poslal Frantisek100 Muž známý celé republice jako taxikář byl prvním pacientem s
covidem -19, který dostal experimentální lék remdesivir. Novinky
prostřednictvím mluvčí nemocnice položili taxikáři několik otázek:
Jak se cítíte?
Teď už se cítím dobře oproti tomu, jak to bylo. Až na to, že mám trochu bolesti
na zadnici kvůli dekubitu. To bude potřebovat ještě doléčit.
Kdy půjdete domů?
Doktor slíbil , nebo spíš jsme se domluvili, že v pondělí
Co bude první věc,
kterou doma uděláte?
Záleží na tom, jestli budu mít negativní dnešní stěry nebo
pozitivní. Jestli budou negativní, tak to bude po druhé, což znamená, že budu
moci obejmout ženu a dceru. Ale jestli
budou pozitivní, tak budu muset být doma v karanténě, tak potom žádný objímání
nebude. Na co se nejvíc těším? Na domácí jídlo od manželky.
Přemýšlíte, kdy se budete
vracet do práce?
Do práce, co jsme
dělal, se už nevrátím, uvědomil jsem si spoustu věcí, co vše za rizika ta práce
přináší. Pracoval jsem hlavně v noci, kolikrát mi šlo o život, ale nečekal jsem
, že se můžu nakazit něčím tak hrozným a že mě to může připravit i o život.
Budu dělat něco jiného. I kdybych tolik nevydělával. Peníze nejsou všechno.
Kdo vám byl během boje
o život největší oporou?
Největší oporou pro mě byl Bůh. A pak jsem vzpomínal na
svoji mámu, která už umřela. Takže jsem prosil Boha a trochu jsem měl naději,
že to dopadne dobře, ale moc jsme tomu
nevěřil.
Co teď budete dělat
jinak?
Člověk si uvědomí spoustu věcí, že nemá cenu se honit za
materialismem, že jsou důležité věci, jako je rodina, láska k bližnímu, radovat
se za života, ale i procházky po lese.
Kdy vám bylo nejhůř?
Nejhorší byly ty začátky, když jsem se probudil po čtrnácti
dnech z bezvědomí, tak jsem si uvědomil, že jsem na ventilátoru, mám cévku, že
vylučuji do nějakého pytlíku. Teď nemůžete spát, protože vás to i bolí, nemůžete se pohnout a je to hrozný
a nepříjemný. Vedle vás umírá člověk, přijdou tam za ním děti a brečí a prosí
ho, aby bojoval. To mě psychicky úplně zničilo.
Věřil jste, že se z
toho dostanete?
Když jsem byl ještě v Krči , tak tam byla situace že jsem se
dusil, nemohl jsem dýchat a nic mi nepomáhalo. Byl jsem v takové agonii a šoku,
že v jednu chvíli jsem prosil, aby mě odpojili, protože to nezvládnu, že na to
nemám
Kdy jste naopak znovu
věřil, že se to otočilo?
Říkal jsme si, že trpím a nevím, jak to vše dopadne, ale
uvědomoval si, že Ježíš trpěl a mučili ho,
a nesl kříž dlouhou cestou a pak
ho ukřižovali, spousta lidí se na něj jen dívala, někteří po něm házeli
i kameny. Ani jeden mu nepomohl, nikdo se mu nesnažil pomoci. A já jsem věděl,
že mně lidé pomáhají. Když mi lidé pomáhají, tak to znamená, že bych to měl
zvládnout, že na to nejsem sám. To znamená, že chtějí, abych žil a zřejmě mám šanci.
Stačí, abych se snažil, tak jsem získal naději. Nejlepší potom bylo, měl jsem
zavedenou trubičku v krku na odhlenování. Když mi ji vytáhli, tak jsme mluvil
trochu jako kačer, ale za to jsem byl nesmírně štastnej. To by takový první
moment, kdy jsem si uvědomil, že to asi bude dobrý
Ve vašem případě se
korononavirus projevil tou nejhorší
formou.
Když jsem přijel sanitkou do Krče, tak nás tam nechali
docela dlouho čekat, než se nás nějaká doktorka ujala. Vzali mi krev a nakonec
mi oznámila doktorka, že mám zánět průdušek s náběhem na zápal plic. A já jí
říkám, jestli ho náhodou není koronavirus a ona to velmi zlehčovala, měla z
toho hroznou legraci, " A kdybyste ho měl, tak co jako, vždyť je to
normální chřipka" řekla mi. Pak jsme se na sebe se ženou dívali, že se to
prý i léčí jako chřipka. Nic z toho není vůbec pravda. Chřipka, paralen,
coldrex, teplý čaj a je vám dobře za tři čtyři dny. Ale tohle? Tohle vás zlomí.
Tenhle virus vás zničí. Takže to žádná chřipka není. Je to něco hrozného.
Bylo by hezké, kdyby
se lidé měli navzájem rádi a kdyby si neubližovali. A hlavně, aby si hlídali zdraví,
aby si vážili každého východu slunce a každého dne, každé minuty života,
protože život, to jer Boží dar.
Poznámka: Podle deníku Právo se soboty 2.5.2020
