Někdy si ani my neuvědomujeme že nejdůležitější kostel na světě a římská katedrála je právě tahle a ne chrám svatého Petra.  Tady mají římští biskupové svůj stolec neboli katedru. Zároveň je to také první kostel, oficiálně darovaný státní mocí. Císař Konstantin Veliký věnoval  Církvi svůj vlastní palác. Abychom se měli kde scházet a oslavovat Boha. Zde se konala i řada významných koncilů. Několikrát ho vyplenili barbaři, v dobách avignonského zajetí neměl střechu a pásly se v něm symbolicky čtyřnohé ovečky. Současná podoba je barokní. Byly to krásné a požehnané časy, kdykoliv mocní tohoto světa  pečovali o Církev i o chudé, dávali a nebrali. V zahraničí i u nás. Vychází z toho i naše kulturní identita. Kéž se ty časy s pomocí Boží zas navrátí, máme  k tomu vynikající příležitost. Abychom bez ohledu na restituce dávali všichni. Bohatí i chudí. Jako ta vdova do třinácté pokladnice před Chrámem, u které se jednou zastavil náš Pán Ježíš Kristus s učedníky. Dvanáct těch pokladnic bylo na povinné daně, které měly zajišťovat obživu kněží a provoz Chrámu. Třináctá byla na dobrovolné dary.