poslal taji Zmrskání kvakerek
Podle skutečné události, tak jak je zaznamenáno v kronice Sewallova Historie kvakerů (Sewall's History of the Quakers ).
Roku 1662 přišly do Doveru v Anglii tři mladé kvakerky. Podle svého náboženského přesvědčení začaly kázat proti anglikánským duchovním, omezování svobodného sdružování a zavedenému zvyku uctívání svátosti v kostele. Otevřeně se přely s významným doverským protestantským duchovním Johnem Reynerem.
Po šest týdnů pořádaly kvakerky shromáždění a bohoslužby v různých obcích kolem Doveru. Nakonec však došla trpělivost jednomu z nejstarších kněží z kostela First Church, Hatevilu Nutterovi, který zorganizoval sepsání petice. Ta byla vydána jménem obyvatel Doveru jako "skromná žádost o pomoc proti šíření ohavných kvakerských bludů”.
Na základě této žádosti vydal kapitán Richard Walderne (Waldron), královský policejní soudce, následující rozhodnutí:
Konstáblům v Doveru, Hamptonu, Salisbury, Newbury, Rowley, Ipswiche, Wenhamu, Linnu, Bostonu, Roxbury a Dedhamu. Podle tohoto soudního rozhodnutí ve jménu královského majestátu potresrejte tyto tulácké kvakerky, Annu Colemanovou, Mary Tompkinsonovou a Alici Ambroseovou. Příkazuje se vám přivázat je za káru a projet s nimi několik měst. V každém městě je nechte zbičovat přes obnažená záda, ale ne víc než deseti ranami. Jezděte s nimi od konstábla ke konstáblu, dokud nebude spravedlnosti učiněno zadost.
Waldernerův trest byl přísný, žádal bičování v nejméně jedenácti městech a požadoval cestu pěšky dlouhou přes 8 mil (pozn. redakce: cca. 13 kilometrů) v nemilosrdně studeném počasí. A tak v ledovém zimním dni, konstáblové John a Thomas Robertsnovi z Doveru zatkli tyto tři ženy.
George Bishop zaznamenal v kronice sled následujících událostí:
Soudce Waldron přikázal, aby byly ženy obnaženy od pasu nahoru a přivázány ke káře. Poté je surově zmrskal, zatímco kněz jeho počínání s úsměvem sledoval.
Sewallova Historie kvakerů (Sewall's History of the Quakers) dále pokračuje:
Ženy tedy byly zbičovány v Doveru, pak následoval Hampton a zde byly předány konstáblovi… Konstábl je chtěl chtěl zbičovat časně ráno před rozedněním, ale ony odmítly s tím, že se nestydí za své utrpení. Když byly přivázány ke káře, chtěl je zbičovat alespoň oblečené, ale řekly mu, ať je buď propustí a nebo koná podle svých rozkazů. Požádal poté jednu z žen, aby se svlékla, ale ona mu odpověděla, že se sama nesvlékne za nic na světě. Proč, zeptal se. Budu vás tedy muset svléknout sám… Svlékl je, srovnal si v ruce pohupující se bič a pak je zmrskal.
Poté je převezl do Salinsbury, kde se cestou se musely do poloviny lýtek brodit špinavým sněhem, a zde byly opět zbičovány. Jejich těla byla tak poraněná, že kdyby nad nimi prozřetelnost nedržela ochranou ruku, nebyly by již na živu. Vzhledem k jejich stavu, přesvědčil lékař Walter Barefoot konstábla, aby mu jako zástupce královny potvrdil, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Konstábl souhlasil a tak Barefoot obdržel jak ženy, tak i potvrzení o zastavení trestu. Dr. Barefoot jim ošetřil poranění a poslal je do Maine side of the Piscataqua River.
Nakonec se kvakerky vrátily do Doveru, založily zde kostel a časem se více než třetina obyvatel Dover stala kvakery.
Kvakeři
Z anglického quake, (třást se). Protestantská sekta, vzniklá kolem poloviny 17. stol. Její zakladatel, švec George Fox (1624-1691), náboženský vizionář neklidného ducha, dospěl roku 1647 k přesvědčení, že každý člověk je veden "vnitřním světlem" Božího hlasu k pravdě a věčné spáse (Jan 1,9). Okolnost, že se třásl během naslouchání slovu Božímu, vedla k tomu, že jeho stoupencům se dostalo výše uvedeného přízviska.
Nejdříve se jmenovali Children of the Light (Děti světla) či Friends of the Truth (Přátelé pravdy) a po r. 1670 Society of Friends (Jan 15,15). Utlačovaní a pronásledovaní v Anglii, nalezli k. útočiště v severní Americe poté, co William Penn (1644-1718), kvaker od roku 1667, zde založil svobodný stát pro vlastní pronásledované souvěrce a pro osadníky patřící k jiným křesťanským skupinám (Pennsylvánie). Ústava, kterou Penn vypracoval, poskytovala plnou náboženskou svobodu (Protokol o toleranci z r. 1689), odmítala válku, vojenskou službu, přísahu a náboženský sňatek; kromě toho směřovala k ulehčení otroctví černochů. K. vyznávají náboženství bez »dogmat«; věří, že kromě bible mluví Duch Boží prostřednictvím »vnitřního světla«, které sídlí v každém člověku. Dogmata, svátosti, kněze a církev odmítají jako zbytečné. Na shromážděních k. vládne ticho. Jejich náboženské předpisy odmítají válku, trest smrti, otroctví, jakýkoli druh diskriminace, hazardní hry a
alkohol. Kromě toho doporučují angažovat se v osvětových záležitostech, usilovat o spravedlivé hospodářské a sociální uspořádání, o rovnoprávnost žen a o lidské zacházení s mentálně postiženými. Společenství kvakerů mají demokratické řízení. V čele stojí starší nebo vrchní inspektoři. Ve USA a v Kanadě mají k. přibližně 200 tisíc členů, v ostatním světě kolem 185 tisíc.
Autor neznámý
Přeloženo z originálu: http://www.dover.lib.nh.us/DoverHistory/whippingofthequakerwomen.htm
