Tam trávil asi hodně času. Proč tam chodil? Býval tam pravděpodobně sám, ale asi hodně pozdě  večer a možná i v noci. To byl čas na modlení, na spojení se svým Otcem v nebi. Olivová hora je vrch ve východní části Jeruzaléma a název Olovová je od olivovníků, které tam rostly. V úpatí hory je getsemanská zahrada.  Dnes v západní části Olivové hory je největší židovský  hřbitov na světě   ·  

2Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.  

 Z toho je vidět, že na hoře musel pobývat už v noci, když časně ráno míří do chrámu. Čteme , že všechen lid tam jde také, ale ne kvůli farizejům, ale kvůli němu, protože se chtějí od něho od něho učit.   Tady se pak podle Jana odehrává známý příběh s cizoložnou ženou, kterou chtěl dav lidí  a farizejové ukamenovat. Jenže stačilo, aby Pán Ježíš na útoky k ukamenování začal něco psát prstem na zem. My nevíme, co napsal, ale dobře to pochopili všichni, kteří ten záměr kamenovat měli a najednou se raději začínají vytrácet. Zapůsobila na ně Ježíšova slova:  

7Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ · 

8A opět se sklonil a psal po zemi.    

 A víme, že ženu neodsoudil. Vždyť ten hřích nespáchala jen ona sama, ale i ten muž. A jak je vidět podle tehdejší morálky, mužům vždy vše prošlo. Ačkoliv  Mojžíš přikázal toto?   Levicitus 20   · 

  10Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.    

Ale já bych se chtěl zamyslet nad tím, co následovalo dál. Někteří odešli, ale mnoho posluchačů zůstalo. Chtěli naslouchat tomu, co Pán Ježíš učí.     ·  

12Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“     

O světle napsal JAK moc krásnou knihu Cesta světla - Via lucis. Jednou na vysoké škole mi pan profesor  dal za úkol připravit v rámci semináře o ní referát.  Dodnes toho nelituji. Komenský často užíval příklady  a podobenství.  Ani zde se nejedná o světlo ve fyzikálním čili  materiálním smyslu.  Ale ta naše zkušenost s materiálním světlem nám může pomoci pochopit to, co měl JAK na mysli. Představme si tmu. Něco strašného. Nejen, že nám uniká plno krásy, ale hlavně  neznáme  cíl, směr, padáme, je tu nejistota, nevidíme nebezpečí..   Pán Ježíš vztahuje světlo na duchovní svět. Na tento svět nemáme smyslové orgány.  Duchovní svět je jiný než ten náš. A my v něm bloudíme, protože nemáme světlo. A to světlo nabízí Pán Ježíš. Já jsem světlo světa. Já svitím na cestu  a kdo mne následuje, jde za mnou, nebude ve tmě. Jak se chováme, když je najednou tma? Jak se snažíme něco rozsvítit a pak jít za tím světlem. Pán Ježíš tu hovoří o něčem podobném, o duchovním světle.   ·  

13Farizeové mu řekli: „Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.“  

 Podle tehdejších zákonů pro věrohodnost svědectví byly třeba aspoň dvě osoby. Proto je Ježíš zpochybňován. Svědčit jen sám o sobě je málo.   ·  

14Ježíš jim odpověděl: „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu. · 

15Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. ·  

16Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal. ·  

17I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. ·  

18Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“   Ježíš se brání. My jsme přece dvě osoby. Já  a Otec. Já svědčím o Otci  a On o mně.   ·  

19Zeptali se ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ ·  

20Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.    

Posluchačům se to, co říká Pán Ježíš jeví divné. Žádného jeho otce neznají. Možná považují Ježíše za pomatence. Proto není důvod ho zatknout.   Ježíš jejich neznalost chápe.   ·  

21Opět jim řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete.“ 

   Kam asi může odcházet? A proč?   

