poslal unshaken Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. (Jan 1:1)
První verš Janova evangelia nám již v úvodu naznačuje, že budeme mít co do činění s něčím jiným, než byla synoptická (sousledná) evangelia v podání Matouše, Marka a Lukáše. Když se do Janova evangelia začteme dále, zjistíme, že i proslovy, které Jan Pánu Ježíši vkládá do úst, jsou naprosto odlišné od geniálně stručných a výrazově dokonalých Ježíšových výroků zaznamenaných ostatními evangelisty.
Ovlivnilo Janovo řecké myšlení záznam Ježíšova působení natolik, že Ježíše klade výrazově do blízkosti řeckých filozofů?
Již v úvodu si můžeme říci, že tomu tak není. Ale dojít k tomuto přesvědčení není úplně jednoduché. Jednak nás v Janově evangeliu mate použití řeckého výrazu „slovo“ jako božského činitele. „Slovem“ („Slovo“ je řecky „Logos“) totiž řečtí filozofové té doby mínili nejvyšší myšlenku, zakládající společný řád vesmíru, nejvyšší rozumový princip, neměnící se nejvyšší rozumový princip. Tito filozofové, z nichž nám nejznámějšími jsou Sókrates, Platón a jeho žák Aristoteles, onomu „Slovu“ přisuzovali tedy božské vlastnosti, vytvářející dokonalý božský řád. Ale na rozdíl od chápání božstev, která jsou z principu transcendentní (nadsmyslová, mimo naše tělesné vnímání), založený, zvláště podle Aristotela, na rozumovém poznání.
Všimněme si, že filozofy použité božské „Slovo“ vytvořili lidé, tedy nikoliv bohové.(Poznámka:„Božské Slovo“ je nesprávné označení, neboť „Slovo“ nebylo míněno jako transcendentní ale rozumové, ale jiný stručný výraz mě nenapadá.) Jinak řečeno, lidským rozumem tito moudří filozofové dospěli k přesvědčení, že existuje dokonalý princip, naprosto dokonalá myšlenka a nejvyšší, nikým nepřekonatelný rozum. Měli tedy neosobní a netranscendentní božstvo s vlastnostmi, které jsou, avšak pozměněné do osobní transcendentní identity, součástí židovsko-křesťansko-muslimské víry v nejvyššího Boha.
Teď zpátky k Janovi a jeho Slovu. Vytvořil snad Jan ve svém evangeliu ekvivalent řeckého filozofického systému a změnil jen to, že řecké božstvo „Logos“ přetransformoval do osobní a navíc transcendentní podoby se jménem Ježíš? Kromě poznatku, že „Logos“ byl produktem řeckého myšlení té doby, nás na takovou představu mohou navést i některé věty z Ježíšových monologů a dialogů, silně připomínajících řecké filozofické úvahy. Takže si navíc můžeme položit otázku: Chtěl snad být Ježíš v Janově podání řeckým filozofem, aby se tak Jan přiblížil myšlení svých sousedů?
Přiznám se, že mi trvalo dost dlouho, než jsem na tyto otázku o Slovu a Ježíšově řeckém filozofování v Janově podání nalezl odpověď. A to i proto, že jsem nebyl sám, kdo měl podobné úvahy. S nimi byli a jsou takto rozpolceni i mnozí religionisté a bibličtí badatelé, přičemž míním hlavně ty, o jejichž hluboké víře nelze pochybovat. Janovo evangelium je beze vší pochybnosti jiné a neodpovídá Ježíšově genialitě stručného a přesného vyjadřování, zachyceném v Jeho výrocích zaznamenaných synoptiky.
Ale jako vždy, když jde o Boží zvěst, je odpověď jednoduchá. Stačí se jen trochu zamyslet: Cožpak lidské myšlení není od Boha? Cožpak lidské myšlení nezdeformované zlem neskončí právě proto vždy u Boha? Což nedokážeme na lidském myšlení zjistit, že vrcholem všeho poznání je vždy jen Bůh? A protože vyjádření lidského myšlení je uskutečněno slovy, tak i Boha, který je vrcholem myšlení, lze logicky ztotožnit se Slovem! Myšlení řeckých filosofů tedy muselo zákonitě skončit také u Boha. V helénské době sice k tomuto cíli nedospělo, ale bylo na dobré cestě ke skutečnému vrcholu poznání. Chybou, kterou tehdejší filozofové nepřekonali bylo to, že za vrchol dokonalé myšlenky a lidského poznání nedosadili Boha, ale neosobní pojem „logos“.
