Grano Salis - Očima vánočníma

(vánoční glosa)

Čas vánoc bývá pro většinu lidí v našem kulturním prostředí časem výjimečným, na který se, každý svým způsobem, dobře, dlouho a pečlivě připravuje. I vyslovení neznabozi (s výjimkou Svědků Jehovových) mívají pro vánoční čas slabost. Asi proto, že člověk podvědomě touží po kráse a harmonii, a to nejen kolem sebe, ale i ve svých vztazích s ostatními a konečně i ve své duši. Toužíme po dobru a ryzí lásce, která by alespoň na chvíli nebo na pár dní naplnila náš život.

Toužíme prožít ať skrytě a nepřiznaně nebo dětsky upřímně, už tady a dnes, jaké je to v nebi. A vánoce se staly vhodnou příležitostí, pokusit se svůj sen uskutečnit. Ale právě v tom bývá ono pověstné čertovo kopýtko. Říká se, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly a že s vaničkou lze vylít i dítě. Když my lidé něco vezmeme iniciativně do ruky, s dobrým úmyslem uskutečnit dobrou věc, většinou to nemívá dobré konce.

A tak všechny ty naše přepečlivé vánoční přípravy, to shánění, uklízení, zdobení, vaření, pečení, kupování, balení a schovávání mají posloužit tomu, aby se letošní vánoce opravdu povedly. Možná, že si někdy ani neuvědomujeme, jak moc nás to celé pohlcuje a že při tom všem starání nám může to podstatné uniknout. A když po vánocích uklízíme hromady potrhaných vánočních papírů a zbytky ze slavnostní tabule, může nás překvapit pocit, že to vlastně žádné nebe na zemi nebylo. Ani nemohlo být. Pokud se náš sen a naše touhy redukovaly na pouhé vánoční rekvizity, tak povrchní a prázdné, jak nám je vnucuje na vánocích parazitující vypočítavý marketing luxusních obchodů, hypermaketů i prostých stánkařů, pak není možné zažít žádné nebe na zemi. My starší si ještě dobře vzpomínáme na doznívající propagandu komunistického režimu padesátých let, která slibovala nebe na zemi po svém a pro vyvolené společenské třídy. Ze slibů zůstaly trosky rozpadajícího se rozvinutého socialismu osmdesátých let, tisíce zničených životů v komunistických lágrech a duchovní vyprahlost a morální zmrzačení několika generací. Pro většinu emigrantů, kteří tehdy nelegálně opouštěli "socialistickou vlast", byl vysněným nebem na zemi západní svět, zejména Západní Německo a Amerika. Okouzlení kapitalistickým Západem a zejména jeho zbožím, byli ale i ti, kteří zde zůstali, komunisty nevyjímaje. Kapitalismus, který k nám v devadesátých letech přišel, nám však nebe na zemi nepřinesl. Nedostupné věci a zboží ztratily na přitažlivosti. Banány a mandarinky bez fronty, stejně jako dostupné nahrávky populárních západních skupin dnes nikoho neohromí. Zavalila nás přemíra kvalitního i nekvalitního zboží z celého světa, ale ani nadbytek hmotných statků nám nepřinesl možnost prožívat nebe na zemi. Když pak hledáčkem našich fotoaparátů kolem sebe hledáme nějaké nosné vánoční téma, pak zoufale zjišťujeme, jak je náš svět přeplněn prázdnými a bezcennými vánočními kýči, které již dávno beznadějně přeznačily původní vánoční poselství. Zatímco celá Amerika je bez sebe v očekávání příjezdu Santa Clause se sobím spřežením a nemůže se dočkat, až zaslechne jeho:"Hou, hou,hou", u nás jsou in přeplněná náměstí, osvícená vietnamskými ledkami, nábožně naslouchající ukřičeným rockovým koncertům populárních lokálních zpěváků. I mažoretky zde mají svá vánoční vystoupení. A tak si možná ani nevšimneme, že jsme s vaničkou starého a nepotřebného vylili i DÍTĚ. Dláždíme si cestu ke kráse a harmonii dobrými úmysly, ale nebe na zemi to není. A přitom by stačilo tak málo, udělat úkrok stranou, maličko přivřít oči, nastavit clonu všemu, co je tohoto světa, zaostřit na nekonečno, nastavit čas na hodnotu věčnosti a zaposlouchat se do prosté vánoční zvěsti... Štěpán Křivánek - Drobnosti

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace