zvedla hlavu… v té
chvíli na ní byla náhle znát smělost, jakou jsem ještě u nikoho neviděl.
Napřáhla prst před sebe a to gesto bylo plné nesmírné moci a citu – až
bolesti. Kdyby tam byl stál sám ďábel, byla by ho lehkým dotykem odhodila
stranou. Byla to neuvěřitelně silná
chvíle. “Prosím vás,” řekla s bolestnou naléhavostí v hlase, “prosím vás
nezarmucujte Ducha svatého.” 6
Hinn byl těmito slovy velmi zasažen a ke
konci shromáždění uviděl kolem Kuhlmanové jemnou mlhu, skrze kterou zářila
její tvář jako světlo. Když dorazil domů, cítil se nesmírně unaven, avšak
měl intenzívní pocit, že ho někdo tahá z postele na kolena a on tušil,
že je to Duch svatý. Poprvé v životě se proto Ducha - ačkoliv pochyboval
zda je správné - rozhodl oslovit. Ihned
dostal –jako ostatně téměř vždy při podobných zkušenostech- elektrickou
ránu a jeho tělo se rozechvělo stejně, jako když čekal v Pittsburgu před
kostelem.
Nový druh modlitby
Ráno, hned poté co se probudil, opět Ducha
svatého oslovil: “Dobré ráno Duchu svatý”. Po dalším oslovení Ducha se
opakovaly i pocity. Od té doby Hinn modlitbu k Duchu svatému považuje za
důležitější než modlitbu v jazycích: “Jakmile jsem řekl “Dobré
ráno, Duchu svatý”, viděl jsem, že je v pokoji se mnou… To, o čem hovořím,
je něco víc než mluvení jazyky. Ano, i já jsem mluvil nebeskou řečí, avšak
toto bylo něco daleko krásnějšího.”7Hinn
se proto k Duchu svatému začal modlit i před každým čtením Bible, a ta
pro něho získala zcela nový rozměr.
Silnou duchovní přítomnost okolo Hinna
dosvědčovali i jiní. Mnohokrát se prý stalo, že Hinna přišel navštívit
někdo z jeho známých a v jeho přítomnosti se silně rozplakal. Jindy Benny
potkal svoji matku, která myla schody a jeho duchovní přítomnost ji odhodila
dozadu a přitiskla ke zdi. Hinn svědčí, že lidé v jeho přítomnosti mnohdy
netušili, co se s nimi děje. On se proto modlil: “To, co chci, je přesně
to, co mám teď”, říkal jsem Pánu. “Ať je to, co je, hlavně ať to neskončí.”8
Povolání do služby
Později Hinn prožil další dva sny. V jednom
viděl člověka, jehož nohy se nedotýkaly země. Byl celý v plamenech a pohyboval
ústy, jako by skřípěl zuby. V tu chvíli k Hinnovi promluvil hlas: “Kaž
evangelium”. Ve druhém snu viděl anděla, který otevřel dveře, za nimiž
se rozprostírala pekelná propast. Lidé padali do ohně a Hinn opět uslyšel
hlas, který mu pravil, že pokud nebude kázat, bude zodpovědný za každého,
koho v tom snu viděl. On však dle svého svědectví trpěl koktavostí, a proto
se
na Boha obrátil o pomoc. Nedlouho poté byl postaven za kazatelnu, a když
promluvil, své koktavosti byl rázem zbaven.
V roce 1975 se na pokyn Ducha svatého začínají
konat pravidelná shromáždění v Torontu a zprávy o zázracích, které se zde
dějí, vycházejí v torontském tisku. O shromáždění se začíná zajímat i televizní
stanice CBC a Global TV. V roce 1979 se Hinn na další pokyn Ducha žení,
a jelikož Duch svatý chce, aby začal s mezinárodní službou, v témže
roce opouští Toronto a chystá se založit sbor.
Období 1983 – 1992
Světový rozmach a hnutí Víry
V roce 1983 je tento sbor (“Orlando Christian
Centrum”, jenž má 12 000 členů) založen a prostřednictvím televizního programu
TBN (Trinity Broadcast Network) zasahuje křesťany celého světa. Hinn v
té době proto sám sebe považuje za Boží kanál, skrze který se má požehnání
šířit.
Nyní poslouchá kázání K. Hagina a K. Copellanda
a prostřednictvím “Mezinárodní konvence sborů a organizací Víry” (Convention
of Faith Churches and Ministries) je ordinován na denominačního služebníka
Víry. 9
Na doktrínách této organizace pozvolna
staví i svoji službu. Věří, že on sám je vtělením Boha a že každé znovuzrození
je tudíž Boží inkarnací a sám sebe proto nazývá malým Mesiášem.10
Řekl doslova: “jsem Benny Jehova.”11
Proto také jeho slova mají tvořivou moc. V souladu s učením svých literárních
otců věří, že Kristus – k tomu, aby člověka vykoupil- přijal satanovu přirozenost12
a člověka zachránil až svojí duchovní smrtí v pekle.13
Avšak po přemožení ďábla, kterým byl v pekle mučen, byl Ježíš ze své duchovní
smrti také v pekle znovuzrozen a vzkříšen.14
Protože chudoba a nemoc jsou ďáblovou zbraní, která byla Kristem zlomena,
má znovuzrozený člověk, následník Kristův, proto nárok na absolutní zdraví15
a bohatství.16
Manifestace
Hinnovo pomazání bylo tak mocné, že 31.
prosince 1989 vyřkl několik zásadních proroctví, na jejichž obsah se poté
dodatečně ptal. Svůj stav pak rozpoznal jako opilost Duchem svatým a po
opilosti obvykle následuje ztráta paměti.17
Podobný stav ostatně mnohokrát prožil i jeho nový literární duchovní otec
K. Hagin, jenž uvedl:
“Jednou
večer jsem sám sebe překvapil (neustále sám sebe překvapuji tím, co říkám
ze svého ducha.) Prohlásil jsem: Této noci budeme pořádat seminář o víře
a campmeeting v budově. Bůh řekl, že s tím máme začít. Když jsem to vyslovil,
ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých
úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého.... Někdy vyslovím něco v Duchu
Božím a moje žena Ken nebo Lynette mi to později opakují. Obvykle se ohradím:
To jsem neřekl, vím to dobře.... a když si pak přehrávám pásek, zjistím,
že to tak skutečně bylo!”18
Kontroverze
V roce 1990 vydává Hinn svůj bestseller
“Dobré ráno Duchu svatý”, který obsahuje téměř celou doktrínu hnutí Víry.
Vydáním této knihy se Hinn okamžitě stává terčem kritiky mnoha amerických
apologetických služeb. Po doktrinální stránce jej napadá prezident CRI
Hank Hanegraaff, který krom spekulací o Kristově satanské přirozenosti
kritizuje i Hinnovu víru, že existuje devět božských
osob, neboť každá z osob Trojice má dle Hinna ducha, duši a tělo. Toto
učení Hinn rozvíjel i při svých kázáních.19
Po stránce historické Hinnovu knihu kritizoval ředitel PFO Kurt Goedelman.
Jednalo se o to, že PFO podnikla vyšetřovací cestu do Izraele a zpochybnila
Hinnova tvrzení o tom, že byl Izraelitou, že jeho otec byl starostou v
Jaffě a že Hinn jako dítě trpěl koktavostí.20
Tato tvrzení se však Hinn v rozhovoru pro časopis Charisma pokusil vysvětlit,
či je popřel.
Kritice neušla ani Hinnova praxe. Hinn
při bohoslužbách háže kabát, do kterého kumuluje svoji duchovní moc, fouká
na lidi pomazání a nejen na ně; duchovní moc přenáší i skrze reproduktory
foukáním do mikrofonu. Vzkládání Hinnových rukou na členy sboru působí
jejich bezvědomí a následný pád naznak.Údiv vyvolalo i zveřejnění způsobu,
kterým Hinn získával své požehnání skrze mrtvolu nezávislé letniční kazatelky
Aimee McPherson, která zřejmě zemřela na předávkování barbituráty.21
“Jedna z nejsilnějších
zkušeností, kterou jsem měl před několika lety, byla návštěva hrobu Aimee
v Kalifornii. Ve čtvrtek jsem byl na TBN a v pátek jsem šel navštívit hrob
Kathryn Kuhlmanové. Leží nedaleko Aimeeho hrobu na hřbitově ve Forest Lawn.
Již
jsem zde jednou byl, a tak často rád vzdávám úctu této velké Boží ženě,
která se dotkla mého života. Ten hrob, kde leží, je uzavřen, obestavěn
dokola zdí. Nemůžete tam vstoupit bez klíče a já jsem jeden z velmi mála
lidí, kteří tam vstoupit mohou. Avšak
nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem viděl hrob Aimee. Bylo to neuvěřitelně
dramatické. Ona byla taková dáma, že její hrob je obklopen sedm stop vysokými
anděly, dokola se zlatým řetězem. Jak neuvěřitelné to je, že by mohl zemřít
někdo, kdo má sklánějící se anděly
nad svým hrobem. Ucítil jsem na tomto místě úžasné pomazání. Skutečně,
slyšel jsem to, při návštěvě hrobu jsem se chvěl. Celý jsem se třásl. Boží
moc mne celého zaplavila. Věřím, že to pomazání setrvává na těle Aimee.
Vím, může to pro vás být šokující...
To je neuvěřitelné. A Kathrynin hrob? To je udivující. Slyšel jsem o lidech,
kteří byli uzdraveni, když tento hrob navštívili. Byli zcela uzdraveni
Boží mocí. Říkáte, "Jak bláznivé jsou to věci". Bratře, zde jsou věci,
kterým nikdy neporozumíme. Slyšíte to všichni?”22
Období 1992 - 1996
Torontské požehnání
V této době Bennyho pomazání rozžehlo plamen
celosvětového probuzení. Jeho prostřednictvím přijímají požehnání tři klíčoví
muži “třetí vlny Ducha svatého,” a to: Rodney Howard Brown, Claudio Freidzon
a John Arnott. Čtvrtým mužem, kterému se požehnání dostalo zprostředkovaně
skrze Johna Arnotta a jím požehnané muže, je John Kilpatrick.
