poslal Nepřihlášený V poslední době se vyskytlo několik petic, které vyšly z rukou křesťanských autorů a které se negativně stavěly proti plánovaným stavbám mešit v České republice. V naší tolerantní společnosti se tyto petice pochopitelně většinou setkaly s nepřátelskými reakcemi. Nikdo přece nemá nárok omezovat svobodu vyznání druhého. Navíc islám je v zásadě mírumilovné náboženství, to co slyšíme ze zpráv, je buď přirozeným projevem vývoje, kterým si každé náboženství musí projít (od agrese ke kultivaci), nebo projevem militantních skupin, které se jménem Alláha jen zaštiťují. Mezi muslimy jsou většinou skvělí lidé, teroristé hlásící se k myšlenkám islámu jsou zmanipulovaní jedinci. Jiným argumentem proti uvedeným peticím je jejich zjednodušování a generalizace.
Uvedené argumenty zní dobře a logicky. Jenže … vezměme si např. komunismus. Komunismu šlo a jde o ušlechtilé cíle - o beztřídní společnost, mezi komunisty se našlo mnoho skvělých lidí, mnoho komunistů se neztotožňovalo s brutálními metodami některých svých kolegů, komunismus měl a má mnoho tváří, proto ho nelze odsoudit paušálně … protože pokud to uděláme, potom zjednodušujeme a generalizujeme. Sice v některých komunistických zemích křesťané trpěli, nicméně v jiných komunistických zemích bylo křesťanství tolerováno, církve mohly stavět modlitebny, děti věřících rodičů mohly studovat vysoké školy, lidé měli jistou práci, neexistovala nezaměstnanost, stát přebíral mnohé oblasti, o které se na západě musel postarat člověk sám, existovaly novomanželské půjčky atd.
Přes všechny tyto pozitivní věci, se na západě našli někteří "netolerantní lidé", kteří se bránili tomu, aby komunisté zakládali své buňky v jejich zemích a nazývali komunismus zločineckou ideologií. "Naštěstí" se ale našli intelektuálové jako např. G. B. Shaw a H. G. Wells, vědci jako biolog J. Huxley či fyzik J. Bernal, cantenburský děkan H. Johnson, básníci P. Neruda a B. Brecht, filozof J. P. Sartre a další, kteří horovali pro Sovětský svaz s jeho komunistickým zřízením a odmítali brát na svědomí mnohá fakta. Někdo namítne, že se jednalo o levičácky orientované intelektuály, nicméně jejich argumenty pro komunismus nebyly vždy zcela mimo a na západě jejich pro-komunistické myšlenky získávaly podporu. Navíc od těch "jednodušších" lidí, kteří ve své zabedněnosti byli schopni vidět pouze milióny obětí komunismu, tito lidé viděli problém globálněji, v širších souvislostech a kontextech. Prostě komunismus nejsou jen mrtví, proto ho nelze paušálně zakazovat ani odsuzovat (pochopitelně psáno s nadsázkou).
Pokouším se vžít do hypotetické situace. Píše se rok 1969, mnohým lidem v ČR se zhroutily naděje na mnoho let. Zhruba v 22.00 se jim ale podaří naladit rozhlasovou stanici, kde je přímý přenos z jakési celocírkevní konference v USA. Téma - zda protestovat či neprotestovat proti založení buňky komunistické internacionály ve městě, kde se konference odehrává. Odehrává se diskuse, kde jedna strana cituje z komunistických klasiků a dokazuje, že komunismu jde o dobré cíle. Dále cituje slova pravověrných komunistů, typu ženy za pultem či majora Zemana, kteří jsou ve své komunistické zemi spokojeni. Zlatým hřebem jsou citáty od J. P. Sartra, který o Kubě hovořil jako "o zemi, kde je přímá demokracie", o Titově Jugoslávii jako o "uskutečnění jeho filozofie" a který hlasitě odsuzuje americké válečné zločiny - čímž nepřímo dokazuje, že v podstatě Amerika nemá co zasahovat do komunistických záležitostí. Říci že komunismus páchá zločiny je "strašně zjednodušující" - stejně jako říci, že je páchá Amerika. Touto touhou po globálním vidění situace je umlčena strana, která poukazuje na komunistické zločiny. Prostě tato strana vidí jen určitý výsek, který nelze brát za bernou minci, navíc její zastánci vychází pouze ze zkušeností a většina z nich nečetla komunistickou Bibli či Korán - tedy Kapitál. Takže vlastně k problému nemají moc co říci. Výsledkem konference potom je, že v zájmu tolerance, nevměšování, snahy vidět problém globálně a snahy vidět i dobré stránky komunismu necháme komunisty, aby svoji buňku založili. Navíc - možná, že naše tolerance a láska komunisty přesvědčí.
