poslal luteran SÉRIE ZAMYŠLENÍ Z PERA BÝVALÉHO PASTORA EARLA C. WALESE
TŘINÁCTÁ ČÁST - Římanům 6:13 (c)
Ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.
Když Pavel mluví o propůjčování částí svého těla za nástroje nepravosti anebo za nástroje spravedlnosti, začneme prakticky okamžitě rozumět jeho ilustraci. Ovšem když říká, propůjčujte sami sebe, musíme se na chvíli zastavit.
Pavel mluví o propůjčování sebe sama také jinde. O šest kapitol později nás vybízí, abychom sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť. O křesťanech v Makedonii napsal, že dali sami sebe předně Pánu. O sobě pak Pavel napsal, já jsem už vydáván v oběť.
Jedna věc je předkládat oběti. Jiná věc je předkládat sebe sama. Vlastně nás to ani nemusí překvapovat. Když nám Bůh dal stvoření, dal nám jednu věc. Když nám daroval sebe, dal nám mnohem víc. Stejně tak Bůh chce víc, než naše peníze v bankách, které mu stejně patří, a víc než minuty našich životů, které stejně drží ve svých rukách. On chce nás. A čím víc Ho známe, tím víc i sami chceme, aby nás měl.
Jak víme, že nás má, a jak ukazujeme, že nás má? Nasloucháme Mu, když mluví o sobě, a zjišťujeme, jak moc se od nás liší. (Což je základem opravdové bázně před Bohem.) A pak Ho necháme konat, co chce a kdy chce, zatímco působí změny v nás a v našich okolnostech podle své vůle. Víme a ukazujeme, že nás má, když víme a ukazujeme, že všechno je to o Něm a o tom, co On chce. Právě v tom spočívá propůjčování sebe sama Bohu.
To je oběť, kterou mohou přinést jen ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života. Ti obdrželi život, který se nenachází v sobě a nezaměřuje se na sebe. Nachází se a zaměřuje se na toho, který je ta cesta, ta pravda a ten život. Proto ho nabízejí zpět Bohu, neboť je od Boha a z Boha. Všechno ostatní jsou jen části.
Otče, jsem unaven existencí, která se zaměřuje na části, jenž táhnou různými směry. Toužím po jednotnosti, která se nachází v tobě. Ty sám jsi zrodil ve mně tento hlad a Ty sám ho také sytíš až do dne, kdy řekneš ‚dost‘ a posadíš mě na mé místo u stolu v hodovní síni svého Syna. Chci víc a víc poznávat toto bezpodmínečné odevzdání se, které jsi mi dal.
