poslal pastýř Učedník čarodějnice
Jmenuji se Jim McCoy.
Narodil jsem se a vyrostl v malém městě v Americe.
Rodiče toho o Bohu příliš nevěděli. Doma jsme o Bohu vůbec nehovořili. Měl jsem však zvláštní hlad po tom poznat, jaký má život smysl. Tak jsem se obrátil do světa s jeho nabídkami, abych ten hlad ukojil. A tak jsem také přišel na cesty různých věrouk a náboženství. A protože jsem nevěděl nic o křesťanství a neznal jsem pravdy Bible, dělal jsem to, co jsem si myslel, že má člověk dělat, totiž hledat Boha. Byla to touha po pravdě. Ale každé náboženství, které jsem praktikoval, mě nechalo úplně prázdným. Dělal jsem jógu, hinduismus, buddhismus, “budu”, čarodějnictví, humanismus a to vše mě nechalo vnitřně pustým a prázdným. Také jsem měl ve svém životě velké potíže. Jednoho dne mě měli rodiče již plné zuby, a rozhodli se, že mě vyhodí, protože jsem byl nestálý a hledal jsem stále nové zaměstnání. Často jsem střídal vztahy s dívkami. Abych se nějakým způsobem dal dohromady, přestěhoval jsem se do jiné části Států, abych vyměnil okolí a prostředí. Usadil jsem se ve státě New York. V práci jsem se seznámil se zajímavým mužem. Řekl mi, že zná ženu, která mi odpoví na všechny mé životní otázky.
Jmenovala se Nels. A byla registrovanou čarodějnicí. Tato žena byla mezinárodně známa prostřednictvím organizace spojených národů a měla za úkol vyučovat různé vlivné lidi jednotné světové náboženství. Její “duchovní škola” byla v jedné indiánské rezervaci, a když jsem tam přišel, překvapilo mě množství lidí, kteří se usmívali a vypadali šťastně. Ale v očích těch lidí byla jakási prázdnota. V té době jsem to ovšem nevnímal jako varující znamení a nějak jsem si to zvlášť neuvědomoval. Zeptal jsem se té ženy - čarodějnice
jestli tam mohu zůstat pod jejím vlivem. Neměl jsem dost peněz, abych tam mohl nastoupit jako řádný student. Řekla mi, že tam mohu zůstat pod podmínkou, že se stanu jejím služebníkem, a když se budu učit věci, které se učí každý student její školy. Jednou ke mně přišla a řekla mi:”Můj duch průvodce mi řekl,že z tebe mám učinit svého služebníka”. Souhlasil jsem. Přivedla mě do svého domu. Vzadu v jejím domě byla soukromá kni*****. Ve středu té místnosti byl stůl ve tvaru šesticípé hvězdy. Stěny té místnosti byly od podlahy až ke stropu plné knih. Byly to samé učebnice a návody, jak pěstovat a praktikovat rozličné druhy okultismu a různé disciplíny a směry New Age. Některé z těch knih byly očividně staré, psané ručně čaroději z doby před dvěstě až třista lety zde v Evropě. Byl jsem tam zavřen třicet dní a směl jsem vidět jenom jí. Když se blížil třicátý den, přišla ta žena a řekla mi, že její “duch průvodce” jí řekl, že bych si měl také opatřit svého osobního ducha průvodce. Šli jsme někam, kde byl malý domeček. Byla to jakási její svatyně, kam chodila jen ona a kde praktikovala své čarodějnictví. Jakmile otevřela dveře té budovy, téměř fyzickýma očima byste viděli, jak se tam rozprostřelo něco temného. Když jsme vešli dovnitř, zjistil jsem, že tam nebyla žádná okna. V prostředku místnosti, kam jsme vešli byl stůl a byly tam čtyři židle okolo a jedna větší židle jako trůn. Tam seděla ona. Na tom stole byl křišťál. Seděla na své velké židli, a požádala mě, abych tam vstoupil.