Možná by naše reakce byla velmi jasná - "kdybyste žili v Československu, tak byste viděli". V teple své demokracie se vám pěkně mluví, jenže nevíte, o čem mluvíte, protože jste komunismus neprožili na vlastní kůži (mimochodem v tomto duchu někdy s Američany argumentujeme). Jiná reakce by možná byla ta, že delegáti konference nejsou schopni pojmenovat některé problémy tak, jak jsou.
Proč o tomto píšu. Když se na jedné křesťanské konferenci odehrávala diskuse na téma petice pro či proti mešitě, potom se ozývaly obavy abychom nepaušalizovali, abychom se neodbornými pohledy neshodili před veřejností, hlasy o hodných a kultivovaných muslimech, o tom, že nemůžeme měřit stejnou měrou - tedy že skutečnost, že ve většině muslimských zemích se nesmí stavět kostely, neznamená, že to samé bude platit o nás, dále hlasy nabádající k toleranci atd. Jenže osobně jsem pociťoval, že něco není až tak v pořádku. Přes veškeré hlasy, které se stavěly skepticky k petici proti stavbě mešity se mi v hlavě honila děsivá čísla o počtech zabitých křesťanů v muslimských zemích, o rostoucím počtu křesťanských mučedníků, kteří žijí v muslimských zemích, o problémech, které se dotýkají života a smrti, když někdo z muslimů konvertuje ke křesťanství atd. Rozumím tomu, že křesťané z mnohých důvodů nevidí jako dobré, aby se mešity stavěly. Shodit jejich obavy tím, že nemohou vycházet pouze z děsivých svědectví jejich trpících spolubratří, že nerozumí tomu, co vlastně islám je a že zjednodušují, mi přijde mimo (Mimochodem, která petice nezjednodušuje. Petice není diplomová práce). Jenže žijeme v demokracii a mešity se i u nás již stavět začaly. Mám za to, že jejich výstavba může podnítit křesťany k několika věcem.
Posílat petice, otevřené dopisy kde bude jasně upozorněno, že stavba mešity je výsadou, kterou si v obráceném gardu (stavba křesťanského kostela) křesťané nemohou dovolit v mnoha muslimských zemích. Že se jedná o toleranci, kterou muslimský svět zatím zdaleka neposkytuje. Určitě je dobře, že v našich kruzích existují fundovaní lidé, kteří se v problematice islámu orientují. Jejich postřehy k peticím jsou pomocí a je dobře, když svoji pomoc nabídnou. Na druhou stanu by toto nemělo vést k závěru, že pokud petice nebude perfektně vybroušeným religionistickým dílem, potom nemůže na veřejnost.
Jakkoli je pravdou, že mnozí muslimové jsou skvělí lidé, že džihád pro mnohé muslimy neznamená doslovnou válku proti nevěřícím, že se nedá v otázce islámu paušalizovat, že existují mnozí pokrokoví muslimové atd., v islámských zemích se děje mnohé příkoří, a to i na adresu křesťanů. Toto příkoří mj. je spojeno i s islámem. Je škoda, že křesťanů, kteří mají odvahu na toto jednoznačně upozorňovat v křesťanském kontextu i v médiích je tak málo? Myslím, že by stálo za přemýšlení, zda by na některé z některých teologických či jiných konferencí nebylo dobré otevřít téma islámu. K tomu bych velmi rád podotkl, že je zajisté obohacující slyšet pohledy někoho, kdo se zabývá religionistikou a kdo se čas od času setká s muslimem, či zajde do mešity. Zcela jiné by však bylo slyšet svědectví křesťanů, kteří v muslimském světě žijí a kteří mají zkušenosti z první ruky.
Autor: David Novák
Zdroj: www.cb.cz
