Pro člověka je tragické když přestane rozlišovat pravdu ve slovních pojmech, a namísto pravdy si do pojmů dosazuje své představy. Na GS je takových několik a smysluplná komunikace s nimi proto není možná. Jsou mementem všem kdož by Pravdu chtěli zradit.

 Minout se Bohem však ještě neznamená, že člověk zcela ztratí schopnost Boha slyšet, takový člověk je ztracenou ovečkou kterou Kristus hledá a ona zbloudilá ve skalách slyší Jeho hlas a chce se nechat Jím zachránit. Slyší hlas pastýře ale nerozumí Mu, nenaslouchá Bohu v pravdě a Bohu lze naslouchat jenom v Pravdě. Zrovna tak slyší hříšník, celník, lotr na kříži, a když nejenom že slyší, ale i vnímají v pravdě hlas Boha Spasitele, tak kajícně vyznávají svůj hřích a potřebu spásné odpouštějící milosti.

 

 Žel u hlušců kterým za trest kvůli nelásce k pravdě Bůh zatvrdil jejich srdce tak není. Nejenom že nevnímají pravdu boží, oni ani neslyší Boha. Slyší lidi a přitom paradoxně neslyší, nemají pevný základ smysluplné komunikace- pravdu ve slovu. Neschopnost slyšet a vzdor vůči pravdě je nejvýraznějším projevem mrtvého ducha, ducha božím trestem odloučeného od Boha. 

Kristus k osvícení ducha a lidské mysli pravdou sesílá Ducha svatého jenom jednou, a to je rozhodující okamžik ve kterém se hříšný člověk může pro lásku k pravdě rozhodnout sám za sebe, svobodně rozhodnout. Ke svobodě v tom okamžiku uschopňuje Duch pravdy. Pravdu totiž lze přijímat jenom ve svobodě ducha, svobodě kterou otroctví hříchu zhatilo. Tento jedinečný okamžik boží nabídky je rozhodujícím momentem zda Bůh osvobodí či zatvrdí srdce vůči pravdě. Osvobození od otroctví hříchu je proces který započne láskou k pravdě. A zatvrzelé srdce vůči pravdě je božím trestem za odmítnutí nabídky pravdy Ducha svatého, je to projev neodpustitelné urážky Ducha svatého.

 Co může být pro člověka horšího než to, když člověk ztratí jediný "srdeční detektor" kterým může Boha Spasitele vnímat a srdce jako místo ve kterém může Bůh přebývat. A něco tak krutého udělá člověku Bůh? Bůh je nejvýš spravedlivý a pokud učiní něco tak strašlivého, že člověku zatvrdí jeho srdce, je proto možné jenom jediné vysvětlení. Jedná se o boží zatracující verdikt kvůli něčemu neodpustitelnému! Zatracenci je pak dán ještě určitý životní čas ze stejných důvodů jako zatraceným zloduchům. 

 Empatie a rozlišování duchů umožňuje tyto zatracené lidi rozpoznat. Dost dobře rozpoznat. Nejsou uvnitř prázdní tak jako zbloudilé ovce které kdesi v dáli slyší hlas Spasitele a vzpínají ruce a upínají naději kdesi do neznáma po směru hlasu. V chrámu těla u zatracenců namísto Krista usedla ohavnost, usedla imitace, ohavná parodie Krista, která pravdu vydává za lež a lež za pravdu. Zatracenci jsou plní lží, klamu, podvodu a nepopsatelného hnusu a velmi rádi tento svůj neřád trousí na lidi kolem. A jejich jednání tomu nasvědčuje. Před takovými nás Písmo důrazně varuje. A v těchto souvislostech je zde jedno velké nebezpečí. Je to novodobá pseudoláska šířená falešnými pastýři mezi zbloudilým křesťanstvem, ve které se hlásá, že prý za života může dojít spásy každý. To je velmi nebezpečná lež, která umožnila kompromis s těmi od kterých ani jejich prach nám nesmí ulpět na obuvi. Žel jsou i tací co již spásy dojít nemohou. Mnozí jsou zatracení již za pozemského života. A ten nejsilnější empatický vjem z těchto lidí je smrt kterou v sobě nosí, duchovní smrt kterou kolem sebe šíří. Pozor na ně, pozor na jejich prudce jedovatý prach smrti! S duchem zla mají zatracenci společnou aktivitu, duchovně usmrtit a zatratit tak co nejvíce lidí. Takové duch zla obdařuje dary parodující dary Ducha, dary které ze zatracenců činí společenské idoly a charismatické vůdce které následují oklamané davy. 

 Bůh volá k věčnému životu, inspiruje a motivuje na cestě k Němu, vzbuzuje nesobeckou touhu a přání aby byli spasení všichni. A k tomu v ostrém protikladu působí duch zla a zatracenci, kteří všem přejí věčnou smrt, kterou již nosí v sobě.

...

 Ztracená ovečka která nenašla svého pastýře a stádo stále slyší v dáli hlas Pastýře. Upíná tím směrem svůj duchovní sluch a touží po setkání. Při modlitbě vzpíná ruce do toho dalekého neznáma  a touží nějak překlenout tu nepřekročitelnou vzdálenost mezi božím hlasem a touhou srdce po setkání. Toto je popis nejčastějšího duchovního stavu věřících. Dá se snadno empaticky rozpoznat, a dá se poskytnout rada. Hledající ovečka bývá překvapená odpovědí na nepoloženou otázku, otázku kterou nosí v sobě, otázku která v ní křičí, otázku jak a kde mám Boha najít?!

 Boha nehledej a nech se najít. To ty jsi ztracená. V hlasu Krista který slyšíš můžeš slyšet víc, když budeš naslouchat Jeho hlasu v pravdě. Můžeš slyšet popis Cesty k věčnému Životu. Můžeš již nyní žít životem v pravdě, což je úplně to samé jako je žít život v Bohu. Můžeš najít Kristu věrné, jeho stádo, skutečnou církev Krista. Můžeš potřebným ve službě dávat z Boha a zbytečně sama sebe nevyčerpávat.

 

 Osvobozeným duchem empaticky porozumíš a tato schopnost porozumění a vcítění se tě uschopní velmi efektivně pomáhat v boží vůli. Empaticky můžeš vnímat nejenom lidi kolem sebe, můžeš vnímat i Krista, neb Bůh se stal člověkem. Víra není jenom o vztahu k Bohu, víra je i o niterném poznání, vcítění se do Boha. Aneb modlitba v Duchu svatém beze slov..

 Pravda osvobozuje a navíc umožňuje poznat tvé fascinující poslání pro které Tě Bůh stvořil, poslání které tvému životu vždy dávalo a dává smysl a naplňuje tě pocitem potřebnosti. Pocit potřebnosti je odměnou lidskou lidem za službu a pomoc. A odměnou božskou za věrnou službu je pokoj Krista. A k tomu všemu Tě může dovést pravda v božím hlasu, božím slově, pravda v Duchu svatém. 

A to již stojí za to. Nemyslíš? Anebo neslyšíš?

Myslivec