Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 243, komentářů celkem: 429559, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 551 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116482469
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum.
Vloženo Pátek, 19. únor 2016 @ 13:41:10 CET Vložil: Tomas

Dotazy čtenářů poslal cizinec

Před pár lety jsem napsal článek Životní motivace
ve kterém jsem komentoval zvláštní způsob uvažování 
ve stylu "jestli jsi spasen, tak už nemá cenu za nic bojovat, 
můžeš si hřešit jak chceš a spáchej rovnou sebevraždu". 

Na podobně zvláštní uvažování jsem narazil u tématu odpuštění hříchů.

"Laciné odpuštění"

Psal jsem tu o Bohu a o tom, že Bůh nám, lidem, odpustil hříchy 
v Pánu Ježíši Kristu: Nad všemi se slitoval, poslal Pána Ježíše, 
aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev 
jeho kříže - aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích. 
Píšeme o tom, že skrze jeho  spravedlivý čin přišlo na všechny 
lidi ospravedlnění k životu. On nesl všechny naše hříchy a nemoci. 

Na moje příspěvky o Božím odpuštění v Ježíši reagoval jeden z diskutujícícich:



"Ty jsi tvrdil, že v Ježíši Kristu byly všem lidem už dávno odpuštěny hříchy. Nebo se i v tomto pletu? 
Tedy z pohledu člověka by toto opravdu laciným odpuštěním bylo! Mít odpuštěny hříchy, aniž bych to byl vůbec tušil, aniž bych o tom věděl - může být ještě něco lacinějšího? Může být snad ještě lepší servis?"

  Když se podíváte na to, co Bůh udělal v Ježíši Kristu, 
také vám to z vašeho pohledu připadá jako "laciné odpuštění"? 

  Pokud jste slyšeli zprávu o Božím odpuštění v Pánu Ježíši, 
reagovali jste podobně, tedy že je to pro vás "laciné odpuštění" 
a "může snad být lepší servis?"



Odpuštění a "Zbytečný smutek".

Často také říkáme nebo píšeme příběh o Pánu Ježíši, 
který odpustil když byl na kříži. Po těžkém mučení, na pokraji smrti, 
modlil se za ty, kteří se mu smáli, šikanovali ho, kteří ho odsoudili, 
poslali ho na smrt a říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ 
Ježíš na kříži odpouští všechno zlo, které mu udělali.


Na to se mi dostalo odpovědi:

"Takže také ten smutek, žal co byl v srdcích Ježíšových příbuzných byl docela zbytečný. Protože to zlo již bylo odpuštěno."  

Také uvažujete podobně, že když Pán Ježíš odpoustil všechno zlo, 
které mu udělali, že byl "smutek, žal co byl v srdcích Ježíšových příbuzných 
docela zbytečný. Protože to zlo již bylo odpuštěno"?


Soud a "Protestující rozum".

Píšeme o tom, že Bůh za nás dal život ještě když jsme byli hříšní. 

Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého 
by se snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje svou lásku 
k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 
Jako Boží nepřátelé jsme byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna. 

Bůh první začal s odpuštěním, On jde příkladem. 

Skrze Ježíše jsme přijali Boží usmíření.

Píšeme o tom, že všichni byli pod mocí hříchu: ‚Není spravedlivého, 
není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. 
Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, 
není, kdo by činil dobro, není ani jeden.  .‘ 

Do této situace přišel Ježíš a zemřel za nás.

Někteří lidé tu zprávu o Pánu Ježíši slyší, ale vysmějí se křesťanům, 
nepřijmou jí a dál si žijí svůj život a svou "spravedlnost", kterou si sami 
pro sebe vymysleli. O těch pak říkáme, že když Boží odpuštění nepřijali, 
půjdou na soud, kde budou spravedlivě souzeni za svoje skutky.



Na tuhle informaci se mi dostalo odpovědi:

"Takže všichni lidé mají sice hříchy už odpuštěny ale přesto i tak za ně  budou na soudu souzeni? To ti připadá normální?  Rozum neprotestuje?"

Také vám protestuje rozum nad tím, že by člověk, 
který nepřijme Boží odpouštění, měl být souzen?


"Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum." | Přihlásit/Vytvořit účet | 107 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 21. únor 2016 @ 17:19:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hříchy proti Kristu jsou odpuštěné 2000 let, což se projevuje NEUSTÁLE nabízenou boží milostí, která je ZDARMA, a nejde si ji nijak zasloužit.

Jak boží milost přijmout? Jednoduše. Přestat ji ODMÍTAT! Hledat v Duchu pravdy svém duchovním nitru všechno co v nás ODMÍTÁ Boha! To všechno jde ke spálení ohněm Ducha.

