Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429544, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 426 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116466108
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: Čím je očistec.
Vloženo Čtvrtek, 13. listopad 2014 @ 21:04:41 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko

Narazil jsem na zajímavý  rozhovor   sestry Emanuely s rakouskou mystičkou Marií Simma.


Uvádím krátký výňatek:


Sestra Emmanuela: Co přesně očistec je?
Mária Simma: Je to geniální vynález Boha. Představme si: jednoho dne se dveře otevřou a objeví se v ní bytost nepopsatelně krásná ... Tak krásná, jakou jste ještě v životě nikdy na zemi neviděli. Jste okouzlen touto bytostí, vyzařující krásu o to více, že tato bytost vám naznačuje, že je do vás bláznivě zamilovaná. Dříve jste si neuměli ani představit, že by vás mohl někdo tak milovat. Vycítíte také, že má velkou touhu přitáhnout vás k sobě, obejmout vás a oheň lásky, který již ve vašem srdci hoří, vás pohání, abyste se vrhli do její náruče ... V tom momentě si uvědomíte, že jste se už celé měsíce neumývali a že odporně s*****íte, že vám teče z nosu, vaše vlasy jsou mastné a slepené, na šatech máte velmi velké skvrny a pod. ... Uvědomujete si, že se v takovém stavu nemůžete představit, že se nejprve musíte jít umýt, osprchovat a až potom znovu přijít a předstoupit před tuto bytost .... Avšak láska, která se zrodila ve vašem srdci je tak silná, že tento odklad na později způsoben tím, že se jdete osprchovat, je naprosto nesnesitelný! Bolest z nepřítomnosti, byť dočasné, trvající pouze několik minut, je hroznou spáleninou v srdci a závisí na intenzitě projevované lásky. To je očistec!
Je to zpoždění způsobeno vaší nečistotou, jakoby "čekací doba" před Božím objetím - popálenina lásky, která vám způsobuje hrozné utrpení, je to jakoby nostalgie po lásce. A přesně tato nostalgie nás očišťuje z toho, co je ještě v nás nečisté.
Očistec je místo touhy, šílené žádostivosti po Bohu, po tom Bohu, kterého už duše zná, protože ho viděla, ale se kterým ještě není sjednocená. Očistec je jako velká krize, způsobená nedostatkem Boží přítomnosti.

Sestra Emmanuela: Marie, mají tyto duše v očistci přece jen naději a radost ve svém utrpení?
Mária Simma: Ano. Žádná duše by se nechtěla vrátit z očistce na zem, protože má poznání, které nás nekonečně přesahuje, a nemohla by se už nikdy vrátit do temnoty země. Hle, v tom spočívá rozdíl mezi očistcem a utrpením, které známe zde na zemi. V očistci mají duše jistotu, navzdory hrozné bolesti, že budou moci navždy žít s Bohem. Tato absolutní jistota jim způsobuje to, že radost je větší než bolest. Neexistuje na zemi nic, co by v nich vyvolávalo touhu znovu tady žít, neboť na zemi si nejsme nikdy ničím jisti.

Sestra Emmanuela: Můžete nám říct, jestli duši posílá do očistce Bůh, nebo zda se duše sama rozhoduje tam jít?
Mária Simma: Duše se sama rozhoduje jít do očistce, aby byla čistá, když půjde do nebe. V očistci duše zcela plní Boží vůli. Těší se například z dobra a přeje si naše dobro. Velmi miluje Boha, i lidi na zemi. Je dokonale spojena se Světlem Božím v Duchu Svatém.

Sestra Emmanuela: Marie, existuje v očistci mezi dušemi pobouření nad jejich utrpením?
Mária Simma: Ne, ony samy se chtějí očistit. Chápou, že je to nutné.


"Čím je očistec." | Přihlásit/Vytvořit účet | 125 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Čtvrtek, 13. listopad 2014 @ 23:18:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Očistec.
Jak už jsme uvedli, Katolicismus učí, že zatím co Kristova smrt na kříži umožnila, aby hříchy byly odpuštěny, pardonovaný hříšník  musí trpět nedefinovanou bolest či muka - neznámé intenzity a časové délky, aby se očistil a mohl do nebe. Zatím co Katolicismus připouští že je - teoreticky možné, aby se člověk očistil skrze utrpení tohoto světa a následnou smrtí, nikdo - ani papež sám neví, zda se tak stalo. A proto většina Katolíků očekává, že stráví neznámou časovou délku v očistci. Odmítnutí přijmout tuto doktrínu znamená být exkomunikován z římsko katolické církve!   
Jak Trent, tak i Vatikán II. mluví o těch, kteří - i když  Kristus za jejich hříchy trpěl - "musí ještě za své hříchy trpět v ohni očistce."(Flannery)3 Vatikán II. dále vysvětluje svou  doktrínu:
"Doktrína očistce jasně demonstruje, že i když vina za hřích  byla odstraněna, trest za hřích, nebo za jeho následek může zůstat, aby byl hříšník vykoupen a očištěn svým utrpením... 
V očistci, duše těch kteří zemřeli v Boží lásce a byly upřímně kajícné - které ale neuspokojily dostatečným pokáním za své hříchy, jsou očištěny tresty, které byly designované k očistění  hříchu.4
Co znamená DOSTATEČNÁ kajícnost?  TO NIKDO NEVÍ! Katolická církev  ji nikdy   nedefinovala.  Kde Bible tvrdí, že "trest očisťuje od hříchu? NIKDE!.
 