Prvním z této čtveřice je Rodney Howard
Brown, bývalý lektor Haginovy Rhema Church v Tulse, který má s projevy
objevujícími se ve třetí vlně zkušenosti nejdéle, a který sám sebe nazývá
“barmanem” Ducha svatého (Holly Spirit bartender). Manifestace opilosti
a svatého smíchu na svých shromážděních zakoušel již od roku 1979.
V roce 1991 byl však do této služby v širším měřítku ordinován Benny Hinnem,
který k němu promlouvá:
“Rodney, Bůh Ti pro to
dal velké pomazání. Nechť je svatý smích zasáhne v Ježíšově mocném jménu…
již to přichází… uvolni to v lidech, Rodney!” [A Rodney
odpověděl:] “Buďte naplněni právě teď. Ve jménu Ježíš, přikazuji vám,
smějte se teď. Uvolňuji radost Pána teď. Ve jménu Ježíš, nechť bublina
z vašeho břicha vyletí teď ve jménu Ježíš. Pán činí každého opilcem Ducha
svatého. Ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš,
ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu Ježíš, ve jménu
Ježíš, ve jménu Ježíš… Dvojitou porci! ” 23
Velké spojení
V roce 1992 se Hinnovo pomazání začíná
raketově šířit i po Jižní Americe. Došlo k tomu poté, co si argentinský
pastor AoG Claudio Freidzon přečetl Hinnovu knihu “Dobré ráno Duchu svatý”,
která v něm vypůsobila obrovskou touhu poznat toho Ducha, kterého zde Hinn
popisuje, a proto přijíždí do USA osobně. Po Hinnově modlitbě
klesá Freidzon k zemi a po jeho návratu prožívá sbor v Buenos Aires duchovní
revoluci. Lidé propadají záchvatům svatého smíchu, padají v bezvědomí na
zem a chovají se jako opilí. Nedlouho po této zkušenosti Freidzon píše:“Bůh
mi říkal, že mě ustanovuje jako “dveře” pro Argentinu… Krátce poté –ne
více než o dva měsíce později- se do mého sboru začaly hrnout zástupy z
celé země.”24
A nebyl to jen Freidzon, kdo Hinna žádá
o požehnání; třetím velikánem obnovy je sám John Arnott, pastor Torontské
Vinice a otec tzv. Torontského požehnání. Arnott vysvětluje, že pravděpodobně
nechal Hinna se za sebe modlit nejméně padesátkrát, avšak když požehnání
přijal a padl na zem, nebyl si jistý, zda šlo o Boží moc nebo zda ho Hinn
srazil k zemi nebo zda ho stáhl “chytač”
stojící za ním.25
Větší užitek však měla Arnottova žena Carol, která se dostala do stavu
“opilosti Duchem.”26
Skutečné pomazání z Ducha, v jehož moci Hinn slouží, John Arnott přijal
až zprostředkovaně, když se koncem roku 1993 se svojí ženou vypravil do
Argentiny na shromáždění Claudio Freidzona. Ordinace byla velmi jednoduchá.
“Chcete
to?” zeptal se Freidzon. “Ano, jistě.” odpověděli. “Přijměte” řekl opět Freidzon. Následkem této iniciace
bylo dle Risse Arnottovo rozhodnutí uspořádat sérii měsíčních uzdravujících
shromáždění, která Arnott naplánoval v Torontu počínaje 30. lednem 1994,
které však začaly již dvacátého, pozváním R. H. Brownem požehnaného Randy
Clarka, a vyústily v devadesátidenní řetězec
slavného Torontského požehnání.27
Pročítáme-li pozorně svědectví mužů, kteří
si Hinnem a jím pomazanými muži nechali sloužit, můžeme vidět určitý vzorec
chování. Nejprve jsou nejistí a skeptičtí. Avšak mají nějaké nevyřešené
osobní problémy. Arnott je “na suchu” a hledá uzdravení, Freidzon je napomenut
a rozčarován po návštěvě svého duchovního otce, Kilpatrick je unaven a
zdeptán spory se členy svého sboru, Hill je znechucen spory mezi křesťany
atd. Jako akt své pokory většinou jdou
za pomazaným mužem a nechají na sebe vložit ruce, poté zpravidla padají
v krátkém bezvědomí na zem a z podlahy vstávají jako zcela proměnění. Požehnání
pak nesou zpět do svých komunit a někdy i celých provincií či národů.
Pokání
Přes tyto úspěchy však pod tíhou rostoucí
kritiky začíná být Hinn nervózní a proto z jeho úst můžeme na adresu svých
oponentů slyšet: “…budete pykat a vaše děti také. Slyšte to ze rtů Božího
služebníka. Jste v nebezpečí. Čiňte pokání! Nebo Bůh vztáhne svoji rukou.
Nesahejte na jeho pomazaného!”28
Avšak zásahem některých křesťanů, kteří
se Hinnovi snažili pomoci, došlo u Hinna ke zlomu. A tak 16. srpna 1993
vyšel v Christianity Today článek pojednávající o tom, že Benny Hinn zřejmě
reagoval na výtky Hanka Hanegraaffa a evangelisty Jamese Robisona a veřejně
odvolal doktríny hnutí Víry jako: pozitivní vyznávání, prosperitu a božské
zdraví. Je zde citován Robison, který popisuje, jak kontaktoval Hinna poté
co si přečetl Hanegraaffovu knihu “Křesťanství
v krizi” s tím, že nechtěl vidět, jak Hinn zabíjí své nevinné ovce. Sdělil
mu, že jej Bůh nepomazal k tomu, aby učil bludy a hrál extravagantní divadlo,
kdy sráží lidi na zem, metá svůj kabát a fouká pomazání. Sdělil mu, že
pokud v tom bude pokračovat, jeho služba
do tří let zanikne.
Hinn - na rozdíl od ostatních učitelů Víry
jako Jim Bakker, Jimmy Swaggart a Larry Lea, které Robison rovněž kontaktoval
- učinil veřejné pokání. Předstoupil před svůj sedmitisícový sbor a prohlásil:
“hnutí Víry… to je víra, víra, víra
a žádný Ježíš. Musíme mít víru v Ježíše, původce i dokonavatele naší víry…
Přestaňme hledat víru a začněme hledat Pána. Poselství hnutí Víry je poselstvím
New Age, které nefunguje. Přestávám kázat uzdravení a začínám kázat Ježíše.”29
Letniční spojení
Krátce po svém pokání pocítil Hinn potřebu
dozoru nad svojí duchovní službou a dokonce v televizní diskusi, kde se
setkal s americkými fundamentalisty, několikrát litoval svých chyb. Nakonec
poskytl rozhovor pro časopis Charisma, kde řekl, že lituje svých výroků
proti kritikům, avšak, že v kritice Božích služebníků zacházejí daleko
a riskují Boží soud. Odvolal své učení o Božském zdraví, prosperitě a zjeveném
poznání, omluvil se, že vyučoval, že každá z osob trojice
má ducha, duši a tělo. Na otázku: “Někteří lidé mají problémy s tvým
stylem služby – když “foukáš pomazání”, házíš kabát na lidi a máváš rukama
nad zástupem…” však odpověděl jen nepřímo: “Takové věci se někdy
kazateli vymknou z ruky. Lidé pak zaměří pozornost více na něho než na
Ježíše.”30
Součástí pokání bylo, že Hinn vymazal některé
ze svých magnetofonových nahrávek a učinil reedici své knihy “Dobré ráno
Duchu svatý”. Podle vydavatele Thomase Nelsona však nešlo o změnu teologie,
nýbrž o její pročištění.31
Hinnovo pokání vyvrcholilo jeho vstupem
do největší světové letniční kongregace Assemblies of God. Tento vstup
však nebyl nikterak snadný a neobešel bez značné publicity sdělovacích
prostředků. Hinnovo přihlášení do AoG bylo zveřejněno 15. června prostřednictvím
pastora Dana Betzera, který uvedl, že na neveřejném zasedání AoG v Peninsular
na Floridě Hinn prohlásil, že jeho teologie je prachbídná. Betzer řekl,
že evangelista odpověděl brilantě na teologické
dotazy a hovořil o Hinnově úmyslu převést jeho 7-tisícový sbor Orlando
Christian centrum do AoG. Hinnovo přihlášení bylo schváleno drtivou většinou
zúčastněných, což bylo velmi neobvyklou věcí, neboť přihlášku do denominace
obvykle schvaloval senior oblasti,
nikoliv celá rada. Avšak Hinnovo přijetí vzbudilo znepokojení u množství
služebníků AoG, zejména z řad teologů. Proto se touto otázkou zabývala
rada starších ještě jednou, a to 26. – 27. července. Právě 27. však proběhlo
v televizi pokračování pořadu z roku
1993, který zkoumal Hinnovu službu, a ve které se uvádělo, že Hinn nedržel
slib nekázat o penězích, porušil slib, že uzdravení na jeho shromážděních
budou lékařsky doložena a porušil slib nefoukat na lidi “pomazání” za účelem
srazit je k zemi mocí Ducha. Podle
Betzera totiž Hinn vyznal, že jej Bůh soudil za foukání na lidi z důvodu,
že se jedná o teatrální vystupování, které nemá biblický podklad. Následující
den mluvčí vedení AoG řekl, že žádost o akreditaci byla Hinnovi odložena.32
Letniční pohoršení
Ani po schválení žádosti o přijetí do AoG
ruch okolo excentrického kazatele neustal. Hinnem pořádaná shromáždění
popisuje např. jeden pastor AoG v dopise superintendentovi Thomasu Traskovi.
Dopis je psán ve velmi zdvořilém, ale přes to naléhavém, až zoufalém duchu.
Čtyřicetiletý pastor, který v té době stál již dvacet let ve službě, prosil
Boha, aby mohl přijmout požehnání skrze Bennyho Hinna, a proto se 16. července
1995 rozhodl navštívit jeho shromáždění. Nejprve popisuje
nádhernou atmosféru chval Hinnova týmu, avšak poté je znepokojen způsobem,
jakým je vykonávána sbírka. Hinn stanovil finanční mez a později sdělil,
že pokud lidé nedali Bohu peníze, Bůh si je v příštím roce vybere
nazpět např. skrze jejich finanční
krizi. Nejznepokojivější chvílí pro pastora však byla až samotná služba,
která trvala asi hodinu.