  22Židé řekli: „Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?“    

Jistě židé jeho slova stále nechápou   ·  

23I řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. ·  24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“   

Ted už Ježíš jde na to tvrdě. Zemřete v hříších. Hrozná představa. A této situaci se můžete vyhnout jedině, když mne uvěříte. Taková řeč člověka naštve. To je strašení. To není příjemné poslouchat. Zkuste to říci dnes někomu. Ale Pán Ježíš už tuto metodu strašení zvolil jako krajnost. Protože na tohle někteří přece jen uslyší. Sice jen někteří.     ·  

25Řekli mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám. ·  

26Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“     

Kdo vlastně vůbec jsi? Že tak si dovolíš mluvit? A dokonce mluvíš o soudu. Soud mnohým také naháněl strach. Jako dostali strach ti, co si uvědomili, že nejsou bez hříchu, aby mohli začít kamenovat.   Tady je Pán Ježíš vystrašil dvakrát. jednak smrtí v hříchu  a pak soudem, Božím soudem.   ·  

27Nepoznali, že k nim mluví o Otci. ·  

28Ježíš jim řekl: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. ·  

29Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“       

 Co znamená vyvýšit Syna člověka? Vzpomeňme si na příběh ze SZ od Mojžíše.   Co se to tehdy stalo?     ·  

6I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. ·  

7Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. ·  

8Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ ·  

9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.    

Dávalo tohle jednání nějakou logiku? Asi těžko. Byla to totiž otázka  touhy a víry.  Co lidé však neudělají, když se bude jednat o záchranu života?? Budou mít čas na nějaké rozumové vysvětlení?  Čeho jsou dnes lidé schopni, když jim někdo slibuje zdraví? Taková situace se musí prožít na vlastní kůži.   Toužíš žít, pak s vírou pohledni na vyvýšeného hada. Zachránila je víra. Kdyby dopředu si řekli, že je to hloupost, zahynuli by. A tady je to podobné. Tady je vyvýšen ne bronzový had, ale Syn člověka. Tady jde o záchranu člověka uštknutého obrazně řečeno hříchem svých rodičů, který se dědí. To je to vyvýšení Syna člověka.         ·  

30Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili. ·  

31Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. ·  32Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. 

   Takže přece jen to zabralo. Mnoho jich uvěřilo. Někdy je třeba říci věci na rovinu. Když si moje slova vezmete k srdci, stanou se součástí vašeho já, pak jste mými učedníky, stali jste se jimi. Ale co znamená , že se staneme svobodnými?   ·  

14Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. ·  

15Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. ·  16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. ·  17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. ·  

18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. ·  

9Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. ·  

20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.   Co nás tedy ovládá?

 Peníze, kariéra, touha po moci, pudy a chutě…. je toho moc.     Ale oni ještě nejsou tak daleko, aby toto chápali.   ·  

33Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“  

  A tak Pán Ježíš dodává:   ·  

34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. ·  35Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. ·  

36Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.    

Tady se musíme vžít do tehdejšího života v otrokářské společnosti. Otroci v domě žili v nejistotě. To nebyl jejich domov. Mohli být prodáni kdykoliv někomu jinému. Takže nezůstávali v domě. Dům patřil synům. Jestliže Syn vás osvobodil, tak už nejste otroky, už nikomu nesloužíte., nikdo vás neprodá a nevyžene, máte opravdový domov, jistotu a klid.  Pán Ježíš židům připomněl, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Tito lidé však předstírali, že jsou velice zbožní, pravdou však bylo, že byli nečestní, neměli úctu a brzy se z nich stanou vrazi, protože už teď osnovali plán, jak zabít Božího Syna. 

     · 

  37Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.  

 Pán Ježíš uznal, že pokud jde o pokrevní linii, byli tito židé Abrahamovými potomky, čili símě, ale nikoliv duchovní símě. Nebyli zbožní jako Abraham. Snažili se Pána Ježíše zabít, protože jeho učení v nich nemělo místo. Znamená to, že nenechali Kristova slova, aby působila v jejich životě Bránili se jeho učení a nepodvolili se Kristu.   ·  

38Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“     ·  39Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on.    

Židé se pyšní tím, že jejich otec je Abraham. Ale Pán Ježíš upozorňuje, že podle toho nejednají. Podle těla jsou jeho děti, ale morálně jsou děti ďábla.   ·  

40Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít. Tak Abraham nejednal. ·  

41Vy konáte skutky svého otce.         ·  

42Ježíš jim řekl: „Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.   