NEMOŽNÁ DOKTRÍNA.
Doktrína očistce znásilňuje jak logiku, tak i Písmo. Římanům  6:23 píše: "Mzda za hřích je smrt," (věčná separace od Boha) - ne nějaká, časově omezená doba. Nebýt Kristovy oběti na kříži, byli bychom ztracení navěky. Právě tak není hřích něco, co by se dalo, ať už jakýmkoliv utrpením - vymazat z našich srdcí a duší! Hřích je součástí naší přirozenosti! Pravda, utrpení může změnit dočasně náš postoj, ale v okamžiku kdy bolest přešla, počnou se vracet staré návyky protože SRDCE ZŮSTALO NEZMĚNĚNÉ! POUZE BOŽÍ ZÁZRAK může očistit duši od hříchu, zázrak který ponechá člověku svobodu volby a na druhé straně uspokojí požadavek Boží nekonečné spravedlnosti.
Bible učí, že je pouze jedna cesta pro očištění duše: skrze krev Ježíše Krista, vylitou na kříži ¨jako výkupné za hřích, a novým zrozením, pomocí Svatého Ducha skrze víru v Ježíše Krista, a Jeho  dokončeným spásným dílem. A tak doktrína o očisťování skrze utrpení je falešná ve dvou bodech: 1) Je nemožné, aby utrpení očistilo srdce od hříchu a 2) Není zapotřebí, aby pardonovaný hříšník trpěl za svůj hřích, protože Kristus již zaplatil plnou pokutu vyžadovanou Boží spravedlností. A pouze na této bázi je člověk  očištěný!
Bible prohlašuje že Kristus "když  d o k o n a l  očištění od  hříchů, usedl po pravici Božího Majestátu na výsostech," Židům 1:3  a tím jasně říká, že očištění je skončené. A opět: "Krev Ježíše  Krista, Božího Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu."  (1Jan 1:7)  Písmo je velmi jasné v tom, že to bylo prolití krve Ježíše Krista v Jeho smrti pod Božím soudem, co nás očistilo. Kromě toho:"bez  prolití krve, není odpuštění hříchů.  Židům 9:22.  O očistci se  neříká, že se tam prolévá krev, ale že je tam "očistný oheň." To jediné očištění našich duší a srdcí od hříchu bylo vykonáno  Kristem; lze jej přijmout pouze vírou, uskutečňuje se pouze v srdci  Boží milostí.
Dalším důvodem proč utrpení - ať už zde na zemi či v očistci  - vytrpené samotným hříšníkem, nemůže očistit od hříchu je: Ten,  který dělá oběť za hřích, musí být sám bez hříchu. Šedesát dvakrát  je nám řečeno ve Starém Zákonu že zvířata, která mají být  obětována, musí být "bez poskvrny."  (Exodus 12:5, 29:1, Levitikus  1:3) a podobně. A tak žádné množství hříšníkova utrpení - ať už zde  či v očistci, nemůže jej, ani nikoho jiného očistit od hříchu.  Pouze oběť bez hříchu je dostačující..
O Kristu je nám řečeno:"Hřích nikdy neučinil," (1 Petr 2:22)  "toho, který nepoznal hřích," (2 Korint. 5:21)  a "v Něm není hříchu,"  (1Jan 3:5)  Absolutní bezhříšnost byla nezbytná, jinak by Kristus za naše hříchy zemřít nemohl, protože by sám byl pod trestem smrti  za hříchy vlastní! A tak Petr mohl říci, že "On, spravedlivý, trpěl  za nespravedlivé, aby nás mohl přivést k Bohu," což znamená do nebe a ne do očistce! (1Petr 3:18) Dodává k tomu (2 Petr 1:9), že ti, kterým tato jistota schází, zapomněli, že "byli očištěni od svých hříchů." Pakliže jsme uvěřili v Krista jako svého Spasitele, máme také vírou přijmout skutečnost, že Bůh nás očistil skrze Kristovo  dokonané dílo.
 
