Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 225, komentářů celkem: 429541, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 406 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116464035
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Jistota Boží
Vloženo Neděle, 14. říjen 2012 @ 20:58:59 CEST Vložil: Stepan

Kázání poslal Ferra

Bůh je pevný, je jediná jistota, kterou máme. Naše spasení je z Boha, proto můžeme mluvit o tom, že je naprosto jisté a pevné. Podívejme se na dnes na celou věc ještě z jiného úhlu pohledu. Položme si následující otázku: Co by to znamenalo pro Boha, kdyby opravdový věřící mohl definitivně odpadnout a ztratit své spasení, takže by skončil v pekle a nikoliv v Boží přítomnosti?

Jistota spasení
Naše spasení je naprosto pevné, jisté a nepohnutelné – a to proto, že nezávisí na nás, ale na Bohu, který se nemění.
 Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy. (Jk 1,17–18)

Bůh je pevný, je jediná jistota, kterou máme. Naše spasení je z Boha, proto můžeme mluvit o tom, že je naprosto jisté a pevné. Podívejme se na dnes na celou věc ještě z jiného úhlu pohledu. Položme si následující otázku: Co by to znamenalo pro Boha, kdyby opravdový věřící mohl definitivně odpadnout a ztratit své spasení, takže by skončil v pekle a nikoliv v Boží přítomnosti?

1. Boží sláva a moc

Boží sláva, to je to místo, kde musí vždy začínat i končit naše uvažování o Božích věcech. Pokud by skutečný věřící mohl odpadnout a být ztracen, potom by Bůh Otec nebyl hoden chvály, slávy a uctívání. 

Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen. (Ju 24–25)

Boží slovo jasně ukazuje, že Bůh má moc uchránit věřící před pádem (viz také Ř 16,25 nebo Ef 3,16.20). Dobře víme, že sami o sobě nejsme schopni uchránit sami sebe před pádem. Potvrzuje nám to naše každodenní zkušenost, kdy ve svém srdci, ve svých myšlenkách, motivech, ve slovech a někdy i v činech padáme – hřešíme proti svatému Bohu. A potom padáme na kolena a vyznáváme své hříchy a prosíme o odpuštění. 

Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. (1 J 1,9–10)

Ale podstata věci se netýká toho, zda my jsme schopni uchránit sami sebe, ale toho, že Bůh je schopen. On má moc uchránit nás a postavit nás neposkvrnění před svou tvář. A to i přes to, že stále tíhneme k hříchu. 

Ale proto, že On má tuto moc, tak „Jemu buď sláva, velebnost, vláda i moc …“. Je zde naprosto zřejmá a zjevná souvislost mezi jistotou spasení a Boží slávou. Jistota křesťana tedy není v něm samotném (v jeho víře, v jeho lásce k Bohu, v jeho věrnosti, …), ale jenom v samotném Bohu. Pevnost našeho spasení nezávisí na našich pocitech, na tom, zda se cítíme jisti svým spasením, nebo na tom, zda a jak máme silnou víru. Bezpečnost věřících, jistota spasení, není pocit – je to nezpochybnitelná a nepohnutelná skutečnost zakotvená přímo v Bohu. 

V Judovi 24–25 je Bůh popsán jako ten, komu patří sláva, velebnost, vláda i moc. Mohli bychom toto říct o Bohu, který není schopen uchránit své vlastní lidi? Ty lidi, za něž zaplatil, lidi, které proměnil, které nazývá svým vlastním, nejdražším a nejcennějším majetkem, lidi, kteří jsou nazýváni jeho otroky a on je jejich Pánem a Vládcem? Pokud by Bůh nebyl schopen ochránit svůj vlastní majetek, tak by nebyl hoden chvály a slávy, těžko bychom o Něm mohli říci, že mu patří vláda i moc. 

Boží moc je taková, že proměňuje Boží nepřátele, jimiž jsme všichni byli a někteří jimi dosud jsou, v Boží přátele. Proměňuje lidi, kteří nenáviděli Boha, v Boží děti, které milují svého nebeského Otce. Mění srdce tvrdé a studené jako kámen v srdce masité, vroucí, milující. 

