poslal seal
Odluka - záhuba či záchrana církve?
Odluka církve od státu je jedno z nejdiskutovanějších témat od založení naší církve. Nahlédneme- li do Českých zápasů 20. let 20. století, již tam se můžeme podívat na různé náhledy tohoto tématu, které se dotýká zvláště hluboce ekonomiky a financování církve.
V dnešní době je pro většinu duchovních a zvláště těch, co stojí v čele, odluka jakýmsi strašákem. Jak by naše církev bez podpory státu přežila, co s náboženskými obcemi a duchovními? Toto téma v sobě skrývá opravdu mnoho otázek. Zkusme se však podívat na odluku z jiné strany, hledat i klady této cesty.
Může nám také něco přinést? Mým osobním názorem je, že v sobě odluka církve od státu zahrnuje i mnoho pozitivních aspektů. Vždyť podíváme-li se na sociologické průzkumy a statistiky, nepřispěla právě snaha církví o navrácení majetků v posledních 14 letech k negativnímu společenskému vnímání církve a úbytku počtu členů i sympatizantů?
Cožpak Kristus, když vysílal své učeníky, nevysílal je jako "chudé služebníky" v naprosté závislosti na Hospodinu a Duchu svatém? Vždyť většina apoštolů, včetně Pavla, měla své řemeslo, jímž se živili i na misijních cestách. Neprospělo by i nám, kdybychom vyšli ze svých mnohdy uzavřených far a náboženských obcí do civilních zaměstnání a sdíleli s lidmi ony prosté starosti i radosti?
Zvěstovali evangelium nejen z kazatelen a při biblických hodinách, ale třeba i ze školních kateder či v kancelářích? Neposílá nás právě Kristus všude a ke všem? Vyjití - nemohl by to být právě onen způsob, jak by se církev otevřela světu a začala s ním znovu plně komunikovat jeho jazykem? Vždyť Ježíš Kristus svým učeníkům neříká, „budete institucí někde na okraji“, ale „jste solí země“ a sůl nemůže být vně toho, co má solit, pak pozbývá svého účelu.
Není tedy cesta, jak znovu naplnit naše poloprázdné kostely a modlitebny lidmi, vyjít za nimi do jejich každodenností a ukazovat jim, že i v každodenních drobnostech je Kristus stále živý a nám má co říci, že v každodenních starostech i radostech je On přítomen? Zároveň nevoláme stále hlasitěji po jakémsi očištění naší církve? Nemohla by být odluka také jisté pročištění i v našich řadách?
Každý si pak bude muset položit otázku, zda slouží Hospodinu a je duchovním pro Hospodina samotného, má osobní vztah s ním, protože on ho povolal, nebo je to jeho zaměstnání a nebude-li honorován, je tato služba pro něj zátěží? Své přemýšlení nechci uzavírat jednoznačným názorem. Zkusme se však každý z nás zamyslet nad touto otázkou i z druhé strany, než je cesta budování instituce za podpory státu a ve svém rozvažování se podívejme na odluku církve nestranně, z pozice Písma svatého, Krista a jeho apoštolů, ale i našich otců zakladatelů.
Rostislav Kotrč
Nový čs. zápas