Řekla mi, že jakmile něco učiním, což jsem nepochopil, začne ten krystal svítit a světelně pulzovat a ten “duch” se projeví. Řekla mi, že ten duch mi řekne, že je z mého života a že mi bude pomáhat. Řekla mi, že až ten duch
přijde ke mně, že mám říct “ano”. Souhlasil jsem. Začala zpívat. Dveře té místnosti se sami zavřeli. Byli jsme v té budově sami dva. Avšak v té místnosti se ozývalo několik dalších hlasů a nebylo možné poznat, odkud přicházejí. Bylo to záhadné. Řekla mi později, že to byli zemřelí lidé, jejichž duchově přišli ze země /z podzemí/. Jakmile začala zpívat, ten krystal začal skutečně zářit a pulsovat. A tu se z něho začal projevovat ten duch. Ptal se mne, zda do mě může vstoupit. Já jsem odpověděl “ano” a on vešel do mého čela. Potom jsem ztratil jakoukoli kontrolu nad svým tělem. Co jsem od té chvíle řekl,co jsem si myslel a to, co jsem dělal - vůbec jsem to nedovedl ovládat. A to otevřelo dveře mnoha dalším nezvaným démonům, kteří do mě také vstoupili. Od té doby jsem byl totálně démonicky posedlý. Stal jsem se otrokem a robotem New Age. Cokoliv mi moje učitelka řekla, to jsem udělal.
Jednou mi ukázala rodinu, která bydlela v sousedství. Řekla mi “vidíš tu mladou dámu tam?” Řekl jsem “ano”. Ona mi řekla: “Ať si ta dívka vezme kohokoli, tak získá od rodičů dvě třetiny dědictví od rodičů”. Má učitelka měla na mysli rozsáhlou část rozsáhlé indiánské rezervace, kterou ta dívka měla dostat věnem. Řekla mi: “Chci, abys šel za ní, abyste se do sebe zamilovali, a aby sis jí vzal za manželku.” Také v tom případě jsem byl poslušný. Šel jsem a udělal jsem to. Jednou to vlastnictví bylo převedeno na mě. Rodina té mladé ženy však protestovala. Proto mi moje učitelka řekla, abych svoji manželku vzal a odvedl do svého rodného města. Domnívala se, že proti tomu její rodiče a příbuzní nebudou protestovat. Udělal jsem to. A tam nastal okamžik, kdy se to vlastnictví mělo přepsat na mě. Jednoho dne se stalo, že jsem jakoby ztratil energii, a závoj démonického zajetí se roztrhl na dvě poloviny. Na chvíli jsem se stal normálně svobodným jako dříve a mohl jsem normálně myslet a rozhodovat. Věděl jsem, že to je jen na krátkou chvíli. Na dobu několika hodin. Musel jsem jednat rychle. Vzal jsem ihned svou manželku a na cestu domů jsem jí dal pro její rodiče s vysvětlením jak ta naše známost vlastně začala, a že to vymyslela moje učitelka. A ihned jsem se rozhodl rozvést. Když jsem se vrátil do svého bytu, ucítil jsem strašlivý hněv proti sobě. Věděl jsem, že jsem neposlechl svoji učitelku - čarodějnici. Sedl jsem si za stůl a nechtěl jsem slyšet vůbec nikoho. Věděl jsem, že jsem se touto vzpourou dostal do problému kvůli těm duchům. Začal jsem plakat. Hlas nějakého ducha ke mně začal hovořit. Řekl mi ”Ty malý blbče! Má paní tě má v hrsti tak jako tak.” A já jsem cítil s hrůzou, že ten duch mě začal fyzicky uchopovat. Sáhl jsem po noži, který byl na stole, a ten duch mě tím nožem obtěžoval. Zvedl mě ze židle a vynesl ven z domu, a vlekl mě dál k autu. A já jsem začal křičet o pomoc. Ten duch mě mezitím dovlekl k autu a posadil mě za volant a nastartoval motor. Jel se mnou za město k plaveckému stadionu k jakémusi jezeru. Auto se zastavilo. Duch mě vyhodil z auta a táhl mě k té vodě. Cestou jsem křičel znovu o pomoc a zároveň jsem volal k Bohu, aby mi pomohl. Když mě vlekl k vodě ten duch, trápil mě a způsoboval mi velké utrpení a ohrožoval mě tím nožem, který jsem držel v ruce. Řekl mi, že mi bude způsobovat utrpení. Věděl jsem, že mě chce zabít utopením. Asi v polovině vzdálenosti mezi autem a břehem vodní nádrže