Můžeme snad říci, že Bůh, který dovede změnit své nepřátele, nedovede nebo nebude chtít změnit a ochránit své vlastní milované děti?
On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Ř 8,32)

2. Boží záměr

Pokud by skutečný věřící mohl definitivně odpadnout a ztratit své spasení, propadnout věčnému peklu, potom by Boží záměry ohledně spasení člověka naprosto selhaly a přišly vniveč. Co o těchto záměrech víme?
Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,29–30)

Nejprve si všimněte, že se tady mluví o naprosto identických skupinách. Skupina těch, kdo byli předem vyhlédnuti, je totožná se skupinou těch, kdo byli předurčeni (počet těchto lidí je úplně stejný). Skupina těch, kdo byli předurčeni, je opět totožná se skupinou těch, kdo byli povoláni, … ospravedlněni, … a oslaveni. Takže ti, kdo jsou (z Božího pohledu), resp. budou (z našeho pohledu) přebývat v Boží slávě (kdo jsou oslaveni), budou v Boží přítomnosti. Tedy ti, kdo skutečně budou spaseni, jsou přesně titíž lidé, kteří byli před věčnými časy předzvěděni Bohem a předurčeni k tomu, aby byli svatí a bez úhony před Jeho tváří (Ef 1,4). 
Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. (Ef 1,5)

Pokud by tedy opravdový věřící mohl přijít o své spasení, potom musíme říci, že se Bůh spletl – a to nikoliv jednou, ale hned několikrát: v předzvědění, v předurčení, v povolání i v ospravedlnění. 

Boží slovo ukazuje na jistotu v Bohu a pevnost Božího záměru ve spasení člověka také takto:
Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)

Znovu můžeme vidět, že jistota není v nás, ale v Pánu. A jeho záměr se zcela jistě uskuteční. Má moc (viz bod 1) ho uskutečnit, a chce ho uskutečnit. Jaké tedy máme právo pochybovat o tom, že se neuskuteční? Neděláme z Boha lháře a podvodníka, když chceme tvrdit, že není schopen své vyvolené dovést až do své slávy? A měli bychom tvrdit takové věci navzdory všemu, co tvrdí Boží slovo? Bůh přece nemůže lhát!
Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni. (Žd 6,17–19)

Podívejte se na zvýrazněná slova – kolik jistoty z nich čiší! Na čem tato jistota stojí? Není postavena na ničem jiném než na samotném Bohu, Jeho díle a Jeho slovu.
 
3. Boží vůle

Jaká je Boží vůle ohledně spasení člověka? Ježíš o tom říká:
Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den. (J 6,38–40)

Podle Pána je Boží vůle, aby se neztratil nikdo z vyvolených. Jasně z toho vyplývá, že kdyby jenom jeden jediný vyvolený odpadl a ztratil své spasení, potom by byla Boží vůle zmařena a nedošlo by k jejímu naplnění. 

Jan na několika místech popisuje vyvolené jako ty, které Otec daruje Synu. 
Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, on život věčný dal. (J 17,2 K)

Další místa jsou J 6,37; J 10;29; J 17,6.9.24 a také náš text J 6,39. Na všech těchto místech vidíme, že lidé jsou spaseni a mají věčný život proto, že je Otec daroval Synu. Tento Boží čin předchází spasení a je také jeho příčinou. 
Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘ a ‚ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘. (2 Tm 2,19)

Bůh zná své ovce od věčnosti. Ví přesně, kdo uvěří a kdo nikoliv. Proto může říci:
Mnozí v tomto městě patří k mému lidu. (Sk 18,10)

Pavel dostal příkaz zůstat v Korintu a kázat tam evangelium, protože tam byli mnozí (v době, kdy Pán tato slova Pavlovi řekl, byli tito lidé nevěřící), kteří podle Pána patřili k Božímu lidu (viz také J 17,20–21 a J 10,16). Pán věděl, kdo jsou jeho vyvolení – jsou to ti, kdo mu byli Otcem darováni již před stvořením světa. 

Podívejme se ještě zpátky do Jana 6: 
Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec. (J 6,44)

Žádný člověk sám o své vlastní vůli, ze svého vlastního rozhodnutí, ze své přirozenosti nemůže přijít ke Kristu. Mohl k Němu přijít fyzicky (v Janovi 6 jsou celé zástupy, které takto k Pánu přišly), ale nikdo nemohl a nemůže přijít k Pánu duchovně. Je to možné jenom tehdy, pokud Otec způsobí proměnu člověka a přitáhne takového člověka k Synu. Musíme si ale také povědět, že to, co člověku brání přijít ke Kristu, není neochota nebo nevole na Boží straně – je to neochota na straně člověka, nechuť, nepřátelství a nenávist. A dále ve verši 37:
Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. (J 6,37)

