Kněz. Náboženská postava. Tajemná, černě oblečená, vysvěcená osoba zasvěcená modloslužbě, která vládne mocí kterou ostatní nemají.

To zřejmě nebude kontroverze..

Co nám asi tvůrci pohádek chtěli popisem záporných postav asi sdělit?

Římská nevěstka odpradávna vymývá dětem mozky, a je až podezřele v jak přesném protikladu jsou postavy v pohádkách k tomu co lze nalézt v řkc.  Pohádky jsou geniálním sdělením pro ty nejmenší, které nejde cenzorovat. 

Černokněžníci, hodní čerti, zlí čerti, navenek "hodní" ale uvnitř zlí lidé, jiný pohled na strach z pekla a vždy dobrý konec a vítezství nad zlem. Někdy si říkám jestli tvůrci pohádek pohádky nevymýšleli na ochranu nejmenších před řk zlem. Většina katolíků nemá jistotu spásy, nevi zda jejich konec bude dobrý, tvůrci pohádek však děti ujišťují že konec bude vždy dobrý. To jsou ty kontroverze. A zajímavé je, že jak tvůrci pohádek, tak Kristus nás o své spáse, o dobrém konci ujišťuje když Mu budeme věřit. Víra v dobrý konec je společná pohádkám i křesťanství. A co je tedy potom pohádkou, když po generace my křesťané víme, že život v Bohu je realita, že je to poznáním pravdy v Duchu svatém. Nebude náhodou pohádkou, zlou pohádkou to, co předvádí ŘKC, pohádkou o tom jak se hloupý Honza zpitomět a zatratit nechal?

  Myslivče, píši stále k tématu článku, kontroverzní obávaní lidé.

  Četl jsem tehdy bibli, SZ mi moc neříkal, ale NZ ano. A tam byly třeba věty o pokoji, které říkal Ježíš - ty jsem ale vnímal jako rozpor, ale jako rozpor se svým životem. A byly tam věty, kterým jsem uvěřil - třeba Izaijáš 53. Tehdy jsem ani v tom žádný rozpor nevnímal vůči ŘKC učení.

  Žádná niterná konverze v té době u mně neproběhla, nebylo tedy ani co dávat najevo. Do poslední chvíle starého života jsem křesťanům nevěřil - a věnoval se na 100% ŘKC náboženství. Ještě pár týdnů před tím, než jsem přijal Ježíše, jsem byl na zpěvech Taizé, co byly v Praze a snažil se ze vší síly meditovat, kontemoplovat, ... A i poté.

  Popisoval jsem tu situaci - v té době byl v sousední farnosti kněz, který rozkládal farnost, štval lidi proti sobě, rozložil i společenství mladých, ve kterém jsme žili. Já byl na VŠ, po většinu času jsem tedy žil mimo domov. A brzy poté, co jsem se stal křesťanem, jsem se oženil, odstěhoval. A problémy ŘKC, všechny ty papeže, svátosti, celibáty a všechno to okolo jsem neměl potřebu řešit. A lidé okolo v naší farnosti a dvou sousedních, kde jsme žili, měli svoje starosti.

  Jen jsem svědčil o Ježíši, uzdravení, vysvobození, odpuštění, o novém životě... To nějak lidem nevadilo, naopak, povídali jsme si, pro lidi ve společenství to bylo důležité svědectví a pro mne zajímavé reakce. Mohl jsem vidět, že ti lidi žijí to, co já, že hledají stejně, jako já, povídat si do hloubky ...

  Tam jsem se setkal s jedinou věcí - když jsem se tak sdílel mezi katolíky, co mně osobně neznali, považovali mně za evangelíka. Což mne trošku překvapilo. Zpětně mi to přijde spíše legrační, než kontroverzní.

  Kontroverze tak vznikla z toho, že jsem se oženil a vzal evangeličku, to byla viditelně kontroverzní věc - ale to nebyla moje kontroverze, nevytvářel jsem to jako kontroverzi. Navíc jsem jako správný ŘK i tu svatbu řešil tak, aby byla v pořádku vůči ŘKC. Byl jsem zkrátka normální ŘK. A náš kněz, který se o nás staral, i pan farář evangelický se nám velmi dobře věnovali - za což jsem jim dodnes vděčný. A kontroverzní situaci vyřešili, jak jen to šlo.

  Pokud tedy někdo měl v ŘKC kontroverzi, nebyla moje, nebyla na základě mých podnětů. ŘKC jsem nechal tomu, co žije a je to tak dodnes. Neměl jsem potřebu řešit věci mimo mně, ani mne Bůh k tomu nepovolal. A i si myslím, že je to nesmysl řešit. 

  Ne, pro mně už to nebylo kotroverzní. 

  Chápal jsem jejich situaci. Žil jsem to, co oni. Byl jsem takový, jako oni. Rozuměl jsem jim. Chápal jsem je. A chápu je dodnes. 

  Spíše jsem s nimi soucítil. A bylo mi jich líto.

  Cizinec