PŮVOD, VÝVOJ A ÚČEL TÉTO DOKTRÍNY.
Idea očistce, smyšleného místa konečného očištění, byla "objevena" papežem Řehořem Velikým, v roce 593. Takový byl odpor proti přijetí této doktríny (jelikož šla přímo proti Písmu!) že to  trvalo téměř 850 let, než se stala Katolickou doktrínou! Přijal ji teprve Florentinský Sněm v r. 1439. Žádná jiná doktrína nezvětšila tolik moc církve a také žádná ji nepřidala tolik příjmu! Do dnešního dne visí hrozba očistce nad Katolíky, kteří proto dávají a dávají dary církvi, aby jim pomohla - co nerychleji opustit toto  místo utrpení.    
Řím slibuje, že člověk eventuálně bude z očistce propuštěn  a vejde do nebe, pakliže všechna nařízení církve budou dodržená.  Přesto však církev nebyla nikdy schopná definovat, kolik času ten či ta musí v očistci strávit a o kolik se doba muk zkracuje tím či  oním darem, mší či modlitbou za duši v očistci.
              Je totální  pošetilostí uvěřit v nějaké propuštění z utrpení církvi, která není  ani schopná definovat, jak dlouho tam musí jeden strávit za každý  hřích, nebo o kolik se pobyt zkracuje tím či oním rituálem, nebo  sumou peněz darovanou církvi. Přes to všechno jsou církvi nabízeny dary a velké částky odkazují lidé v posledních vůlích (vzpomeňte si  na Jindřicha VIII.) na mše sloužené v jejich prospěch. Tento proces se nikdy nezastaví - stále nové a nové mše je zapotřebí odsloužit.  
Sněm Trentský, Vatikán II. a následný "Code of Cannon Law," obsahuje mnoho složitých předpisů jak aplikovat zásluhy živých  - a hlavně mše - na mrtvé k očistě jejich hříchů a ke zkrácení jejich doby pobytu v očistci: 
Církev nabídne Nejsvětější Svátost (oběť) za mrtvé tak, aby mrtví dostali pomoc modlitbami, a živí útěchu v naději.. Mezi mšemi  za mrtvé je pohřební mše ta nejdůležitější.  
Mše za mrtvé může být  sloužena v té chvíli, kdy zpráva o smrti je přijata.  (Flannery)5
Hlavním architektem této hrůzně falešné - ale nesmírně ziskové doktríny, byl augustiánský mnich jménem Augostino Trionfo. V čase  jeho života (14. století), papežové vládli jako absolutní vládci nad nebem i zemí. Jejich mocí odmítnout či přijmout (Matouš 18:18) nejenom že dosazovali a sesazovali krále ale lidé věřili, že mohou - z vlastní vůle - otevřít či zavřít vstup do nebe. Genius Trionfův tuto autoritu ještě zvětšil o další, třetí oblast, na příkaz papeže Jana XXII. Von Dolliger vysvětluje:   
Bylo již řečeno dříve, že moc Náměstka Božího se vztahuje na dvě říše, pozemskou a nebeskou. Od konce třináctého století byla  přidána říše třetí, která byla přiřknuta papežovi teology "Curie":  Očistec.6
 
PROBLÉM S PODPOROU Z 2 MAKABEJSKÝCH.
Gavin píše, jak v jeho dnech, (počátek 18 století) se  všeobecně učilo, že očistec má sedm podlaží. Chudí byli v tom nejnižším, kde byl oheň nejchladnější, králové v nejvyšší, kde oheň  pálil nejvíce. Prý Bůh ve své dobrotě to tak naplánoval, protože králové a princové měli prostředky  platit církvi více, aby dostali  své duše ven, kdežto chudí méně. Gavin píše o tom jak chudí lidé,  když slyšeli že jejich příbuzný, který právě zemřel, je mezi  žebráky v očistci, sebrali dostatek peněz na mše, aby svého příbuzného dostali o něco výše, na hořejší poschodí. Pravda,  utrpení tam bude větší, ale také bude mít lepší společnost! A tak kněží vybírali peníze, aby na jedné straně zvýšili utrpení, a na straně druhé, aby dostali chudé příbuzné z očistce ven!             
Ani slovo "očistec," ani jakákoliv podobná myšlenka se v  Bibli nevyskytuje! Ani Kristus neučinil jednu jedinou narážku  v tomto směru! Katolický apologet Keating přiznává, že tato doktrína "není explicitně v Písmu vyjádřena." (Karl Keating, "Catholicism and Fundamentalism: The Attack on "Romanism" by "Bible Christians," 1988)7  Jediný verš, který je na obranu očistce vždy citovaný je z Apokryfní literatury: "Je svatá a záslužná myšlenka modlit se za mrtvé aby mohli být uvolněni ze svých hříchů" (2 Makabejští 12:46)
Máme tři základní problémy s tímto veršem. Za prvé, není ani  jeden příklad v Bibli modlitby  za  mrtvé! Písmo jasně říká že "je  souzeno člověku jednou zemřít a potom soud."  (Židům 9:27) Po smrti je na modlitbu pozdě - vše co následuje je soud. Proto tento verš je v kontradikci s Biblí.   
Za druhé: Ti, o kterých je zde řeč, byli modloslužebníci: "Ale pod tunikou každého z nich nalezli amulety zasvěcené modlám z Jamnie, které Zákon Židům nosit zakazuje. (2 Makabejští 12:40)  Modlářství bylo smrtelným hříchem a - podle katolické doktríny by skončili ne v očistci ale v pekle, ze kterého není propuštění. Tím  celý návrh se za ně modlit byl rouháním a ztrátou času - těžko  nějaká báze pro založení doktríny.
Konečný argument: Sama kniha Makabejští prohlašuje že v tom čase nebylo proroků a tak Boží inspirace skončila: "Takové kalamity nebylo v Israeli od doby co prorokové přestali mezi lidem." A  opět: " Židovský lid a jejich kněz udělali následující rozhodnutí. Šimon zůstane stálým vůdcem a veleknězem, dokud se neobjeví pravý prorok." A tak obě knihy "Makabejští," mohou být považovány v nejlepším za historický záznam - v žádném případu za Písmo! A tak  nemůže nikdo podporovat žádnou doktrínu z takového zdroje. Není  divu, že je v kontradikci s Biblí!
 
