"Ježíši, miluji tě!"
Přijde vám tento výrok postavený na hlavu? Pravděpodobně patříte mezi "rozumnou" ateistickou většinu naší společnosti. Jenže i v rámci této "rozumné" společnosti se najde pár "bláznů", kteří mají pocit, že právě díky Ježíši má jejich život smysl. Liší se i od ostatních křesťanů a obvykle se nebojí své přesvědčení dát najevo. Kdo jsou tihle věčně šťastní lidé?


Láska od samotného Boha

"Vůbec netušíš, jak dobře tě znám. Netušíš, že o tvém životě, jak vnitřním tak i vnějším, vím úplně všechno. Do nejmenšího detailu. I to je předpoklad, abych tě mohl milovat zcela osobně, zcela konkrétně a to bez jakýchkoliv podmínek. Nikdo na světě ti nemůže rozumět jako já. Nikdo tě nemůže chápat tak jako já. Právě proto, že nikdo na světě tě nezná tak dobře jako já. Největší touhou mého srdce je starat se o tebe a obdarovávat tě v každém okamžiku tím nejlepším, co právě potřebuješ. Miluji tě, ať si to uvědomuješ nebo neuvědomuješ, ať chceš nebo nechceš. Přestože jsem všemohoucí, jednu věc udělat nemohu. Nemohu tě přestat milovat..." Toto je ukázka z údajného dopisu Ježíše Krista člověku. Text je podepsán Ježíš, ačkoliv není autentický. Autorem jsou členové Společnosti pro Ježíše Kroměříž, jehož cílem je obracet lidi na víru v Ježíše jako jediného Spasitele, Tvůrce vesmíru a jedinou cestu. Dopis může vyznívat podivně, ale podobných skupin jako je Společnost pro Ježíše je více. Začaly vznikat na začátku dvacátého století v USA. Postupně se šířily a vzniklo několik církví, případně se nové myšlenky rozšířily do stávajících církví. Vžil se název letniční hnutí. V polovině šedesátých let se objevila nová vlna v rámci křesťanství, která navazovala na původní letniční hnutí. Tato vlna se nazývá charismatické hnutí. Původně řecké slovo charisma lze přeložit jako duchovní dar. Charismatické i letniční hnutí stojí na několika společných základech.


Jen jedna cesta

Charismatické hnutí je široký proud v rámci celého křesťanství. V každé církvi či společenství se může projevovat jinak, ale obecně lze hovořit o několika společných bodech. První z nich je velmi intenzivní vztah k Bohu. Charismatici údajně cítí boží lásku a přímo s Bohem hovoří. Tento vztah prožívají velmi intenzivně. Charismatici se scházejí a pořádají různá duchovní sezení, při kterých věří, že dostávají duchovní dary. Příkladem může být dar mluvení jazyky. V Bibli je popsána situace, kdy následovníci Ježíše mluvili k velkému zástupu a všichni jim, i přes rozdílnou národnost, rozuměli. Podobný stav se pokoušejí charismatici navodit i při svých setkáních. Ve chvíli, kdy údajně na ně sestoupí Duch Svatý, začnou vyvolávat různé nesrozumitelné zvuky či se zcela dostanou do transu. V tom případě je jakákoli psychická reakce jako pláč a nebo smích vnímána jako dar Ducha Svatého. Charismatici rovněž věří v uzdravení těla pomocí modlitby. Výjimkou nejsou ani dojemné příběhy o tom, že slepí vidí a chromí chodí. Charismatici svou víru prožívají velmi citově, což se podepisuje i na tom, že nedokážou mít kritický pohled. Charismatické proudy se tak velmi často radikalizují a zcela odmítají tradiční církve jako zkostnatělé. Výsledkem bývá jejich izolace v rámci křesťanství i celé společnosti. Přesto se jedná o proud relativně úspěšný a stále si nalézající nové příznivce.


Vyhánění démonů

Charismatická spiritualita je velmi těžko kontrolovatelná, a tak s sebou přináší i velmi podezřelé jevy. Jedním z nich je tzn. vyhánění démonů. Část charismatiků se domnívá, že v člověku sídlí zlí démoni, které je třeba odstranit modlitbou. Důkazem přítomnosti démonů jsou podle nich nemoci a nebo jen špatný psychický stav. Zní to velmi tvrdě, ale v očích radikálního charismatika je nemocný člověk posedlý zlem. Podobně tvrdý přístup mají radikální charismatici i k lékařství obecně. Nevěří tradiční medicíně, ale pouze svým modlitbám. Jsou ochotni se modlit za dusící se dítě, ale lékaře nezavolají, protože by to byl důkaz jejich nedůvěry v Boha. Mezi charismatiky se objevuje i názor, že žena je povinna být zcela podřízena muži. Z tohoto důvodu nesmí ženy číst čtení z Bible a ani se nahlas modlit na shromáždění, jejich úkolem je plně poslouchat manžela. Důvodem přejímání zcestných názorů je právě nedostatek kritičnosti. Charismatici zdůrazňují roli citů, ale záměrně potlačují rozum. Mohou vám proto sdělit, že příliš přemýšlíte, a proto jste dary od Boha nedostal.


"Hodní" charismatici

Výše popsané se týká především radikálních proudů v rámci charismatického hnutí. V tomto případě by bylo možné hovořit o sektářském chování. Ale vedle "bláznivých" existují také umírnění charismatici. Ti zpravidla setrvávají v tradičních církvích a ani okolí je nevnímá jako podezřelé osoby, ale jako vcelku milé lidi. Tito lidé mohou ve svých tradičních církvích nabízet nové podměty a nové názory. Což je prospěšné oběma stranám. Nelze charismatiky paušálně odsoudit a nebo chválit. Jsou "produktem" nové doby, které klade důraz především na rozum a techniku. Naproti tomu charismatici přicházejí s poselstvím lásky, které se poslouchá velmi dobře. Pokud je ve vašem okolí některý z umírněných charismatiků, rozhodně nemáte důvod se ho bát. Avšak začne-li vám kdosi neznámí strkat letáčky o nesmírné lásce Ježíšově, je třeba mít se na pozoru. Mezi charismatiky je i dost duševně labilních lidí, kteří si vírou řeší své vlastní problémy. Pak je lepší předat jim kontakt na psychologa či psychiatra.


Více se dozvíte na těchto stránkách:

www.jezis.cz
www.cho.cz
granosalis.cz
www.hcjb.cz
krestanskesbory.cz
www.kshk.cz