Grano Salis - Co je sabat?

V Kolossenským 2:16-17 apoštol Pavel deklaruje "Ať vás tedy nikdo nesoudí kvůli jídlu či pití, nebo kvůli svátku, novoluní či sobotám. Ty věci jsou stínem toho, co mělo přijít, ale skutečnost je v Kristu." Podobně v Římanům 14:5 stojí: "Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu." Tyto písma jsou jasná: pro křesťana je dodržování sabatu věcí duchovní svobody, není to příkaz od Boha. Dodržování sabatu je problémem na kterém nás Bůh učí abychom se navzájem nesoudili. Dodržování sabatu je věcí o které každý křesťan potřebuje být plně přesvědčen v jeho/její vlastní mysli

V prvních kapitolách knihy Skutků byli první křesťané převážně Židé. Když začali pohané dostávat dar spásy skrze Ježíše Krista, židovští křesťané měli dilemu. Co z Mojžíšova zákona a židovské tradice se má přikázat pohanským křesťanům aby to dodržovali? Apoštolové se setkali a o té otázce diskutovali v jeruzalémské radě (Skutky 15). Rozhodnutí bylo: "proto soudím, abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí k Bohu, ale abychom jim napsali, ať se zdržují od věcí poskvrněných modlami, od smilstva, od masa zardoušených zvířat a od krve" (Skutky 15:19-20). Dodržování sabatu nebylo jedním z příkazů o kterých apoštolé cítili že je třeba vnutit je pohanským věřícím. Je nepředstavitelné že by apoštolové zapoměli na sabat v případě že to byl Boží příkaz aby křesťané slavili sabat.

Čestou chybou v debatách o dodržování sabatu je to, že sabat byl dnem uctívání. Skupiny jako adventisté sedmého dne se domnívají, že Bůh vyžaduje aby byli bohoslužby v sobotu, v den sabatu. Příkaz o sabatu nebyl o tom. Příkaz o sabatu byl nepracovat v den sabatu (Exodus 20:8-11). Nikde v Písmu není sabat přikázán jako den uctívání. Ano, židé ve Starém Zákoně, Novém Zákoně a moderní době používají sobotu jako den uctívání, ale to není podstatou příkazu sabat. Kdykoli je ve knize Skutků řečeno o shromáždění o sabatu, je to shromáždění židů, ne křesťanů.

Kdy se setkávali ranní křesťané? Skutky 2:46-47 nám dávají odpověď: "Každý den také zůstávali jednomyslně v chrámu a po domech lámali chléb a přijímali pokrm s radostí a prostotou srdce; chválili Boha a měli milost u všeho lidu. A Pán denně přidával církvi ty, kteří byli spaseni." Jestli byl den, ve kterém se setkávali křesťané pravidelně, byl to prvý den týdne (naše neděle) (Skutky 20:7; 1 Korintským 16:2). Na počest vzkříšení Krista v neděli, první křesťané dodržovali neděli ne jako "křesťanský sabat", ale jako den mimořádného uctívání Ježíše Krista.

Je něco špatného na uctívání v sobotu, o židovském sabatu? Vůbec ne! Měli bychom uctívat každý den, ne jenom v sobotu nebo v neděli! Mnoho církví dnes mají sobotní i nedelní bohoslužby. Máme svobodu v Kristu (Římanům 8:21; 2 Korintským 3:17; Galatským 5:1). Měli by křesťané praktikovat sabat, t.j. nepracovat v sobotu? Jestli se křesťané cítí být vedeni tad dělat, určitě ano (Římanům 14:5). Ale ti, kdo si zvolili dodržovat sabat, by neměli soudit ty, kteří sabat nedodržují (Kolossenským 2:16). A naopak, ti kdo sabat nedodržují, by se měli vyhnout tomu, aby byli kamenem úrazu (1 Korintským 8:9) pro ty kteří sabat dodržují. Galatským 5:13-15 celý problém sumarizuje: 'Vy jste přece povoláni do svobody, bratři; jenom tu svobodu nemějte za záminku pro tělo, ale v lásce služte jedni druhým. Vždyť celý Zákon se naplňuje v jednom slově, totiž v tomto: "Budeš milovat svého bližního jako sám sebe." Když se však navzájem koušete a požíráte, dejte pozor, abyste se vzájemně nepohltili!'

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace