Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Závist, obžerství, lakota, smilstvo, pýcha, lenost a hněv. Sedm smrtelných hříchů, proti kterým brojí katolická církev už přibližně patnáct století. Nenastal ale čas na přehodnocení tohoto seznamu? Je i dnes nutné například smilstvo, v moderním jazyce sexuální nevázanost, ale někdy prostě sexuální život, vnímat jako něco, za co by se lidé měli stydět?

Podle předního britského filozofa Simona Blackburna by měl být postoj k sexualitě přehodnocen a měla by být naopak zařazena mezi ctnosti. Potěšení by nemělo být hříchem Blackburnova práce, ve které se vyslovuje pro to, aby lidstvo uznalo, že sex je zábava a přestalo na něj pohlížet jako na něco špatného, je součástí projektu vydavatelství oxfordské univerzity, který chce rozpoutat debatu o tom, zda má sedm tradičních smrtelných hříchů vůbec nějakou relevanci v 21. století. Profesor Blackburn působí na slavné Trinity College v Cambridgi a na přípravu své přednášky o smilstvu měl tři měsíce. Sám ale říká, že v tomto případě jde spíše o celoživotní předmět studia. "Snažil jsem se zdůraznit vzájemnou touhu, která se odvozuje od potěšení či požitku druhých lidí. Důraz kladu hlavně na to, že jde o oboustranné potěšení, stejně jako to činí mnoho dalších filosofů," uvádí profesor, podle kterého se však právě tento fakt v tzv. západní kultuře v minulosti přehlížel. A to je podle něj škoda. Samotný seznam sedmi smrtelných hříchů, mezi které smilstvo patří, vznikl v 6. století. Proti sexuálnímu potěšení brojila řada filozofů a náboženských myslitelů. Profesor Blackburn nabízí následující vysvětlení: "Tradičně vůči potěšení a rozkoši panovala podezřívavost. U některých náboženských autorit bylo hříchem souložit jen kvůli potěšení." Podle Blackburna tato podezřívavost vůči fyzické radosti dosud přetrvává např. v katolické doktríně ohledně plánovaného rodičovství, která tvrdí, že pohlavní styk je přípustný jen za účelem plození dětí. Důležité je znát míru Profesor Blackburn nicméně nehoruje pro nějakou novou sexuální revoluci. Říká jen, že žízeň také není možné kritizovat jen kvůli tomu, že někdy může vést k opilosti. V podstatě všechno, co člověku poskytuje potěšení, je možné brát jako dobré, a otázkou je jen, jak to dokážeme kontrolovat. Změnit celou doktrínu? Ucelený přehled prací oxforského vydavatelství o moderním podhledu na sedm srtelných hříchů přinesly Sunday Times. Americká dramatička Wendy Wassersteinová na téma lenost napsala, že by měla být podporována kvůli dlouhé pracovní době a stále nabitějšímu životu. Francine Proseová, vědkyně, která psala o obžerství, se domnívá, že lidé by neměli dělat takovou vědu z toho, co jedí, protože jídlo by si měl člověk užívat. Lakota je naopak podle Phyllis Tickleové, spisovatelky, která se věnuje náboženským tématům, odsouzeníhodná a dokladem toho, jak negativně někteří lidé lakotu vnímají, je například hnutí proti globalizaci. Profesor Robert Thurman, sám vyznáním buddhista, odsoudil hněv jako kontraproduktivní, jako něco, co by lidé měli přeměnit v pozitivní energii. Černošský americký spisovatel Michael Eric Dyson o pýše napsal, že není špatná, pokud je člověk pyšný na své kořeny, ale je nepřijatelná, pokud jsou její součástí předsudky vůči jiným lidem. Vědec Joseph Epstain, který rozebíral závist, došel k závěru, že lidé dnes závidí více než dříve a to kvůli kultuře, která glorifikuje "úspěšné" celebrity, na které je zaměřena obrovská pozornost. Zdroj: http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/01/040112_uk_lust.shtml