A CO PAVLOVO UTRPENÍ?
Katoličtí obránci této doktríny, ve snaze držet se Bible,  poukazují na dopis Koloským 1:24, kde Pavel říká:"Proto se raduji,  že nyní trpím za vás, a to co zbývá do míry utrpení Kristových,  doplňuji svým utrpením za Jeho tělo, což je církev." Že Pavlovo utrpení nemělo nic společného s očištěním od hříchů je jasné z faktu, že Kristovo utrpení vykonalo celou tu práci. Pouze dokonale čistá, neposkvrněná oběť a vylitá krev mohla toto vykonat. Tak co tím Pavel myslí? 
Spíše než aby trpěl za očištění své duše, či kohokoliv jiného, Pavel trpěl, aby mohl přinést evangelium k druhým. Poukazoval na pronásledování a utrpení "všech, kteří žijí  zbožně v Ježíši Kristu." (2 Timoteovi 3:12). Ježíš řekl svým učedníkům, že budou nenáviděni a pronásledováni světem (Jan  15:18-19) V tom kříži je pohoršení, (Galatským 5:11) a Pavel říká,  že musíme být ochotní trpět  pronásledováním pro kříž Ježíše Krista. (Galatským 6:12)
Není to, že by Pavel, jako Kristus trpěl za hříchy, aby dokončil  to, co Kristus neudělal - protože On udělal vše co bylo zapotřebí. Utrpení, kterým Pavel procházel, právě tak jako procházejí všichni ostatní Křesťané věrní Kristu. Je to proto, že se ztotožňujeme s Ním a žijeme životy, které odsuzují svět a jeho zlo. A proto nás svět nenávidí, jako nenáviděl Krista. Kristus přece řekl, že Pavel musí velmi trpět pro Jeho jméno. (Skutky 9:16) Ve  Skutcích 5:41 se učedníci radovali, že mohou v Jeho jménu trpět.  Utrpení, které praví Křesťané mají, je z rukou těch, kteří nenávidí Krista a jsou Jeho křížem uraženi. 
Filipským 1:29 říká, že trpět je privilejí, kvůli nenávisti, kterou svět pro Krista má. "Neboť  vám je z milosti dáno nejenom v Krista věřit, ale také pro Něj  trpět." První Timoteovi 4:10 říká že "pracujeme a trpíme, protože  věříme v živého Boha."  Petr také poukázal na utrpení, které  přichází na každého Křesťana, který je věrný Kristu. (1Petr 3:14, 4:13,) 
Ve Filipských 3:10 Pavel vyjadřuje přání "znát Krista a účast na Jeho utrpení." Je jasné, že Pavel má na mysli utrpení  zde na zemi z rukou hříšníků, ne utrpení v budoucím očistci, aby se očistil od hříchu. Pavel píše v Římských 8:18, že "utrpení v tomto nynějším čase se nedá srovnat se slávou, která v nás bude  demonstrovaná." V žádném případě zde není myšlenka na očistec. My jdeme z útrap tohoto světa do přítomnosti a slávy Krista a Boha.

DALŠÍ VÁŽNÝ PROBLÉM S OČISTCEM.
Doktrína očistce chybuje v dalších směrech. Zapomíná, že jsme urazili nekonečnou Boží spravedlnost. Jakub říká, že i ten nejmenší hřích dělá hříšníka. Proč? Protože každý hřích je vzpourou proti Bohu, která separuje člověka od Boha na věčnost. My jsme konečné bytosti, které nemohou zaplatit nekonečnou pokutu, kterou Boží spravedlnost vyžaduje. A proto není únik před peklem, kde hříšník  musí na věka trpět. Vykoupit se z hříchů vlastním utrpením není tudíž možné. 
Jistě, Bůh by mohl pokutu zaplatit - ale to by nebylo správné, protože není jedním z nás... A tak se Bůh stal člověkem. Tím že byl a) člověkem bez hříchu a b) Bohem v jedné Osobě, Kristus byl schopný uspokojit požadavky své vlastní spravedlnosti  tak že "aby kdokoliv v Něho uvěří nezahynul, ale měl věčný život." (Jan 3:16)  Jediné očištění od hříchu přichází jako dar z Boží milosti - každý pokus si zasloužit či odpracovat znamená odmítnutí Boží nabídky milosti nehodným hříšníkům. Kromě toho, myšlenka že  ještě nějaké utrpení zůstalo potom co Kristus zvolal na kříži  "dokonáno jest," je rouhavým popřením vykoupení, které On dokonal a spásy, kterou nabízí. 
V učení o očistci opět vidíme římský Katolicismus nepřijímá Boží nabídku spásy ale trvá na tom, že musí přidat lidskou snahu k tomu, co udělal Kristus. Přesto že Katolicismus potvrzuje, že  spása je finálně skrze víru, přitom učí, že dobré skutky (které  řídí v člověku Bůh) jsou nezbytné pro spásu. Znovu citujeme Vatikán  II.:
Od nejdávnějších časů církve, byly dobré skutky nabízeny Bohu za spásu hříšníků, modlitbami a dobrými činy svatého lidu byl kajícný hříšník omyt, očištěn, a vykoupen. Následujíce v Kristových šlépějích ti, kteří v Něj vždy věřili - nesli své  kříže, aby zaplatili za své vlastní hříchy a za hříchy jiných, aby  pomohli svým bratrům získat Boží spásu.. (Flannery)8