Pán jim vzkázal.   Vaše tvrzení je falešné. kdyby milovali Boha, milovali by i toho, koho poslal. je hloupost, aby někdo prohlašoval, že miluje Boha, a zároveň nenáviděl Ježíše.     ·  

43Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. ·  

44Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. ·  

45Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. ·  

46Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? ·  

47Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“   

Ježíš říká, že vyšel z Boha, znamená to, že byl věčný, jednorozený Boží Syn. Neexistoval žádný konkrétní čas, kdy se Syn Boží narodil. Tento vztah Otce i Syna trval celou věčnost. Mluvil zde o předchozí existenci. Přebýval  s Otcem v nebi dlouho před tím, než se objevil na zemi. Otec ho však poslal na zem, aby byl Spasitelem světa a on poslechl a šel. A Pán Ježíš řekne dokonce, že váš otec je dábel, protože ho napodobujte  a děláte to, co chce on. A on chce aby neuvěřili.  A kdo tedy může rozumět, slyšet? Kdo je z Boha?         ·  

48Židé mu odpověděli: „Neřekli jsme správně, že jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem?“  

 Tady je vidět, jak židé byli citliví na slova, když se někdo prohlašuje za Boha či  z Boha. Považovali takové jednání za posedlost. Já se jim nedivím. Já také nevěřím některým dnešním  náboženským vůdcům sekt, co tvrdí, že byli v nebi a nebo v pekle. Takže židy chápu.   ·  

49Ježíš odpověděl: „Nejsem posedlý, ale vzdávám čest svému Otci, vy však mi čest upíráte. · 

50Já sám nehledám svou slávu. Jest, kdo ji pro mne hledá, a ten soudí. ·  

51Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“   Znova hovoří o tom, že věčný život je jen pro ty, kteří věří v Ježíše a zachovávají to, co učí.   · 

52Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky.    

Pro židy je Pán Ježíš někým, kdo není normální, kdo je posedlý, Copak Abraham  a ostatní proroci nezemřeli? Copak je možné nezemřít? Jinými slovy Pán Ježíš mluvil o něčem a ostatní uvažovali o něčem jiném. Prostě si nemohli rozumět. Jak je to pořekadlo: Já o voze, ty o koze.   ·  

54Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh.   

Žide si mysleli, že Pán ježíš chce jen na sebe upoutat pozornost, a proto tak mluví a asi se chlubí něčím, co nemůže být pravda. Aje Pán Ježíš připomíná opět svého Otce, Boha. Tentýž Bůh v něhož věříte i vy židé.     ·  

55Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.   

Pán Ježíš přece nemůže připustit, že není s Otcem, že nemá Božský původ. To by přece lhal. A právě tohle by si přáli oni slyšet.  Aby popřel svoji rovnost s Bohem. Oni nepřujímají pravdu.     ·  

56Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“   

Pán Ježíš tedy židům připomíná Abrahama, který  se těšil na den, kdy přijde Mesiáš. I Abraham věřil. A stalo se to hlavě po tom, co byl rozhodnut obětovat svého syna,ale Bůh zakročil, protože to byla jen zkouška Abrahamovy víry. A Bůh tuto víru ocenil a prohlásil:   ·  

16„Přisáhl jsem při sobě, je výrok Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, ·  

17jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel ·  

18a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“  

V tvém potomku.  Jednotné číslo. To nebyl Izák. To byl až Pán Ježíš, který byl potomkem člověka i Boha a všem lidem bez rozdílu ras a národů přinesl záchranu, spasení.   ·  

57Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ ·  

58Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ ·  

59Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu. 

  Opět zpochybňují Pána Ježíše. A On jim zase dává najevo, že existoval dávno před Abrahamem. A nám známé jméno: já jsem. Tak se představil Bůh i Mojžíšovi.   A židé pochopili, co znamená já jsem. Podle nich je to kacíř, rouhá se a zaslouží smrt.   ·  

59Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.   

  Tady bylo vidět, jak je těžké změnit myšlení lidí. Zvláště, když neučiníte před nimi zázrak, ale i to je leckdy málo. Jak důležitý dar byl pak Duch svatý, kterého Pán Ježíš po vystoupení na nebe, poslal na zem.   A tak Ti Bože a Pane Ježíši děkujeme za dar Ducha Svatého, bez něhož bychom se  chovali podobně jako v tomto příběhu židé.