Jinými slovy: je nemožné, aby ten, koho Otec daroval Synu, k Synu také nepřišel. Ježíš říká, že přijdou všichni, kteří mu byli Otcem darováni, a v následujících verších to spojuje s Boží vůlí. Nakonec pak dodává to, co v podstatě z obojího celkem přirozeně vyplývá: totiž že nikoho nevyžene ven, neztratí ani jednoho z těch, které mu Otec dal. Každý z nich bude mít věčný život. To je Boží vůle. Je to také odpověď na Pánovu modlitbu:
Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. (J 17,11) 

Pán Ježíš říká, že Otec ho vždycky vyslyší. Potvrzuje to při vzkříšení Lazara:
Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal. (J 11,41–42)

Otec by byl nevěrný, kdyby neodpověděl na Synovu prosbu a nechal některé z těch, které Synovi dal, zahynout. Ukázal by se jako neschopný a nemohoucí dodržet své slovo, nevěrný, slibující něco, co nikdy nemohl dodržet. A stejně by se projevil i Boží Syn. Ale Bůh je věrný!
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. (1 Te 5,23–24)

Závěr – dílo kříže 

Byla Kristova smrt dostatečná na to, aby nás zachránila? Opravdu očišťuje Jeho prolitá krev od každého hříchu? Pokud by znovuzrozený křesťan mohl ztratit své spasení, potom by to znamenalo, že oběť, kterou za něj bylo zaplaceno, byla nedostatečná. Jinými slovy by to znamenalo, že Kristus nepřišel proto, aby zachránil, ale proto, aby možná zachránil. Dílo kříže by takto bylo popliváno a uvedeno ve zmar. Kristova mise by se ukázala jako neúčinná a On sám by se ukázal jako lhář. Co jiného znamená tvrzení, že křesťan může ztratit své spasení ve světle takových Pánových slov, jako že On neztratí ani jediného z těch, které mu Otec dal? Nebo:
Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. (J 10,27–28)

Boží slovo říká, že to byla Kristova smrt, co nás vykoupilo z našich našich hříchů:
Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (Žd 9,15)

Byla to Jeho krev, která nás očistila, a kterou Pán pro své vyvolené získal věčné vykoupení:
A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. (Žd 9,12)
Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. (1 Pt 1,18–19)

Kristův kříž, Jeho dokonalé a dokonané dílo tedy hraje naprosto zásadní roli. Můžeme říci, že všechna jistota křesťana pramení právě z moci Kristova kříže. Mimo Krista, mimo Jeho dílo, neexistuje žádná jistota. Pokud by jistota víry měla stát na mě, potom bych byl ztracen hned druhý den po svém obrácení. Ale protože stojí na Pánu, tak můžeme směle následovat svého Pána s vědomím, že to je On, kdo své dílo v nás dovede až do konce (1 K 1,8)

– jk –

Podobná témata

Kázání

"Jistota Boží" | Přihlásit/Vytvořit účet | 310 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jistota Boží (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 19:14:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj,
vždy mě neuvěřitelně udivují ti, kdo říkají: Musíš mít ten správný vztah s Bohem! A stejnými ústy říkají, nemůžeme mít jistotu spasení, protože...a jsou schopni uvést desítky veršů na podporu své nejistoty. Když něco takového slyším, nebo čtu, říkám si: Jak můžou mít ten správný vztah s Bohem, kterého ani neznaji? Jak můžou mít vztah s někym, o kom ani neví, že nikdy nelže?
Nemají tito lidé jen nějakou svou představu Boha, o které si myslí, že s ní maji vztah?



Re: Jistota Boží (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 19:51:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Fero, napsal si to hezky, ale své mouchy to má. Používáš Boží vůli trochu demagogicky. V Timoteovi říká Pavel, že Boží vůle je, aby všichni lidé došli spásy. A dojdou všichni lidé spásy? Nedojdou. Aspoň bible to říká. A říká to přesto, že Boží vůle je, aby došli.
Podle Tvé logiky, by ani Adam nemusel zhřešit, protože to určitě taky nebyla Boží vůle. Další problém je s tím předurčením. Kdyby to bylo tak jednoduché, jak to prezentuješ, znamenalo by to, že jedny lidi Bůh stvořil k záhubě a druhé lidi ke spasení. A přesto je napsáno, že Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy.
Přijmout tento výklad znamená také zapomenout na mnohá místa písma, která s tímto výkladem nekorespondují.