“Nedostává se mi slov
to výstižně popsat… velmi hlasitá hudba, řev šílícího davu, zesílený křik
br. Hinna a svíjející se těla okolo pódia… TOUCCHHH! křičel znovu a znovu
do mikrofonu, zatímco svými pažemi porážel skupiny i jednotlivce. Někdy
vedl služebníky svého týmu, aby sražené zvedali a on to, se svým TOUCCHHH!,
s nimi mohl činit podruhé a dokonce i potřetí. Nebyl jsem s to zjistit,
co se zde v drahém jménu Ježíš očekává.
Nebyla zde žádná touha po obrácení, novém posvěcení nebo uzdravení. Zdálo
se mi to nakonec více méně jako posedlost těch, kdo hledali požehnání.
Před několika lety jsem shlédl videokazetu "Bohové New Age", kde v jedné
části byla nafilmována velká skupina
lidí, shromážděná u svého guru na farmě v Oregonu, a která se nacházela
v takzvaném duchovním šílenství. Tato scéna se mi na Hinnově shromáždění
bezprostředně vybavila. Prosím, odpusťte mi, jestliže píši jako příliš
rozrušený. Když jsem se přiblížil a viděl, co se děje, udělalo se mi nevolno.Třásl
jsem se, ale ne pod Boží mocí. Třásl jsem se pod náporem mocných citů,
jak děsu, tak zuřivosti z nestydaté manipulace lidí, která se děla, zatímco
muži, kterým jsem důvěřoval, to sledovali a dokonce se místy účastnili.
I nyní, když píši tato slova, slzy mne přímo bodají do očí. Je toto nový
směr našeho velkého a báječného společenství? Je Benny Hinn nový příklad
věcí, které jsou v naší službě vyžadovány?”33
Autor dopisu pak vidí jako důležitost skutečnou
plnost Ducha svatého v službě pastorů AoG, patrně jako hráz proti tomu,
co viděl.
Období 1996 – 1999
Opět na vlastních nohou
Když byl Hinn konečně přijat, ani tehdy
problémy neskončily a nakonec Hinn v říjnu 1996 na své členství v AoG rezignoval.
Okolo důvodu jeho rezignace panují dodnes dohady.34
Sám Hinn údajně jako důvod své rezignace uvedl, že v AoG neměl dostatečný
prostor pro to, aby mohl být veden Duchem svatým.35Oficiální
stanovisko ohledně Hinnova odchodu však vydáno nebylo. Dle pramenů PFO
Hinn uvedl, že k rezignaci byl donucen vedením denominace ve Spriengfildu,
avšak představitelé denominace toto jeho tvrzení popřeli.36
V té době musel Hinn opět čelil tlaku na
všech frontách. Dokonce si najal právníka, který měl na základě Hinnem
předložených důkazů zastavit vydání knihy “The Confusing World
of Benny Hinn” (Matoucí svět Bennyho Hinna),
kterou se chystala publikovat společnost PFO (Personal Freedom Outreach).
Ředitel této křesťanské apologetické služby Kurt Goedelman sdělil, že se
s Hinnem snaží spojit již šest let, avšak on to stále odmítal.
Jakkoliv byl Benny Hinn v té době již opět
považován za kazatele na pomezí křesťanství, naprostý údiv vyvolala jeho
prohlášení o Torontském požehnání, které kupodivu kritizoval, a které bylo
v řadách charismatiků téměř bezvýhradně přijímáno a k jemuž šíření bezpochyby
nemalou měrou přispěl.
“…Mnohé
z toho, co zde lidé označují za Ducha, je čisté tělo. Není to z Ducha,
protože to není zaměřeno na Krista. Jsou to výhradně emoce. Část z toho,
co se dnes děje, tam kde jsou projevy, že lidé štěkají, vydávají zvířecí
zvuky, mohu vám říci, že to není Duch svatý. Je to čistě démonické. Svatý
duch neštěká. Jen ďábel štěká. Jestliže
někdo štěká v mém shromáždění, vyženu z něho ďábla… Jestliže činíte takové
nesmysly, vraťte se k Bibli. Neodvažujte se experimentovat s něčím, co
je nebiblické a kontrolujte, zda je v tom Bůh. Moji bratři, jestliže to
není v Písmu, on v tom není.”37
Hinnovi kritici však soudí, že se nejedná
o skutečný Hinnův postoj, neboť manifestace, které zde kritizuje, se na
jeho shromážděních objevují také, ale že jde o kritiku sboru AoG v Pensacole,
který patří do denominace, kterou Hinn opustil.38
Zahraniční skandál
Další pohromou byla pro Hinna jeho evangelizační
kampaň z 9. až 10. listopadu 1996 v Římě, které se účastnilo pět tisíc
evangelikálních věřících. Od tohoto setkání se však veřejně distancovali
věřící z italských AoG a celá akce zůstala na bedrech pastorů nezávislých
skupin. Záhy však byli i oni šokováni, když Hinn první večer ani jednou
neotevřel Bibli, aby kázal. Druhého dne byli někteří opět překvapeni tím,
že se Hinn “dvořil” katolické církvi
a mluvil o svých setkáních s papežem. Jeho prokatolická mise byla přerušena
až tehdy, když tlumočnice odmítla Hinna překládat a hudební skupina odmítla
po následné výzvě hrát. Nezávislí pastoři poté podepsali společné prohlášení,
v němž se od služby B. Hinna v Itálii distancovali.39
V roce 1997, na národní konferenci
AoG v Adelaide, Benny Hinn znovu velebil papeže a hovořil o jeho setkávání
s kardinálem Sin z Philippines a jejich soukromé dohodě, že Sin bude Hinna
podporovat, když on bude na oplátku povzbuzovat římské katolíky, aby setrvali
v katolické víře.40
Pomazání zůstává
Hinn si však přes všechny peripetie své
pomazání udržel. Zrovna tak, jak popisuje ve své autobiografii, v dětství
pro něho nečinilo problém i s otevřenýma očima Pána neustále fyzicky vidět,
i dnes jsou jeho zážitky podobné, ne-li hlubší:
“Znám
ty momenty pomazání a je pro mne opravdu těžké to popsat. Znám chvíle,
kdy nejen Boží přítomnost prožívám, ale dokonce i cítím. Právě zde jsem
ji cítil, dnes ráno. A jiní kolem mne cítili vůni kadidla. V Detroitu,
Michiganu, ó jak velká tam byla Boží přítomnost. Celá stavba se plnila
mlhou a my jsme se začali nadechovat a cíli jsme to, kadidlo, přítomnost
Pána... Viděl jsem Boží přítomnost.
Nejen, že jsem ji prožíval, nejen že jsem ji cítil. Viděl jsem to na vlastní
oči.”41
Hinnova častá vidění jsou zjevně mnohem
hlubší a konkrétnější než zjevení biblických proroků. Již v mládí viděl
sám sebe kázat a nyní v dospělosti vidí své stáří, svoji rodinu, dozvídá
se dobu své smrti, setkává se s prorokem Eliášem a od Pána přijímá naprosto
jasné a konkrétní pokyny. Je vidět, že ani jeho četné skandály mu nic neubraly
na rozměru jeho duchovního života.
I dnes Hinn, stejně jako v dětství, je
v kterémkoliv čase schopen svýma otevřenýma očima vnímat realitu duchovního
světa a sledovat vzhled a oblečení Boha, kterému dal svůj život.
“Je pro mne více reálný
než mé vlastní děti. Znáte něco podobného? Je pro mne těžké vám to vysvětlit,
ale pokusím se o to. Kdykoliv k němu mluvím, tak ho vidím. Mohu vám říci,
co má na sobě. Jakou barvu nosí. Tolikrát jsem to již viděl... nejčastěji
v modrém, nádherném, nejčastěji v hedvábí podobném oblečení. A pod ním
má bílý oděv. Bílo šarlatový oděv.” 42
Setkání třetího druhu
A nejen to, v těchto viděních se přímo
dozvídá, jak je s ním jeho Pán spokojen a jak hodnotí jeho službu:
“Často, když ho vidím,
poznám, zda je mnou potěšen nebo zarmoucen. Někdy jej vídám s úsměvem a
jindy s velmi vážným pohledem. Někdy to nemohu rozeznat, protože má kolem
tváře něco jako mlhu.”43
Díky své důvěrné známosti může Hinn téměř
bez omezení nahlížet do své budoucnosti:
“Podívejte, pokládám
Mu i otázky, které si patrně většina lidí nedovolí položit. Například se
zeptám: Pane, ukaž mi budoucnost. Okamžitě mám vidění. Vidím sám sebe jako
starce s šedými vlasy v tmavém obleku s pruhy a mé dívky... třicetileté,
třicet let staré s krásnými kadeřavými vlasy... Zeptal jsem se "Pane, jak
dlouho budu živ”. On odpověděl "Šedesát devět. Pokud o sebe budeš pečovat,
sedmdesát tři." 44
Pro proroka Hinnova formátu jsou možná
i jiná, než jen božská návštívení.
“Stalo se to nedávno.
Nemluvím o dávných věcech. Byl vysoký asi šest stop dva. Stařec. Měl vous.
Jakoby bílý Norvellesův plášť. Jeho bílý vous se leskl. Měl poněkud tenkou
tvář. Avšak jinak byl velmi tučný! Oči, modrý krystal. Měl bílý oděv, bělejší,
než by kdy mohla být má košile. Hlavu
měl pokrytou šálou. Vypadal jako kněz. Každá jeho část se leskla jako krystal.
Promluvil jsem a zeptal se, Pane, kdo je tento muž, kterého vidím? Vím,
můžete si myslet, že jsem se zbláznil, ale Pán mi odpověděl; to je prorok
Eliáš. Nikdy jsem neslyšel, že by mi
to Pán řekl, ale víte, kdy se to stalo? Stalo se to před tím, než se pomazání
v mém životě zdvojnásobilo. Pomazání v mé službě bylo doslova dvojnásobné.
Nikdy jsem se o tom nesdílel, měl jsem strach, že si lidé budou myslet,
že jsem přišel o rozum.” 45
Další události na sebe nenechaly dlouho
čekat a život evangelisty se, jako již mnohokráte před tím, opět doširoka
otevřel duchovnímu světu. Už neviděl jen nezemřelé biblické bytosti, ale
vstoupil do modlitebního obecenství i s duchy zemřelých. Není zde už jen
pouhé dvojnásobné požehnání, ale i zcela nový rozměr služby.
