S úpornou pravidelností se sem stále vrací téma ohledně skutečné role Petra ve shromáždění apoštolů.


Dříve jsem žil v domnění, že celkem nezáleží na tom, v jaké křesťanské denominaci člověk žije, že hlavní přece je, jak dobře žije podle Božího řádu. Po zkušenostech s vámi ale musím uznat, že jsem se v tomto velmi mýlil. Podcenil jsem nebezpečnost herezí, protože ony mají velice zhoubný vliv na schopnost člověka používat zdravý rozum - a tedy správně posuzovat, orientovat se v životě. Tito lidé pod vlivem herezí unikají do světa fantazie, do svého neskutečného světa   "Metrixu" a ztrácí schopnost rozlišovat skutečnost od fikce. Přitom jejich náboženství vypadá na první pohled velmi přitažlivě a nábožně; výstižně to vyjádřil Saloman tímto zhodnocením Toníkova komentáře: "Toníku, děkuji. Tohle se čte se zatajeným dechem! "

Jenomže lži už bývají takové - líbivé! Jinak by na ně totiž nikdo nenaletěl!



Sám Kristus se vyjadřoval vždycky konzistentně postupně jenom k jednomu tématu, nepřeskakoval chaoticky a bez varování na jiné téma.
Vezměte si kteroukoli jeho řeč. Vždycky má smysl a určitý řád:  Ve stejném řádu se vyjadřují i všichni svatopisci:

1.) úvod, o čem bude hovořit.
2.) samotné vysvětlení tématu.
3.) závěr, poučení z toho plynoucí, či kontext.

Srovnejte si např. Ježíšovo blahoslavenství v Mt 5. kapitole. Nikde se nestalo, že by mluvil chvilku o jiných lidech a pak bez varování o sobě - a pak zase bez varování o komsi druhém. Takto nesrozumitelně se vyjadřuje jedině dement - a dementem Ježíš určitě nebyl.




Pokusím se na tento logický řád v Ježíšově řeči nyní poukázat.

(Mt 16,13-20)

(1.úvod)  -  Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“    Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“
Šimon Petr odpověděl:
(2. vysvětlení tématu:)  -  „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“  
(3. závěr, poučení z toho plynoucí)  -  Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.


A zde Kristus kontinuálně a přirozeně přechází z tématu od vlastní osoby na osobu apoštola Petra. Závěr předchozího je zároveň i úvodem pro další sdělení:


(1. úvod)  - „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.
(2. vysvětlení tématu:)  -  A já ti pravím, že ty jsi Petr (Kéfas - Skála), a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou.
(3. Závěr, poučení, kontext:)   -  A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“



(1. úvod následujícího tématu:) Tehdy přísně domluvil svým učedníkům, aby nikomu neřekli, že on je Mesiáš. Od té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen. ...





V Toníkově výkladu tohoto místa Písma se nachází ovšem neřád- logický nesmysl - či porušení kontinuity kontextu řeči:
(1. úvod) - „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.
(2. vysvětlení tématu:)  - A já ti pravím, že ty jsi Petr (Kéfas - Skála),

Nyní Ježíš v řeči zcela nelogicky a bez jakéhokoli upozornění podle Toníkova vysvětlování má přejít na svoji osobu -  a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. - a znovu, zcela nelogicky a bez varování, bez upozornění přejít údajně zase zpět na osobu Petra:

  -- A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“


Ježíš k nám takto nikdy nehovoří, aby nás zmátl! Soudný člověk se zdravým rozumem se takto chaoticky nevyjadřuje. I v našem vyjadřování - pokud má být srozumitelné, musí být posloupnost a řád.




Porozumět správně Písmu nejde bezmyšlenkovitě.
Hospodin je v Písmu jastě označován jako skála na více místech - a to zcela správně. Na koho jiného se pevnost skály coby přirovnání hodí víc? Ale slova nestačí přijímat bezmyšlenkovitě, automaticky. Např. slovo "kvas" je v Písmu použito jak v záporném případě varování před zhoubným učením, tak v kladném případě, kdy je ke kvasu přirovnáváno nebeské království. Vždycky třeba rozumět kontextu - a v tomto je právě důležitá role církve, která kontinuálně věrně předává učení Krista a apoštolů v pravdivém smyslu.



A teď k některým Toníkovým výrokům, které je třeba uvést na pravou míru: