Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Je teplý letní den  toku 1962 a  jsou dokonce prázdniny.  Pro nás kluky to znamená volnost a potulovaní se po městě. Sice skoro dvakrát týdně jedu do lesa se svým vozíčkem na dříví a se mnou i moji kamarádi s vozíkem o něco větším.  V lese  leží dost dřeva, ale musíme se vydat až 4 km hluboko.  Někdy s námi jde i jejich otec či strýček. Pak se vracíme s plně naloženými vozíky. Rodiče mají radost. Dříví hned nařežu a naštípám.Práce na celé odpoledne. Maminka a  tatínek pak sklízí dřevo do kůlny. Nemusíme ho tak kupovat  a ušetří se.  Tentokrát je neděle a tak spíše než v lese se jen tak potulujeme a pozorujeme cvrkot  městečka. Naši pozornost zaujímá podivná dvojice.. Dva muži v ušpiněném oblečení se vratkou chůzí asi  odněkud vrací. Je asi deset hodin ráno a na ulici skoro ani živáčka kromě nás kluků a těchto potácejících se mužů. Přicházejí blíž k nám  a my jim ustupujeme až do středu ulice. Nechceme se  s nimi srazit. Najednou k nám zavane zápach, který znám  někdy z naší latríny na dvoře. Jeden z mužů má na zadku mokrý strakatý flek a z jedné nohavice  mu něco u boty vytéká. Fuj. Už je nám jasně, o co jde  a proč ten zápach. Kluci se smějí, ještě chvíli je pozorujeme. ale pak už nemáme zájem  je sledovat . Existují jiné krásnější věci na pozorování. Je poledne a já musím domů. 

Co asi bude k obědu? V týdnu nosí tatínek oběd ze závodní jídelny, kde jsou laciné. V neděli musí maminka musí něco uvařit.  Jo, kdyby to tak byla sekaná s brambory. Mňam. Už si na oběd ale nepamatuji. Po obědě se ptám maminky, zda neví, co by to mohlo být za podivnou dvojici?  Popisuji, co jsem viděl i cítil. "To je pan Šťastný.  Byl několik roků v koncentráku  a povídá se o něm, že ho na gestapu v okresním městě hrozně mučili. Po válce se vrátil s podlomeným zdravím a dostal nějaký mimořádný důchod i jako politický vězeň.  Začal  však pít a protože  měl pravidelný příjem v důchodu, tak mu v hospodě dávali i na dluh, protože věděli, že při důchodu zase všechno uhradí. Je to nešťastný člověk." Zaujalo mne to a je mi ho líto. Vydávám se pátrat, kde bydlí. Obec mu zařídila speciální byt. V jednom dvoře mezi obytnými domy v přízemí z bývalého skladu byl zřízen jeho byt. Z původních dvou oken bylo jedno  z nich  přestavěno na vchodové dveře.  Má tedy do svého příbytku svůj vchod. Naproti je studna a kousek od ní zděná latrína.  Tak tohle je jeho domov. Asi nikdo  s ním nechtěl bydlet. Zde nikomu nevadí. Uplynulo pár měsíců.  Už je zima. Zpozoroval jsem náhodou, že ze dvora, kde má byt, vychází kouř. Co tam hoří? Běžím se tam podívat. Už se tu shromáždilo pár lidí.  Vchod do jeho bytu je otevřen a odtud jsou vynášeny nějaké věci. Vše se hází na hořící hromadu. Peřina, kde není znát bílá barva, postel, stůl, polámaná židle,  skříň s vylámanými dveřmi a nějakými hadry uvnitř. Lidé se toho nějak štítí. Vše hoří. Černý kouř. Dívám se na ten kouř a nějak nechápu, co se děje? Doma běžím za maminkou a popisuji, co jsem viděl. " Ty, Františku, nevíš, že pan Šťastný před měsícem zemřel? Asi likvidují, co zbylo po něm?"  Zemřel? Je mi z toho smutno. Co z toho člověka zůstalo? Nikdo si asi na něho nevzpomene, úplně zanikne. Měl jeho život smysl? Mám i já zapomenout?  Mně ten člověk byl jinak cizí a nikdy jsme  s ním nekomunikoval. Po mnoha letech vyučuji o alkoholu a zmiňuji nebezpečí alkoholismu. A právě vzpomínám na tu událost s dětství a začnu vyprávět. Žáci ztichli. Zajímá je to víc než chemické vzorce. Dojemně jim vše vyprávím, Když popisuji, jak jednomu z nich tekly  z nohavice výkaly, ozývá se smích. " Smály byste se, kdyby to byl třeba váš otec." Opět ticho.  Pokračuji dál  a na závěr  a pak pokládám otázku. " Zdali pak uhodnete, jaké ten chudák měl příjmení, které se nechodí k jeho osudu?" Mlčí. " Nevím, zda Karel či Petr, ale jeho příjmení bylo Šťastný. A já si pokládám otázku, jaký smysl měl jeho život. Asi jsem jediný, kdo si na něho vzpomene. Kéž je tento příběh pro vás varováním před alkoholem a všemi závislostmi."  Zvoní. Vyšlo to akorát. Odcházím a žáci vstávají. Třeba se ten příběh zapíše do jejich srdcí jako u mně.Vždyť někteří z nich už nyní bojují se závislostí. Pane Bože, kéž by si to dlouho pamatovali  a měli sílu této vášni odolat!!