“Nedovedl jsem pochopit,
proč mi to Pán dovolil vidět. Už jsem neviděl jen anděly, ale i svaté.
Mohu mluvit? Mohlo by vás to šokovat ještě víc. Pán mi dal vidění Kathryn
Kuhlmanové sedící s něčím, co vypadalo jako skupina lidí... a každý z nich
vypadal, že mě chce přinutit abych se modlil. Vím, já vím, že to zní bláznivě,
ale je to pravda... Modlil jsem se nejméně hodiny. Přinejmenším padesát
až sedmdesát z těch sedících ve skupině
mi říkali: "Modli se! Žádej Pána, ať ti dá službu uzdravování, která se
dotkne celého světa”. Náhle jsem slyšel hlas Kathryn a najednou zde stála,
jako jasný krystal. Se svým širokým a krásným úsměvem řekla: "Žádej! Čekáme
zde na tvé prosby. Budeme se s tebou za tvé žádosti modlit!" A vidění zmizelo.”
46
Pevně na Písmu
Avšak Hinn není někým, kdo by bezděčně
naletěl a věřil kdejakému vidění, a proto jako pravý protestant rozsoudil
zjevení na základě Písma. Vždyť i Pán mluvil před svým ukřižováním s Eliášem.
Jak je vidět, Hinnovy konzultace s papežem i kardinálem nesou své
ovoce, vždyť, dle jeho slov, věří, že duše zemřelých svatých se za nás
přimlouvají v nebi a nejen to, dokonce nás nutí se modlit.
Jindy bere obrovské pomazání z těla mrtvého, jako kdysi voják, jenž se
dotkl Elizeových kostí a jako katoličtí kněží z pozůstatků svatých čerpá
Boží moc. A tak pravost katolického učení o přímluvě mrtvých, kterou protestanté
mnohdy tak krkolomně vyvracejí nebo
doktrína zvláštní moci ostatků svatých, se nyní Hinnovi potvrzuje v praxi.
A není jistě náhoda, že se mu zjevuje právě K. Kuhlmanová, vždyť i ona
sama získala od papeže vysoké ocenění a dle svého vyjádření našla s papežem
jednotu”.47
Rovněž praxe potvrdila úspěšnost Hinnovy
misie, vždyť je to mimo jiné on, skrze jehož požehnání se John Arnott stává
jedním z otců torontského požehnání a také on, skrze jehož pomazání se
Claudio Freidzon stává, dle svých vlastních slov, “dveřmi pro Argentinu”.
Pohled zpět
Zůstaňme však ještě chvíli u Hinnových
zjevení. Jeho kontakty se zesnulou K. Kuhlmanovou nejsou zdaleka ojedinělé.
Již za svého života vlévala duchovní moc do Hinnova života a nejinak je
tomu i po její smrti. Při jednom ze svých kázání dokonce Hinn detailně
popsal povolání do své služby právě prostřednictvím její smrti, a tak je
Kathryn dodnes Hinnovým duchovním průvodcem.
“Dámy a pánové, právě
se vám chystám něco říci. Pán mi dal vidění, je to již, má ty dobroto,
téměř rok. A mohu vám říci, rozumím tomu, že přišel čas, kdy se naplní.
V noci jsem měl vidění. Viděl jsem sám sebe vcházet do místnosti... Viděl
jsem sám sebe vcházet do místnosti, kde stála Kathryn Kuhlmanová... ten
den, když zemřela, to ráno, co zemřela, měl
jsem sen, kdy jsem viděl truhlu s bílým šatem. Když jsem se vzbudil, v
to ráno, věděl jsem, že zemřela a v to samé ráno to bylo ve zprávách. Je
to již mnoho let. A nyní stojí v tom pokoji a mluví ke mně, samozřejmě,
byl to sen, ale ve skutečnosti vidění.
Mnohdy jsou sny nočními viděními a Bible o nich tak mluví. Kdy - když vám
to Bůh dá způsobem, jakým se to stalo mně. Když jsem byl malý chlapec,
viděl jsem Pána ve snu. To bylo opravdu tak skutečné, to bylo skutečné
vidění, protože když se On zjevil,
mé tělo se zelektrizovalo jako kdyby mnou procházela elektřina, a když
jsem se vzbudil, ta elektřina byla stále ještě v mém těle... Stejně jako
v tomto vidění, ve kterém jsem viděl slečnu Kuhlmanovou. A ona mi řekla:
"Následuj mne." To bylo vše co řekla.
Šel jsem za ní do druhé místnosti. V této druhé místnosti stál Pán. Podíval
se na mě a řekl: "Následuj mne". A já jsem ho následoval do třetího pokoje.
V tom pokoji seděl muž, stále si vzpomínám na jeho tvář. Ten muž seděl
v kolečkovém křesle, v hrdle měl velkou
díru a jeho jícen pokračoval trubicí. Byl na tom křesle totálně zmrzačen
a i ve spodní části těla měl trubky. Byl zmrzačen, naprosto ochrnut. Pán
na něho položil své ruce a trubky hned zmizely, otvor se uzavřel, muž byl
zcela uzdraven a vstal ze svého vozíčku.
To byl kreativní zázrak. Já jsem v této vizi stál a díval se na Pána. Jakmile
byl muž uzdraven, Pán na mne pohleděl pronikavým zrakem. Nikdy nezapomenu,
co vám nyní řeknu. Pohlédl na mne pronikavýma očima a řekl. Dělej to ty!
A sen - vidění skončilo... Když jsem
se vzbudil, když jsem vstal, když jsem procitl z vize, třásl jsem se a
potil se od hlavy až k patě. Vím přesně co ta vize znamenala. Byla to Kathryn
Kuhlmanová kdo mne vzala a představila mne Svatému Duchu. To je význam
té první místnosti, kdy mi řekla "Následuj
mne". Ale když Kathryn byla pryč, stál tam Ježíš. Kathryn udělala svoji
práci a zmizela. Pán řekl, "Následuj mě do třetí místnosti. A tam byl tento
muž. Já věřím, že mám vejít do toho třetího pokoje. Říkám vám, já to cítím.
Dává to smysl. Já věřím, že ten pokoj představuje třetí dimenzi, dimenzi
Ducha. Věřím, že jsem byl po sedm let zatím jen ve druhé místnosti. Co
je úžasné, co je úžasné, že Bůh pracuje nebo pracoval v mém životě v sedmiletých
cyklech. Nyní jsem v sedmém roce a
začíná osmý rok služby těchto tažení. Začali jsme v březnu 1990. Nyní je
co? 97. A právě teď cítím další platformu, další rozměr, další úroveň opravdu
přichází”.48
Hinn věří, že to nebude jen on sám, komu
tyto zážitky poslouží.
“Dámy a pánové, tam je
cesta jak vědět více, než o Bohu víme. A jaký je důvod, proč vám to všechno
říkám? Pán mi před několika dny řekl: "Máte vstoupit do nové úrovně." Připravte
se! Již cítím hřmění v nebesích. Někdo má ke mně mluvit znovu. Něco se
má znovu stát. Nevím, co to je. Jsem vzrušen a cítím motýly v břiše. Nedávno
jsem dostal tři proroctví; lidé, kteří znají Boží hlas, mi řekli: "Vcházíš
do nového dědictví Ducha". Nevím, co to je, kdy to bude, ale přijde to.
A dnes večer mi Pán pokládá na srdce,
abych se za vás modlil, abyste mohli jít v novém dědictví Ducha Svatého."49
V současné době Benny Hinn prodal své ústředí
v Orlando a jeho církev splynula s jinou kongregací. Nyní v Dallasu hodlá
zbudovat uzdravující centrum v ceně 30 milionů dolarů, kde by věřící mohli
přijímat uzdravení během 24-hodinové služby. Práce začne v lednu 2 000 50.
Doktrinální
část
Doktrinální mlha
Úloha pokání v Hinnově teologii
Popisovat zde podrobně celou doktrínu Bennyho
Hinna by bylo prakticky nemožné. Díky opakovanému pokání (Hanegraaff uvádí,
že Hinn své učení odvolal nejméně třikrát, avšak opět se k němu po čase
vrátil) dnes nelze jeho učení téměř kritizovat, neboť nelze s určitostí
říci, co vlastně Hinn učí. Navíc jeho
stoupenci, kterých má Hinn dodnes mnoho, totiž vždy namítnou, že právě
“toto” Benny již dnes neučí51.
Přesto některé křesťanské apologetické
služby v USA, zejména z řad fundamentálních baptistů - pro které je Hinnova
kritika vždy vítanou pochoutkou a záminkou pro odsouzení letničního hnutí,
které si s jeho jménem neústupně spojují- Hinnovy “hříchy” z počátku devadesátých
let neustále prezentují a dokola se na ně odvolávají. Nutno podotknout,
že Hinn při svém nejznámějším pokání
v roce 1993 odvolal téměř všechny své hereze, jako: učení o malých bozích,
o Kristově duchovní smrti v pekle, o tom, že Kristus přijal přirozenost
satana, o nároku křesťana na božské zdraví, o prosperitě, litoval svého
teatrálního vystupování, foukání pomazání
a házení kabátu. Litoval, že v televizi proklel H. Hanegraaffa, prezidenta
CRI, jenž jej ve své knize “Křesťanství v krizi” obvinil z herezí.
Hinn dokonce zrevidoval vydání své knihy
“Dobré ráno Duchu svatý” a vymazal některé své magnetofonové nahrávky.
Na dotaz redaktora časopisu Charisma Stephena Stranga, jak hodlá postupovat
dále, Hinn odpověděl:
“V poslední době čtu více
křesťanské klasiky – Charlese Finneyho, Andrewa Murraye, R. A. Torreyho,
A. W. Toznera a jiných velkých mužů Božích. V těchto knihách je skutečně
mnoho pravdy. Dále se stýkám s vůdci, jako je Jack Hayford a James Robison,
abych se s nimi radil. Chystám se prověřit každé nové učení s pomocí lidí,
které uznávám – s teology, jako je J. R. Williams z Regent University.
