Jednoduchý závěr, ale zaujalo mne, že i takový závěr vyvolává v různých lidech různé myšlenky, oslovuje rozdílně. Já tento závěr vnímám jako napomenutí samolibým, sebespravedlivým, kteří se povyšují nad maličkými, bídnými, nad těmi, kteří jsou daleko od Boha a v lidských očích nemají cenu a zapomínají na to, že sami stojí jen milostí. Mít soucit a lásku k těm, kteří jsou vzdálení od Boha. Mít slova naděje, odpuštění, ne slova odsouzení.

Takže ovečka, která je nalezena a je vrácena domů je důvodem radosti v nebi, i my se radujeme, když je někdo nalezen... a co těch 99 oveček, které pokání nepotřebují? 

Jak vnímáte tyto ovečky? Jsou to ovečky hodné chvály nebo ne? Raduje se z nich nebe? 

Někteří bratři tyto ovečky vnímají jako ovečky na nesprávném místě. Já je vnímám jako ovečky na správném místě? Kde jsou? 

Ovečky co nepotřebují pokání, to zní skoro rouhavě, pyšně, nepotřebují pokání... opravdu to tak musí být? Podle mne právě naopak, jsou to nejlepší ovečky, jsou to ovečky, jejichž život již nevyžaduje pokání, protože jsou plně v Kristu. Vždyť my nemáme menšího cíle než být jako On, jiného cíle není. Pokud jsme jako On, chceme být jako On, tak pak by pro nás mělo být normální, že pokání nepotřebujeme, náš normální život je život bez hříchu. Pro nás (křesťany) není normální život s hříchem, pro nás je normální být jako On. Jiné možnosti jsou vlastně znakem nevěry.

Jak vnímáte těch 99 oveček? Raduje se z nich nebe, nebo se z nich nebe neraduje?