Grano Salis - Perspektivy křesťanství II.

Perspektivy křesťanství II. Je možné křesťanství trochu polidštit a přiblížit lidem, tak aby je mohla přijmout většina lidí? Nebo se z křesťanů stane jen malá sekta vyvolených, zaujatých jen svojí vlastní spásou uprostřed moře nezvládnutelných protivenství?

Mohu se stát "vyvoleným" jenom tím, že si přečtu jednu knížku, že si poslechnu několik kázání a budu věřit tomu, co čtu a co slyším? Patří vůbec takové slovo, jako je "vyvolení" do křesťanského slovníku? Je to v původním smyslu křesťanského sdělení a nebo to tam bylo implantováno až později, kdy se rozdělovaly pocty za zásluhy ? Otázky s otazníky tu jsou a je jich dost. Navazuji zde volně na svůj článek o perspektivách křesťanství, a to úvahou, zda současné ortodoxní formy mají či nemají nějakou šanci na přežití a jakou či zda je možné je modifikovat tak, aby se křesťanství opět stalo lidovou záležitostí a přestalo tedy být jen výsadní záležitostí pro sektu vyvolených. Možná je to takhle víc vyhroceno a ten přechod dnes ještě není tak ostrý, podle mne to ale k takové ostrosti spěje a je čas se tím začít zabývat. Jinými slovy je to ono známé, že strkat hlavu do písku a nic nevidět nemá žádnou cenu ...Pokud jde o zmíněnou vyvolenost, pak si o ní dovoluji silně pochybovat. Konstrukce, podle které se stanu vyvoleným jen pouhým obdivem k modle mi totiž připadá příliš orientální a staršího data a dnes sotva udržitelného významu. Koncepce vyvolenosti je evidentně starozákonní, stejně tak jako je starozákonní a orientální JHVH Hospodin, Bůh Izraelců. Ježíš přišel do své rodné Palestiny, aby tuto vyvolenost podstatně zdeptal a změnil. Částečně se mu to zřejmě podařilo, nicméně další vývoj mu již za pravdu nedal. Počínaje již apoštolem Pavlem, princip vyvolenosti se začíná vracet a 300 let po Ježíšově smrti začíná opět triumfovat. Myšlenka vyvolenosti je sama o sobě velmi pochybná i nebezpečná, jak je možné vidět u nejrůznějších a nejroztodivnějších sekt a sektiček. I když jistě mnozí s mými názory nebudou souhlasit, dovoluji si je před principem vyvolenosti tímto důrazně varovat ... rád tady a na tomto místě upozorňuji na článek v Kostnických jiskrách z 11.února 2004 (6/2004) od Hanse Künga s názvem "Být křesťanem bez svatozáře" ... snad sem i trochu patří konec tohoto článku : " ... Ježíšovo osvobozující poselství může mít za následek konflikty. Posiluje nás - a mnohdy nás i utěšuje - když víme, že i on, na kterého se odvoláváme, se dostal na základě svého poselství a své praxe do konfrontace s nábožensko-politickou elitou své doby. Jeho kritika tradované religiozity a toho, jak vládci vykonávali moc, byla příliš radikální. To, jak zacházel s náboženským zákonem, s přikázáními sabatu, s předpisy o čistotě a stravování, bylo příliš liberální. To, jak solidarizoval s chudými, s ubožáky, spodinou, bylo příliš skandální. Neměl slitování s veleknězem, nýbrž s lidem. Příliš mnoho shovívavosti ukazuje k pohoršení zbožných vůči provinilcům proti zákonu, vůči "hříšníkům". Nevyhlašuje žádný nový zákon, nýbrž lásku jako naplnění zákona. Šance pro jedinečný případ: odpuštění bez mezí, ústupek bez protihodnoty, služba bez hodnostního pořadí. Sem míří jeho podobenství i jeho praxe. Jeho osud známe. Jeho protestní akce proti chrámovému provozu,proti chrámové hierarchii (vyvolenosti) a těm, kdo na chrámu vydělávali, byla zřejmě tou rozhodující provokací, která nakonec vedla k jeho zatčení a odsouzení. Nazaretský byl římskou autoritou odsouzen jako politický revolucionář, kterým nebyl. Zemřel jako mladý muž ve věku kolem třiceti let, zrazen a zapřen svými učedníky a přívrženci. Posmíván a zesměšňován svými protivníky. Opuštěn Bohem i lidmi. Od té chvíle je kříž poznávacím znamením křesťanů. A je to tento kříž, který mně i vám umožňuje zvládnout i to tak často těžko snesitelné utrpení, vinu, nesmyslnost a smrt. Křesťané byli od samého začátku přesvědčeni: tento Ježíš Kristus se nevrátil do nicoty, nýbrž smrtí prošel do skutečnosti nejskutečnější, do samého Boha. A začali osobu mistra z Nazaretu vnímat jinak a jinak si ji vykládat. Od té doby je a zůstává on sám životním zosobněním své věci" věci Božího království. Na něho a na jeho cestu je možno se spolehnout. Jeho duchem, a to je duch Boží, je možno se nechat uchvátit. To nám dává sílu, naději, radost. Proč tedy být křesťanem? Pro sebe samotného jsem si odpověď kdysi sestavil do stručné formulky, která to pak osvětlila i mnoha jiným lidem: V následování Ježíše Krista může člověk v dnešním světě opravdu lidsky žít, jednat, trpět a umřít; ve štěstí i v neštěstí, v životě i ve smrti, podporován Bohem a pomáhající lidem." Pokoj všem vyvoleným i nevyvoleným přeje Pavel

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace