poslal Nepřihlášený Gazo, quo vadis?
Plán premiéra Šárona na stažení židovských osadníků z pásma Gázy obyvatelstvo Izraele rozdělil. Nejen levici proti pravici, věřící proti liberálům. Otázka Gázy rozděluje strany, věřící a liberály uvnitř jejich skupin. Jedni se za stažení přimlouvají, aby konečně v tomto regionu zavládl klid, ti druzí tvrdí, že Gáza patří k zemi zaslíbené Hospodinem a nemá se opouštět.
Jozue 15 čteme, že pásmo Gáza patří až k egyptskému potoku (vádí El-Ariš) k dědičnému podílu Judy. Ale ve 13. kapitole čteme, že určité oblasti, které Hospodin Izraeli zaslíbil, Jozue nemohl obsadit. Sem patřilo území Pelištejců, pásmo Gázy. Pelištejci, kteří původně pocházeli z ostrova Kréty, se usadili v Egyptě, ale faraón Ramses III je vyhnal v roce 1176 př.Kr. do pásma Gázy.
Pelištea (latinsky Palestina) se rozkládala mezi dvěma kulturními oblastmi: Egyptem a Izraelem. Proto se tam mísily různé kočovné kmeny, které zde obchodovaly s ukořistěným zbožím, zejména s otroky. Protože celé osady vyloupili a jejich obyvatele prodávali do otroctví, vyslovil Hospodin nad Pelištejci prokletí, že „vyhyne pozůstatek Pelištejců“ (Am 1,6-8) Nejen Samson tam musel otročit jako oslepený mleč, Pelištejci „dávali chlapce za nevěstku a děvče prodávali za víno“ (Joel 4,3). Když za krále Šalomouna dosáhl Izrael svého největšího rozmachu, sahala jeho říše od Eufratu po Gázu. Pelištejci se stále pokoušeli ze svého území pronikat do srdce Izraele teroristickými útoky na izraelská pole a obyvatele. Aby měli úspěch, obětovali svým bohům dokonce své děti a ženy – jako dnes, když je posílají jako sebevražedné atentátníky na smrt. Když v 1.stol. př.Kr. bojovali po boku Egypta a Sýrie proti Izraeli, byli s konečnou platností poraženi Alexandrem Velikým r. 332. Císař Oktavián daroval toto území králi Herodovi. Po jeho smrti byla přivtělena k Syrské provincii Tak se s konečnou platností oficiálně uzavírají dějiny Pelištejské říše.
Pelištejci, kteří se po té nazývali Gazejští , vybudovali Gázu opět v trh s otroky. A když už okolní národy přijaly křesťanství, Gazejští stále ještě sloužili pohanským modlám a svému vrchnímu bohu Marnasovi přinášeli lidské oběti. Ve Sk 8,26 se Gáza zmiňuje jen jako průchozí oblast, kde se Filip setkal s komorníkem z Etiopie. V 1.světové válce byla opěrným bodem turecko-německo-rakouské fronty Gáza-Jeruzalém. Dobyl ji po dvouměsíčním obléhání generál Allenby.
Klademe si otázku, zda Šaronův plán na vyklizení Gázy lze biblicky zařadit. Jistě, dle Ez 47,13-20 udal Hospodin přesné budoucí hranice Izraele a k tomu patří i pásmo Gázy jako Izraeli zaslíbené území k věčnému vlastnictví. Otázka je: KDY? Možná připadne Izraeli pásmo Gázy, až „vyhyne pozůstatek Pelištejců“ a Hospodin „vyhubí pozůstatek lidu mořského pobřeží“ (Ez 25,15-17; Sof 2,4-7). Tvrdý soud! To však postihne jen ten pozůstatek Pelištejců, kteří se vzpírali vzdát se svých ohavností. Ti však, kteří se vzdají krvelačného teroru, „budou zachováni našemu Bohu, stanou se v Judsku pohlaváry jalo kmen Juda a obyvatelé Jeruzaléma“ (Za 9,6-8).
Kdo však má vykonat ten rozsudek smrti nad Pelištejci? Izraelští vojáci nebo Hospodin nějakým nadpřirozeným zásahem? Smějí Židé v pásmu Gáza bydlet, pokud tam ještě žijí Pelištejci (Palestinci), nebo musí Izrael s osídlováním pásma Gázy počkat, až tam žádní Palestinci nebudou? Zapadá Šáronův plán na vyklizení Gázy do Božího harmonogramu? To by mohlo židovské osídlování Gázy být předčasným aktem sionistických Židů. Zcela jinak je tomu však s Judskem a Samařím, srdcem Izraele, které je dle Ez 39 a Amos 9 atd. jednoznačně přiřčeno Izraeli – a to ihned s návratem na Sión.
Ludwig Schneider