SMRTELNÁ KONTRADIKCE.
Jenom slepá poslušnost vůči jejich církvi, zabraňuje římským  Katolíkům aby viděli že doktrína očistce obsahuje zřejmé a smrtelné  kontradikce! Na jedné straně je řečeno, že Kristova oběť není  dostatečná, aby dostala kohokoliv do nebe, ale jako dodatek k Jeho utrpení na kříži musí hříšník, kterému bylo odpuštěno, sám projít  utrpením, aby se od svého hříchu očistil. Na druhé straně - a v jasné kontradikci je řečeno, že mše, která je opakovatelnou  reprezentací Kristovy oběti, krátí - jakousi neznámou mocí - bolest  a utrpení očistce. To znamená, že kdyby byl odsloužen dostatečný počet mší, hříšník by byl očištěn ode všech hříchů - bez jakékoliv bolesti a utrpení! To znamená, že vlastně nemusíme vůbec trpět, aby  naše hříchy byly odpuštěny!
Kdyby skutečně člověk musel trpět než se mu otevře brána  nebes - potom by církev neměla co nabídnout a ztratila by hlavní  zdroj svých příjmů. To stejné by bylo pravdou, kdyby Kristova oběť za hřích, jak učí Bible, postačila k očištění hříchů člověka, církev by opět byla bez příjmů. A proto, aby církevní  truhlice zůstaly stále plné, Řím učí že hříšník musí být očištěn od  hříchu pomocí určitých prostředků, které pouze církev může  zajistit. Kristova oběť na kříži musela být nepostačující pro  očištění hříchů, aby mše, za kterou církev dostává peníze, mohla  být označena za prostředek, který krátí dobu v očistci a otevírá  dveře do nebe. Jak neuvěřitelné: To, co nemohlo uskutečnit Kristovo  utrpení na kříži, má dokončit údajné opakování tohoto utrpení na  katolických oltářích!
Kromě toho je nám řečeno, že i utrpení jiných snižuje čas  potřebný k očištění. A tak stigmata Padre Pio a utrpení "svatých"  může dokončit to, co Kristus na kříži dokončit nemohl! Zamyslete  se, opět nad tímto: "Následují v Kristových šlépějích ti, kteří  v Něj věřili. Oni vždy nesli své kříže, aby odčinili za své hříchy  i  za hříchy druhých." Závěr: Kristův kříž mohl pouze odpustit  - ne očistit, ale kříže jiných mohou hříchy očistit a tak vykonat  víc než kříž Ježíše Krista! 
A tak doktrína očistce má v sobě osudnou kontradikci: Prohlašuje, že jeden musí trpět aby mohl být očištěn od svých hříchů a v tom stejné čase tvrdí , že hříšník trpět nemusí, pakliže jsou sledována určitá nařízení. Hlavním prostředkem ke snížení  utrpení je opakování mše, ale je mnoho jiných. Snížení, nebo dokonce eliminace utrpení, jsou také ovlivněny "odpustky." 
                                                           




Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. listopad 2014 @ 23:43:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Očistec je jako velká krize, způsobená nedostatkem Boží přítomnosti. 

  Je to tak správně, Stando?


  Jinak jsem rád, že se konečně nestydíš za to, co se v ŘKC o očistci učí. 




Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: Jan21 v Pátek, 14. listopad 2014 @ 06:48:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky Oko za příspěvek.

Zdráhám se zde použít vůči němu příliš expresivní výraz "tapetování katolických sraček" . Naopak jsem za něj rád, neboť nám znovu dosvědčuje, na čem katolická zbožnost staví. 

Že to není Písmo, ale především také:


- okutismus - předvedený zde na doporučování duchařských zážitků staré spiritistky v návaznosti na luciferské okultní úkazy v Medjugorje.

- modlářství (oplatkový bůh vyráběný při každé mši a mnoho dalších věcí)

Jen více i takových článků ať jsme lépe informováni.



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 14. listopad 2014 @ 07:26:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Tak krásná, jakou jste ještě v životě nikdy na zemi neviděli. Jste okouzlen touto bytostí, vyzařující krásu o to více, že tato bytost vám naznačuje, že je do vás bláznivě zamilovaná". 

 Přesně tímto způsobem se zjevuje Lucifer anděl světla. Ošálit a okouzlit zjevem a zářící krásou. Tím lásku skutečně jen naznačuje. Lásku si v tomto klamu člověk pouze domyslí, jelikož není okouzlený láskou, ale v prvé řadě zjevem a příjemným pocitem!!
 Něco podobného se děje v Medjugorje. Padlý anděl světla se dodnes nepředstavil jako Maria a zpitoměl lidi tak, že ho oni sami tak nazývají. Bere na sebe podobu matky, čímž lidem krade lásku kterou chovají ke svým vlastním matkách. Tato manipulace s přesměrovanou láskou, kdy ďábel na sebe přesměruje lásku která mu nenáleží je jeden z nejnebezpečnějším satanských svodů. A celé to stojí na superpříjemných pocitech!

Každý modloslužebník marně hledá Boha v příjemném pocitu, v tom samém příjemném pocitu, kterým vnímá modloslužbu. Satan modloslužebníkům poskytuje hojnost příjemných pocitů, neb modloslužebník si myslí, že vše co je superpříjemné pochází od Boha. Pravda je pro něho nepříjemná záležitost, a proto ji tvrdě odmítá.




Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 14. listopad 2014 @ 07:35:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Náš Pán Ježíš Kristus nám nabízí ještě jednu obrovskou a těžko uvěřitelnou milost, něco jako generální amnestii.
Ten kdo se zasvětí Božskému Srdci Ježíšovu a po devět prvních pátků v měsíci po sobě přijme Nejsvětější Svátost a v určité době se upřímně vyzpovídá ten sice po smrti přijde do Očistce ale náš Pán si tam pro něho hned přijde, očistí ho sám a přivede do Nebe. Tam kde se slouží mše svatá v pátek tam se také obvykle po mši Nejsvětějšímu Srdci každý první pátek v měsíci společně zasvěcujeme a modlíme se k němu litanii.
Očistec je jako Lůno Abrahamovo popsán v Bibli velice živě a konkrétně.