Myslím, že to nejdůležitější, co mohu
udělat okamžitě, je být připraven skládat účty ze všeho, co dělám, lidem
bezúhonným a vyrovnaným.”52
Jen těžko se dnes s odstupem času hodnotí,
nakolik bylo pokání upřímné, nicméně lze věřit, že alespoň pro danou chvíli
bylo důkladné. Svědčí o tom i Hinnův vstup do Božích sborů (AoG), které
v té době ještě nebyly třetí vlně nikterak otevřeny. Avšak čas ukázal,
že se Hinnovi přihodilo to, co později Johnu Kilpatrickovi, který též Hanegraaffa
veřejně proklel, poté činil pokání
a přiznal, že se v Pensacole projevují i démonické síly, nicméně se časem
vrátil do obnovou vyjetých kolejí. Proti Hinnovi svědčí i sám Hanegraaff,
který dokazuje, že Hinn závadné knihy nadále prodává.
Nejasná podstata Hinnova pokání
Přes Hinnovo odvolání bludných učení Víry
stojí za povšimnutí, že Hinn např. učení o malých bozích nebo Kristově
satanské přirozenosti nepovažoval za hereze, ale patrně za pouhé omyly:
“Nikdy
jsem hereze neučil.”53
Ještě rok po jeho pokání můžeme však z jeho ústa slyšet větu:. “Když
vyznáváte, uvolňujete nadpřirozenou moc Boží. Víte, že vyznáváním aktivujete
samotné nebe?... Vyznávání uvolňuje duchovní slovo… slova aktivují nebe.”54
Ze všech výše uvedených citací z Hinnových
knih, článků či kázání, které byly pořízeny až po jeho pokání, lze usoudit,
že Hinnova teologie není dogmatická, nýbrž dialektická. Mnohem větší úlohu
zde hraje momentální prožitek a zjevení než doktrína;
a ostatně jako téměř u všech protagonistů třetí vlny, teorie dobíhá praxi.
Je zde patrné, že se Hinn dostal na úroveň středověkých mystiků, kteří
svou praxi zaštiťovali svévolným výkladem Písma nebo rozšířením církevní
tradice.
Můžeme si povšimnout, že Kathryn Kuhlamanová
má v Hinnových kázáních mariánské rysy. Je prostředníkem mezi Hinnem
a Kristem (viz vidění o třech pokojích, kdy Kathryn nejprve uvádí Hinna
do dalšího pokoje, kde je Kristus). Je přímluvcem v nebi, kde se, obklopena
skupinou svatých, za Hinna přimlouvá, aby mu
Pán dal větší službu. Její tělo i po smrti neopouští Boží moc. Chybí snad
jen její nanebevzetí. Mezi katolické prvky patří Hinnovo téměř uctívání
hrobu své svaté a zprostředkování pomazání skrze její pozůstatky.
Budeme-li však přesto chtít Hinnovu teologii
posuzovat, poslouží nám nejlépe již revidované vydání knihy “Dobré ráno
Duchu svatý”, která se dnes stala cvičebnicí, z níž se někteří nadšení
Hinnovi náledovníci učí jak přijímat, prožívat a aplikovat moc Hinnova
ducha svatého.
Christologie.
Kristovo poslání
Kristus v Novém Zákoně svědčí sám o své
osobě: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než
skrze mne”, a také “Nikdo nemůže
přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.” V
Hinnově teologii se však člověk musí nejprve obrátit na Ducha svatého:
“Kdo tedy chce poznat Ježíše, musí se obrátit
na Ducha svatého. Ježíš sám to řekl a On věděl, o čem mluví.” 55
Sám Ježíš by byl bez Ducha svatého naprosto
bezmocný. Vždyť je bytostí vyrostlou z Duchem svatým stvořeného símě a
bez Ducha by byl zůstal obyčejným člověkem, jehož krev neměla vykupující
moc. Kristus je dodnes na Duchu svatém zcela závislý:
“Duch svatý vytvořil to
semínko a umístil ho do Mariina těla… Když Ježíš chodil po zemi, nebyl
nic víc než dokonalý člověk. Neměl nadpřirozené poznání bez hlasu Ducha
svatého… Kdyby byl nenabídl sám sebe skrze Ducha, nebyl by býval přijatelný
pro Boha Otce… kdyby byl nenabídl sám sebe skrze Ducha svatého, jeho krev
by nebyla zůstala čistá a bez poskvrny…
A byl na Duchu závislý i v tom, aby Ho osvobodil ze spárů smrti…”56
Kristova podstata
O semeni, z něhož má vzejít Mesiáš, se
sice mluví v Gn 3,15, ale jako o semeni ženy, nikoliv Ducha svatého. Bible
na tomto místě tedy mluví o semeni lidském, od něhož se odvíjí Kristova
lidská přirozenost. Jde o reprodukci již jednou stvořeného, a proto se
o Kristu mluví jako o prvorozeném z bratří. Navíc
semeno je v celé stvořené říši i v Bibli vždy produktem mužským, a už náznak
ženského původu semene Mesiáše, jak je psáno v Gn 3,15, dává na srozuměnou,
že Kristovo početí bude ze strany otce nadpřirozené a - v retrospektivním
pohledu kánonu - duchovní. Není totiž možné, aby Kristovo fyzické sémě
pocházelo z Ducha, neboť “duch těla
a kostí nemá” (Lk 24,39), a k tomu, aby
Mesiáš mohl přinést oběť za člověka, musel zdědit své lidství z lidského
pokolení: “Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal
jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž
ďábla” (Žd 2,14). Původce lidského pokolení Adam má taktéž svůj fyzický
původ z prachu země a nikoliv z Ducha.
Nelze si dělat patent na výklad toho, co
zůstane po celou dobu církve tajemstvím. Je však nutno odmítnout, že by
semeno Mesiáše bylo stvořeno “extra somatis” (mimo lidské tělo) a poté
dodatečně vloženo do života Marie. Jedná se o neomluvitelnou herezi, popírající
Ježíše Krista přišlého v lidském těle. Navíc, pokud by Duch svatý měl skutečně
tělo – jak tvrdí Hinn - muselo by, dle biblické interpretace, kde
se mluví o “početí” Krista z Ducha svatého a nikoliv vložení stvořeného
semene- dojít k fyzickému aktu Ducha a Marie a vzhledem k tomu, že Marie
byla zasnoubena, i k cizoložství z Boží strany. Boží Syn, ten svatý, bez
poskvrny a vrásky, jenž jako jediný
z lidí nebyl počat v hříchu, by se stal nemanželským synem Ducha svatého.
Pneumatologie
Podstata Ducha svatého
Dalo by se říci, že stěžejní místo v Hinnově
učení zaujímá Duch svatý. Tento Duch, jak již bylo řečeno hned v mottu
této kapitoly, má vlastní tělo a duši. “Co však Duch svatý?Má
také mysl vůli a city? Má tělo? Jistěže má. Toto je téma, o němž se většina
kazatelů bojí mluvit, ale já jsem se s Duchem svatým osobně setkal.”57Možná
i proto “prvním, s kým se Adam setkal, když
otevřel oči, byl Duch svatý.”58A
byl to rovněž pouze hlas Ducha svatého, kterého slyšeli proroci: “Hlas,
který slyšeli proroci, byl hlas Ducha – nikoli hlas Otce nebo Syna.”59Hinn
je proto schopen určit i lokalitu, kde se
právě tělo Ducha svatého nachází: “Vnímal jsem ho tak živě, že jsem
mimoděk obrátil obličej nalevo a zeptal se: “Duchu Boží, proč pláčeš?””60a
možná i proto se Duch svatý “může zjevit sám sebe v podobě, jakou měl
Ježíš, když chodil po zemi.”70Tak
se vlastně teoreticky můžeme setkat se dvěma fyzickými osobami Božími,
Ježíšem a inkarnovaným Duchem svatým, který přijal stejnou podobu.
Projevy Ducha svatého
Hinnův vztah k Duchu svatému je zcela intimní.
Při oslovení osoby Ducha Hinn pociťuje elektrickou energii, lidé v jeho
okolí padají, on sám pod jeho pomazáním zapomíná, co mluvil a prožívá stavy
opilosti. Jeho oslovení Ducha je podobné oslovení starého kamaráda. Hinn
mu pokládá zcela prozaické otázky ohledně jeho identity jako: “Co vlastně
mám s tebou dělat? Řekl bys mi prosím tě jaký jsi?”62nebo
se ptá: “Jak je vlastně možné, že jsi někdo
jiný než Otec i Syn?"63Jindy
naopak je to Duch svatý, kdo škemrá, tahá
Hinna z postele nebo za ruku a dožaduje se jeho přítomnosti: “Už už
jsem se chystal jít, když v tom jsem ucítil, jako by mě někdo vzal za ruku
a řekl: “Ještě pět minut, jenom pět minut.” Duch svatý toužil po společenství
se mnou."64Stačí
jen, aby se o tomto Duchu Hinn na svých shromážděních zmínil a dějí se
podivuhodné věci: “Když mluvím o Duchu svatém, jsou má slova provázena
neobvyklým pomazáním. Vždycky. Boží přítomnost se projevuje neuvěřitelným
způsobem – hodně odlišným od jiných příležitostí.”65
Tyto projevy jsou následující: “Po celém
shromáždění začali lidé padat na podlahu pod mocí Ducha.”66Hinn
tyto manifestace Ducha přirovnává ke stavům opilosti, pro které má svérázné
vysvětlení: “…pokud může být člověk ovládán alkoholem, čím více Duchem
svatým?”67A
jak již bylo řečeno, teologii předchází praxe, a proto, ačkoliv se o tom
v Písmu nikde nedočteme, můžeme ve světle předcházejícího nahlédnout i
Hinnovu exegezi letnic: “Těch sto dvacet bylo tak naplněno Duchem, že
se neudrželi na nohou vlastní silou”68Proto
jsou to i pocity, které Hinn označuje jako potvrzení pomázání Duchem svatým:
“Potvrzením toho, že tě naplnil je moc,
kterou pocítíš."69
Úloha Ducha svatého
Hinn dokonce zjistil, že je chybné následovat
Ježíše, neboť k následování je nám dán Duch svatý. Ježíšova slova “Následuj
mne”, která můžeme slyšet i po jeho vzkříšení (J 21,19 a J 21,22), dle
Hinna musíme chápat zcela opačně: “Teď už nemůžete následovat Mě”.
“Když jsem poprvé četl
slova Pána Ježíše: “Následuj Mě!”, bylo mi divné, jak je něco takového
možné. Měli s ním snad jeho následovníci vstoupit do nebe? Jistěže ne.