Re: Jistota Boží (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 15. říjen 2012 @ 21:15:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)


To je vše v pořádku ujišťovat a povzbuzovat křesťany Božími zaslíbeními, Božím charakterem, jeho slávou apod.
Avšak přece jenom je to jednostranný pohled, neúplný, trochu "skleníkový" pohled, ignorující velkou část Bible.  Kdysi jsem tu už něco o tom psal.
Například tato místa:
Sk.20,25: Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království. Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel. Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.  - Je to jen Pavlovo rétorické cvičení, či snad je možné, že by někdo zahynul ne Pavlovou vinou? Co znamená "nešetřit stádo"? - je to jen zpestření křesťanského života?

Řím.11,21: Jestliže Bůh neušetřil přpřirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, - co znamená pojem "být vyťat"?

Gal. 5,4  Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. - odloučit se od Krista a pozbýt se milosti je jenom drobná příhoda v životě křesťana?

Efez. 6,10  A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.   -  Proč? Je možné snad neodolat ďáblovým svodům? Co tohle možné "neodolání" znamená? Nic?

Filip.3,17 Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. - co znamená to "zahynutí"? Je to jen zahynutí těla? Vždyť kdo dbá na své břicho tomu teoreticky tělo dobře funguje :-)

1 Tim.1,18 To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli, a tak ztroskotali ve víře. - co je "ztroskotání ve víře"? - je to jen škobrtnutí anebo to znamená, že ti lidé pravou víru nikdy něměli? Anebo ještě něco jiného?

1 Tim.6,10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
1 Tim.6,20 Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají „poznání“. Kdo se k němu hlásí, zbloudil ve víře. Milost s vámi!  - no je fakt, že zbloudění od víry ještě nemusí být katastrofa, jestli se najde cestu zpět. V polském překladu je ve verši 21 řečeno "od víry odpadl"

Žid 3,6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.  - je možné si nezachovat do konce smělou jistotu a neději? Nebo se zde hovoří jen o hypotetické možnosti, která stejně nemůže nastat? Anebo "nebýt Božím domem" nic až tak zásadního neznamená?

Žid.3,14  Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ - opět: je snad možné své počáteční předsevzetí nezachovat pevně až do konce? Kdyby nebylo, proč se o tom píše? Anebo přijít o účast na Kristu není nic tak důležitého, netýká se to spasení?

Žid.6,4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.  - ta možnost odpadnutí je jen hypotetická, nikoliv skutečná? Nebo se týká nekřesťanů?

Jakub 5,19 Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.  - kdyby se ten člověk nevrátil zpět k pravdě, z bludné cesty, jeho duše od smrti zachráněna nebude a přesto bude spasen?

1 Petr 5,8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.  - sice hledá, ale nikdy se mu nepovede nalézt? Anebo je to skutečná hrozba, pokud nejsme bdělí? Anebo "pohlceni" ďáblem není nic hrozného, člověk je spasen i jako pohlcený ďáblem?


Přes to všechno, co s sebou nese čtení a naslouchání celému Písmu všem přeji hluboké zakotvení v Kristu, radostnou jistotu spasení, mocné potvrzování Ducha svatého ve vašem nitru, že jste Božími dětmi. Prožívání Božího království ve vašich srdcích - to jest spravedlnosti, pokoje a radosti z Ducha svatého. Také bdělost a nezavírání očí vůči všem nepřátelským nástrahám, vytrvání v dobrém boji víry až do vítězného konce.



Re: Jistota Boží (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 16. říjen 2012 @ 10:46:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Boží slovo jasně ukazuje, že Bůh má moc uchránit věřící před pádem "...


Jistěže má - pokud ovšem člověk s Bohem ochotně spolupracuje, pokud se sám dopředu vyhýbá příležitosti ke hříchu.



Boží slovo na druhé straně také jasně svědčí o těch, které Bůh od hříchu neuchránil - protože oni sami už nechtěli.






Jinak celý článek jsou většinou jen pomýlené kalvínské kecy z nepochopení toho, jak je to s Božím předurčením doopravdy.



Re: Jistota Boží (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Úterý, 16. říjen 2012 @ 14:47:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak především k těm místům, co uvedl Rosmano:



Sk.20,25: Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás, k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království. Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel. Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu.  - Je to jen Pavlovo rétorické cvičení, či snad je možné, že by někdo zahynul ne Pavlovou vinou? Co znamená "nešetřit stádo"? - je to jen zpestření křesťanského života?