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 14. listopad 2014 @ 07:40:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Litanie k Božskému Srdci Páně
 
Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Bože, náš nebeský Otče,                                                                                 smiluj se nad námí.
Bože Synu, Vykupiteli světa,
Bože Duchu svatý,
Bože v Trojici jediný,
 
Srdce Ježíšovo, Srdce Syna věčného Otce,                                                       smiluj se nad námi.
Srdce Ježíšovo, utvořené Duchem Svatým v lůně panenské Matky,
Srdce Ježíšovo, podstatně spojené se Slovem Božím,
Srdce Ježíšovo, nekonečně vznešené,
Srdce Ježíšovo, svatý chráme Boží,
Srdce Ježíšovo, stánku Nejvyššího,
Srdce Ježíšovo, dome Boží a bráno nebe,
Srdce Ježíšovo, planoucí výhni lásky,
Srdce Ježíšovo, v němž přebývá Boží spravedlnost a slitování,
Srdce Ježíšovo, plné dobroty a lásky,
Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností,
Srdce Ježíšovo, hodné veškeré chvály, 
Srdce Ježíšovo, králi a střede všech srdcí,
Srdce Ježíšovo, pokladnice veškeré moudrosti a umění,
Srdce Ježíšovo, ve kterém přebývá všechna plnost Božství,
Srdce Ježíšovo, Otci ze všech nejmilejší,
Srdce Ježíšovo, z jehož plnosti jsme všichni přijali,
Srdce Ježíšovo, odvěká touho všeho tvorstva,
Srdce Ježíšovo, trpělivé a nejvýš milosrdné,
Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré ke všem, kdo tě vzývají,
Srdce Ježíšovo, prameni života a svatosti,
Srdce Ježíšovo, smírná oběti za naše hříchy,
Srdce Ježíšovo, potupami nasycené,
Srdce Ježíšovo, pro naše nepravosti ztrýzněné,
Srdce Ježíšovo, až k smrti poslušné,
Srdce Ježíšovo, kopím probodené,
Srdce Ježíšovo, prameni dokonalé útěchy,
Srdce Ježíšovo, živote náš a naše vzkříšení,
Srdce Ježíšovo, pokoji náš a naše smíření,
Srdce Ježíšovo, za hříšníky obětované,
Srdce Ježíšovo, spáso všech, kdo v tebe doufají,
Srdce Ježíšovo, naděje všech, kdo v tobě umírají,
Srdce Ježíšovo, radosti všech svatých,
 
Beránku Boží, tys na sebe vzal hřích světa,                                                        smiluj se nad námi.
Beránku Boží, tys na sebe vzal hřích světa,                                                        smiluj se nad námi.
Beránku Boží, tys na sebe vzal hřích světa,                                                        smiluj se nad námi.
 
K. Ježíši tichý, srdce pokorného,
V. přetvoř naše srdce podle Srdce svého.
 
Modleme se:
 
Všemohoucí věčný Bože, pohleď na Srdce svého milovaného Syna, shlédni na chvály a dostiučinění, které ti přináší za nás hříšníky; usmiř se a odpusť nám, když skrze ně prosíme o tvé milosrdenství. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. AMEN.
 
 
Modlitba k zasvěcení Srdci Ježíšovu Ježíši
 
 
Vykupiteli lidského pokolení, shlédni na nás, pokorně klečící před tvým oltářem.
Jsme tvoji a tvoji chceme i zůstat.
 
Abychom se s tebou ještě vroucněji mohli spojit,
proto se dnes každý z nás - dobrovolně zasvěcuje tvému Srdci.
 
Mnozí lidé tě dosud nepoznali, mnozí tvými přikázáními pohrdli a odmítli tě;
smiluj se nad nimi, - dobrotivý Ježíši, - a přitáhni je všechny na své svaté Srdce.
 
Buď, Pane, králem nejen svých věrných, kteří tě nikdy neopustili,
ale i marnotratných synů, aby se vrátili brzo do otcovského domu - a nezhynuli hladem a bídou.
 
Buď, Pane, králem i těch, které od tebe oddělily mylné názory a rozkol;
povolej je k bezpečí pravdy a k jednotě víry, aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř.
 
Daruj své církvi pokoj a svobodu, propůjč všem národům mír a jistotu. Ať ze všech končin země zaznívá jeden hlas:
Sláva božskému Srdci, - které nám přineslo spásu. - Jemu buď čest a chvála navěky.
AMEN.





Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pátek, 14. listopad 2014 @ 09:17:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Stando, překvapil jsi mě. Měl jsem o tobě lepší mínění. Tímto jsi u mě hluboko klesl. Něco tak zlého a odporného už tu dlouho nebylo. Je na tom krásně vidět, že ŘKC víra je spojena s okultizmem. Proto je ŘKC nevěstka, protože smilní s kdejakým duchem, místo aby milovala svého Ženicha a Pána.



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 14. listopad 2014 @ 10:10:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Všimli jste si jak je obrázek u článku Oka výborně zvolený? Oko, co na tom obrázku vidíš??
Vidíš úctu ke korunované modle, tedy modloslužbu?
Nebo vidíš něco jiného?

Dokázal bys na toto odpovědět Oko? 



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 14. listopad 2014 @ 18:04:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mám zde osobní vzkaz ke Slávkovi (SSNS), snad to najde.

Slíbil jsem mu, že když najdu nějaké důvody o tom, že časově bylo napsáno nejdříve  aramejské Matoušovo evangelium, pak Markovo a nakonec znovu Matoušovo přeloženo do řečtiny doplněno s novými vsuvkami - tak dodám.