jsem volal a křičel: “Bože, jestli jsi, tak mi pomoc!” V tom okamžiku z vody vyskočil veliký pes a hnal se ke mně. Jakmile se ten pes přiblížil, cítil jsem, že ten duch trapič pronikl do mého těla /jakoby se bál toho psa/ a ten pes mě kousl do ruky, ve které jsem držel ten nůž. Stiskl čelisti a ten nůž mě vypadl z ruky. Potom mě ten pes táhl do vody. Byli jsme oba ve vodě. Ten pes mě táhl k jedné dívce, která v té vodě stála zády k nám. Ta dívka je nyní mojí ženou. Když jsem stál v té vodě, nemohl jsem se pohnout. Někdo mě tam držel. Kim, což je jméno mé ženy tam stála chvíli zády ke mně a mluvila s Bohem. Otočila se, viděla, že jsem tam, a znovu se otočila zády ke mně a něco říkala Bohu. Potom šla ke mně. Já nevím co mi říkala, ale vím, že jsem byl spasen. Později mi vyprávěla o tom střetnutí na břehu jezera. Řekla mi, že v té době, kdy stála ve vodě, prožila zápas s Bohem kvůli pokaženému vztahu s nějakým mužem. Měla toho tehdy dost a v té vodě stála a volala k Bohu a prosila ho: “Pane Ježíši, pošli mi muže, kterého bych si mohla vzít za manžela”. Potom se otočila a viděla mě tam stát. Viděla jakési mužské zjevení, spíš přízrak, než muže snů. Otočila se k Bohu a volala: “To snad nemyslíš vážně”. Byl jsem skutečně pod obraz. Bylo to utrpení se na mne dívat. Měl jsem dlouhé vlasy k půli zad, koženou vestu, žádnou košili, na holé hrudi satanské symboly a krystal na krku, páchnoucí mokasíny. Když se mi podívala do obličeje, viděla, že mám rakovinu v ústech způsobenou tím, že jsem žvýkal tabák. Kráčela ke mně. Pouze pod nejpřísnější poslušností k Bohu, protože se mnou tak, jak jsem tam stál, nechtěla mít nic společného. A tak jsme spolu začali hovořit. Cítila, že je mezi námi spojení, které vytváří Duch svatý.
Vzala mě domů, ke svým rodičům. Když otevřela dveře a představila mne, její otec byl šokovaný. Řekla: “Podívej, tati, koho vedu domů.” On přibouchl dveře a šel k telefonu a telefonoval bratřím, aby se modlili, protože dcera přivedla domů něco strašného. Kim byla jediná, kdo se mnou mluvil a já jsem věděl, že díky té rakovině pomalu umírám. Ztratil jsem všechno a žil jsem na ulici. Přesto jsem stále praktikoval New Age. Kim zase stále hovořila o Bohu, o Pánu Ježíši, a já jsem jí odporoval teoriemi, které jsem znal a byl jsem tvrdohlavý.
Přišla veliká zima do toho kraje a města, kde jsem byl. Neměl jsem kde bydlet. Šel jsem za Kim a ptal jsem se: “Kam půjdu?” Její rodiče měli ve vlastnictví velký dům v blízké oblasti New Eucher v národním parku. Bylo to skutečně odlehlé místo v lesích asi l4 mil od města. Nebyla tam elektřina, žádná tekoucí voda a jediné topení, které tam bylo, byla kamna. Prvního ledna tam bylo šest stop sněhu(asi l80 cm) a já jsem tam byl sám. Kim za mnou jezdila na víkendy, jinak byla ve škole. Byly tam dvě místnosti. Měl jsem užívat menší. Když Kim přišla, užívala větší. Sloužila mi, povídala mi o Pánu Ježíši. Byla jedinou, koho jsem tam znal. Chodil jsem asi jeden kilometr dobývat z ledu zamrzlé řeky vodu. Chodil jsem také s ruční pilou, abych si mohl zatopit a neměl jsem žádné peníze, abych si mohl koupit jídlo. Bylo to ostatně odlehlé místo v lesích. Neměl jsem ani auto, abych si mohl zajet do města. Kim mi přivážela jídlo každý týden. Bylo to mléko a nějaké těstoviny a já jsem jedl pouze dvakrát týdne. Tím, že jsem neměl pravidelnou stravu, byl jsem tam sám, působili na mě démoni a tak to se mnou zdravotně šlo čím dál tím více s kopce. Byl jsem tak nemocný, že jsem ležel v posteli a nemohl se pohnout. Kim mě chtěla vzít k lékaři, ale Bůh jí řekl “ne”! Měl jiný plán mé záchrany.
