poslal Nepřihlášený „Potřebujeme široké srdce schopné lásky,“ konstatoval papež František v homilii při dnešní eucharistii v kapli Domu sv. Marty a varoval zároveň před postojem sobectví, které jako v případě Jidáše vede svědomí do izolace a nakonec ke zradě.
Dnešní liturgie ze svátku sv. Matěje se účastnila skupina zaměstnanců Vatikánských muzeí a několik seminaristů z Papežské portugalské koleje. Spolu se Svatým otcem koncelebroval arcibiskup Medellínu, Ricardo Antonio Tobón Restrepo.
Chceme-li opravdu následovat Ježíše, musíme „život prožívat jako dar“ pro druhé, „nikoli jako poklad, který je třeba konzervovat“, řekl papež František, který ve své homilii porovnával protichůdné cesty lásky a sobectví. Ježíš nám říká: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13). Dnešní liturgie nám však ukazuje také další postavu: Jidáše, „který měl postoj zcela opačný“ a to proto – vysvětlil papež – že „nikdy nepochopil, co je to dar“:
„Vzpomeňme si na Marii Magdalénu, která pomazala Ježíšovy nohy drahocennou mastí z nardu. Byl to náboženský moment, projev vděčnosti, moment lásky. A Jidáš se distancuje a vznáší hořkou kritiku: »Proč se ten olej neprodal.. a nedalo se to chudým« (Jan 12,5). Toto je první místo, které jsem v evangeliu našel a které pojímá chudobu ideologicky. Ideolog neví, co je láska, protože se neumí darovat.“
Jidáš, pokračoval dále papež, se „odtrhnul a izoloval“ a tento postoj sobectví narostl až do té míry, že „nakonec Ježíše zradil“. Kdo miluje, dodal Svatý otec, „odevzdává život jako dar“, sobec však „o svůj život pečuje, roste ve svém sobectví a stává se zrádcem, vždycky však osamoceně“. Kdo však „dává život z lásky, nikdy není sám: vždycky je ve společenství, v rodině“. Ten kdo „izoluje svoje svědomí v egoismu“, ho nakonec „ztrácí“. A tak skončil Jidáš, „modloslužebník připoutaný k penězům“:
„Tato idolatrie ho přivedla do izolace od společenství s ostatními. To je drama izolovaného svědomí. Když se křesťan začíná izolovat, izoluje také svoje svědomí od komunitního smyslu, od smyslu pro církev, od lásky, kterou nám prokazuje Ježíš. A naopak křesťan, který dává svůj život a »ztrácí« jej, jak říká Ježíš, znovu a v plnosti jej nalézá. Jidáš, který si jej chce uchovat pro sebe, jej nakonec ztrácí. Jan poznamenává, že »do Jidášova srdce vstoupil satan« (srov. Jan 13,27). A musíme říci, že satan je špatný plátce. Vždycky nás podvede, vždycky.“
Ježíš však vždycky miluje a vždycky se rozdává. A tento jeho dar lásky nás vybízí milovat, „abychom vydali plody, které zůstanou“, řekl papež František a svou homilii zakončil:
„V těchto dnech čekání na slavnost Seslání Ducha svatého prosme: Přijď Duchu svatý, přijď a dej mi široké srdce, schopné milovat pokorně, mírně, ale zeširoka. Prosme Ducha svatého o tuto milost a o to, aby nás vysvobodil ze scestí egoismu, který končí špatně. Prosme o tuto milost.“
