Přednesu své porozumění a výklad, jak věřím.

Jaký je rozdíl mezi otcem a synem? Předně v tom, že otec je otcem a syn je synem, a otec není syn a syn není otec. Otec je dříve jako syn a syn má svůj zrod v otci. Ačkoliv zrod (početí) syna nebylo v otci od otcova počátku, ale až při jeho zrodu početí, bylo ono početí syna ukryto vždy v jeho plodnosti - lůně. Otec není stejný jako syn a syn není stejný jako otec, ale syn dědí otcovu podobnost nikoliv však otcovu stejnost. Syn je (z) otcovy krve a těla, ale otec není (z) krve a těla syna. Otec dává život synu, ale syn nedává život synovi, ač alegoricky je syn životem svému otci a otec životem svému synu, pakliže jeden žije pro druhého. Synův "duch" vychází z otce, ale otcův "duch" nepochází ze syna. No Bůh, který je otcem všech synů - duchů, je bez počátku. Nemá počátek. Ale Syn má svůj počátek v Bohu, který je otcem všeho stvoření, ale Prvorozený syn je prvorozeným všeho stvoření a je nejvěrnějším obrazem Boha, nese prvorozenou podobnost Boží. Vše prvorozené, co otevírá lůno, je v Izraeli zasvěcováno Bohu, jako svaté (čisté) Bohu.

A co se týče Slova. V (na) počátku (nikoliv Boha - je bez počátku) bylo Slovo u Boha. Zkus se zamyslet nad tím, jak vznikají (počínají se) slova v lidském mozku. Židé mají Tóru (Boží slovo) za věkovitou, věčnou - vždy byla v Bohu a stejně tak i Jméno Mesiáše - vždy bylo v Bohu. A to Slovo bylo Bůh, které bylo na počátku u Boha (nikoliv na počátku Boha - je bez počátku). Většinou dítě jako první vyřkne slovo "máma", je to první slovo, které se utvoří v mysli dítěte, než je vyřkne. To slovo bylo v počátku v mysli dítěte, dříve než je dítě vyslovilo. Tak i my, dospělí, dříve než slovo vyslovíme, máme ho v mysli a ještě dříve než ho skrze ústa vyslovíme, vyslovujeme ho v mysli. V mysli tvoříme věty. To je početí. Ale skrze ústa - to je zrození. Ale pokusíš-li se vyslovit ústy to slovo bez toho, že bys přitom vydechl dech, to slovo nevyslovíš. Slovo tedy bez Ducha se nestane "tělem" - slyšitelným (druhým, protože v mysli svá slova slyšíme). A tak na počátku všeho je Slovo u Boha, které se počalo v Bohu a z Boha se také zrodilo (narodilo) a stalo "tělem - zvukem" - vykonaným či učiněným Slovem, ač se již "od nepočátku" vytvářelo v Bohu, protože Bůh nemá počátek. A protože to Slovo se počalo v Bohu, (jako na mysl člověka vyjde myšlenka - slovo), a nebylo vysloveno (nezrodilo se ještě), dříve než se tak stalo bylo "jen skryto" - bylo Bůh. Ale když "narodilo" stalo se "tělem" - Prvorozeným všeho stvoření, skrze něhož povstalo vše, co je. A jako je tedy syn synem svého otce a není otcem, a slovo člověka není člověkem, tak je Slovo Slovem Božím, ale není Bohem. A jako je dech dechem člověka, ale není člověkem, tak Duch je Duchem Božím, ale není Bohem. Bůh je Otcem všech "duchů", všichni jsme synové jednoho Otce a nikoliv synové Otcova Syna, ale On je Prvorozený všeho, otevřel Boží lůno, ve všem má prvenství, je počátek všeho, bez něho bychom tedy nebyli, jako i druhorozený se nemůže narodit před prvorozeným. Ale u dvojčat ;-) prvopočatý se může narodit jako druhorozený. Ale to je alegorie! - tak i Ježíš se mohl narodit "do těla člověka" až po prvostvořeném Adamovi. :-) A on - Ježíš - prvorozený Boží syn - je obrazem (prvorozeným nejvěrnějším podobenstvím) Boha neviditelného. A pokud bychom se bavili o jednorozeném Božím synu, pak o jeho početí v těle člověka z Ducha svatého, z vůle Boží, z Božího předsevzetí, a ne člověka, kde u samotného početí "genesis" zrodu byl Bůh (a tady raději skončím :-) naprosto volně).