Tuhle otázku položil Pán Ježíš učedníkům po té, kdy jim přednesl podobenství o neodbytné vdově. A jakou víru máme my?  Umíme se modlit vytrvale a neustále?  Jistě, že to neznamená strávit hodiny a hodiny na kolenou, ale každodenně se modlit  a předkládat Bohu své prosby a věřit, že Bůh je vyslyší. Jistě, že neprosíme o výhru ve sportce či jiné podobné věci, ale předpokládáme to, co nás trápí. Není to básnička ani mantra. Je to rozhovor s Bohem. Voláme nebeským mobilem prostřednictvím naší modlitby.  Kredit nepotřebujeme. Tu tvoří naše víra.

Ta neodbytná vdova v Ježíšově podobenství měla nějaký problém. Nevíme jaký. Byla vdova a možná se vůči ní stalo nějaké bezpráví. Je tam psáno, že jí ublížil nějaký člověk. Vdovy to tehdy neměly lehké. Společně se sirotky patřily k nejohroženějším sociálním skupinám. Vždyť už v prvotní církvi, se křesťane ve sborech snažili udělat sbírky, které měly sloužit právě vdovám a sirotkům. Vdova prožívá pocit bezpráví a nemá se na koho obrátit. Jedinou právní a mocenskou autoritou, která by jí mohla pomoci, je soudce. Jenže on asi nemá čas, řeší jiné případy a vdovu odbývá. A vdova se nedá a znova a znova ho otravuje. A něco se stane. Soudce se rozhodne jednat.

 

 

A Pán Ježíš dodává:

 

 

Pán Ježíš uvádí toto podobenství učedníkům z toho důvodu, aby jim zdůraznil, jak je třeba podobně se chovat i ve víře. Ta vdova chodila za soudcem asi každý den a podobně i my se nemáme bát každý den předkládat Bohu svoje starosti a problémy. Pán Bůh je neskonalé lepší než bezbožný soudce. Když neodbytnosti se podvolí takový člověk, jak by nás mohl odbýt nás Otec v nebesích???

 

A tak se nebojme každé ráno předkládat Bohu svoje starosti! Pán je slyší.

 Přece je to tak krásně vyjádřeno v návodu:

 

 

Takže nemusíme se modlit dlouhé hodny, ale upřímně mluvit s Bohem a říci, co máme na srdci. Nejsou k tomu třeba dlouhá mantra. Pán Bůh ví, co nás trápí a je rád, že se obracíme k Němu. A jistě, že je k tomu třeba i určité intimno.

 

A ještě můžeme na otázku modlitby číst v Luk 11

Pamatujme na to, že  vytrvalostí v modlitbách léčíme naši netrpělivost: Právě toto čekání působí také na nás tak, že  lépe chápeme hloubku našich potřeb a o to více si pak vážíme a ceníme jejich realizace. A každá odpověď má nějaký smysl. I ta záporná, což si uvědomíme celé až později.

 

Pane Bože děkuji za možnost obracet se k Tobě a za to, že mne slyšíš i reaguješ.