Když se proroku Ezechielovi otevřela nebesa a spatřil Boží vidění, stalo se k němu Slovo Hospodinovo a spočinula na něm Jeho ruka (Ez 1:1-3), přijal svou prorockou službu a Bůh mu dal uvidět Boží chrám v Jeruzalémě, který v něm ještě nikdy, tj. dodnes nestál.

Když stál apoštol Pavel před králem Agrippou (Sk 26:19-20), vydal svědectví o svém setkání s Pánem Ježíšem, povolání do služby a o tom, co následně dělal za použití slov: Proto králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění,  ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání. 

No, a v posledních dvou kapitolách Bible (Zj 21,22) popisuje Jan svaté město, Nový Jeruzalém, který uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže.

Tento článek nese název "Vize věku" a je napsán proto, aby věřící v Krista mohli uvidět a mít stále před očima Boží vidění, díky němuž nebudou bez zábran, nebudou rozptýlení, nebudou bezuzdní, ale budou vědět, co je na Božím srdci, po čem Bůh touží a o co v konečném důsledku vlastně Bohu jde a kvůli čemu chce změnit tento věk, aby mohl přijít ten budoucí.

Nový Jeruzalém je cílem, završením, naplněním touhy Božího srdce, důvod, proč vlastně Bůh všechno dělá a co tím, co dělá, sleduje. Vize Nového Jeruzaléma, jak nám ji předestřel Jan v popisu toho, co uviděl, jej vedla už podruhé k tomu, že před andělem, který mu tuto vizi ukazoval, padl k jeho nohám a chtěl se mu klanět, i když už věděl, že klanění náleží toliko Bohu. Jaká to musela být nádhera?

Město, jehož Stavitelem a Tvůrcem je Bůh, je celé ze zlata, ukazující na Boha Otce - Jeho život a přirozenost, 12 bran z 12 perel ukazujících na Boha Syna - Kristovu smrt a vzkříšení,  12 drahých kamenů v základech hradeb postavených z jaspisu, prvního kamene základů hradeb, který má vzezření Boha (Zj 4:3), ukazujících na proměňující dílo Ducha Svatého v nitru věřících, z nichž činí skrze žár a tlak zkoušek drahé kameny. To město je chotí Beránkovou, ale materiály, z nichž je vybudováno, jsou Boží - Bůh zabudovaný do člověka. Chrámem, svatyní toho města je Pán Bůh všemohoucí a Beránek a vítězní věřící ze sboru ve Filadelfii (dnes církve v Pánově obnově) budou sloupy v tomto chrámu, u něhož nikdy nevyjdou ven. Dohromady jde o Boží stánek s lidmi; bude přebývat s nimi a oni budou jeho lid, a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. Uprostřed města je náměstí a uprostřed toho náměstí z čistého zlata jako průhledné sklo (jako celé město) stojí Boží a Beránkův trůn, z něhož vychází řeka vody života (Duch jako proud božského života), v níž roste strom života (Kristus jako skutečnost stromu života), nesoucí dvanáctero druhů ovoce, každý měsíc, přičemž prvním ovocem toho stromu je láska - viz Zj 2:4, 7. To město je tedy v podstatě vyjádřením slávy trojjediného Boha, kde Bůh, který je Světlo, je světlem v lampě, jíž je Beránek, vyzařující Boží světlo, jímž jsou ozářeni všichni Boží otroci, tvořící to město a sloužící Bohu tím, že takto osvěcováni hledíce na Beránkovu tvář budou kralovat navěky věků (Zj 22:1-5). Uznejte sami, jak bohatá a úžasná tato vize je!

Povzbuzuji čtenáře tohoto článku, aby si 21. a 22. kapitolu knihy Zjevení přečetli důkladně a s modlitbou několikrát, nejlépe dvanáctkrát, aby se jim tato vize stala vlastní a určující pro celý jejich další život.

Kéž se nad námi Bůh smiluje a dá nám uvidět tuto vizi a milost k tomu, abychom se stali součástí jejího naplnění. Amen.