poslal karels Modlitba patřila od počátku k nejdůležitějším výrazovým formám křesťanské víry. Již v Novém zákoně nalezneme různé podoby modlitby: žalmy, prosby, díky, přímluvy, vzývání.
„Člověk jistě není korunou stvoření Pána Boha. Tímto vrcholem, touto korunou stvoření je nabídnutá možnost každému jednotlivci na tomto stvořeném světě vstoupit do plnohodnotného vztahu s Živým Bohem prostřednictvím Ježíše Krista.“
Tímto textem jsem zakončil svůj předchozí článek. Jakým způsobem můžeme tedy vstoupit do plnohodnotného vztahu s Živým Bohem prostřednictvím Ježíše Krista?
Je to modlitba. Modlitba je cesta, způsob, jak se setkat s Živým Bohem.[1] Víte, je taková pěkná slovní hříčka, která je založená na hebrejštině. A tato slovní hříčka nám ledacos objasní.
Sloveso „setkat se“, respektive sémantický trojkonzonantní kořen v hebrejštině:
קרא
Stejné sloveso, respektive stejný sémantický trojkonzonantní kořen v hebrejštině, má pak odlišný význam tj. „vzývat, volat“:
קרא
Shrnutí: Trojkonzonantní hebrejský kořen קרא má dva hlavní významy a tedy znamená, jak „setkat se“, tak i „vzývat, volat, jmenovat“.[2],[3]
Modlitba čili vzývání je přirozený způsob setkání s Pánem Bohem.
Velice jednoduše řečeno, na druhé straně je „jedno velké ucho“, které moje slova řečená v modlitbě slyší.
K tomu můžu jenom dodat biblický text, kde stojí psáno:
„Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ list Židům 11,6
Je tady ale jedna otázka, jakého Boha vzývat, vždyť v Evropě máme kromě křesťanství také židovství nebo islám. A co například buddhismus nebo hinduismus? Protože jsem křesťan, vycházím ze své osobní životní zkušenosti. Moje argumentace čerpá ze studnice křesťanské víry.
Náš milý bratr apoštol Pavel píše:
„Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'.“ list Římanům 10,12-13
Kdo je ten Pán, o kterém Pavel ve svém listu píše? Je to jistě Pán Ježíš, který přišel na tento svět, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. V modlitbě možná ani tak nejsou důležitá slova, jako spíš opravdovost a upřímnost před Bohem.
Jeden z příkladů možné modlitby: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“
Boží slovo na závěr: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Evangelium podle Jana 3,16
Poznámky:
1. Dalším způsobem setkávání je například Boží slovo, společenství atd.
2. Nedokážu v této chvíli dost dobře zhodnotit, zda je stejnost hebrejského kořene קרא pouze s různým významem „setkat se“ a „vzývat, volat, jmenovat“ homonymie nebo polysémie.
3. Myšlenku, že modlitba je prostorem setkání, jsem znal mnohem dřív, než jsem se začal učit hebrejštinu. Je otázkou, zda tahle myšlenka vůbec pochází z hebrejštiny. Pokud ne, pak by hebrejština správnost této myšlenky jenom potvrzovala...