Když se Kristus vrátil k Otci, seslal Ducha svatého. Řekl učedníkům, že
On je nyní bude vést, vyučovat a těšit. Říkal jim vlastně: “Teď už nemůžete
následovat Mě. Já odcházím, ale posílám Vám Ducha svatého. Toho následujte.
Proč tedy vlastně říkáme: “Následuj
Ježíše!”, když jediný vůdce, kterého máme, je Duch svatý?”70
A není to ani Otec ani Syn, kdo na zemi
vládne, nýbrž Duch svatý: “On je náš velitel, vládce, či vedoucí – ale
laskavý a milující. Tak jako dával instrukce apoštolům… Pamatuj, od té
doby, co se Kristus vrátil do nebe, řídí Duch svatý jeho dílo na zemi.”71
Přestože Duch svatý je patrně nejdůležitější
osobou Trojice, musí jej Bůh před lidmi zvlášť ochraňovat: “Duch
svatý jako by byl zvlášť ochraňován. Proč?
Možná je to proto, že Otec ví, jak něžný Duch svatý je. Skoro jako by říkal:
“Jestliže ublížíte jemu, nikdy vám neodpustím. Proč Kristus tak chrání
Ducha svatého…”72
Ačkoliv Duch svatý Bible nemluví sám za
sebe, nýbrž říká to, co uslyší od vzkříšeného a oslaveného Krista - “Jakmile
však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude
mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší” (J 16,13) -
s Hinnovým Duchem svatým je tomu jinak: “I poté, co (Ježíš)
změnil
běh historie, když vyšel z prázdného hrobu, zůstával Kristus závislý na
Duchu svatém… Duch svatý…není méněcenný a neschopný mluvit sám za sebe.”73
Tyto skutky Ducha svatého podle Bennyho Hinna asi
nejsou po chuti všem. Jistě by se našli i tací, kteří by je kritizovali.
Právě jim jsou určena následující slova varování: “Hřešit proti Duchu
je nebezpečné. Kdo nerozumí skutkům Ducha, ať o nich raději nemluví - je
lépe, aby mlčel.”74
Hinnovi jeho neortodoxní vztah k duchu,
kterého nazývá Duchem svatým, otevírá cestu i k nejvyšším představitelům
všeobecné církve: “Když jsem jel do Vatikánu v Římě, abych se setkal
s papežem, myslel jsem si, že budu nervózní. Nic takového se však nestalo,
neboť jsem byl příliš plný toho, o kom jsem chtěl mluvit. A z představitelů
církve jsem vycítil hlad po věcech Ducha.”75
Modlitba k Duchu svatému
Hinn chce být patrně biblický a k Duchu
svatému se proto nemodlí. “Ještě
nikdy jsem se nemodlil k Duchu svatému. Víte, co znamená slovo modlitba?
Znamená prosbu”76.
Uvádí, že prosbou je pouze žádost o nějaký dar, nikoliv prosba o pomoc
přijít k Bohu. Avšak na stejné straně uvádí jako relevantní předmět prosby
“tělesný problém, který tě trápí celá léta.”77.Nicméně
i v tomto svém výkladu modlitby zastává odlišný pohled, než měl apoštol
Pavel, který prosbu považovat za druh modlitby: “ať se konají modlitby
prosebné, přímluvné i děkovné…” (1 Tim 2,1 P). Přestože tedy Hinn modlitbu
k Duchu zpochybňuje, zhusta ji provozuje: “Tvou denní modlitbou
(sic!) by však mělo být: “požehnaný Duchu svatý, prosím, pomoz mi, abych
tě dnes nezarmoutil.”78“Nebylo
by na čase, aby ses obrátil k Duchu svatému a řekl Mu: “Duchu svatý, ty
jsi můj pomocník. Potřebuji tě. Prosím Tě, pomoz mi teď.””79A
ještě: “Neobejdeš se bez prosby (sic!): “Duchu svatý pomáhej
mi.””80
Hinnovo společenství s Duchem je však natolik
intenzívní, že se od něho dozvídá i historické věci, které v Písmu pouhou
četbou či studiem nelze nalézt. Např. zjistil, že apoštolé po dni letnic
praktikovali modlitbu, o které se z Bible nic nedozvíme: “Od
té doby se Petr a Jan modlili: "Milovaný Duchu svatý...”81.
Rovněž “Petr i Filip s ním mluvili a Kristus zrovna tak.”82.
Na
základě těchto axiomů jsme na mnoha stránkách knihy vybízeni oslovit Ducha
svatého. A nejen to. Jak již vyplývá z předešlých citací, Hinnův Duch svatý
nejen zjevuje takovéto události, ale jeho rozdílnost od ostatních osob
Trojice se projevuje i v praxi. Zatímco Hospodin pod trestem smrti Mojžíšovi
zakázal vstupovat do kontaktu s duchy
zemřelých, Duch svatý např. Hinna vede do obecenství s nebeským přímluvným
týmem Kathryn Kuhlmanové.
Hinn si život křesťana bez modlitby k Duchu
vůbec nedokáže představit a je pro něho zhola nemožné naplnit Boží přikázání,
jako např., milování Boha tělem: “Jsem si jist, že tvým největším přáním
je milovat Boha celým svým duchem, duší a tělem. Avšak ať je tvá touha
jakkoliv silná, je pro tebe naprosto nemožné dosáhnout tohoto cíle sám.
Neobejdeš se bez prosby: “Duchu svatý pomáhej mi”83.
A
tak nezoufejme, řešení je zcela jednoduché: “Stačí jen tomu velkému
pomocníku říci: “Pomoz mi!” Tehdy se tě Duch Boží dotkne a doslova ti pomůže
vztáhnout ruku a přijmout, co pro tebe Bůh má připraveno”84.
“Duch svatý je právě teď na zemi. Vlastně víc než to – právě teď trpělivě
čeká na tvé pozvání. Stačí jen říci, ba i jen zašeptat: “Duchu svatý, prosím,
pomoz mi!”85
Ačkoliv se Písmo o modlitbě k Duchu ani
jednou nezmiňuje - pomineme-li proroctví Ezechiele k Duchu, jež ostatně
není modlitbou, ale proroctvím - pro Hinna je život křesťana bez modlitby
takřka nepředstavitelným. Jestliže má tedy křesťan potíže nebo nežije naplněný
život, chce nové pomazání, řešení je snadné.
Stačí jen jediné slůvko cílené přímo na Hinnova Ducha svatého, a pokud
tak člověk neučiní, nemůže s ním vejít do vztahu: “On jen čeká, kdy
s tebou bude moci vstoupit do vztahu, který navždycky změní tvůj život,
avšak je na tobě, abys přišel s pozváním. Až zítra vyjde slunce, bude toužit
po tom, aby slyšel tvoje slova: “Dobré ráno, Duchu svatý.”86Těmito
slovy autor častuje čtenáře až na konci své knihy, či spíše manuálu poté,
co jim vykreslí Ducha, jenž má tělo, je stvořitelem mimopozemského semene
Ježíše Krista a jenž řídí život na Zemi.
Každý čtenář Hinnových knih by však měl
vědět, že neoslovuje Ducha Kristova, či Ducha Božího, aniž používá Boží
jméno, ale že oslovuje ducha, jenž Hinna vede do modliteb s mrtvými, manifestuje
se nad pozůstatky člověka, jenž zemřel na předávkování drogy. Ducha, který
způsobuje, na rozdíl od Ducha Kristova, jenž věci připomíná, ztrátu paměti
a na rozdíl od Ducha Božího, jehož ovocem je sebeovládání, způsobuje opilost
a inspiruje nesčetné hereze. Je tedy
dobré položit si otázku, ke komu jsme vlastně vybízení se modlit a jaké
to ponese za pár let ovoce? A jak je možné –jedná-li se o Ducha Boha- že
výsledky se dostaví až tehdy, oslovíme-li jej a nikoliv třeba Otce, či
Syna? Jakoby klíčem již nebylo jméno
Ježíš.
Antropologie
Autorova antropologie je stejná jako u
většiny metafyzických kultů. Podstatu člověka podle Hinna tvoří lidský
duch, který jaksi dočasně žije ve schránce lidského těla, které, jak se
zdá, není pro identitu člověka nikterak důležité. “Co ze mne dělá lidskou
bytost? Je to mé fyzické tělo? Nemyslím. Jistě jste už někdy byli na pohřbu
a viděli zemřelého v rakvi. Hleděli jste na lidskou bytost? Ne! Pouze na
lidské tělo..."87
Jestliže tělo je pro lidskou identitu podružné,
čím je tedy identita člověka tvořena? Autor svůj pohled na lidské ego rozvádí
následovně.
“Lidé, kteří mě vidí kázat,
se nedívají na Bennyho Hinna. Vidí pouze mé tělo. Já jsem uvnitř svého
těla. To, na čem záleží, je uvnitř. Duch svatý je zcela osobní, živá bytost
jako my... Duch svatý je Duch Boha Otce a Boha Syna." 88
Následná provázanost autorova pojetí lidské
antropologie s trojičním učením není jistě náhodná. Je-li Hinnův sice správný
postřeh o Trojici viděn v kontextu jeho antropologie, ba co víc, slouží
jako nástroj k jejímu pochopení, je nasnadě položit si otázku. Tvoří-li
naši identitu duch a na těle nezáleží, neboť náš duch leží uvnitř, je tomu
stejně v Trojici? Je Duch tím, na čem
v Trojici nejvíce záleží, zatímco na Slovu, jež se stalo tělem a které
za nás bylo obětováno, nikoliv?
Snad jen na okraj. Je člověk skutečně duch? “Podívejte
se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se:
duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně”(Lk 24,39).
Trojiční učení
Hinnovo trojiční učení je jasně a jednoduše
definováno. Bůh jsou tři osoby o třech úlohách, které spolu komunikují.