Jednu neděli mně bylo tak špatně, že jsem téměř umíral. Pán řekl Kim, aby se již nevracela do lesní chatky, dokud jí tam nepošle. Začal proces mé definitivní proměny. Kim mě opouštěla se slzami v očích a jela zpátky do školy někam daleko. Bůh připravoval svou operaci. Než odjela, rozdělala oheň, abych se ohřál. Nemohl jsem vylézt z postele a venku byl mráz asi 2O stupňů pod nulou. Osaměl jsem. Oheň brzy vyhasl a já jsem mohl stát, abych ho rozdělal a udržoval. Měl jsem omrzliny a mé tělo bylo stále slabší. Pomalu jsem umíral. Do místnosti postupně pronikla zima a mrazivý přízrak smrti. V tom okamžiku, kdy jsem bezmocně ležel, cítil jsem, že můj duch a mé tělo se rozděluji. Poznal jsem v hrůze, že skutečně umírám. Přepadl mě veliký strach. Všechny pravdy, které jsem do sebe přijímal se mi náhle v té chvíli ozřejmily svou živostí a poznal jsem, že jsem žil marně. Viděl jsem, jak se vedle mé postele otevřela země do hloubky a já jsem viděl ve zděšení peklo. Pokoj naplnil zápach síry a spáleného masa a výkřiky lidí z propasti. Strašné množství hrozných výkřiků miliónů mučených bytostí. Můj duch se pohnul a začal se ubírat směrem k propasti. Já jsem začal křičet. Protože mi bylo v té chvíli jasné, že celou věčnost budu nekonečně trávit v pekle. V tom okamžiku se mi vybavilo všechno vyučování, kázání a svědectví, které mi Kim říkala. Měl jsem to jasně na mysli. Na pokraji pekla začal Bůh zalévat ta malá semínka Božího slova, která mi řekla. V té chvíli jsem věděl, že ta Bible, která ležela vedle mě, a kterou tam Kim položila, než odjela má co činit se zlepšením mého stavu, a že je tam jediná záchrana. Měl jsem tam malou svíčku, abych měl světlo v té místnosti. Ve tmě, která nebyla ozářená ani ohnivým zářením z propasti pekla jsem rukou hledal svíčku a zápalky. Natáhnul jsem se také po Bibli. Jakmile jsem natáhl ruku po Bibli, tak mou ruku uchopil a zastavil nějaký pařát. Ta místnost byla náhle naplněna nějakou silnou démonickou autoritou a hluboký hlas ke mně promluvil: “Ty idiote! Ty blbče! Ty jsi uvěřil všemu tomu, co jsem ti řekl, tak mi patříš!” A položil mi zpět mou ruku na hruď. A já jsem začal v zoufalství plakat, protože se můj duch nezadržitelně pohyboval k tomu peklu dole.Můj duch a mé tělo byly již rozděleny. Já jsem to musel nějak zastavit. Mé vědomí zůstávalo ve střehu a věděl jsem, že musím ihned přijmout Ježíše Krista jako Pána a Spasitele, jak mi říkala Kim. Věděl jsem, že se to musí stát dříve, než se má duše definitivně odloučí od těla a než bude stržena do pekla. Satan to také věděl. Byl to boj o každou tisícinu vteřiny. Cítil jsem, že Bůh, který byl na mé straně, mi dal sílu, abych se znovu natáhl k té Bibli. Cítil jsem tu Boží sílu pro ten úkon. Udělal jsem to ještě jednou. Pařát, který mě chtěl zadržet znovu, musel odpadnout. Uchopil jsem Bibli a přitáhl jsem ji na hruď. Ta Bible se otevřela. Chtěl jsem ji pozvednout ke světlu svíčky, kterou se mi podařilo předtím zapálit. Ale satan sfouknul tu svíčku, takže tam byla úplná tma. Nemohl jsem tedy nic přečíst z Bible, a vůbec jsem neviděl, co je na té straně, kde se mi otevřela. Byla absolutní tma. Ale Bůh je věrný, miluje člověka. Náhle se objevily shora tři paprsky, a každý mi posvítil zvlášť na tři místa v otevřené Bibli. Byly to tři