poslal sanie
Křest - pojistka do nebe?
"Já Tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého." Zpravidla se
ozve děsivý křik miminka, kterému pan farář ve chladném kostele vylil
ledovou vodu na čelíčko. Slavnostní okamžik, jistě budou i krásné
fotografie a příbuzným a přátelům bude co vyprávět. Stále více lidí,
i těch, kteří do kostela zajdou jen na vánoce a spíš tuší, že by nějaká
vyšší moc mohla existovat, dává pokřtít své dítě. Jen dost často neví,
jaký je smysl tohoto obřadu.
Od tajného obřadu k povinnosti
V době raného křesťanství se většinou křtili jen dospělí. Avšak
panoval zvyk, že při křtu muže, byla pokřtěna i jeho manželka, děti a
otroci. Rozhodovala víra otce. Ve čtvrtém století našeho letopočtu se křesťanství
stalo státním náboženstvím Římské říše. V této době se častěji
objevuje křest dětí. Cílem bylo, aby většina obyvatel uznávala státem
doporučené náboženství. Přesto moc nebyla hlavním důvodem, proč se přistupovalo
ke křtu dětí. Rodiče často cítili, že jim samotným víra pomáhá a přáli
ji i svým dětem. Doba reformace přinesla myšlenku, že malé dítě si nedokáže
uvědomit závažnost tohoto činu. Proto mnohé protestantské církve křtí
opět jen dospělé.
Vstupenka do církve nebo jen paráda?
Křesťané věří, že při křtu dostávají jakoby nový a lepší život
skrze Ježíše Krista. Velmi abstraktní pojem, reformátor církve Martin
Luther se ho pokusil vysvětlit takto. Křest podle něj znamená totéž, jako
když mladý šlechtic získá panství. Je jen na něm, jestli se o něj bude
starat a nebo ne. Podobně i při křtu, podle křesťanů, člověk získává
dary od Boha a je jen na něm, co s nimi udělá. Křest sám o sobě nedává
nikomu před Bohem privilegia, je jen jedním článkem v duchovním růstu. Avšak
podle křesťanů je křest obřadem, při kterém nový člověk vstupuje ve
společenství církve. V tu chvíli nejde jen o faráře, ale i ostatní lidi v
kostele. Církev stojí na lidech, na mezilidských vztazích. Byla by škoda
nechat si pokřtít dítě a dát od všeho náboženského ruce pryč. Křest
neznamená, že člověk má zajištěn dobrý život. Je to jen předpoklad, výzva
a člověk na sobě musí pracovat stále.
Jsem nevěřící, ale děti pokřtít dám
Asi každý vnímá, že kostel je trochu jiné místo než náměstí. Možná
si i uvědomuje, že se tam děje něco s vyšší mocí a že by jim případně
mohla ta vyšší moc nějak pomoci. Je jistě dobré, že lidé přejí svým dětem
i po stránce duchovní. Mnoho lidí přichází s prosbou o křest dítěte
velmi upřímně a chce z něj vychovat slušného člověka. Pokud máte pocit,
že křest by pro vaše dítě byl přínosem, máte právo o něj požádat
duchovního.
Vy neznabozi...
Církve obecně poskytují náboženský servis. Vy o něj přicházíte požádat,
avšak můžete narazit. Možným problémem je duchovní. Jsou faráři, kteří
pokřtí doslova kde co. Ovšem je možné se setkat i s opačným extrémem. Křest
je i z pozice církve závažný krok, rozhoduje se o pomyslném přijetí nového
člověka. Někteří faráři tuto tezi berou až příliš tvrdě a odmítají
pokřtít dítě kohokoli, kdo není každou neděli v jejich kostele. Oba přístupy
jsou chybné. Pokud hledáte skutečně kvalitního duchovního, buďte rádi,
když se o vás zajímá a ptá se na vaše představy o křtu. Zároveň by měl
srozumitelně vysvětlit základy křesťanství. Neměli byste mít pocit, že
se z vás snaží vychovat věřícího. Přesto je jeho povinností seznámit vás
s tím, co křest přináší.
A bude to Anežka
Křestní jméno je symbolem nového života. Dítě jej dostává jako pečeť
pro další život. Samotní křesťané už před narozením počítají se křtem
dítěte, tedy jeho jméno vyberou s ohledem na křest. Je ovšem možné, že dítě
dostane civilní jméno po porodu a další při křtu. Prakticky by bylo
absurdní, aby se dítě jmenovalo pár měsíců třeba Žaneta a po křtu se
do matriky napsalo jméno nové Anežka. Přesto má křestní jméno svůj význam.
Dítě dostává jméno po světci, osobnosti, která by se mu měla stát
vzorem. V historii se na výběr jména klad obrovský důraz.
Pojistka jménem kmotr
Církev požaduje záruku, že dítě bude vychováváno dobře a ve smyslu křesťanství.
Touto zárukou je osoba kmotra. Toho si rodiče vyberou sami a jeho úkolem je
dohlížet na dítě a být připraven pomáhat s výchovou. Obecně platí
pravidlo, že alespoň jeden dospělý by věřící být měl. Ať už je to
jeden z rodičů nebo sám kmotr. Ve starší literatuře najdeme postavy kmotříčka
nebo kmotřičky, zpravidla jsou líčeny jako lidé dobrotiví, moudří a
ochotní svému svěřenci pomáhat. Jednalo se o hezký, ale zároveň i
praktický zvyk. V případě úmrtí rodičů se o dítě měl postarat právě
kmotr.
Vzájemná dohoda
Těžko se vymlouvá křest mamince, která touží po kýčovitých fotkách z
kostelíka, ale zároveň těžko se dá zapšklý duchovní přesvědčit, že
ne všichni nevěřící jsou zlí. Nikdo vás nenutí, abyste z dítěte
vychovali katolíka nebo evangelíka. Pokud toužíte jen po krásných obrázcích,
dají se pořídit i jinak. Křest jen pro oko je fraška pro obě strany. Rodiče
se nudí a farář, neví, co dělat. Ale jestliže cítíte, že by křest mohl
mít smysl, přemýšlejte o něm. Je tedy jen na vás, jestli se rozhodnete pro
křest. Toto není dobrá a ani špatná cesta, je to jen její začátek. Nic víc.
http://zena.centrum.cz
Autor: Salome