Otec vydává příkazy, Syn je plní a Duch svatý uvádí ve skutek: “…Pán
Ježíš je ten kdo slouží, Otec ten, kdo působí, a Duch ten, kdo má na starosti
viditelné projevy.”89Hinn
proto mluví o Trojici jako o týmu90,
jehož práci popisuje následně:
“A nyní, pokud chceš,
představ si Boha Otce sedícího na trůnu v nebesích a Ježíše, jak chodí
po zemi, uzdravuje nemocné a dělá zázraky. A co Duch svatý! Ten tvoří spojovací
linku mezi nimi dvěma. Otec třeba zvedne telefon (jako by nějaký potřeboval!)
a řekne: “Duchu svatý!” Duch svatý
zvedne sluchátko a odpoví: “Ano?” “Rád bych, abys zavedl Ježíše na poušť,”
říká Otec. “Pošlu tam ďábla, aby ho pokoušel.” “Ano”, odpoví Duch a spěchá
za Kristem. “Pojď prosím se mnou, řekne Mu…. Nebo si představ tohle: Ježíš
jde kolem jednoho nemocného. Otec zvedne
telefon a říká: “Duch svatý? Zastav, prosím Tě, Ježíše. Řekni mu ať zůstane
stát.” “Ano”, odpovídá Duch svatý. A Ježíšovi řekne: “ Zůstaň, prosím Tě,
stát.” Pak znovu do sluchátka: “Otče, co má udělat?” “Řekni mu, ať uzdraví
toho nemocného”, odpovídá Otec. Ježíš
okamžitě vloží na nemocného ruce a nemocný je zázračně uzdraven.”91
Jak je vidět, ani Syn ani Duch neznají
předem vůli Otce, pokud jim ji “nezatelefonuje” a kromě Otce nejsou ostatní
osoby Trojice patrně vševědoucí.
Hinnův popis vedoucího trojičního týmu,
Boha Otce, je odvozen doslovným výkladem částí Písma, kde se mluví o Božích
očích, uších, nohou… a Hinn z nich odvozuje, že Bůh není transcendentní,
není “jen” Duchem, nýbrž je lokalizován svým tělem: “Kdyby Bůh zjevoval
sám sebe pouze jako neviditelného ducha, jak by bylo možné, že Adam s Evou
slyšeli jeho kroky?” Nejenže se nikde v Písmu nedočteme, že Adam slyšel
kroky, nýbrž hlas [i u anglického překladu
krále Jakuba, z kterého Hinn patrně vycházel, se dočteme: “And
they heard the voice of the LORD God walking in the garden…” (Gn
3,8)], ale ani to by nemohlo být považováno za důkaz existence těla Otce.
Při takto doslovném výkladu podoby Boží bychom v tomto výčtu antropomorfismů
mohli pokračovat, či podobně odvodit, že Bůh má perutě nebo rohy, vždyť
i s nimi je v Bibli popisován.
Pro mnohé křesťany bude možná šokující,
když zjistí, že Bůh Otec a Duch svatý jsou jednou osobou - Otcem, zatímco
Ježíš je osobou odlišnou: “Duch svatý je nejenom Bůh, On je také Otec
Pána Ježíše Krista.”92
“Někdy se od sebe liší dokonce i způsobem, jakým jednají a mluví.”93
Na každý pád je Duch svatý v Trojici tak
významný, že je stvořitelem semena Ježíše Krista, je tím, kdo řídí běh
na Zemi, na kom je Kristus, jemuž je vše dáno do rukou, zcela závislý,
má své vlastní tělo a křesťan teprve tehdy, když jej osloví a začne se
k němu modlit, získá potřebnou hloubku duchovního života.
Eklesiologie
Hinn sám není teologem a proto, kromě svérázného
učení o Duchu svatém, se o učení příliš nezajímá. V centru jeho pozornosti
jsou pocity a prožitky s Duchem, kterému přezdívá svatý. Z jeho skutků
i učení můžeme však odezírat, že zastává známou pozdědeštnou teologii o
viditelné jednotě církve, neboli jednotě,
které nesmí překážet rozdílnost učení. Svým kritikům ohledně jeho úzké
spolupráce s katolickou církví a papežem totiž vždy odpovídá poukazem na
potřebu jednoty. Výmluvné je i jeho scházení s kardinálem Sinem a
jejich vzájemný “pakt o neútočení”,
kdy kardinál podporuje Hinna a ten na oplátku nekritizuje katolické učení.
Za své zásluhy měl Hinn v roce 1989 převzít z rukou papeže medaili, avšak
převzetí se nakonec pod tíhou kritiky nezúčastnil.
Eschatologie
Ani zde nemůžeme čekat nějakou hlubší biblickou
reflexi. Téměř veškeré učení o posledních věcech se opírají o osobní zjevení.
Přes to právě ta nám mohou být odrazovým můstkem k pochopení Hinnova pojetí
církve posledních dní. Ze subjektivního hlediska je Hinn přesvědčen, že
jeho služba získala třetí rozměr, rozměr
Ducha svatého. Čeká, že v nejbližší době má něco mocného prožít, co ovlivní
nejen jeho službu, ale i službu celé světové církve. Očekává mohutnou vlnu
uzdravování a obnovy, což je velmi blízké učení hnutí Pozdního deště. Vypovídající
je i jeho očekávání “věku Ducha”
a masivního výskytu charismat. Stejně jako všichni typičtí představitelé
“třetí vlny” i Hinn tedy předpokládá, že přijde celosvětové probuzení.
Souhrn
kapitoly
Benny Hinn je známý jako evangelista s
darem uzdravování. V dětství vyrůstal v Izraeli a později se s rodiči přestěhoval
do Kanady. Již jako neobrácené dítě měl časté sny a vidění Krista, kterému
později dal svůj život. Největší vliv na Hinna mělo setkání s charismatickou
uzdravovatelkou Kathryn Kuhlmanovou, od které získával
pomazání i po její smrti, a to prostřednictvím jejích navštívení, či skrze
její hrob. Hinn se několikrát stal terčem kritiky apologetických služeb
USA, a proto počátkem devadesátých let učinil pokání a zřekl se některých
doktrín hnutí Víry, jehož pastorem
byl ordinován. Nakonec vstoupil do letniční denominace Assemblies of God,
ze které z neuveřejněných důvodů během roku odešel. Přes svá opakovaná
pokání dál šíří své některé své knihy, jiné poněkud poopravil. Poselství
Bennyho Hinna je poselstvím nového
zjevení Ducha. Jeho osobní zkušenost s tímto Duchem, kterému říká svatý,
je ryze osobní a intimní, nikoliv však neuchopitelnou záležitostí. Může
jí mít každý, kdo se na Hinnova svatého Ducha přímo v modlitbě obrátí.
Tento Duch má - na rozdíl od Ducha, kterého
nám představuje biblický Ježíš - několik zvláštností. Je stvořitelem semínka
Ježíše Krista, které poté umístil do těla Marie, a proto je nazván Otcem
Ježíše Krista. Sám Duch má vlastní tělo a proto by výklad početí Krista
z panny mohl činit i jisté problémy.
Tento Duch je tím, kdo zprostředkoval obyčejnému člověku Ježíši jeho božství,
uschopnil jej prolít krev, která by bez něho nebyla s to člověka vykoupit
a dodnes řídí a vede nejen dílo na Zemi, ale i samotného Božího Syna, od
jehož vzkříšení již nemáme následovat Syna, nýbrž Hinnova Ducha.
Hinnova zkušenost s tímto Duchem se projevuje
pocitem elektřiny v těle, opilostí a někdy ztrátou paměti. Moc Ducha je
možné přenášet Hinnovým kabátem, dechem, a to buď přímo, foukáním na lidi
nebo přes reproduktory – foukáním do mikrofonu. Na shromáždění se Duch
manifestuje nejčastěji padáním lidí naznak do bezvědomí, opilostí a suprabiblickými
zkušenostmi.
Nejznámějším dílem z Hinnovy dílny je kniha
“Dobré ráno Duchu svatý”, která si přes Hinnovo pokání z bludného učení
hnutí Víry zachovala všechny podstatné rysy Hinnovy pneumatologie i po
své reedici, a která je dnes cvičebnicí mnohých křesťanů. Četba této knihy
vzbudila duchovní hlad argentinského pastora Claudio Freidzona, který zatoužil
poznat osobně Hinnova Ducha svatého
a skrze jehož službu se tato moc rozšířila do Jižní Ameriky. Sám Freidzon
tuto moc rovněž rozšiřuje vkládáním rukou a foukáním “přímo” nebo přes
mikrofon. Dalším mužem Hinnova Ducha je John Arnott, který rovněž přijal
zmocňující modlitbu od Hinna, a který
se později stal otcem nejmohutnější obnovy dnes: torontského požehnání,
a Rodney Howard Brown, který z Hinnových rukou přijal ordinaci k službě
“svatým smíchem”.
Každý kdo podlehne pokušení svůj život
jednorázově vylepšit a modlit se k Hinnovu duchu, zvanému “svatý”, by měl
dobře zvážit, ke komu se vlastně modlí.
Poznámka: Poznámky
a literatura
-
Hinn B., Dobré ráno, Duchu
svatý, Břetislav Šípek, Příbram, 1996, str. 28-29
-
Tamtéž,
str. 34-35
-
Tamtéž,
str. 36
-
Tamtéž,
str. 37
-
Tamtéž,
str. 13
-
Tamtéž,
str. 15-16
-
Tamtéž,
str. 20
-
Tamtéž,
str. 46
-
Christianity
Today, říjen, 1991
-
Hinn B.,
Praise-a-Thon, TBN, 6. listopadu, 1990
-
Hinn. B.,
Spiritual warfare, seminář, 2. května, 1990
-
Hinn B.,
TBN, 12/1/90 in: Albert James Dager, Media Spotlight Special Report , květen,
1992
-
Hinn B.,
New Creation in Christ, kázání, nedatováno, 1988
-
Hinn B.,
Our Position in Christ, audio-kazeta, nedatováno, 1991
-
Hinn B.,
Rise and Be Healed!, kázání, nedatováno, 1991
-
Hinn B.,
Praise-a-Thon, TBN, 6. listopadu, 1990
-
Dager A.,
Media Spotlight Special Report, květen, 1992
-
Hagin K.,
Plány, záměry a cíle, Altak, Sedlčany, 1993, str. 27
-
Hinn B.,
Benny Hinn broadcast, nahráno 13. října 1990
-
The Inkhorn,
Vol. 8 No. 1, leden, 1997, str. 46-47
-
Encyclopedia
of Pentecostal Ministries and Preachers, BDM, www:bible.ca.tongues-encyclopedia-pentecostal-preachers.htm
-
Hinn B.,
sermon, Double Portion Anointing, část 3, Orlando Christian Center, Orlando,
Fla., 7. dubna, 1991. Ze série: Holy Ghost Invasion, TV 309, záznam z videokazety
-
Audio clip
z A Plague in the Land video od Alan Morrison, dostupné na CW
-
Freidzon
C., Duchu svatý, hladovím po tobě, Křesťanský život, 1996, Albrechtice,
str. 61
-
Audio clip
z A Plague…
-
Riss M.,
A History of the Revival of 1992 – 1995, www.grmi.org/renewal/Richard_Riss/history.html
-
Tamtéž
-
Hinn B., World Charismatic
Conference, 7. srpna, 1992
-
Televangelist
Benny Hinn Has Publicly Renounced Faith Theology, sborník CRI, 1994
-
Charisma,
srpen,1993 in: Benny Hinn vypovídá, Život v Kristu, 11/93, str. 8-10
-
Dager J.