Jan udělal jen to, že vrchol řeckého poznání vzal a připojil k němu zbývající část, ke které antičtí Řekové nedospěli. A vše skloubil do dokonalosti, když biblického Boha, který byl v paměti lidstva zakotven již několik tisíc let před helénskými filozofy, tím spojil do jediné nejvyšší bytosti:
[Jan 1:1-3]
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
Jak dokonale tento Janův popis Nejvyššího koresponduje se zmíněným „počátkem“ Božího tvoření:
[Genesis 1:1]
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
A jak dokonale Jan vyjádřil Boží způsob tvoření skrze Boží Slovo:
[Genesis 1]
[3] I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
[6] I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
[9] I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
[11] Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak.
[14] I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.
[20] I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"
[24] I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.
[26] I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
Bůh tedy tvořil slovem. A Janovo poznání, které nám předal, spočívá v tom, že pouhý výrazový prostředek, který slouží k našemu dorozumívání, tedy pojem nazývaný „slovo“, přeměnil do osobní podoby, která na rozdíl od pouhého výrazového pojmu je vybavena nesmírnou inteligencí a tvořitelskou silou. Vytvořil tím dokonalou harmonii mezi záměrem Stvořitele tvořit a uskutečněním stvořitelského díla. Jinak řečeno, vysvětluje nám, jakým postupem Bůh tvořil.
Tato úvaha se může zdát obsáhlá. Ale stačí, když za Janovo „Slovo“ dosadíme „Slovo“ Boží. A nemusíme na řecké filozofy, kteří se lidskou cestou snažili dopracovat k vrcholu dokonalosti, ani vzpomenout.
Dovětek k dnešní době
Bůh nás stvořil ke své podobě a mnohým dal dar moudrosti. Moudrými učinil mnoho lidí. Známe je jako proroky z Písma, jako starověké myslitele, filozofy a další mimořádné osobnosti. Vydali-li se k moudrosti cestou lidského myšlení, dospěli nakonec k poznání Božích pravd, i když jim většinou nebylo dáno, aby své poznání Bohem zakončili. Tedy každé nezdeformované - tedy normální - přemýšlení člověka musí nakonec vést k Bohu.
Někteří archeologové a antropologové tvrdí, že někdejší neandrtálci byli inteligentní jako dnešní lidé. Starověké záznamy, například Epos o Gilgamešovi, prokazují, že zde byli mimořádně moudří lidé, co lidská paměť sahá.
Dnešní lidé tvrdí, že jimi dosažený pokrok je postavil daleko a daleko před neandrtálce a daleko a daleko před lidi starověku a staví je stále výše a výše nad předchozí generace.
Položme si však otázku: Je pravdivé tvrzení, že dnešní lidé vyspěli daleko před své předky, když jejich přemýšlení je nevede k Bohu, jako jejich předchůdce, ale naopak daleko od Boha? Odpověď je nasnadě: Vychloubání dnešních lidí je staví níže, než jejich starověké předky a možná níže, než zmíněné neandrtálce. Neboť vrcholem všeho poznání je právě poznání Boha a od něho se oni odchylují. Příkladem je třeba pojem „evoluce“, kterému jeho stoupenci přisuzují tvořivé a stvořitelské vlastnosti a hlavně princip vývoje a rozvoje k vyšší dokonalosti. Přestože v materiálním světě spějí všechny neživé děje k rovnováze a ke klidu. A přestože „evoluce“ je jen a jen pojem, tedy prostředek k dorozumívání, bez jakýchkoliv schopností sám o sobě něco učinit. Jako řečtí filozofové nedokázali své myšlení dokončit výrokem „to slovo Byl Bůh“, tak ani dnešní lidé, když jsou již o nějakém svém poznání přesvědčeni, nedokáží své myšlenky dokončit výrokem „ta evoluce byl Bůh“.
Dej nám Pane náš a Bože poznávat Tvé cesty a otvírej nám tajemství Tvého stvoření. Ale veď nás, abychom se hojností těchto Tvých darů nenechali svést ke zpupnosti, pýše a namyšlenosti! Amen