Jedná se o místo Mt 22,1-14. (podobenství o svatební hostině).
Verše 6-7.
Obsah těchto dvou veršů chybí na souběžném místě u Lukáše a zde u Matouše přerušuje tok vypravování.
Dále je nepravděpodobné, že by pozvání na svatbu nejenom odmítli, ale ještě pánovy posly potupili a zabili - a že by král během oběda poslal trestnou vojenskou výpravu a ještě se vrátil k hostině.

Tyto úvahy vedou novější vykladatele k tomu, že v. 6-7 jsou snad pozdější vsuvka řeckého Matoušova překladatele, kterou zachytil tehdejší situaci: pronásledování křesťanských misionářů a zboření Jeruzaléma.
Jestliže je toto vysvětlení správné, nutně by se muselo klást řecké zpracování aramejského Matoušova evangelia až po roku 70.



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Pátek, 14. listopad 2014 @ 18:08:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Staňo, jistě jsi očekával smršť odsuzujících komentářů a těch se ti již teď dostalo dost. Za sebe bych tě chtěl komentářem varovat před podobnými věcmi. Budu co nejstručnější.

V závěru je podáno vysvětlení rozdílu mezi spiritismem a těmi vizemi. Lidé, kteří spiritismus praktikují a něco se jim zjeví, nepoznají, co se jim zjevilo. Ta paní tvrdí, že komunikuje s dušemi lidí, kteří jsou v očistci. Avšak toto své tvrzení v tom rozhovoru vyvrací. Tvrdí totiž, že duše v očistci pro sebe nemůže nic udělat a současně říká, že ji ty duše navštěvovaly, aby ji požádaly o nějakou pomoc (obětování modliteb a mší). Tady je zcela jasný rozpor. Buď je duše v očistci bezmocná, nebo si může zaskočit na svět a zkusit požádat pár lidí, aby za ni byla obětována mše, nebo se někdo pomodlil růženec. Pokud se mi doma něco pokazí a nebudu to umět opravit, budu bezmocný a nebudu schopný s tím nic udělat, pokud nebudu moci někomu zavolat, aby přišel a opravil to.

V otázce ohledně sebevrahů ta paní říká, že dosud nepotkala nikoho, kdo by byl zatracen. Jak by také mohla, když v očistci jsou jen spasení? Pokud má však katechismus (1022) pravdu, je soud, kde se rozhoduje o spáse (nebe, očistec) a zavržení, soukromý a žádná duše v očistci jí tak nemohla povědět, že nějací lidé (v textu mnozí kněží) šli rovnou do nebe. Maximálně by ji tak mohly ty duše povědět, že někdo nedávno zesnulý nepřišel do očistce a není tam, ale to neznamená nebe, že? To může klidně znamenat peklo.

Příběh o knězi a mladé dívce (přeložil to tu Jan) odporuje zbytku článku. Ten příběh totiž říká, že naše utrpení na zemi může mít pro nás samotné stejný efekt jako naše utrpení v očistci. Především je to docela sobecké rozhodnutí, kdy člověk myslí na sebe a neobětuje to utrpení za nějaké duše v očistci. Ta mladá žena neudělal to, co nám říká ta paní:"Musíme své utrpení věnovat Panně Marii (dosl. naší Paní), protože ona sama ví nejlépe, kdo tento dar potřebuje, aby byl spasen - zde z kontextu předpokládám, že se myslí spasen z očistce a ne spasen jako takový.

Za spíše tragikomickou vložku považuji sdělení:"Znala jsem člověka (muže), který věřil v učení Církve, ale nevěřil v posmrtný život." Vezmi si veškerá dogmata a všechny výroky magisteria a škrtni z nich posmrtný život. Co ti zbude? Nic. Pokud budu věřit, že smrtí má existence navždy končí, musím nutně považovat skoro celý Nový zákon za snůšku lží a totéž platí o učení Církve. Pak lhal nebo se šeredně pletl i Ježíš. Za samostatnou úvahu by stálo umístění určitého členu ve spojení "to believe in the Church`s teachings."





Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Pátek, 14. listopad 2014 @ 20:48:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Učení katolíků o očistci je zajímavé. Nemám odpověď na to, proč vzniklo. Starověké představy o posmrtném životě jsou všelijaké, ale od křesťanů bych čekal, že je převezmou z tradice Božího lidu, tedy Izraele.

V tehdejším Izraeli byly představy o posmrtném životě takové (viz Novotného Biblický slovník):

Lidé Boží byli po smrti připojováni ke svým předkům. Žili, neboť život existuje jen s Bohem. Bůh je bohem živých, jak řekl Ježíš.
Místem pobytu zemřelých byl šeol, či později hádes, resp. peklo. Umístění bylo v nejspodnější vrstvě pod zemí - kdo starověké představy nezná, nechť si najde v Biblickém slovníku slovo "smrt".
V šeolu bylo přítmí a ticho. Ozýval se jen šepot, jak je zřejmé z několika veršů, třeba z Izajáše. Trápení bezbožných, jak o něm hovoří Ježíš, je již ovlivněno helénskými představami. Část z nich se dostala do apokryfních spisů, z nichž nejspíš Ježíš čerpal.

