biblia nerozlisuje medzi civilným a Božím povolaním.

ivanp

[1 Korintským 7:22-24] Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.  Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí! V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.

Pavel tady hovoří jednoznačně, byť stojí zato připomenout, že jeho doporučení bylo ovlivněno očekáváním brzkého příchodu Pána. Proto úmyslně nezdůrazňuji ono "zůstaňte co jste".

Můžeme však také z jeho sdělení vyvodit: Otrok dělal co mu jeho vlastník nařídil, ať se mu to líbilo nebo ne. Když se vzepřel, hrozilo mu v Římské říši těžké potrestání od majitele, vzepřel-li se ostře nebo utekl, byl ukřižován. To Pavel dobře věděl, zdůrazňuji - dobře věděl - přesto otrokovi radí, aby takovým zůstal (viz též dopis Filemonovi).

Když člověk koná pod jhem zaměstnanecké smlouvy a věci, které jsou v rozporu s křesťanstvím musí konat, měl by zvážit, zda se podřídí autoritě a zpronevěří se svému svědomí (pokud má Ducha, zpronevěřuje se také Bohu), nebo se vzepře a nejspíš o své zaměstnání přijde. V případě podřízení se autoritě může svůj čin ospravedlnit tím, že jednal jako ten, komu byla násilím vnucena cizí vůle, tedy jako tomu otrokovi, o němž píše Pavel.

V našich končinách je situace snazší, neboť si lze vytvořit rezervy pro případ ztráty zaměstnání. Osobně jsem zažil vzpouru proti zaměstnavateli, která - díky Boží štědrosti - přinesla vytvoření rezervy. Takže když jsem se měl příště podřídit něčemu, co by bylo v rozporu s mým svědomím, tak jsem příjmy na nějakou dobu mohl oželet a říci "to ne!" Tohle přeji všem.

Musím ale oponovat názoru, že služba Bohu se děje jen prací v charitách, domovech důchodců, hospicích nebo dokonce jen na kazatelnách a ve sborech. Starý zákon jednoznačně popisuje, že liturgická služba Bohu náležela jen vybraným lidem. Nový zákon nám z křesťanské praxe říká, že ke službě bližním jsou určeni jen někteří. Pán Ježíš pánbíčkáře přímo napomínal. Vyzdvihoval pracovitost. Jediný úkol od něho zní, šířit zprávu evangelia. Což lze při jakékoliv zaměstnání.

Myslím, že pracovat v médiích je služba, kterou právě křesťané postrádají. Člověk jen žasne nad tím, jak se do médií přímo nebo plíživě dostávají satanské myšlenky. Právě tak lze méně často žasnout nad tím, jaké podnětné křesťanské názory lze v médiích vyhledat. Což takhle dát si za cíl tuhle mediální satanskou doménu rozleptat zevnitř, jak se to stalo s Římskou říší?

To ti dá vědět jasně jen Bůh. 

Pokud si to začneš myslet, pak asi ne, pokud to bude v rozporu s Boží vůlí, pak ho změníš. "Cožpak se někdo může vzepřít jeho vůli?"

Kdo z nás se vyhne nutnosti zapsat někdy nějaký fiktivní údaj, který však může zabránit třeba nějaké větší osobní finanční ztrátě? 

Příklady: V neděli je shromáždění, ale ty někdy musíš za prací. Pracuješ v neděli, To je ústupek, jelikož pracovat v neděli není hřích, ale je to nepraktické, jelikož se ochuzuješ o společenství Božího lidu. Jsi reportér a zaměstnavatel tě nutí dělat reportáže tak, aby jsi někoho očernil (lhal). To je hřích.

  Podobně jak to vnímám to už napsal unshaken a ssns.

  V jedné věci mne Bůh vedl dost. Před tím 1 Korintským 7:22-24 je ještě 1 Korintským 7:21: "Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti. Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij." To je dost důležitý a jednoznačný příkaz apoštola. To "otrok" rozumím podobně jako "nevolník", "zaměstnanec", tedy člověk nějakým způsobem vázaný/závislý přimo podřízeně na jiných a to zvláště lidech ve světě. K tomu mne Bůh vedl: Abych byl svobodný v tom, co píšeš. Svobodný říci: Tohle dělat budu a mohu a tohle dělat nechci. A to jsem se snažil - byť ne s příliš velkou odvahou - dělat. A Bůh mi v tom pomáhal.

  Teď zrovna dělám jako zaměstnanec, ale "svobodný" zaměstnanec. Dělám svoji práci rád, ale nejsem na ní závislý. Vlastně bych byl docela rád, kdybych byl zase docela "svobodný", jen mám klasicky smlouvu na tři roky, tak to nějakou dobu bude trvat a třeba i pak bude Bůh chtít, abych pokračoval. Taky dělám jako zaměstnanec pro lidi, kteří mají jasně postavené etické normy chování a pokud by to tak nebylo, nenechal bych se zaměstnat tak snadno. A jako zaměstnanec dělám na svém místě i z jednoho jasného důvodu: Abych se sám naučil věci, které se jako "svobodný" nemám šanci naučit tak rychle.

  Tolik k principu pracovních vtahů, teď k obsahu práce.

  Shodou okolností dělám jednom médiu s asi milionem uživatelů, takže narážím ve svém oboru na takové věci, jako jsou mediální agentury a tijátr okolo a jsem moc rád, že dělám v médiu a ne v agentuře ;-) Nevím teda co děláš ty, ale jestli to má něco společného s mediálními agenturami, tak chápu tvoje dilema, protože to nevydrží dlouho ani někteří "nevěřící". Zrovna nedávno jsem si povídal s jedním takovým, který vyprávěl o bezesných nocích, srdečních těžkostech a zdravotních problémech a morálním dilema s klienty... Měl i dost zajímavou veřejnou přednášku na dané téma, ve které je vidět, že i nevěřící si uvědomují, že je něco v něpořádku a je potřeba s tím něco dělat.

  Obsah práce a zaměstnání je pak dost diskutabilní. 

  V kraji, kde jsem se narodil, dělala desetina chlapů ve fabrice na střelivo. Může to dělat křesťan? 

  V Kutné Hoře zas snad pár tisíc lidí stojí u strojů a vyrábí či balí cigarety. Mohou to dělat křesťané? A pokud ne, mohou třeba cigarety nebo náboje dopravovat kamionem jako řidiči? Může křesťan jako bankéř poskytnout úvěr té firmě? Může si křesťan koupit akcie té firmy? Akcie fondu, který vlastní tabákovou firmu? 

  Když je člověk elektrikář, může vzít jako práci opravu hracích automatů? Atd.

  Nechtěl bych takové věci řešit bez Boha, bez jeho jasného slova ve stylu: Tohle teda nebudeš dělat ani náhodou.

  Toník