verše ze třetí kapitoly Janova evangelia: Jan 3,3 - Amen, amen, pravím tobě: nenarodí-li se kdo znovu, nemůže viděti království Božího. Jan 3,5 - Amen, amen, pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vejít do království Božího. Jan 3,16 - Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Když jsem četl toto poslední místo, věděl jsem ve svém duchu a celou svou bytostí, že nyní mám tu jedinou zachraňující pravdu. V tom okamžiku mi dal Bůh vědět, jak mám přijmout Pána Ježíše Krista do svého života. Slyšel jsem to často od Kim, ale bylo to vždy ihned vygumované. V tom okamžiku mi to bylo jasné. A Bůh dal pryč ty prsty, které mi zacpávaly uši a srdce. Vzpomněl jsem si na jednu modlitbu sebevydání Bohu a prosbu za odpuštění hříchů, kterou mi říkala Kim. Začal jsem vstávat z postele a prosit o záchranu a spásu Ježíše, protože satan věděl, že mám již kratičký čas a mohl bych v posledním okamžiku být vytržen téměř z pekla, snažil se velmi intenzívně zastavit mou modlitbu, věděl, že pokud se mu podaří nějak mě zadržet, můj duch dojde již do toho místa, kam jsem nechtěl.Bylo to na ostří nože. Satan na mne uvalil v tom okamžiku velikou tíhu. Měl jsem pocit, jakoby mi někdo nožem brutálně řezal se vší silou záda po celé délce. Byla to strašlivá bolest. Věděl jsem, že musím k Ježíši vykřičet volání o záchranu, nezajímal jsem se o tu hroznou bolest. Již jsem okusil smrt i počátek pekla, teď jsem pocítil šanci ochutnat život, nový život s Ježíšem. Nehleděl jsem na ty mučivé bolesti, řezání a dělal jsem svoje. Zavřel jsem oči a řekl jsem : “Pane Ježíši, jsem hříšník. Vím, že ty jsi pravý Bůh a já tě prosím, abys přišel do mého života a zcela mě opanoval. Teď!”
V tom okamžiku Bůh zjevil své vítězství. Poznal jsem, že v tom okamžiku byly všichni ti démoni, kterým jsem se otevřel odstrčeni. A byly uvrženi do té jámy vedle mé postele, z níž se ozýval příšerný řev. A ta jáma se zacelila a utichl křik a pach pekla. A tam , v náhlém míru jsem měl pocit, jako bych se koupal v teplém oleji. Bylo to velice očišťující. Ten pokoj, kde jsem byl se naplnil světlem, ačkoli byla ještě noc. Pokrývalo to všechno. Bylo to světlo a pokoj. Bylo to tak intenzivní, ta Boží přítomnost a láska, že jsem omdlel.
Probouzel jsem příštího rána, byl jsem úplně očištěný a uzdravený. Byl jsem oblečen do čistého oblečení a oheň hořel v kamnech. Místnost byla vyhřátá. Nemoc (zápal plic) ode mě odešla. Slabost byla pryč. Také rakovina byla pryč. Omrzliny z noh zmizely a cítil jsem znovuzrozený. Byl jsem plný pokoje a radosti. Věděl jsem, že jsem nové stvoření. Když jsem otevřel oči, připadal jsem si jako Adam, který procitnul toho prvního dne stvoření v ráji. Šel jsem ke dveřím. A viděl jsem to vše poprvé tak krásné. Kdo mě oblékl a zatopil? Do chaty nevedly stopy ve sněhu. Tu jsem slyšel auto Kim, jak přijíždí po silnici. Právě přijížděla ze školy. Běželi jsme si naproti a objali jsme se. Já jsem ji řekl: “Přijal jsem Ježíše.” Ona řekla: “Já vím,byla jsem ve škole a Bůh mi to řekl. Takže bitva o tvou záchranu je skončena.” Začal tam zpívat nějaký pták hlasitěji, než všichni ptáci v lese. Seděl na dveřích domu, jimiž jsem před chvílí vyšel Kim naproti. Obrátili jsme se tím směrem. Pták odletěl a zůstal tam na dveřích po něm nápis: Jan 3,3.
