Grano Salis - I Bůh dělá chyby.

Genesis 6:5-8 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."Ale Noe našel u Hospodina milost.

K napsání tohoto článku jsem byl inspirován Františkových dilematickým pohledem na „nelidského“ biblického Boha SZ a milujícího Boha NZ. Dilemat to skutečně je. Dnešní křesťané jsou inspirovaní Kristovou láskou a Jeho obětí, a tak se těžko přijímá obraz zabíjejícího a surového SZ Boha. To pak některé křesťany jako v případě Františka vede k odmítnutí takového krutého božího obrazu. Pochopitelně. S láskou jakou nám ukázal Kristus, se to neslučuje. Považuji to za správný postoj, který ukazuje na to, že František přijal a pochopil Kristovu lásku správně.

Obhájci boží.. Jiné křesťany, zase tato konfrontace dobrého a zlého Boha vede k tomu, že se začnou stavět do role božích obhájců a zlé boží skutky obhajují. Kdysi jsem se do role božího obhájce stavěl taky. Pak jsem pochopil, že je to chyba a velká opovážlivost. Bůh si své skutky ať už dobré nebo zle musí obhájit sám. Člověk jako tvor nemůže ani nedokáže obhajovat Boha tvořitele dobra i zla.

Je třeba si uvědomit.. Byl to Bůh, který vydal celé lidstvo zmaru a smrti pro hřích jednoho člověka. Byl to Bůh, co si sám sobě přiznal chybu a litoval, trápil se nad tím, že učinil člověka. Byl to Bůh, který bez možnosti svobodné volby umožňoval dalším a dalším generacím rodit se jako hříšní do hříšného beznadějného světa. Byl to Bůh, který skoro celé hříšné lidstvo vyhladil potopou. Jen pár lidí našlo tehdy u tohoto zabíjejícího Boha milost. A od té doby se na vztahu člověka a Boha nic nezměnilo. Od potopy je vztah hříšného člověka k Bohu vždy jen na základě milosti, zrovna tak jako u Noeho. Bůh totiž lituje stále, že člověka učinil. A bude litovat do doby, než bude vše obnoveno a hřích bude zahlazený. Pak Jeho důvod lítosti pomine a pomine i lidská bída. Kdyby totiž Bůh nelitoval, když vidí všechnu tu hrůzu, kterou dopustil On i člověk, neměl by lásku.

Život v nemilosti.. Do příchodu Krista, byl každý, kdo byl u Boha v nemilosti na tom stejně jako lidé, které Bůh zahubil potopou. Starozákonní Bůh je Bohem tvrdě trestajícím. K vykonání svých trestů Bůh užíval živlů, duchů dobrých a zlých, a dokonce i lidí. Tak to prostě bylo a žádný boží obhájce na tom nic nezmění. Je to tvrdý obraz SZ Boha, a tak Ho i vyvolený národ tehdy viděl a přijal. Izraelský národ když se v některých historických etapách odvrátil od Hospodina, byl ze všech národů trestán nejvíce. Izraelité měli své mesiášské představy ovlivněné tvrdostí SZ Boha, zrovna tak, jak mají dnešní křesťané své představy o Bohu ovlivněné láskou Krista. Nepřipouští si možnost, že Bůh vůči všem kdož jsou u něj v nemilosti prostě takový- je. Respektive do příchodu Krista byl. Ostatně strašení zlým a trestajícím Bohem, je jedna se smutných a doufejme, že i uzavřených kapitol náboženské historie. Inspirace Kristovou láskou a bázeň před Bohem je zatím ta nejlepší cesta pro každého, kdo chce ve víře Boha poznat v současném vztahu milosti.

Ochutnávka a oboustranná lítost.. Pak přišel Bůh na svět. Přišel ochutnat to, co musí každý smrtelný člověk prožívat. Bůh sám ochutnal tu beznaději žití, lidskou bídu a osamocenost při smrti. Snad tehdy sám uznal, že to se svou tvrdostí vůči lidstvu pro hřích jednoho člověka přepískl a zařídil všechno tak, aby pro jednoho člověka bylo zase celé lidstvo spaseno. To je jistě spravedlivé. Nikdo tak již nemůže vůči Bohu namítnout, že se do tohoto hnusného světa bez možnosti spásy narodit nechtěl. Bůh se slitoval nad lidstvem a dal mu spasitele. A byli a jsou zde lidé milující pravdu, co se slitovávají nad božím Synem a ve víře přijímají jeho spasitelnou oběť. Lítost nad božím Synem je jedno z tajemství víry. Bez této lítosti není přijetí daru víry možné, a ani následně není možná lítost nad hříchy vlastními. Milost a lítost. To jsou dva nutné aspekty, za které dostáváme dar víry. Ve svém Synu dal Bůh lidstvu velká zaslíbení, které přijímáme ve víře. Tyto zaslíbení jsou motivací pro naši naději.