A., Media Spotlight Special Report, květen, 1992
-
Encyclopedia
of Pentecostal Ministries and Preachers…
-
One Pastor's
Experience and Response After attending a Hinn meeting in New York, a pastor
wrote the following to our Gen. Superintendent, dopis z 16. června 1995
-
Jedním
z uváděných důvodů Hinnovy rezignace na členství v AoG bylo údajně porušení
slibu abstinence, který je u pastorů AoG v USA vyžadován. B. Hinn byl viděn,
fotografován a dokonce nafilmován jak spolu s Crouchovými, majiteli stanice
TBN, pil v přímořské restauraci víno. In: Encyclopedia of Pentecostal Ministries
and Preachers…
-
Tamtéž
-
The Inkhorn,
Vol. 8 No. 1. ledna 1997, str. 46-47
-
Benny Hinn
Condemns Toronto Blessing/Pensacola Phenomena Praise The Lord, 4. června,
1997, přepis videokazety
-
Ačkoliv
se mezi manifestacemi v Pensacole o zvířecí zvuky neuvádí, soudí kritikové
Hinna, že touto formulací skutečně naráží právě na sbory AoG, které se
Torontskému požehnání otevírají. In: "By Your Words" Quotes From Third
Wave Leaders, Compiled by Deception In The Church, nedatováno, 1997
-
The Inkhorn
, Vol. 8 No. 1. ledna, 1997, str. 46-47
-
Powell
P., Richardson N., Unmasked… Benny Hinn, Vanguard Magazine, nedatováno,
http://www.aal.co.nz/~philip/unmasked…..benny_hinn.html
-
Hinn B., Blaisdale Arena,
Honolulu, HI, kázání, 28. února, 1997
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Část I,
Foundations For Apostasy: 1950-1985, Ed Tarkowski in: Encyclopedia of Pentecostal
Ministries and Preachers…
-
Benny Hinn, This Is Your
Day, 11. června, 1997, videokazeta
-
Hinn B.,
Blaisdale Arena…
-
Charisma
News Service fo Tuesday, 2. listopadu, 1999
-
Powell
P., Richardson N., Unmasked… Benny Hinn…
-
Benny Hinn vypovídá… str.
8-10
-
Tamtéž
-
Hinn B.,
Praise the Lord, 6. prosince, 1994
-
Hinn B.,
Dobré ráno… str. 64
-
Tamtéž, str. 128-129
-
Tamtéž,
str. 83
-
Tamtéž,
str. 68
-
Tamtéž,
str. 69
-
Tamtéž,
str. 142
-
Tamtéž,
str. 86
-
Tamtéž,
str. 56
-
Tamtéž,
str. 60
-
Tamtéž,
str. 59
-
Tamtéž,
str. 103
-
Tamtéž…
-
Tamtéž,
str. 92
-
Tamtéž,
str. 111
-
Tamtéž,
str. 95
-
Tamtéž,
str. 75
-
Tamtéž,
str. 79
-
Tamtéž,
str. 145
-
Tamtéž,
str. 130
-
Tamtéž,
str. 64
-
Tamtéž,
str. 113
-
Tamtéž,
str. 135
-
Tamtéž…
-
Tamtéž,
str. 148
-
Tamtéž,
str. 135
-
Tamtéž,
str. 150
-
Tamtéž,
str. 61
-
Tamtéž,
str. 64
-
Tamtéž,
str. 150
-
Tamtéž,
str. 136
-
Tamtéž,
str. 140
-
Tamtéž,
str. 166
-
Tamtéž,
str. 55
-
Tamtéž
-
Tamtéž,
str. 134
-
Tamtéž,
str. 136
-
Tamtéž,
str. 128
-
Tamtéž,
str. 127
-
Tamtéž,
str. 132
Aleš Franc
pokračování
Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS
Cizí oheň
Úvod a obsah
1. Mesmer,
magnestismus a hypnóza
2. William Branham - největší
prorok?
3. Historie a učení
hnutí Pozdního deště
4. Paul Cain, svědek k výstraze
světa?
5. Derek Prince, učitel
národů?
6. Kenneth Hagin a jeho následníci
7. Benny Hinn, skutečný
otec Torontského požehnání?
8. Claudio Freidzon, dveře
pro Argentinu?
9. John Wimber a hnutí
Vinice
10. John Kilpatrick a
Steve Hill, duchovní obnovitelé Ameriky?
11. Promise Keepers, muži
všech denominací, spojte se!
Závěr
|
Ovoce díla Aleše France (pár slov o etice) (Skóre: 1) Vložil: Tom v Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 13:31:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jakkoli upřímně se snažím přistupovat k mravenčímu dílu AF, které zaplavilo server www.granosalis.cz, nemohu se ubránit dojmu, že ve svém důsledku víc ubližuje, než pomáhá. Chápu jeho snahu o odhalování bludařů, je zjevně přesvědčen, ze je oním „strážcem na hradbách“, který musí ochraňovat církev i nekřesťany před „cizím ohněm“, zejména letničních (zatím všechny mnou objevené studie jdou tímto směrem). To je jistě ušlechtilý záměr, přemýšlím ale, jaké jsou skutečné důsledky jeho práce.
1) Studie se snaží dokázat škodlivost osob a učení vybraného spektra církve, snaží se jim dokázat nečisté motivy a praktiky. Pominu-li spornost mnoha Francových tvrzení, zvláště s ohledem na předpojetí, které dokazuje svým jednostranným zaměřením, kladu si otázku, jak vysvětlí dobré ovoce služby těchto svých „nepřátel“. Bylo to v mnoha směrech právě učení oněch opovrhovaných učitelů, které pomohlo mnoha mým přátelům stát se poctivými křesťany (např. kolem r. 1989) a započalo růst k jejich duchovní dospělosti. Za 11 let života v církvi jsem nepoznal nikoho, koho by jejich učení nějak zavedlo, zdeformovalo či vedlo k extrémním projevům. A to nemluvím o zdaleka převažujícím dobrém ovoci jejich služby jinde ve světě. Totéž platí o kurzech Alfa a Nicky Gumbelovi dnes.
2) Říkám si, komu Francovy studie nakonec prospějí. A) Lidem, kteří zklamaní odešli z jím kritizovaného spektra církve? Ti se spíš utvrdí ve svém hněvu a zlosti, spíš než by byli povzbuzeni k odpuštění. B) Křesťanům, kteří se účastní života církve? Ti, pokud negativní vymezení díky žádné špatné zkušenosti neměli, ho asi získají - což je asi autorův záměr. C) Nekřesťané? Jak asi působí na lidi, kteří jsou hledající, útoky církve na církev? To je svědectví světu? Nemáme hledat, co nás spojuje, místo rozděluje? Nepřál si to samotný Ježíš? Odkud se v Bibli vzala věta „musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo (nebo čí dílo) se osvědčí“? Nebude Bůh sám posuzovat OVOCE díla Dereka Prince či Johna Wimbera, stejně jako OVOCE díla Aleše France?
AF se staví do role soudce. Není snad psáno „nesuďte, abyste nebyli souzeni“? Nebo „spíše hleďte, jak povzbudit?“ Nebo věty o tom, že se máme zaměřovat na to, co buduje a je ke společnému prospěchu a pokoji? Neříkám, že všechno, co AF objevuje, musí být „pustá lež“ a že bychom se nad tím měli pokřižovat. Jaké je ale ovoce jeho díla v porovnání s ovocem služby těch, které soudí? Za čí službou, třebaže jsme lidé chybující, zůstane více dobrého a lidí, kteří nalezli víru v Ježíše Krista? Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby těch pět milionů lidí, kteří absolvovali kurzy Alfa na všech kontinentech, ve 135 zemích světa, na 25 000 místech ve všech denominacích (viz www.kurzyalfa.cz nebo www.alphacourse.org), by si měli radši číst Francovy studie? Když se AF staví do role soudce, bere na sebe odpovědnost za desítky, možná stovky hledajících, kteří odmítnou mít na základě jeho kritiky už cokoli s církví a Ježíšem společného. Jako by tu nebylo dost negativních věcí z minulosti.
Nechci obhajovat chyby či hříchy kohokoli v církvi, ale neměl by AF postupovat biblicky a napomínat neveřejně, dřív, než tímto kvasem zasáhne ty, co stojí mimo? Zajímalo by mě, jaké má Franc požehnání k této službě od svých duchovních a bratří v těle Kristově. Není napsáno, že „po lásce poznají křesťany“? Já z jeho díla žádnou lásku necítím, spíš nenávist.
Tomáš Janda
P.S.: Vzkaz správcům serveru: Tím, že Francovy studie zařazujete do kategorie „Kritika bludů“, vyvoláváte dojem, že všechno, co AF kritizuje, je automaticky blud. Kdyby někdo do této kategorie vložil kritický příspěvek o učení nějaké jiné, třeba vaší „domácí“ a na domácí scéně etablované církve, taky byste ho automaticky dali do kategorie „Kritika bludů“? Také jsem nedávno vložil na váš server článek do kategorie „Povzbuzení“ a místo toho se objevil v sekci „Charismatici“. Byl bych rád, kdybyste ho mohli přeřadit do té první kategorie (má název „Pár slov ke kurzům Alfa od jejich pražského koordinátora“). Dělení na charismatiky a necharismatiky mi připadá nebiblické, stejně jako dělení na denominace. Díky za to a díky za vaši práci vůbec. Kéž ovoce vaší práce jednou Bůh posoudí jako víc budující, než ubližující.
|
|
|
|
|