Následující jaro toho roku jsem byl ve křtu ponořením pohřben ve stejném potoce, ze kterého jsem v zimě dobýval pitnou z ledu. Na podzim toho roku jsme se s Kim vzali. Dvě záhadné věci, které mě od mého obrácení znepokojovaly a které jsem si nemohl vysvětlit. Tato místa z mého svědectví mě znepokojují dodnes. Stále jsou mi nevysvětlitelnou záhadou. Můj pastor ze sboru, kam chodím s Kim, mi řekl, že se mám na to přímo zeptat Boha. Tak obyčejně jdu na to zvláštní místo a sedím na kameni poblíž vody a začínám se modlit. Jednou jsem tam přišel a ptal jsem se Boha: “Pane, když jsem se stal otrokem čarodějnice a byl jsem skrze její vliv démonicky posedlý. Všechno v mém životě náhle ztemnělo. A uvnitř jsem byl plný strachu. Ale někde v dálce se objevovalo světlo, které jsem mohl vidět jen já. A to mi dávalo vždy pokoj, když jsem se na to díval.” A já jsem potřeboval vědět, co to bylo. Tak jsem se jednou na modlitbě tázal Boha. Když jsem se na to Boha zeptal, co bylo tím světlem v temnotách, celý les ztichnul. Ptáci zmlkli ani jeden nezapípnul. A na tom místě, kde jsem byl, přišel silný pokoj. A voda přede mnou v potoce se přestala pohybovat. Na rameno mi sáhla ruka velice teplá, až horká. A velice sladký hlas, sladší než med, mi promluvil do ucha a řekl: “Ještě když jsi mne neznal, i v té nejtěžší chvíli jsem byl s tebou. Byl jsem tím paprskem světla...” A já jsem cítil, že Duch svatý je tak mocný. Padl jsem na tvář před Pánem Ježíšem Kristem a začal jsem plakat štěstím. A řekl jsem: “Bože Otče, vím, co se stalo, než jsi zasáhl a vytáhnul mě z té místnosti v zimě. Ale co se stalo mezitím, než jsem omdlel a procitnul uzdravený,oblečený v zatopené místnosti? Co se stalo po tom okamžiku, kdy jsem pocítil teplý olej a ztratil jsem vědomí ?” A stejný hlas ke mně promluvil: “Já jsem osobně vyhnal ty démony a uzdravil jsem tě. Pak jsem přikázal svým andělům, aby tě umyli, aby tě oblékli a aby rozdělali oheň v kamnech, aby ses ohřál.” A já jsem řekl: “Bože Otče, udělám cokoliv, co budeš chtít, protože nyní vím,že jsi ten jediný pravý Bůh.” A on mi řekl:
“Jdi a řekni ostatním, co jsem pro tebe učinil, aby i oni mohli uvěřit, že přijdu brzy.”
Tak proto jsem tady v Praze a v Československu a říkám vám to, že je jeden Bůh a to je Pán Ježíš Kristus. Hnutí New Age, kde jsem byl činný na nejvyšších místech USA, a všechna ta náboženství, která existují, jóga a všechny ostatní filozofie jsou falešnými cestami. Prohlašuji zde, pokud je praktikujete, půjdete do pekla. To, co vám říkám, mluvím a prohlašuji v autoritě Pána Ježíše Krista jako pravého Boha. Ano, Ježíš je Bůh. On je život věčný, všechny skutky a praktiky věštění, což zahrnuje horoskopy, dívání se do křišťálové koule, kyvadlo, okultní a různé alternativní léčitelské praktiky, různé seance, transcendentální meditace, vzývání Hare Krišna, buddhismus a mnohé jiné praktiky a cvičení, všechno toto vás přivede do smrti, do věčného zahynutí. Všechny tyto věci mně slibovali démoni a to jsou všechno lži. Když jsem byl ve škole New Age vyučován čarodějnou učitelkou, byl jsem výše než ostatní lidé, kteří praktikují New Age. Byl jsem ve světové radě, vyučoval jsem politické vůdce z různých zemí. Vím, že New Age chce zničit lidi, a pokud se křesťané proti tomu nepostaví, prožijí země světa ztrátu svobod a padnou do satanského otroctví. Mluvte proti tomu na ulicích,mluvte proti tomu ve školách, mluvte o tom se svými politiky, informujte je, burcujte veřejnost, protože pokud to s rozhodností a vytrvalostí neučiníte, zničí to vaši zemi.