Všechno působení zlého na tomto časném světě ze zaměřuje hlavně a obalamucení člověka, aby nebyl schopná boží milost přijmout. Nejúčinnější metoda je obalamutit lidskou duši tak, že boží milost NEVĚDOMĚ ODMÍTÁ.

Je mnoho forem odmítání boží milosti. A vždy je v této odmítavé formě použitý nevědomost, vzdor a pýcha.

Někdo hledá boží milost, ale přitom se svých hříšných sklonů vzdát nechce. Hledá a paradoxně zároveň ODMÍTÁ. 

Někdo hledá boží milost a chce si ji zasloužit svých úsilím, svou námahou, svou zbožností, ODMÍTÁ milost ZDARMA, a chce mít zásluhy.

Někdo boží milost ODMÍTÁ přímo, ale přitom touží po odpuštění a lásce.

Někdo boží milost v POKÁNÍ příjme, svou slabost odevzdá Kristu, ODMÍTAVÁ lidská slabost je pryč, a odpuštění od Boha se PŘIJÍMÁ. Odpuštění, které okamžitě uzdravuje ode všech DUCHOVNÍCH vazeb na hřích. (což převážně "záslužníkům" zní jako pohádka)

Pokud naši lidskou slabost úplně neodevzdáme Kristu, bude v zatemnělém obsahu naší slabosti vždy NĚCO co ODMÍTÁ boží milost!

 Uvědomte si všichni, že je to LIDSKÁ SLABOST, které duch zla nejvíce zneužívá k zatemnění lidského ducha, aby duchovní dobra od Boha špatně vnímal.






Re: Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 19. únor 2016 @ 15:38:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak už asi víš, na filozofii nejsem použitelný, jde to mimo mě. Takže tvůj článek není v mé moci pochopit. Ale zaujalo mě v tvém článku slovo laciné. Když srovnám, kdo byli pro mě křesťané za komunistů a kdo dneska, tak tam vidím posun. Za komunistů nebylo snadné přiznat se k víře. Ten, kdo to veřejně učinil, musel mít víru pevnou. A lidi věřící mi tenkrát přišli skromní, pokorní. Ale po převratu jako by sem vtrhlo americké křesťanství, tzn. já jsem křesťan - kdo je víc? Takové VIP křesťanství. Vytvořila se spousta lepších a ještě lepších církví. Spatřuji za tím odvěkou snahu člověka být součástí nějaké privilegované vrstvy. Být šlechticem, být měšťanem atd. V diskusích čtu často, jak jsou lidi málo spasení a více spasení, málo znovuzrození a více znovuzrození. Ty jsi od adventistů - nemáš nárok, máš ducha soboty, ty jsi od katolíků nemáš nárok, máš ducha modlářství, ty jsi od letničních - nemáš máš ducha hnutí víry a tak by se dalo pokračovat donekonečna. Je to jen lidské, přízemní. Za všemi velikášskými prohlášeními superkřesťanů na GS vidím jen nízkost. Touhu posunout se z VIP klubu I do VIP klubu II, který má být ještě více exkluzivní než ten první. Přitom všichni vaří ze stejné knížky. Každý má stejnou díru do zadku jak ten druhý. Ale někteří mají pocit, že když se naučili nějakou ideologii a umějí ji odvykládat jako kafemlejnek tam i zpět, že už kakají zlatá *****...



Re: Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum. (Skóre: 1)
Vložil: zeryk v Pátek, 19. únor 2016 @ 16:23:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...sám máš "zvláštní způsob uvažování"
Analyzuješ, syntetizuješ, řadíš, třídíš, srovnáváš, konkretizuješ, zobecňuješ...
Abstrakce 'odděluje' inteligenci od nelogičnosti...
atd., jak píše pozorovatel, je to filosofické, a ...nic.. :-)



Re: Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum. (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Pátek, 19. únor 2016 @ 16:50:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
"jestli jsi spasen, tak už nemá cenu za nic bojovat, 
můžeš si hřešit jak chceš a spáchej rovnou sebevraždu".

Ono to má určitou logiku z pohledu hříšného člověka, kterému je v jeho hříchu nejspíš dobře. Ale pokud chce být spasený, tak mu nezbývá, než se snažit nehřešit a ono je to těžké, protože jej ten hřích láká a přemáhá. Nemůže, ač má chuť, si zajít do hospody, protože by zhřešil. Nemůže spoustu dalších věcí, které ho nejspíš přitahují, ale má strach, že pak nebude spasen. To musí být těžký život. Jako když máváš psovi jitrnicí před nosem. Takže logicky mu pak vyplývá, že musí trochu o to spasení zabojovat. Že jinak by to bylo podezřele snadné - v klídku si hřešit a zároveň být spasen. Jenže ovečkám jsou nějaké jitrnice ukradené...

Také vám protestuje rozum nad tím, že by člověk, 
který nepřijme Boží odpouštění, měl být souzen?

Pokusím se o takový příměr. Představme si, že nějaký člověk je v neřešitelných dluzích a objeví se chlápek - dokonce prý syn toho věřitele(!), který tvrdí, že jej dluhů zbaví za podmínky, že se do 12 hodin následujícího dne dostaví tam a tam. Kdo by nepřišel, že? Jenže jsou takoví, kteří tomu nevěří a připadá jim to natolik fantastické, že si řeknou, že je to nějaký chyták, vtípek, podvod atd. Takže nad tím jen mávnou rukou a nikam nepůjdou. Někteří se tam třeba i vypraví, jenže zůstanou trčet za zavřenými dveřmi a nenajdou odvahu vejít dovnitř, nebo si myslí, že to takhle už stačí a i to se počítá (nicméně žádná smlouva uzavřena nebyla). Jiní si pro změnu ťukají na čelo a tváří se, že o žádném svém dluhu neví. Lidi jsou různí. Nicméně to nic nemění na tom, že dluh zůstal dluhem, a že i kdyby dotyčný makal celý život, tak jej nikdy ze svého nezacáluje.




Re: Laciné odpuštění, zbytečný smutek a protestující rozum. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 19. únor 2016 @ 18:08:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Psal jsem tu o Bohu a o tom, že Bůh nám, lidem, odpustil hříchy v Pánu Ježíši Kristu. ..."...

Nikoli, to je nepřesné - (samozřejmě toto odpuštění hříchů platí pro tu část lidstva,  kteří už učinili ze svých hříchů pokání) -

psal jsi však o tom, že Bůh v Ježíši Kristu už všem lidem odpustil jejich hříchy.

A toto už není žádná pravda.

Rád si ve své víře vytahuješ různé citáty z Písma, trochu si je významově  "vylepšíš," poopravíš - a další hereze je na světě!

Vraťme se tedy zpátky k Písmu:
(Kol 1,13-23)
On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky,   v němž máme skrze jeho krev vykoupení, odpuštění hříchů.   On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření,  neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.  On je přede vším a všechno v něm spočívá.  A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo,  neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost  a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže -- aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.   I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích,  nyní smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony,   zůstáváte-li vskutku na víře založeni a v ní pevni  (opět jsou tu podmínky!) a nevzdálíte-li se od naděje evangelia, .....

(2 Kor 5,17-21)
Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.  A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.  Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.   Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s BohemToho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. ....

Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl.
Kristovo smíření celého lidstva s Bohem neznamená ještě žádné odpuštění hříchů každému, ale znamená otevření cesty k odpuštění hříchů pro zálsuhy Krista - cesty, která dříve nebyla vůbec možná.


Vinu - hřích - trest - odpuštění:  třeba ve významu nezaměňovat, ale rozlišovat!
I když  jsou spolu tak provázány, že oddělit úplně ani nejdou..
Vina - původně jde o dluh, který je člověk povinen splatit, nebo o náhradu způsobené škody. Na některých místech je toto slovo významově nahrazeno slovem "hřích" v jednotném čase  (Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem). Adamova vina ležela na všech jeho potomcích a tuto vinu lidstva Kristus sňal (vykoupil nás) - umožnil tím úplně všem lidem přístup do věčného spasení v nebi - ovšem stanovil si podmínky, které musí každý člověk osobně splnit, pokud má mít účast na tomto Kristově vykoupení.

Hříchy - hřích je myšlenka, slovo či skutek zaměřený proti Bohu, proti jeho řádu, či proti člověku, proti lásce. Hříchů máme každý mnoho (různě závažných) - každý hřích je urážkou Boha a vyvolává u Boží spravedlnosti odezvu - trest za každý hřích.

Trest - rozeznáváme trest časný a trest věčný (věčné zavržení).
Při odpuštění hříchů (v pokání hříšníka) Bůh odpouští vždycky trest věčný a část trestů časných. Tyto tresty nejsou jakousi pomstou se strany Boha, ale vyplývají ze samé podstaty hříchu. Přetrvávají - li i po odpuštění hříchů v lidském srdci dál určité závislosti na hříšném jednání, přetrvávají i odpovídající časné tresty.



Splnění dvou podmínek si klade Bůh, aby hříchy lidem teprve až pak odpustil.

1.) pokání a obrácení:
(Sk 3,19)
Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře ...



1.) Odpuštění bližním:
(Mt 6,14-15)
Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám.
Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, pak ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky vám."






Stránka vygenerována za: 1.10 sekundy