Já ti můžu namítnout to stejné - ani já se neocítám pod zákonem, protože se nejedná o skutky ze své vlastní síly, z tělesnosti, takové, které si sám naplánuji a vymyslím, ale o činění Boží vůle, kdy každou minutu očekávám na Ducha svatého a nechám se Jím vést v každém slovu i skutku - tedy činim to, co skrze mne dělá Kristus.






Ve skutečnosti je to zcela jinak, ty tvoje konstrukce jsou chybné.   Viz například Titus 2:

Zjevila se totiž Boží milost, a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.


Skutky, samozřejmě skutky Boží vůle, ne z vlastní síly, jsou výsledkem, důsledkem milosti, spasitelné milosti, díky které jsme obdrželi věčný život - tak se ten věčný život projevuje.   A tedy milost, spasitelná milost, život věčný v Ježíši Kristu a skutky odtud plynoucí tvoří jeden organický celek.    Nestojí nijak zvlášť rozděleny do dvou různých Evangelií.


Je to rozhodně jinak, než tvrdíš v jiném článku:

Otázka věčné spásy je aktuální pouze pro nevěřícího, který hledá Boha, nebo který právě čte nebo slyší Evangelium Milosti.

V okamžiku UVĚŘENÍ v Krista a znovuzrození se člověk stává Božím dítětem a má věčný život, který je nezvratitelný. Věčná spása je pro něj vyřešená. Dostal jí zdarma, bez jakýchkoli zásluh a Bůh nechce, aby mu jí jakýmkoli způsobem musel splácet. Bez jakéhokoli skutku ji získal a není zapotřebí jakéhokoli skutku, aby si jí udržel.

Od okamžiku UVĚŘENÍ v Krista - ihned v následující se*****ě jde v životě věřícího už pouze o jedno: O VSTUP do Království Nebes, o učení se tomu, jakým způsobem činit Boží vůli a jak se líbit Pánu. O to, jak svoji víru projevovat a vyjadřovat i ve skutcích, aby tato víra byla zdokonalována.

Všimni si, že celý NZ když mluví k již věřícím svatým, tak je nabádá k činění Boží vůle a skutků, které pro ně Bůh připravil. Asi na 500 místech. O věčné spáse mluví většinou jen proto, když ji věřící nechápou a chtějí upadnout zpět pod zákon.

Věčná spása je pro věřícího za ním. Před ním je jen blažená naděje příchodu Páně a Jeho Království Nebes.



1 Jan 5,20:
Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Jan 17,3:
A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.


Sám Ježíš Kristus je tím věčným životem, jeho poznání.
Vůbec nejde jak píšeš "od okamžiku uvěření v životě věřícího už pouze o jedno: O VSTUP do Království Nebes, o učení se tomu, jakým způsobem činit Boží vůli a jak se líbit Pánu. O to, jak svoji víru projevovat a vyjadřovat i ve skutcích, aby tato víra byla zdokonalována." Proč by mělo? 
Jde o poznání a poznávání Ježíše, který je tím věčným životem.  Navíc poznání Ježíše, získání věčného života, je zároveň vstupem skrze znovuzrození do Božího království.  Duchovního samozřejmě.  A kdo žije zde v duchovním Božím království, bude s Ježíšem i v jeho 1000 letém království.
Nevěřím, že veškerá pozornost apoštolů, všech dalších služebníků v církvi, celé církve, veškerého vyučování, napomínání, všech novozákonních Písem, se soustředí na toto pozemské přechodné království.
Proč by se křesťané měli celý život na toto (přechodné) království tak upínat, vše jemu podřízovat, když klidně se mohou bez něho obejít, o věčný život v Boží přítomnosti a věčné blaženosti jak tvrdíš i tak nepřijdou.

 ......ze ze papez je neomylny vo veciach viery a mravov