Boha jsme soudili a k smrti jsme ho odsoudili..píše se v jedné básni. Bůh sám se nechal lidstvem odsoudit k smrti, tak jako On smrti vydal skoro každého z lidí. Tento zápas má již vyrovnané skóre. Zabili jsme Boha našeho Stvořitele, zabili jsme Boha co nás všechny vydal smrti 1:1. Boží Syn tak svou obětí usmířil svého Otce s lidstvem a pozor, obráceně jako Syn člověka usmířil lidstvo s Bohem. Františku pro tu lásku, kterou nám Kristus přinesl, můžeš jako člověk odpustit třeba mě, někomu jinému, sobě, ale můžeš jako člověk odpustit i tomu hroznému trestajícímu Bohu. To všechno Láska Božího Syna obsáhne. Vždyť Bůh sám za to co na člověka dopustil, a hlavně taky za to čeho se člověk dopustil, umřel v mukách na kříži. Odpuštění v Kristově lásce je neskutečně hluboké. Podle toho jak jsem lásku Krista přijal já, usuzuji, že tím, že za nás Bůh na kříži umřel, tak tím se celému lidstvu dostatečně omluvil za to, jak se jako Hospodin k lidstvu ve své trestající prchlivosti choval a zároveň celé hříšné lidstvo tímto aktem spasil. Spása je nyní jako ovoce v rajské zahradě. Stačí jen přijít ke stromu života ke Kristu a tento rajský plod si utrhnout.

Jediný a zcela jedinečný prostředník.. Bůh sám okusil ten náš hříšný svět a změnil svůj tvrdý postoj k lidstvu. Postavil mezi Sebe a lidstvo svého Syna jako prostředníka. Boží Syn od svého nanebevstoupení velmi zmírňuje Boží hněv a Bůh způsobem, jakým trestal lidstvo ve starozákonní době, již netrestá. Obraz Boží se tak radikálně mění. Lidstvo se až do závěrečných apokalyptických trestů nemusí bát usmířeného Boha. Lidstvo se nyní musí bát samo sebe a své inklinace ke zlému. A tak se hříšné lidstvo od časů ukřižování Krista pod duchovním vlivem knížete světa, satana ve své podstatě trestá samo. I Kristus byl ukřižován pro mocný duchovní vliv knížete světa. Všechny ty války, holocausty, náboženské represe jsou lidské vynálezy, vynálezy postavené na lidském hříchu a inspirované satanem. Bůh se na to dívá a nijak nezasahuje. Dívá se všechny ty vraždy zrovna tak, jako se díval na vraždu svého Syna. Nečekejme od Něho pomoc, když se přiblíží čas naší smrti. Nepomohl ani svému Synu. Tak tomu musí být. Jinak by boží trest dopadl na všechny hříšné a zhřešili všichni.

Lepší půlka.. Boží slovo nás inspiruje k tomu, abychom v Kristu našli lásku a nechali se touto láskou proměnit. Proměnit a tím se zcela odcizit tomuto světu plného vražd, a nepravosti. Láska Kristova nás dovede zpět do Otcova domu a umožní nám obnovit náš vztah k Bohu. Vztah, který již nebude jen na základě milosti, ale na základě ryzího přátelství. Bůh pak přestane litovat, že nás stvořil a setře nám z tváří každou slzu. Bůh vše stvoří nové a staré bude zapomenuto. Boží Syn nakonec předá svoji moc zpět do rukou Otce a tím se obnova završí. Do té doby se však musíme mít velmi na pozoru, abychom neupadli do Boží nemilosti a nebyli tak navěky odloučeni od Boží lásky. To jak je Bůh hrozný, si můžeme přečíst ve SZ i v knize ZJ. Bůh je hrozný i milující. A kdo miluje pravdu, ten vybere si tu Jeho lepší půlku.

MVII

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace