Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Pozorovatelník se zde již několikrát vyznal z víry v inteligencí neřízený vznik a vývoj vesmíru a člověka a z víry v neřízenou, slepou evoluci. Já bych zase rád zmínil stručně několik důvodů, proč mne baví věřit spíše než ve slepou řadu náhod v naplánovaný, promyšlený a řízený růst a rozvoj našeho časoprostoru, života i nás lidí. Protože vysvětlení různých teorií vzniku vesmíru a člověka lze nalézt v hojné míře na internetu, uvádím pár pojmů s odkazy na Wikipedii, aniž bych se s nimi dál zabýval. Ať si obrázek udělá každý sám:


Náhoda, kosmologie, singularita, velký třesk, antropický princip, entropie, disipace, disipační systém, komplexita, evoluce, kreacionismus, inteligentní plán, nezjednodušitelná složitost, teistická evoluce, vědecká metoda, Occamova břitva, novopozitivismus (logický pozitivismus), verifikace, falzifikovatelnost.


Kritiku kreacionismu a inteligentního plánu lze nalézt např. na stránkách Českého klubu skeptiků Sisyfos. Pochází z pera pana Jiřího Heřta. Odkazy zde a zde.



1.   Proč mne nebaví věřit ve slepou řadu náhod vedoucích ke vzniku života?
Dejme tomu, že je pravda, že byl nějaký velký třesk, který vzešel ze singularity (podle Wikipedie teoretický bod v prostoru, kde gravitační pole a jiné fyzikální veličiny nabývají nekonečných hodnot). Co tento teoretický bod přimělo k tomu, aby explodoval a začal expandovat? Jaké jsou důkazy proto, že k velkému třesku (pokud se udál) došlo samo od sebe a slepě? A jaká je pravděpodobnost, že k něčemu takovému, jako je velký třesk vedoucí ke vzniku života a lidského mozku, dojde samo od sebe a slepě? A dále, jaká je pravděpodobnost, že singularita (teoretický bod) bude krok za krokem expandovat způsobem, který ve vesmíru vytvoří podmínky pro vznik inteligentního života? Jaká je pravděpodobnost, že na první krok po velkém třesku na cestě k životu naváže ten správný druhý krok? A jaká je pravděpodobnost, že na tento druhý krok naváže ten správný třetí krok? A jaká je pravděpodobnost, že na třetí krok ...? A jaká je pravděpodobnost, že se mrtvé chemické látky samy od sebe, slepě a chaoticky a bezcílně přemění na živou hmotu? A jaká je pravděpodobnost, že ...? Vzhledem k tomu, že se dnešním vědcům ani za pomoci nejmodernějších počítačů a laboratoří, které mají po celém světě k dispozici, nepodařilo tento „vývoj“ nejen zopakovat (zopakováním se dokazuje platnost vědecké teorie), ale vlastně ani přesně a dopodrobna popsat, řekl bych, že v každém samotném kroku je tato pravděpodobnost neskutečně malá, a dále bych řekl, že se pravděpodobnost náhodného, slepého, chaotického a bezcílného vzniku vesmíru, který slepě a chaoticky dospěl do stádia umožňujícího život, úměrně s množstvím kroků, které musel vesmír udělat k tomu, aby na planetě Zemi vznikl život, ještě zmenšuje. Proto je stále platná a oprávněná otázka, zda skutečně probíhá tento proces bez jakéhokoli řádu a jakékoli zákonitosti a cílenosti. Už antičtí filosofové se ptali, proč je „něco“ a ne „nic“ a proč je řád a ne chaos? Jejich otázky jsou stále aktuální a materialistickou vědou nezodpovězené.




2.   Proč mne nebaví věřit ve slepou řadu náhod vedoucích ke vzniku člověka?
Dejme tomu, že je pravda, že člověk je výsledek evolučního vývoje. Jaká je pravděpodobnost, že ze živé hmoty slepě, chaoticky a bezcílně vznikne hmota živá? A jaká je pravděpodobnost, že tato první živá hmota přežije? A pokud nepřežije, jaká je pravděpodobnost, že se slepě, chaoticky a bezcílně vytvoří z neživé hmoty znovu živá hmota? A jaká je pravděpodobnost, že první živá hmota slepě a chaoticky předá život dál? A jaká je pravděpodobnost, že se tato první živá hmota slepě, chaoticky a bezcílně uspořádá do složitější podoby a předá ji dál? A jaká je pravděpodobnost, že se tato složitější podoba živé hmoty slepě, chaoticky a bezcílně uspořádá do ještě složitější podoby a předá ji dál? A jaká je pravděpodobnost, že se tato ještě složitější živá hmota ... ? A jaká je pravděpodobnost, že se hmota slepě, chaoticky a bezcílně uspořádá do podoby lidského mozku, kladoucího si existenciální otázky? Vzhledem k tomu, že se dnešním vědcům ani za pomoci nejmodernějších počítačů a laboratoří, které mají po celém světě k dispozici, nepodařilo tento „vývoj“ lidského mozku nejen zopakovat (zopakováním se dokazuje platnost vědecké teorie), ale vlastně ani přesně a dopodrobna popsat, řekl bych, že v každém samotném kroku je tato pravděpodobnost neskutečně malá, a dále bych řekl, že se pravděpodobnost náhodného, slepého, chaotického a bezcílného vzniku lidského mozku s počtem kroků vedoucích k jeho dnešní podobě, ještě zmenšuje. Proto je stále platná a oprávněná otázka, zda skutečně probíhá tento proces bez jakéhokoli řádu a jakékoli zákonitosti a cílenosti.




3.   Proč mne baví věřit v promyšlený a řízený vznik a rozvoj života?
Jednoduše proto, že to přesně odpovídá mojí každodenní zkušenosti (a zřejmě i každodenní zkušenosti pisatele kapitoly 3 verše 4 biblické knihy Hebrejům) – domy někdo plánuje a staví (a programy řídící různá technická zařízení kolem nás někdo vymýšlí). Ve světě, ve kterém žiji, fungují fyzikální, chemické a genetické zákony – programy, na jejichž základě hmota „ví“, jak se má v té které situaci chovat a jak má na svět kolem sebe reagovat. Různé programy jsou i v každém živém organizmu. Z malého semínka, nebo buňky, je na jejich základě postupně postaven celý živočich či rostlina. Svět v nás i kolem nás je jedno velké know-how. Je nabitý neuvěřitelným množstvím informací. I vědci, kteří hledají počátek vesmíru a sjednocující teorii všeho (abych si vypůjčil název filmu o Stephenu Hawkingovi), pracují se zákony, které ve vesmíru od jeho samotného počátku platí, a vyhodnocováním existujících informací se snaží dopátrat příčin vzniku vesmíru a mechanismu jeho rozvoje. Totéž platí i o těch, kdo hledají počátek života na Zemi. A stejně to platí i pro ty, kdo hledají vysvětlení pro vznik našeho mozku a mechanismus jeho rozvoje a činnosti.




Když to shrnu. Za svůj život jsem již četl mnoho různých evolučních pojednání a evolučních apologií. Znovu a znovu však zjišťuji, že ode mne vyžadují ještě větší víru, než víra v promyšlený a řízený vznik a rozvoj života. I když už nemám žádnou zvláštní potřebu věřit v nějakého konkrétního boha a nějaký konkrétní soubor víry (i když bible je nadále mým koníčkem), Tak mně stále baví vidět náš časoprostor a naší planetu s jejím rozmanitým životem a námi lidmi jako růst nějakého velkého a vzácného stromu z malinkého semínka. Je v něm program, který někdo sestavil a měl představu, co z něj má jednou vyrůst. Pak semínko zasadil a ono se podle programu postupně rozbaluje a roste. Aby to byl fakt parádní strom (nebo třeba něco úplně jiného, co nikoho z nás ani nenapadne). Jenom my, protože žijeme v nějakém středním měřítku, vzhledem k tomuto (třeba) stromu, neumíme vidět celek z dálky a odstupu a neumíme vidět ani to, jak se časoprostor postupně rozbaluje a do jaké podoby. Asi jako když se člověk dívá zblízka, nebo lupou na obrázek vytištěný v nějakém časopise – vidí jen samé barevné tečky, které nedávají žádný smysl a až když se podívá z větší dálky, tak najednou vidí třeba obraz Mony Lisy. Mně baví věřit a připadá mi to i logické, že to, jak se systém rozvíjí a jak reaguje na vnější podněty prostředí, je promyšleně naprogramováno. Baví mne věřit a připadá mi to i logické, že to není náhodné a slepé a chaotické a bezcílné, nýbrž že se to děje zákonitě a má to nějaký smysl a cíl. A my ten smysl a cíl můžeme hledat a můžeme se ptát, jaké je naše místo v tom všem dění. Abychom nepodporovali a neprohlubovali chaos, ale spoluvytvářeli řád, aby tak celé tvorstvo, řečeno s apoštolem Pavlem, bylo „vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí“ (Římanům 8:21 Český studijní překlad).


Jiří Brei