(A kde je psáno, že se zde jedná o věčné zahynutí? Např. v Ř 14,15 se píše:"Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel."

Nemyslí si snad někdo tady, že se v Ř 14,15 má na mysli věčné zahynutí, že ne? Zde se samozřejmě myslí to, že ten dotyčný bratr jí s nečistým svědomím a proto hřeší a tím pádem se dostává do smrti, protože cokoli není z víry je hřích a za hřích je smrt. Zahynutí je zde proto jen smrt za tento jednotlivý hřích. Nehledě na to, že máš opět špatný překlad, neboť se tam píše, že Pavel je "čist od krve všech....")



Řím.11,21: Jestliže Bůh neušetřil přpřirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, - co znamená pojem "být vyťat"?

(Pojem vyťat znamená přesně to, jak byl vyťat Izrael. Byl snad navěky zavržen? Viz. Ř 11,11// 11,23// 11,26// 11,28-29//. Máš snad dojem, že se zde jedná o věčné zavržení? Nikoli, pouze byl Izrael zbaven možnosti reprezentovat Boha)

Gal. 5,4  Odloučili jste se od Krista vy všichni, kteří chcete dojít ospravedlnění na základě zákona, pozbyli jste milosti. - odloučit se od Krista a pozbýt se milosti je jenom drobná příhoda v životě křesťana?

(Kdyby toto mělo znamenat věčné zavržení, tak je dnes zavržena většina křesťanstva, protože to neví, co je milost a neustále setrvává pod Zákonem. Samozřejmě, že to znamená to samé, co u předchozího místa. Galatští se zbavili užitku z Krista. Kristus jim nic neprospíval. Nemohli prožívat milost.

Efez. 6,10  A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.   -  Proč? Je možné snad neodolat ďáblovým svodům? Co tohle možné "neodolání" znamená? Nic?

(Neodolání svodům zde znamená zejména upadnutí do falešného učení nebo za druhé do hříchu. To se dnes stalo 95% věřících v Krista. Jsou snad proto navěky zatraceni? Ne!)

Filip.3,17 Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. - co znamená to "zahynutí"? Je to jen zahynutí těla? Vždyť kdo dbá na své břicho tomu teoreticky tělo dobře funguje :-)

(Je to stejné zahynutí jako v Mt 7,13 nebo v Zj 2,11 či v 1Kor 3,15 nebo v Mt 5,22-26 či 1Kor 7,9. Jde o dočasné zavržení Pánových zlých služebníků se světem (1Kor 11,32), o ztrátu odměny a o zaslouženou odplatu (Kol 3,24-25) - obdržení toho zlého, co věřící působil ve svém těle (2Kor 5,10-11). Zde nejde o věčné zahynutí.

1 Tim.1,18 To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj a zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli, a tak ztroskotali ve víře. - co je "ztroskotání ve víře"? - je to jen škobrtnutí anebo to znamená, že ti lidé pravou víru nikdy něměli? Anebo ještě něco jiného?

(Jestliže ztroskotali ve víře, tak je vidět, že pravou víru měli. Avšak upadli do bludu nebo do hříchu. Mají však stále možnost návratu. Pokud by k tomu nedošli, pak platí to, co bylo napsáno o verš výše. Patří sem však také falešní učitelé a proroci, kteří nikdy Božími dětmi nebyli. Ano, u těch to znamená věčné zatracení (viz. Juda 4 - ti jsou předem určeni k zatracení, jsou to nádoby stvořené k hněvu - Ř9,20-23).

1 Tim.6,10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
1 Tim.6,20 Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají „poznání“. Kdo se k němu hlásí, zbloudil ve víře. Milost s vámi!  - no je fakt, že zbloudění od víry ještě nemusí být katastrofa, jestli se najde cestu zpět. V polském překladu je ve verši 21 řečeno "od víry odpadl"

(Je tu někde psáno o věčném zatracení?)

Žid 3,6 Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.  - je možné si nezachovat do konce smělou jistotu a neději? Nebo se zde hovoří jen o hypotetické možnosti, která stejně nemůže nastat? Anebo "nebýt Božím domem" nic až tak zásadního neznamená?

(Ano, nebýt Božím domem je výsledek, pokud nezachováme až do konce jistotu a naději. To ale není věčné zatracení, ale znamená to, že tito věřící nebudou Nevěstou Kristovou (Božím domem).