Pokud uvedené představy o existenci po smrti přijmeme, tak pochopíme, že je možné, aby Kristus, když sestoupil do pekel (podzemí s mrtvými), mohl zemřelým kázat. Přestože jsem způsobilý používat kritické myšlení, tak biblické poznatky o zemřelých jsou naprosto logické, konzistentní a pokud jsme křesťané a věříme v zmrtvýchvstání (pokud ne, křesťané nejsme), tedy že náš Bůh je Bohem živých, tak má i katolické učení o očistci jakýsi biblický základ. Až na to, že spásu může poskytnout jenom Bůh. Kdežto v článku výše uvedeném se praví, že spásu přinášejí do očistce přímluvci. Nevím, odkud na to katolíci přišli.

Protestantům bych doporučil vyhledat v Biblickém slovníku (http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm) hesla "život", "smrt", "nebe", možná ještě další. Odsoudit katolíky je sice snadné (a také přímá cesta do pekla), ale zjistit, na jakém základě tak věří, vyžaduje námahu. Tak se snažte,  neploďte rozsudky, ale chápejte víru svých bližních.



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Pátek, 14. listopad 2014 @ 22:55:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Očistec je výmysl lidí potažmo tedy lidí z/v řkc. V Písmu Svatém nic takového zjeveno není!



Re: Čím je očistec. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 16. listopad 2014 @ 10:59:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj všichni.
Souhlasím s tím vysvětlením, co přesně očistec je. To myslím vyjádřila autorka velmi výstižně.

Rád bych však uvedl na pravou míru některá vaše nepochopení:
1.) Opravdu jsem zde článek nevložil s úmyslem nějak provokovat oponenty, ale aby jste lépe pochopili nás katolíky.
2.) Ta část obsahu článku, kde duše v očistci navštěvují někoho na zemi s prosbou o pomoc -  opravdu není žádným učením římskokatolické církve!
Ale není také proti tomuto učení.
Církev učí o těchto věcech, že my žijící o posmrtném životě víme jen nepatrně málo - jenom to, co nám  bylo zjeveno přímo Kristem nebo později v životě církve Duchem svatým. Všechno ostatní spadá do oblasti praktického prožívání osobní spirituality - vztahů jednotlivých křesťanů.


Římskokatolická církev učí o posmrtném životě jenom pár základních zásad:
a.) Lidé po smrti existují dál v odlišném stavu bytí, než za života pozemského - tedy nepřestávají nijak existovat, myslí a cítí stále. Stále milují, jsou schopni být šťastní či nešťastní.
b.) Někteří lidé dosáhnou věčné blaženosti ihned v okamžiku smrti, jiní, pro nebe ještě nedostatečně připravení se od svých závislostí na tomto světě musejí ještě i po smrti těla očistit.
c.) Naše mezilidské vztahy přesahují hranice smrti až na věčnost a my žijící tak máme stále prostor a možnosti (modlitbou, půstem a almužnou) těmto zemřelým pomáhat, aby oni dříve dosáhli věčné blaženosti. "Neste břemena druhých" -  je přece naplněním zákona Kristovy lásky.
d.) Na Kristově soudné stolici nebudeme souzeni jenom za to, co jsme udělali zlého, ale také za to, co jsme neudělali dobrého, ač jsme to dobré udělat mohli.


Tento článek jsem vložil úmyslně, abych poukázal na nutnost rozlišování mezi tím, co církev učí a mezi prožíváním osobní spirituality jednotlivců v církvi.
Na tomto poli máme my římskokatolíci ve vnitřní svobodě svědomí opravdu široké pole seberealizace.
Obsah článku není tedy vůbec obrazem učení římskokatolické církve, jak se domníval Unshaken (jinak konkrétně právě jemu díky za jeho osamocený křesťanský postoj lásky -  za snahu pochopit víru druhého křesťana - což mě opravdu potěšilo), je jenom obrazem konkrétního prožívání spirituality jedné římskokatoličky. Je jen jedním kamínkem široké mozaiky.

Pokud byste se mě přímo zeptali, zda věřím, že onu dotyčnou skutečně navštěvují duše z očistce, musel bych vám upřímně říci, že NEVÍM.
Toto není moje prožívání víry, toto není moje spiritualita. Je mi to cizí a hodně vzdálené. Protože víra není jenom o tom, co církev učí, ale víra je také o tom, co konkrétně já ve skutečnosti žiji. Vím, komu jsem uvěřil - protože to konkrétně v životě s Bohem prožívám.
Mě osobně se ještě nikdy žádná duše z očistce nezjevila s prosbou o moji pomoc (nemá k tomu ani důvod, protože sama římskokatolická církev nás neustále k této pomoci vybízí, vybízí k modlitbám za zemřelé) - tedy v tomto opravdu nemohu sloužit.

Takže když jeden římskokatolík o této mystičce prohlásí, že má za to, že je to jenom vyšinutá ženská s touhou po pozornosti a slávě, zatímco jiný se s ní ztotožní - ani jeden kvůli tomu nebude vyobcován z církve - protože církev o těchto věcech nic konkrétního neučí.
 A v prožívání osobní spirituality nijak neznásilňuje svobodu svědomí člověka, ale umožňuje mu plnou volnost - ovšem jen po hranici, než člověk sklouzne do herezí přímo proti učení církve.
S určitostí nelze tvrdit, že by se duše z očistce mohly někomu zjevovat - na druhé straně ani nelze vyloučit, že Bůh toto ve výjimečných případech těmto duším může dovolit (u Boha je možné všechno); protože právě zde se otevírají možnosti ke konkrétním projevům lásky k bližnímu - a to je přece Bohu milé.






Stránka vygenerována za: 0.91 sekundy