Žid.3,14  Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ - opět: je snad možné své počáteční předsevzetí nezachovat pevně až do konce? Kdyby nebylo, proč se o tom píše? Anebo přijít o účast na Kristu není nic tak důležitého, netýká se to spasení?

(Je to stejné místo jako v Galatským. Upadne-li někdo pod Zákon, nemá na Kristu účast v tom smyslu, že Kristus mu nic neprospěje, nebude mít z Něho užitek. Nebude prožívat milost, ale zůstane otrokem Zákona. Celý list Židům je právě o tomto. Co se stalo Izraeli na poušti? Přesně toto. Byl snad navěky zatracen? Nikoli. Jejich fyzická těla padla na poušti a oni nevešli do zaslíbené země, což je předobraz Království 1000 let.)


Žid.6,4 Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.  - ta možnost odpadnutí je jen hypotetická, nikoliv skutečná? Nebo se týká nekřesťanů?

(Týká se to věřících, kteří se chtějí vrátit zpět pod Zákon. Tedy zejména židovských věřících. Jinak - může někdo poukázat ve svém okolí na věřícího, který odpadl, a bylo mu už navždy odepřeno učinit pokání? Kromě toho se to týká toho případu, kdy by někdo takového odpadlíka k Zákonu chtěl znovu vést cestou pokání a víry v Krista. Čili chtít po něm, aby se také např. znovu pokřtil.)



Jakub 5,19 Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.  - kdyby se ten člověk nevrátil zpět k pravdě, z bludné cesty, jeho duše od smrti zachráněna nebude a přesto bude spasen?

(Tady se mluví o upadnutí do bludu. Nikde v Písmu není napsáno, že naše spása je závislá na přijetí pravého učení. Apoštol Jan pouze varuje, že takoví věřící mohou přijít o svou ODMĚNU, pro kterou pracují, pokud v tom bludu zůstanou (2Jan 7-9). Kdo přijme bludné učení, nemá ani Otce ani Syna a nachází se proto ve smrti. Ale je to smrt stejná jako smrt za to, když zhřešíme. Není to věčné zatracení. Člověk, který je v bludu, nevědomě hřeší, zůstává v hříchu a temnotě a proto ve smrti. Je-li však znovuzrozen, má stále ve svém duchu věčný život. Ta smrt se týká pouze jeho duše (1Pt 2,11). Do své odměny - do Království Nebes na zemi však nevstoupí.

1 Petr 5,8 Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.  - sice hledá, ale nikdy se mu nepovede nalézt? Anebo je to skutečná hrozba, pokud nejsme bdělí? Anebo "pohlceni" ďáblem není nic hrozného, člověk je spasen i jako pohlcený ďáblem?

(Stejné jako předchozí verše. ďábel může věřícího pohltit třeba do bludu. Ale to není věčné zatracení. Je to ztráta odměny a výhled na odplatu.)

Uvědomte si, že pokud by všechna tato místa znamenala věčné zatracení, pokud existuje možnost věčného zatracení pro znovuzrozené Boží dítě, pak jsme všichni do jednoho navěky zatraceni!!! Protože nejsme-li spaseni VÍROU v Krista, a máme-li jakýkoli, byť nejmenší podíl na své věčné spáse, pak to nikdo z nás nedokáže. Věčná spása je ZCELA Kristovým dílem, ne naším.

Pokud je to naše dílo, pak jsme všichni ztraceni!!!




Re: Jistota Boží (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 17. říjen 2012 @ 22:35:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je to ale stejně smutné, že Bůh chce, aby většina lidí šla do pekla a oni to navíc nemohou nijak ovlivnit. Kam až člověka může dovést nesprávný teologický systém...



Milí bratři (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Pátek, 19. říjen 2012 @ 20:39:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zašli jste dál, než je zdrávo. Podívejte se zpětně na své domněnky a výplody ve světle Písma.

Bůh v době před vydáním Zákona soudil celé národy, a Izrael měl být vykonavatelem jeho vůle. Myslíte si, že teď již nejedná z národy? Matouš 25,32...a budou před něj schromážděny všechny národy...a Řím. 11,11-12. Podobnost není náhodná.

Soud nad národy má jiné příčiny, než nad jednotlivci. Přestali jste to rozlišovat a výsledkem je guláš.

Vytrhujete verše z jejich souvislostí a to, k čemu jste dospěli je zmatek.

Kdybych podobné výmysly tady psal já, tak jsem podle mnohých bludař. A co jste teď vy?

Stránka vygenerována za: 1.49 sekundy